SS v akci - dokumenty o zločinech SS - 6. část
IV
Dokumenty a zprávy o fašistických
koncentračních táborech
Koncentrační tábory
byly nejdříve zřizovány v Německu
Jedním z nejznámějších prostředků, jak bylo terorizováno obyvatelstvo okupovaných zemí, bylo zřizování koncentračních táborů. Tyto tábory byly zřízeny nejprve v Německu, když nacistická vláda uchvátila moc. Jejich původním posláním bylo uvěznit bez soudního řízení ty osoby, které byly proti vládě nebo které z různých důvodů nebyly německé vrchnosti po chuti. Pomocí tajné státní policie (gestapa) bylo této metody dalekosáhle používáno a časem se stala z koncentračních táborů místa organizovaných a systematických vražd, kde byly zničeny milióny lidí.
Správa okupovaných území používala koncentračních táborů ke zničení všech opozičních skupin. Osoby zatčené gestapem byly zpravidla posílány do koncentračních táborů. Byly většinou poslány do táborů bez sebemenší péče o ně a velký počet jich zemřel už cestou. Ti, kdož se do tábora dostali, se stali obětí systematických krutostí. Nutili je k těžké práci, nedávali jim dostatek jídla ani oděvu; nebylo jim poskytováno místo vhodné k bydlení; režim, kterému se museli stále podřizovat, byl bezcitný a nelidský, byli obětí nálad gestapáků
Výňatek z rozsudku Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
Esesáci pohlíželi na vězně koncentračních táborů jako na svůj osobní majetek
Cituji:
"Podle sdělení náčelníka bezpečnostní policie a SD byly podle zprávy velitele bezpečnostní policie a SD v Praze zaslány z koncentračních táborů urny zemřelých Čechů a židů k pohřbení do domovských obcí v protektorátu.
Na základě různých událostí (demonstrace, připevňování plakátů nepřátelských říši na urny zemřelých vězňů ve hřbitovních síních domovských obcí, procesí k hrobům zemřelých vězňů atd.) v protektorátu zakazuje se s okamžitou platností vydávání uren s popelem zemřelých protektorátních příslušníků a židů. Urny budou ukládány v koncentračních táborech. O uschování uren je třeba si vyžádat v případě, že by vznikly nejasnosti, ústní pokyny u zdejší služebny."
Esesáci pohlíželi na vězně koncentračních táborů skutečně jako na svůj osobní majetek, jehož mohlo být využito k jejich vlastnímu hospodářskému prospěchu. Tribunál si vzpomene, že již v r. 1942 obžalovaný Speer poznal, že esesáky poháněla touha získat další výhody. Navrhl proto Hitlerovi, aby SS dostávaly z válečného materiálu, vyrobeného v koncentračních táborech, tu část zisku, která odpovídala pracovním hodinám vězňů. Odvolávám se na náš dokument R-124, bod 36, jenž již byl předložen panem Doddem jako doličný předmět US-179. Vůdce souhlasil s tím, aby velitelé SS byli uspokojeni podílem tří až pěti procent.
Ve svém projevu v Metách k důstojnickému sboru osobní standarty SS "Adolf Hitler" souhlasil Himmler sám otevřeně s tím, aby z táborů byly vyždímány zisky pro účely SS. Je to náš dokument 1918-PS, doličný předmět US-304. Místo, o které jde, je na straně 3 anglického překladu nahoře a na straně 10 německého originálu, sedmý řádek zdola. Odstavec začíná:
"Program výstavby bytů, jenž je předpokladem pro zdravou a sociální základnu celé SS, jakož i veškerého vůdcovského sboru, je nemyslitelný, kdybych k němu odněkud nedostal peníze; peníze mi nikdo nedá, ty je třeba si vydělat a vydělají se tím, že přinutíme podlidi, vězně a zločince z povolání k pozitivní práci. Muž, který tyto vězně hlídá, má těžší službu než ten, který jde cvičit. Ten, který to dělá a stojí vedle těchto nejzápornějších lidí, naučí se v těch třech nebo čtyřech měsících - a to se ještě ukáže: v míru budu sestavovat strážní prapory a povolávat je jen na tři měsíce - naučí se v této době boji s podlidmi a to nebude nudná strážní služba, ale - když to budou důstojníci provádět správně - nejlepší škola o podlidech a méněcenných rasách. Tato činnost je potřebná, jak jsem vám už řekl za 1. proto, aby německý národ byl zbaven těchto negativních živlů, za 2. proto, aby byli ještě jednou zapřáhnuti do práce pro velké národní společenství, aby lámali kameny a pálili cihly, aby mohl vůdce znovu budovat své velké stavby, a za 3. proto, aby to, co se takto zcela prozaicky vydělá na penězích, se znovu obrátilo v domy, investovalo do pozemků a půdy, do sídlišť, aby naši muži a naši vedoucí mohli žít a mít domy, v nichž by opravdu mohli mít velké rodiny a mnoho dětí. To je zase nutné, protože když tato vládnoucí krev v Německu, se kterou stojíme a padáme, když se tato dobrá krev nerozmnoží, nebudeme moci vládnout světu."
Výňatek z protokolu přelíčení Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
"Koncentrační tábory se staly dějištěm organizovaných a systematických vražd, jimiž přišly o život milióny lidí..."
Území okupovaná Německem, byla spravována způsobem porušujícím válečné právo. Průkazný materiál o soustavě násilí, surovosti a hrůzy je úplně deprimující. Dne 7. prosince 1941 vydal Hitler rozkaz, který byl později známý pod názvem Noc a mlha; podle tohoto rozkazu osoby, které se provinily přečinem proti říši nebo proti německým bojovým silám v okupovaných územích - vyjma osob, u nichž se s jistotou očekával rozsudek smrti -, měly být tajně převezeny do Německa a tam předány bezpečnostní policii a SD, aby je soudily a potrestaly. Po příjezdu těchto osob do Německa neměla být sdělena sebemenší zpráva o nich ani jejich příbuzným do země, z níž byly deportovány. Dokonce ani v případech, kdy zemřely ještě před vynesením rozsudku, nebyly o tom jejich rodiny vyrozuměny. To se dělo proto, aby byly zneklidněny rodiny zatčených osob. Obviněný K e i t e l v průvodním dopisu ze dne 12. prosince 1941 vyložil účely, kterými se řídil Hitler při vydání tohoto výnosu takto:
"Účinného a trvalého zastrašování je možno dosáhnout jen tresty smrti nebo opatřeními, která udržují rodinné příslušníky a obyvatelstvo v nejistotě o osudu pachatelově. Tomu cíli slouží převoz do Německa."
Osoby, které byly třeba jen podezřelé tím, že se protivily některé směrnici německých okupačních úřadů, byly zatýkány a při zatýkání byly vyslýchány gestapem a bezpečnostní policií nejohavnějším způsobem. Dne 12. června 1942 vydal náčelník bezpečnostní policie a SD prostřednictvím vedoucího gestapa Müllera rozkaz, který zmocňoval k použití metody "zostřeného výslechu", jestliže předcházející vyšetřování vedlo k závěru, že dotyčná osoba by mohla podat zprávu o důležitých věcech, jako např. o hnutí odporu, i když ne za tím účelem, aby byl vězeň donucen se doznat k vlastním trestným činům. Tento rozkaz zněl takto:
" . . . Zostřeného výslechu smí být použito za této podmínky proti komunistům, marxistům, hledačům bible, sabotérům, teroristům, příslušníkům hnutí odporu, agentům-výsadkářům, asociálům, Polákům nebo sovětským Rusům, kteří se vzpěčují pracovat. nebo proti povalečům. Ve všech ostatních případech je zásadně třeba mého předchozího schválení . . . Zostření může podle okolností mimo jiné spočívat: v nejprostší stravě (voda a chléb), tvrdém lůžku, tmavé cele, v odnětí spánku, v unavujícím cvičení, ale také v trestu bití holí (při více než 20 ranách holí musí být přítomen lékař)."
Brutální potlačení každého odporu proti německé okupaci nebylo omezeno jen na ostrá opatření proti osobám podezřelým z příslušnosti k hnutí odporu, nýbrž se vztahovalo i na jejich rodiny. 19. července 1944 vydal velitel bezpečnostní policie a SD v radomském okresu v Polsku rozkaz, který byl rozeslán prostřednictvím vyšších velitelů SS a policie. Tento rozkaz stanovil, aby se v případech, kdy došlo k vraždě nebo k pokusu o vraždu Němce, nebo v případech, kdy sabotéři zničili důležitá zařízení, byl zastřelen nejen viník, ale také všichni příbuzní mužského pohlaví. Ženy nad 16 let měly být poslány do koncentračního tábora. V létě 1944 úderná jednotka bezpečnostní policie a SD v Lucembursku uvěznila lidi v koncentračním táboře Sachsenhausenu jen proto, že byli příbuznými zběhů a protože "se dalo očekávat, že by ohrožovali zájmy Německé říše, kdyby zůstali na svobodě".
Aby Němci zabránili různým druhům neklidu mezi civilním obyvatelstvem a aby je potírali, používali metody braní rukojmí. Rozkaz, který vydal obžalovaný Keitel 16. září 1941, nařizoval, aby za každého usmrceného Němce bylo zbaveno života 50 nebo 100 lidí z obyvatelstva okupovaných území Sovětského svazu. V rozkazu se praví toto:
"Musí být vzato v úvahu, že lidský život v neklidných zemích často neznamená nic a že odstrašujícího účinku může být dosaženo jen neobyčejnou přísností."
Přesný počet osob zabitých na základě tohoto nařízení není znám, ale ve Francii a jiných okupovaných územích na Západě bylo zabito mnoho osob a na Východě se vyvražďovalo v ještě větším měřítku. Kromě vraždění rukojmí byla v několika případech zničena celá města; takové hromadné vraždy, jako v Oradouru-sur-Glâne ve Francii a v Lidicích v Československu, které byly podrobně vylíčeny Tribunálu, jsou příkladem organizovaného teroru, používaného okupačními jednotkami a potlačení a zničení jakéhokoli odporu proti jejich panství
Z rozsudku Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Předběžná ustanovení pro zřizování a správu koncentračních táborů
(kopie dokumentu č. 36 - zde, zde a zde)
Jen pro služební potřebu
Zemský kriminální úřad
L. K. A. S. 3 A/10/1933 Drážďany 5. srpna 1933
1. dodatek
k "Předběžným ustanovením o zřizování a správě koncentračních táborů a táborů pracovní služby" z 19. dubna 1933.
"Předběžná ustanovení" z 19. dubna 1933 se pozměňují takto:
Budou mít toto znění:
I.
1. V současné době existují tyto tábory ochranné vazby:
A. Koncentrační tábory.
Věznice II, Drážďany, Mathildenstraβe,
Věznice I, Cvikov (zámek Osterstein),
Zemský ústav Colditz.
B. Tábory pracovní služby.
Hrad Hohnstein,
Sachsenburg u Frankenbergu.
3. Odst. 2. Za řádné provádění ochranné vazby je odpovědný vedoucí tábora. Mohou mu pomáhat jeho zástupci. S vedoucím tábora, jeho zástupci a veškerým strážním mužstvem, pokud to nejsou policejní úředníci, je třeba uzavřít po dobu trvání tábora smlouvu jako s pomocnými policejními úředníky.
7. Odst. 3. Jestliže není možno uskutečnit podle dobrozdání táborového lékaře odborné ošetřování léčebné v táboře, musí být ihned vyrozuměn příslušný úřad pro hospodářskou správu. Tento úřad má nařídit převoz do léčebného ústavu. Přitom je třeba zpravidla zařídit propuštění z vazby nebo její přerušení, aby se zabránilo zatěžování státu náklady na nemocniční léčení. Zároveň se však léčebný ústav požádá, aby po skončení léčby včas oznámil nastávající propuštění úřadu, který uvalil ochrannou vazbu, aby tento úřad mohl rozhodnout o opětovném vzetí do vazby.
II.
2. Do koncentračních táborů mají být převedeni všichni ti vězni v ochranné vazbě, kteří se projevili jako škůdci na těle německého národa a u nichž se v nejbližší době nenechá předpokládat změna smýšlení - jsou to zvláště funkcionáři a jiní duchovní vůdcové marxistických organizací a osoby dříve trestané za těžké zločiny.
Srovnej směrnice z 5. 8. 1933, L. K. A. S. 1/24/33, část I., čís. 14, odst. 3 -
III.
1. Výběr vězňů v ochranné vazbě, kteří mají být převedeni do koncentračních táborů nebo do táborů pracovní služby, provedou zásadně ty úřady, které vazbu uvalily.
Vězňové v ochranné vazbě, kteří trpí nemocemi nakažlivými nebo vzbuzujícími ošklivost, nepřicházejí pro převezení v úvahu. Pro ně platí to, co bylo řečeno v I., bod 7, odst. 3.
2. Převedení do příslušných táborů mají řídit úřady jmenované pod bodem I. odst. 5 v dohodě s vedením příslušného tábora. K ušetření nákladů na dopravu je třeba pokud možno sestavovat sběrné transporty a v případě nutnosti požádat u nejbližšího státního policejního úřadu o potřebná motorová vozidla s udáním počtu osob, které mají být přepraveny. Transporty je třeba pokud možno stanovit na časné ranní hodiny.
3. Úřad, který uvalil ochrannou vazbu, má ihned po převzetí vězně poslat vedení tábora k nahlédnutí na krátkou dobu jeho spisy.
IV.
V táborech je třeba jednat s vězni v ochranné vazbě přísně, ale spravedlivě a lidsky. Tělesné tresty jsou zakázány. Porušení zákazu bude stíháno podle trestného zákona, po případě bude zavedeno disciplinární řízení.
V.
4. Při seskupování je nutno - pokud možno - brát ohled na stáří, dřívější život a chování vězně v ochranné vazbě. Zásadně nemají být mladiství do 25 let pohromadě se staršími osobami.
14. Jsou-li zjištěna fakta, ze kterých se dá soudit, že některý vězeň v ochranné vazbě má škodlivý vliv na ostatní, je třeba jej umístit odděleně nebo jej převést do tábora, který má cely. Rozhodnutí o převedení učiní úřad, který uvalil ochrannou vazbu, na návrh vedení tábora.
Zemský kriminální úřad.
V zastoupení:
podpis nečitelný
vrchní vládní rada
Rozdělovník:
Kanceláři říšského místodržitele (3 kusy),
Ministerstvu vnitra - I. odd. (3 kusy),
Ministerstvu spravedlnosti (3 kusy),
Tajné státní policii (3 kusy),
Okresním a místním úřadům vč. poboč. úřadu Sayda (po 2 kusech),
Policejním presidiím a ředitelstvím (po 10 kusech),
Městským radám, na něž byla převedena pravomoc nižšího státního správního úřadu (po 2 kusech)
Koncentračním táborům: věznici II Drážďany (po 2 kusech)
věznici I Cvikov
zemskému ústavu Colditz,
Táborům pracovní služby Hrad Hohnstein
Sachsenburg u Frankenbergu (po 2 kusech)
Výkon ochranné vazby
(kopie dokumentu č. 37 - zde a zde)
Opis.
Pruský ministr vnitra
II. G 1600/14. 10. 33
Berlín 14. října 1933
Věc: Výkon ochranné vazby.
Doplňkem ke svému oběžníku ze 16. června 1933 - II G 1600/16. 6. 33 - ustanovuji toto:
1. Osoby, na něž byla uvalena policejní vazba z politických důvodů podle ustanovení § 1 nařízení říšského presidenta k ochraně národa a státu z 28. února 1933 ŘÚL I, str. 83 - ve spojení s § 41. pol. spr. zák., musí být umístěny zásadně ve státních koncentračních táborech, pokud nemusí být z důvodů svého zatčení v každé době k dispozici policejnímu úřadu ještě k účelům vyšetřovacím, nebo pokud tu není záměr, že omezení jejich osobní svobody bude časově poměrně krátké. Nedojde-li potom k převezení do státního koncentračního tábora vůbec nebo nikoli hned, potom musí být vězni v ochranné vazbě drženi ve státních nebo obecních policejních věznicích.
Jiná vazba není pro budoucnost přípustná.
2. Státními koncentračními tábory jsou jen takové tábory, které jsem výslovně jako takové potvrdil. V současné době považujte za státní koncentrační tábory:
a) tábor Papenburg, kraj Osnabrück,
b) tábor Sonnenburg, kraj Frankfurt n. O.,
c) tábor Lichtenburg, kraj Merseburg,
d) tábor Brandenburg, kraj Postupim.
Až na další jsou pak uvedeným státním koncentračním táborům postavena na roveň oddělení provinčního zemského ústavu Brauweiler u Kolína n. R. a provinční pracovny Moringen u Hannoveru, zřízená pro ubytování politických vězňů.
Jiná zařízení k ubytování politických vězňů v ochranné vazbě za státní koncentrační tábory neuznávám; pokud ještě existují, budou vbrzku, v každém případě ještě do konce tohoto roku, zrušena. Další přivážení vězňů v ochranné vazbě do těchto zařízení je proto zakázáno.
3. Aniž to omezuje platnost směrnic o příslušnosti vyhlášených pro uvalení a zrušení politické ochranné vazby (§ 2 Pruského prováděcího zařízení z 2. března 1933 SB, str. 33) provádí se v zájmu řádného vedení hospodářství přidělování vězňů státním koncentračním táborům a propouštění z nich v budoucnosti jedině prostřednictvím služebny k tomu účelu zřízené v mém ministerstvu. Policejní úřady, které jsou příslušné pro uvalení ochranné vazby, musí mi proto navrhnout převezení vězně v ochranné policejní vazbě z policejního vězení do státního koncentračního tábora na blanketu, který vyplní a mně zašlou, podle vzoru v příloze 1. Stejným způsobem mi musí navrhnout při zrušení ochranné vazby propuštění z koncentračního tábora na blanketu, který vyplní a zašlou, podle vzoru v příloze 2.
4. Náklady na vězně, kteří jsou v koncentračních táborech Papenburg, Sonnenburg, Lichtenburg a Brandenburg, jsou hrazeny státem a k dispozici je dávám bezprostředně já, takže policejní úřady, které jsou kompetentní pro uvalení ochranné vazby, nemají s výlohami po převezení vězňů do státního koncentračního tábora už nic společného.
Náklady na vazbu těch politických vězňů v ochranné vazbě, kteří nejsou ve státních koncentračních táborech, musí nést zásadně ty místní policejní úřady, které jsou pověřeny prováděním nařízení okresních policejních úřadů o uvalení vazby, mohou však být podle oběžníku z 20. května 1923 - II C II 23 čís. 227/33 - (MBliV. S. 594) na příslušné návrhy převzaty státní pokladnou. Toto převzetí z hlediska nákladů zemské policie státní pokladnou bylo oprávněno v době, kdy státní koncentrační tábory ještě neexistovaly. Po zřízení takových táborů, k němuž mezitím došlo, lze však pohlížet na uvěznění politických vězňů v ochranné vazbě jiným způsobem, jako na místní policejní opatření předcházející, na něž pak navazuje opatření zemské policie k trvalému uvěznění. Tím odpadají předpoklady pro převzetí těchto nákladů za vazbu státní pokladnou. Oběžník z 20. května 1933 se proto s platností od 1. listopadu 1933 ruší.
Předseda vlády Postupim 30. října 1933
I. Pol. g. 6132.
S p ě š n ý d o p i s !
Ihned!
Opis výnosu pana pruského ministra vnitra z 14. října 1933 - II G 1600/14. 10. 33 - zasílám (se zřetelem na svůj oběžník z 29. června 1933 - I. Pol. g. 3180) k Vaší nejbedlivější pozornosti.
Poukazuji výslovně na to, že pro osoby, které byly vzaty do ochranné vazby po 1. listopadu t. r. již nepřichází v úvahu hrazení nákladů hlavní vládní pokladnou. Podle ustanovení nesou vzniklé náklady až do převezení do koncentračního tábora místní policejní úřady.
rukopis: Koncentrační tábor Oranienburg
Koncentračnímu táboru, odd. I. č. j. 3339, došlo 3. 11. 1933
Údaje o počtu mrtvých z nejznámějších koncentračních táborů
větší velikost zde
Výtah z kázeňského a trestního řádu koncentračního tábora Esterwegen z 1. 8. 1934
§ 1.
Třemi dny ostrého vězení se trestá:
1. Kdo po budíčku neopustí ihned lože nebo neuklidí světnici nebo lůžko.
§ 4.
Osmi dny ostrého vězení se trestá:
1. Kdo sbírá za účelem stížnosti podpisy.
5. Kdo se zdržuje v cizí světnici baráku třeba i v rámci vlastní vězeňské roty.
§ 8.
Čtrnácti dny ostrého vězení a 25 ranami holí při nástupu a na konci trestu se trestá:
2. Kdo se v dopisech nebo jiných sděleních vyjádří nepříznivě o nacionálně socialistických vůdcích, o státu a vládě, úřadech a zřízeních, kdo velebí marxistické nebo liberalistické vůdce nebo strany "listopadu", kdo prozrazuje události v koncentračním táboře.
§ 11.
Kdo v táboře, na pracovišti, v ubytovnách, v kuchyních a dílnách, na záchodech a místech k odpočinku za účelem
p o b u ř o v á n í
politizuje, vede pobuřující řeči, schází se s jinými k těmto účelům, tvoří kliky, kdo se potuluje, kdo shromažďuje pravdivé nebo nepravdivé zprávy pro účely nepřátelské hrůzostrašné propagandy o koncentračních táborech či jejich zařízeních, přijímá je, zakopává, podává dále, sděluje cizím návštěvníkům nebo jiným, pomocí motáků nebo jiným způsobem propašovává z tábora, dává s sebou propuštěným nebo přeloženým vězňům písemně nebo ústně, pomocí kamenů je hází přes zeď tábora nebo vyrábí tajná písma, dále kdo za účelem pobuřování vystoupí na střechy baráků, pomocí světelných signálů nebo jiným způsobem dává znamení nebo hledá spojení ven nebo kdo svádí jiné k útěku nebo ke zločinu, dává k tomu rady nebo jinými prostředky podporuje,
bude z moci revolučního práva
j a k o b u ř i č p o v ě š e n.
§ 19.
Trest vězení se odpyká v cele s tvrdým lůžkem, o chlebě a vodě. Každý čtvrtý den dostane vězeň teplé jídlo. Práce z trestu zahrnuje těžkou tělesnou práci nebo zvláště špinavou práci, která se koná pod zvláštním dozorem.
Jako vedlejší tresty přicházejí v úvahu:
Cvičení z trestu, bití, zákaz pošty, odnětí stravy, tvrdé lůžko, uvázání ke kůlu, důtka, výstraha.
Veškeré tresty se zaznamenávají do spisů.
Vězení a práce z trestu znamená prodloužení ochranné vazby nejméně o 8 týdnů. Vedlejší trest prodlužuje ochrannou vazbu nejméně o 4 týdny. Vězni v samovazbě nebudou v dohledné době propuštěni.
Inspekce koncentračních táborů říš. vůd. SS
Eicke v. r.
SS gruppenführer
Za správnost
pobočník Weibrecht v. r.
Nařízení o zákazu styku s vězni a s vězni v ochranné vazbě
Opis.
Saský úřední list č. 24 z 27. 9. 1935, str. 1 000. č. 91. Nařízení o zákazu styku s vězni a s vězni v ochranné vazbě z 24. září 1935.
Kdo neoprávněně vstoupí ve styk s vězni nebo s vězni v ochranné vazbě nebo se pokusí dorozumět se s nimi slovy, znameními nebo jiným způsobem, bude potrestán peněžitou pokutou až do 150 marek nebo v případě nedobytnosti vězením až do 14 dnů.
Drážďany 24. září 1935.
Saský ministr vnitra
dr. Fritsch v. r.
1, 2 miliónu marek na zařízení koncentračního tábora
(kopie dokumentu č. 38 - zde a zde)
Inspektor koncentračních táborů
Vůdce svazů SS "Umrlčí lebka"
F I/39 - taj.
Berlín SW 68 3. června 1936
Wilhelmstr. 98/IV.
Věc: Přemístění koncentračního tábora Lichtenburg do Durynska.
Odvolání: Ústní rozhovor z 20. 5. 36.
Přílohy: - - - -
T a j n é !
Panu
župnímu vedoucímu a říšskému místodržícímu
Fritzi Sauckelovi
V ý m a r
Politický policejní velitel, říšský vůdce SS Himmler projevil souhlas s přemístěním koncentračního tábora Lichtenburg do Durynska.
S odvoláním na rozhovor podepsaného s panem říšským místodržícím Durynska prosím, aby bylo nyní potřebné provedeno.
Na zřízení ubikací pro II. prapor SS "Umrlčí lebka" "Labe" a koncentračního tábora s kapacitou 3 000 vězňů, bude třeba kolem 1, 2 miliónu říšských marek. Se stavbou kasáren SS a tábora má být započato co nejdříve. Od pruského státu, který nemá na přemístění tábora žádný zájem, nelze očekávat finanční příspěvek. Pokud by durynský stát neměl tyto prostředky k dispozici, zůstává otevřena možnost státní půjčky. Státní dluh musí být převzat říší, jestliže říše převezme koncentrační tábory. Nevidím tu žádné potíže, ale především ekonomické výhody, které durynský stát získá.
K provedení záměru je žádoucí, aby záležitost byla panem říšským místodržícím přednesena vůdci. Nejlepší příležitost k tomu poskytují "Výmarské dny" (3. až 5. 7. 1936). Předběžná jednání s říšskými úřady nemají vyhlídky na úspěch. Jestliže vůdce podepíše návrh připravený panem říšským místodržícím, budou všechny potíže odstraněny. Rád bych poukázal ještě na to, že koncentrační tábor v Durynsku je nezbytný nejen pro případ A, ale i z důvodů státní bezpečnosti, neboť na Durynsko, které leží v srdci Německa, se obzvláště soustředí v případě války státu nepřátelské živly, což už dokázaly události z minulých let.
Kdyby se novostavba moderního koncentračního tábora v Durynsku neuskutečnila, nedalo by se už odkládat zrušení věznice v Bad Sulza, neboť výlohy na správu a dopravu jsou v naprostém nepoměru se skutečným užitkem a účelností tohoto zařízení.
Jsem panu říšskému místodržícímu i nadále k dispozici.
Heil Hitler!
Inspektor koncentračních táborů
a vůdce svazů SS "Umrlčí lebka"
Eicke
SS gruppenführer
Koncentrační tábor "bude sloužit ještě ve větší míře za války"
(kopie dokumentu č. 39 - zde)
Inspektor koncentračních táborů
Vůdce svazu SS "Umrlčí lebka" Berlín 27. října 1936
I F 1/259 NW 7, Friedrichstr. 129
- Blok F -
Věc: Koncentrační tábor - Novostavba v Durynsku.
Odvolání: Dotaz min. vnitra III P 2086 z 20. 10. 36.
Státnímu tajemníku a vedoucímu
durynského ministerstva vnitra
V ý m a r Říšský místodržitel v Durynsku
Fürstenplatz 2. Státní tajemník a vedoucí
durynského ministerstva vnitra
1. Potřebná plocha pro prostorný koncentrační tábor pro 3 - 6 000 vězňů, včetně kasáren pro prapor SS, nesmí být menší než 60 hektarů (v jednom kuse). Takové zařízení slouží nejen v míru, ale bude sloužit ještě ve větší míře za války. Nově zřízený koncentrační tábor u Oranienburgu má rozlohu 78 hektarů státních pozemků.
2. Byl bych vděčen, kdyby otázka přeložení koncentračního tábora Lichtenburg, která je už nyní palčivá, byla rozhodnuta co nejdříve ve smyslu mého návrhu. Několik pruských měst již projevilo zájem o přemístění a přidělení tohoto tábora a přislíbilo k tomu potřebné prostředky. Přemístění tohoto tábora musí být provedeno do jara 1936. Z toho důvodu prosím o sdělení, zda Durynsko nadále trvá na zřízení nového koncentračního tábora, jinak bych přihlédl k příležitostem nabízeným na státní půdě v Prusku.
Inspektor koncentračních táborů
Eicke
SS gruppenführer
"Máte městskou věznici . . . ?"
(kopie dokumentu č. 40 - zde)
President úřadu Drážďany 13. 11. 1935
tajné státní policie - Sasko Dr. Z/Gö
č. j. I 4 Došlo
16. listopadu 1935
Městská rada Wurzen.
Panu
vrchnímu starostovi
ve W u r z e n u
Prosím o okamžité sdělení, zda je možno umístit v tamním městském obvodu vězně v ochranné vazbě.
Máte městskou věznici? Kolik vězňů tam může být v případě potřeby několik dní, případně delší dobu, řádně umístěno.
Jsou kromě toho u Vás cely pro dočasné umístění vězňů, případně pro jaký počet? Jaké jsou možnosti, jestliže není možno umístit více než 10 osob, umístit vězně na kratší dobu v prázdných budovách nebo podobným způsobem?
K možnosti umístění v příslušné soudní věznici se při odpovědi na tyto otázky nepřihlíží.
Žádám o neprodlenou odpověď na tyto otázky.
Z pověření:
podpis nečitelný
Protizákonně uvěznění musili nést náklady ochranné vazby
(kopie dokumentu č. 41 - zde a zde)
Policejní presidium v Drážďanech
Drážďany A 7. března 1935
Schiessgaβe 7.
Městské radě
- policejnímu úřadu -
W u r z e n.
Pan státní ministr vnitra mě pověřil zpracováním záležitosti týkajících se nákladů na ochrannou vazbu v bývalém táboře pro ochrannou vazbu Hohnstein. Správa tohoto tábora zaslala, podle dopisu zemského kriminálního úřadu Z.K.Ú. I A (36) 33, účty za náklady ochranné vazby policejnímu úřadu bydliště vězně se žádostí o vybrání této částky. Není mi známo, co podnikl policejní úřad ve Wurzenu, aby tyto náklady získal. Abych dosáhl rychlého vyřízení, prosím, aby byly zaslány spisy o vybrání nákladů za ochrannou vazbu v bývalém táboře Hohnstein policejnímu presidiu Drážďany, odd. B. V. Současně prosím, aby bylo zařízeno, aby před odevzdáním spisů došlo k důkladnému prodiskutování a rozboru hospodářských a osobních poměrů bývalého vězně v ochranné vazbě i otázky, zda a v jaké výši může platit splátky a zda případná donucovací opatření slibují úspěch.
Abychom se přitom vyhnuli nedorozumění a dosáhli jednotnosti, dáváme Vám na vědomí svůj názor na vybírání nákladů ochranné vazby.
Úhrnem jde u nákladů za ochrannou vazbu v Hohnsteinu o dosti značné částky, asi 700 000 říšských marek. I když je třeba počítat s tím, že bude zaplacena jen část této částky, není přece jistě v zájmu státu ukvapeně se jí vzdát. Hospodářské poměry jsou často takové, že splácení v malých splátkách není tvrdostí, i když je exekuce na celou částku beznadějná. Nejde ani tolik o to, aby náklady byly zaplaceny úplně (to by trvalo při zčásti vysokých částkách léta), jako spíše o to, aby bývalý vězeň ukázal i tím aktivně svou dobrou vůli udělat čáru za svou minulostí tím, že se snaží zaplatit náklady. Ale právě tato dobrá vůle většinou chybí. Vůbec se příliš často při policejním vyšetřování stává, že dlužník buď výslovně prohlásí, nebo to z jeho celkového chování vyplývá, že má dost peněz na všechno možné, jen ne na náklady ochranné vazby. V takových případech není prominutí na místě již vzhledem k tomu, že četní bývalí vězňové v možná horších poměrech se čestně snaží v nejmenších splátkách náklady ochranné vazby splácet. V takových případech jsem daleko spíše nakloněn přistoupit po několika měsících na prominutí zbytku, i kdyby měl být ještě velký. Když hospodářská situace toho času nepřipouští zaplacení nebo ani splátky, může být pro příště povoleno delší poshovění, aniž by se dále trvalo na vymáhání, čímž se stejnou měrou přihlíží k zájmům dlužníka i k zájmům státu. Od bezúčelných exekucí se přirozeně upouští. I když však exekuce v důsledku výše celkové částky předběžně žádný úspěch neslibuje, přece jsem měl nejlepší zkušenosti s tím, když dlužník byl trvale nucen platit únosné splátky.
Prosím, aby byla tato koncepce vybírání nákladů za ochrannou vazbu vzata za základ při přezkoumávání hospodářských poměrů.
Heil Hitler!
Policejní president v Drážďanech
Z pověření: Podpis nečitelný
Mezi vězni v ochranné vazbě byli lidé všech národností (větší velikost zde).
Ustanovení o vstupu do koncentračního tábora
(kopie dokumentu č. 42 - zde a zde)
Pruský ministr vnitra Berlín 25. září 1933
II G 1600/25. 9. 33.
okres Niederbarnim
došlo 9. října 1933
V příloze Vám uctivě posílám "Ustanovení o vstupu do koncentračních táborů", abyste je vzal laskavě na vědomí a nejbedlivěji dodržoval.
Dodatek k b): Další výtisky zemským radám jsou přiloženy.
Dodatek k d): Potřebné blankety pro osobní průkazy personálu tábora jsou v příloze.
Z pověření:
podpis nečitelný
Zemská rada
okresu Niederbarnim Berlín 10. října 1933
Standartě 208 na vědomí.
a) Pánům vrchním presidentům
v Berlíně - Charlottenburgu, Magdeburgu, Hannoveru,
b) pánům vládním presidentům
v Postupimi, Frankfurtu n. O., Merseburgu, Osnabrücku,
c) úřadu tajné státní policie v Berlíně,
d) pánům ředitelům státních koncentračních táborů v Papenburgu (kraj Osnabrück), v
Sonnenburgu (kraj Frankfurt n. O.), v Lichtenburgu (kraj Merseburg), v Brandeburgu n. H.
(kraj Postupim).
U s t a n o v e n í
o vstupu do koncentračních táborů
1. Přístup do koncentračních táborů je dovolen pouze:
a) úředníkům a zaměstnancům ve službě v příslušném koncentračním táboře a strážnímu mužstvu.
Ředitel koncentračního tábora vystaví těmto osobám průkazy podle vzoru vyplývajícího z přílohy. Ředitel vede seznam vystavených průkazů.
b) příslušným vrchním a vládním presidentům a jejich podle organizačního zařazení povolaným zástupcům, jakož i příslušnému zemskému radovi osobně; po řádném legitimování
c) pověřencům ministra vnitra, kteří se svým průkazem řádně legitimují, osobám je doprovázejícím;
d) příslušným služebním představeným do strážní služby nasazených formací SS po řádném legitimování;
e) jiným osobám jen na základě písemného povolení ministra vnitra.
V případě b) - e) zpraví stráž ihned ředitele nebo jeho zástupce. Na požádání jsou povinni a v případech b) - d) mají vždy právo sami návštěvníky doprovázet nebo dát je doprovázet.
2. Osobám, které vyhledávají tábor nikoli za účelem prohlídky, jako např. řemeslníkům, dodavatelům atd., udělí ředitel tábora potřebné povolení ke vstupu všeobecně nebo v jednotlivých případech. Pokud nejde o dodavatele nebo jejich pomocníky, kterým ředitel tábora vystaví všeobecný průkaz, musí se takové osoby zapsat na táborové strážnici do seznamu návštěvníků. Všechny tyto osoby smějí ostatně vstoupit do tábora jen v doprovodu strážného.
3. Pro vstup a prohlídku zástupců tisku platí předpis pod 1 c) a e).
4. Pro přijímání návštěv vězni v ochranné vazbě platí zvláštní ustanovení návštěvního řádu.
5. Bez písemného souhlasu ministra vnitra je zakázáno v táborech fotografování, filmování a pořizování zvukových záznamů.
"Ze 136 000 příchodů ubylo smrtí zhruba 70 000"
Hlavní úřad pro hospodářskou správu SS
Odbor D - koncentrační tábory
D II/Az: 14 h/Kt/12.42 Kg/Wy Oranienburg 28. 12. 1942
Věc: Lékařská činnost v koncentračních táborech.
Odvolání: žádné
Přílohy: 1 T a j n é !
Prvním táborovým lékařům koncentračních táborů
Da., Sh., Bn., Neu., Os., Rav., Flo., Lu., Stu., Gr. - Ro., Nied., Natz., Hinz., Mor., Herzog., Mau.
Opis velitelům táborů.
V příloze zasílám na vědomí přehled o běžných příchodech a odchodech ve všech koncentračních táborech. Vyplývá z něho, že ze 136 000 příchodů ubylo smrtí zhruba 70 000. S tak velkým počtem úmrtí se nemůže nikdy dosáhnout toho počtu vězňů, který nařídil říšský vůdce SS. První táboroví lékaři se musí všemi prostředky, které mají k dispozici, zasadit o to, aby úmrtnost v jednotlivých táborech podstatně klesla. Není nejlepším lékařem v koncentračním táboře ten, kdo si myslí, že musí vynikat nesmírnou tvrdostí, ale ten, kdo udržuje pokud možno na nejvyšší výši pracovní schopnost dohledem a střídáním lidí na jednotlivých pracovištích.
Táboroví lékaři musí více než dosud dohlížet na výživu vězňů a v dohodě se správou a veliteli táborů podávat návrhy na zlepšení. Ty však nesmějí zůstat jen na papíře, ale musí být táborovými lékaři pravidelně kontrolovány. Dále se musí táboroví lékaři starat o to, aby se pracovní podmínky na jednotlivých pracovištích podle možností zlepšily. K tomu účelu je nutno, aby se táboroví lékaři přesvědčili přímo na pracovištích o pracovních podmínkách. Říšský vůdce SS nařídil, že úmrtnost se musí bezpodmínečně snížit. Z toho důvodu nařizujeme shora uvedené a měsíčně musí být o tom, co bylo podniknuto, podávána zpráva náčelníku odboru D III. První zpráva bude podána 1. února 1943.
Podpis nečitelný
SS brigadenführer a generálmajor
zbraní SS
Koncentrační tábor Buchenwald
Předmluva k českému vydání
Není náhodou, že jeden z největších památníků obětem nacismu byl vybudován právě v blízkosti místa, kde za temných dob hitlerovské třetí říše stával koncentrační tábor Buchenwald. Buchenwald, v němž v letech 1937 - 1945 zahynulo přes 55 000 příslušníků všech evropských národů, nebyl jen místem apokalyptických hrůz, ale také místem až neuvěřitelné statečnosti, obětavosti a nezlomné bojovnosti odpůrců fašismu, kteří mezi ostnatými dráty a kulometnými věžemi vybudovali v nejhroznějších podmínkách, jaké je možno si představit, podzemní organizaci protifašistických bojovníků. Tato organizace vykonala nesmírně záslužnou práci tím, že pomáhala a zachraňovala od jisté smrti ty nejponíženější a dokonce v samém srdci nacistického Německa přešla k aktivnímu odporu organizováním sabotáží ve zbrojním průmyslu, shromažďováním zbraní a zejména v posledním období směle křížila plány esesáckého vedení tábora.
Je ke cti českým politickým vězňům, jichž prošlo koncentračním táborem Buchenwald 7 783, že se do podzemní organizace vřadili ihned po příchodu do tábora, neohroženě v ní pracovali po celých šest let po boku ostatních antifašistů a při všech významných akcích hráli význačnou úlohu. Již s prvními českými transporty na podzim r. 1939 přišly do Buchenwaldu stovky osvědčených funkcionářů Komunistické strany Československa, kteří pak stáli v čele odbojové činnosti. Těm se brzy podařilo získat ke spolupráci i příslušníky jiných, zejména socialistických politických stran i nestraníky. Česká ilegální skupina byla značně posílena, když do Buchenwaldu v roce 1943 a 1944 přišly stovky zatčených dělníků z velkých závodů, levicově zaměřená mládež a inteligence. Česká odbojová organizace sehrála v Buchenwaldu tak významnou úlohu také proto, že vystupovala vždy jednotně a že všichni Češi, až na několik malých výjimek, se dobrovolně podřizovali ilegálnímu vedení a všemožně je podporovali.
Počátky buchenwaldské podzemní organizace spadají do r. 1938, kdy sem došly první větší transporty německých antifašistů, především komunistů. S nimi navázali spojení čeští komunisté již v září 1939. První politické vedení českých vězňů tvořili uvěznění komunisté Květoslav Innemann, Emil Hršel, Jindřich Veselý a Josef Tesla.
Za pomoci německých antifašistů se již na počátku česká podzemní skupina snažila vytvořit snesitelnější podmínky pro své kamarády, prosazovala, aby se při onemocnění dostali do vězeňského lazaretu, snažila se jim obstarat lehčí práci pod střechou, kde nehrozilo nebezpečí ubití, apod. Současně začala být prováděna politická práce. Již 7. listopadu 1939 přednášeli čeští komunisté na "českých" barácích malým skupinkám kamarádů o významu Velké říjnové socialistické revoluce.
Česká podzemní skupina si vytvořila hned na začátku i vlastní zpravodajskou službu. Tak se vedení okamžitě po příchodu nováčků dovídalo, zda v nových transportech jsou vynikající představitelé protifašistického odboje, kulturní pracovníci a poctiví antifašisté, o něž je třeba se postarat, nebo naopak provokatéři, zrádci a kolaboranti, před nimiž je třeba se mít na pozoru.
Postupně byly ze spolehlivých protifašistických bojovníků organizovány ilegální trojky. Když počet Čechů v Buchenwaldu dosáhl několika tisíc, přešlo se na krajskou organizaci podle bydliště, odkud vězňové do tábora přišli, což mělo veliký význam především proto, že se členové ilegálních skupin již z dřívějška často znali.
Aby mohla být práce podzemních skupin všech národností v Buchenwaldu řízena a koordinována, byl v r. 1943 vytvořen ilegální Mezinárodní výbor buchenwaldských vězňů, jenž, opíraje se o tisíce antifašistů, mohl ještě lépe organizovat odboj proti esesákům. Po celou dobu jeho existence zasedal v tomto výboru i zástupce českých politických vězňů. Česká skupina úzce spolupracovala s vězni jiných národností a zejména se sovětskými válečnými zajatci a politickými vězni, k nimž jsme měli my Češi ze všech nejblíže.
Nesmírný význam pro všechny vězně v koncentračních táborech, kde nikdo ráno nevěděl, zda se dočká večera, mělo udržování optimistické nálady. Podzemní skupiny mohly podstatně zlepšit svou práci, když bylo zorganizováno pravidelné odposlouchávání zahraničního rozhlasu. Pravdivé zprávy o válečných i jiných událostech se čeští i jiní vězňové dovídali ještě téhož dne.
Dne 15. března 1944 vytvořili čeští vězňové, příslušníci všech bývalých politických stran, ilegální Národní výbor. Předsedou se stal komunista Emil Hršel. Od nepravidelných schůzek několika vězňů se přešlo k organizování politického školení, k pravidelným výkladům politické situace apod.
V Buchenwaldu bylo vězněno mnoho vynikajících představitelů naší kultury. Ti nezaháleli ani v koncentračním táboře. Ačkoli volno bylo jen večer a v neděli odpoledne, využili toho času k tvůrčí práci. Dochovalo se několik kreseb Josefa Čapka a Emila Filly, čeští vězňové hudebníci složili v Buchenwaldu několik skladeb, po večerech zpívali na českých blocích satirické, protifašistické písničky příslušníci českého mládežnického souboru "Bohéma" atd.
Česká podzemní skupina v Buchenwaldu se zúčastnila ve velkém rozsahu sabotáží ve zbrojním závodě Gustloff-Werke. Sabotáž byla prováděna nejrůznějšími způsoby: výdej materiálu byl brzděn, termíny byly měněny v neprospěch nacistů apod. Bylo zjištěno, že v jediném případě způsobili vězňové ztrátu 155 000 pracovních hodin. O rozsahu sabotáže v Gustloff-Werke, kam posílali nacisté mnoho uvězněných českých dělníků, svědčí těchto několik čísel: V jarních měsících r. 1944 měly dodávat tyto závody 55 000 kusů automatických pušek MG 43 měsíčně. Ve skutečnosti však bylo dodáno v březnu jen 3 000 pušek, v dubnu 6 000, v květnu 9 000, ale v červnu již jen 600 kusů pušek.
V závodech Mi-Bau, kde se zhotovovaly součástky pro nacistické tajné zbraně, vyráběl civilní dělník při desetihodinové pracovní době 720 cívek denně, vězňové pouhých 300 - 400 kusů.
V dílnách DAW byly proplýtvány v době největšího nedostatku barevných kovů tisíce kilogramů tohoto cenného materiálu.
Vrcholem činnosti podzemní buchenwaldské organizace bylo však vytvoření vojenských skupin vězňů. Po celá léta se tak buchenwaldští antifašisté připravovali na zhroucení třetí říše a tím i na zúčtování se svými trýzniteli. Oddíl vězňů, jenž měl pečovat o pořádek v táboře, vězeňská komanda hasičů, odklizovačů trosek aj. se postupně dostaly zcela pod kontrolu podzemního vedení, jež v nich soustředilo nejspolehlivější antifašisty, kteří byli jádrem vojenské organizace. K nim pak přibyli další. Na začátku r. 1945 měli buchenwaldští vězňové 178 skupin, v nichž bylo zařazeno 850 mužů. Čeští vězňové vytvořili 21 vojenských jednotek. Ze sedmi zpravodajských skupin, které sledovaly každý pohyb esesáků, byly dvě skupiny české.
Na několika místech v táboře byla postupně vybudována tajná skladiště zbraní, jež se podařilo nějakým způsobem esesákům odcizit. V závodech Gustloff-Werke zhotovovali někdy vězňové dvě pušky stejného čísla; jednu odevzdali a druhou tajně - často v káře pod mrtvolami vězňů - dopravovali do tábora. Vojenská podzemní organizace měla k dispozici kulomet a 2 000 nábojů, 91 pušek s 2 500 náboji, 20 pistolí, 16 německých ručních granátů, 150 bodných a sečných zbraní a 200 lahví s výbušninou.
Také do zhotovování a opatřování zbraní byla do velké míry zasvěcena česká ilegální skupina.
Podzemní organizace v Buchenwaldu měla k dispozici dokonce i tajnou vysílačku. Na její konstrukci se podílel český vězeň J. Jonáš z Prahy, jehož podzemní organizace vyslala za tímto účelem do komanda elektrotechniků. Tajná vysílačka volala o pomoc 8. dubna 1945, kdy hrozilo nebezpečí, že vězňové budou buď zlikvidováni, nebo vyhnáni na pochod smrti.
Největších úspěchem podzemní organizace byly její akce provedené v posledních dnech před osvobozením. Dne 4. dubna 1945 zahájil Mezinárodní výbor zoufalý boj za záchranu života vězňů. Toho dne poprvé nebylo uposlechnuto rozkazu esesáků: židovští vězňové nenastoupili k pochodu smrti. Následujícího dne organizace ukryla v táboře 47 politických vězňů, které měli esesáci v poslední chvíli existence tábora povraždit. Esesákům se nepodařilo najít ani jediného ukrytého, všichni se zachránili. Když se esesáci rozhodli poslat celý tábor na pochod smrti, podařilo se podzemnímu vedení zdržovací taktikou zabránit evakuaci 21 000 vězňů. Dne 11. dubna 1945 ve 14 hodin, když část esesáků začala opouštět tábor, dala podzemní organizace rozkaz k útoku. Mezi prvními, kdo přešli ostnaté dráty, byli ozbrojení příslušníci české vojenské skupiny. Vězňové se zmocnili celého tábora ještě před příchodem spojeneckých vojsk a překvapeným Američanům předali 120 zajatých esesáků.
Čeští političtí vězňové v Buchenwaldu přispěli k tomu, že uprostřed nejzběsilejšího teroru se protifašistickým bojovníkům podařilo vytvořit ohnisko odporu proti nacistům. Historie této české podzemní organizace patří tak k nejsvětlejším stránkám osvobozeneckého boje našeho lidu za druhé světové války.
Miloslav Moulis
Letecký snímek a brána koncentračního tábora Buchenwald.
Přes padesát pět tisíc vězňů bylo zavražděno v koncentračním
táboře Buchenwald
1. V táboře zemřelí nebo zavraždění: 34 566
(Podle hlášení změn písárny, případně podle
obvodního hlášení. V tomto počtu jsou
zahrnuti mrtví z komand bez žen).
2. Popravy:
V konírně zavraždění sovětští váleční
zajatci, počítáno podle odevzdaného šatstva
zavražděných - 7 200. Popraveno, tj.
oběšeno 1 100 (odhadnuto podle neúplných
existujících hlášení o oběšených). 8 300
3. Vyhlazovací transporty:
transporty do plynu Hohnstein 1940 187
transporty židů do plynu Dachau 1942 351
transport židů do plynu Bernburg 1942 285
holandští židé do Mauthausenu 1942 341
židé a cikáni do Osvětimi 1942 813
mrtví v Doře, maskováno jako transport do Osvětimi 3 000
transporty do Osvětimi 1943 1 180
děti do Osvětimi 1943 200
židé do Osvětimi 1944 1 101
děti do Bergen-Belsenu 1944 600
transporty do Bergen-Belsenu 1944 2 438
transporty S III do Bergen-Belsenu 1 700
________________________________________________________
Celkem 55 062
Odkud pocházeli vězni koncentračního tábora Buchenwald?
Buchenwald nesl stejně jako Dachau, Ravensbrück a Sachsenhausen označení "tábor pro ochrannou vazbu". Ochranná vazba nebyla vynálezem nacistů. Byla i v dřívější době uplatňována proti politickým odpůrcům panující vlády. Známí dělničtí vůdcové jako Wilhelm a Karl Liebknechtové, Rosa Luxemburková, Franz Mehring, Klara Zetkinová a Wilhelm Pieck, poznali v době císařství i v době výmarské republiky, co je to ochranná vazba.
Nacistická vláda zavírala své politické odpůrce bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, náboženství, světový názor, věk a pohlaví do koncentračních táborů. Tak byli v Buchenwaldu komunisté,
Někteří z těch, kdo byli odpovědni za vraždění vězňů v koncentračním táboře Buchenwald, na lavici obžalovaných (uprostřed obrazu Ilsa Kochová).
sociální demokraté, příslušníci středu, evangeličtí i katoličtí faráři, židovští duchovní, lidé všech vrstev obyvatelstva. V období likvidace tábora byly nejmladšímu vězni, polskému dítěti, čtyři roky, nejstaršímu, jednomu francouzskému vlastenci, přes 80 let.
V buchenwaldském táboře nebyly vězněny v ochranné vazbě ženy. Ale některá komanda mimo tábor, v nichž byly jenom ženy, patřila administrativně ke koncentračnímu táboru Buchenwald. Sadisté s SS se nestyděli trestat ženské vězně bitím.
Před vypuknutím války se skládal největší počet vězňů z lidí, kteří byli uvrženi do koncentračního tábora z politických důvodů bez odsouzení, bez procesu, bez rozsudku, bez udání délky vazby. Nejvíce bylo mezi nimi komunistů. Někteří lidé byli v ochranné vazbě od února či března 1933. Tisíce osob bylo převezeno z káznic a z vězení přímo do koncentračního tábora.
Hitlerovskými soudy nadiktovaná doba trestu jim už dávno prošla. Nacisté se báli politické aktivity těchto lidí - převážně komunistů. Báli se, že budou agitovat proti hitlerovské vládě a proti přípravám války. Proto je zavlekli do koncentračních táborů.
Vězňové nosili na levé straně prsou a na levé straně kalhot trojúhelník a pod ním nebo nad ním vězeňské číslo. Barva trojúhelníku udávala, z jakých důvodů je vězeň zajištěn. Červená byla barva politických vězňů, zelená barva zločinců.
Vězňové nebyli nazýváni svým jménem. Esesáci vyvolávali jen čísla. Člověk jako číslo - to bylo v duchu nacismu. Političtí vězňové nosili svůj červený trojúhelník s velikou hrdostí. Rudý trojúhelník se stal čestným odznakem aktivních bojovníků proti fašismu. I zde se opět ukázalo, že se stal pravý opak toho, co nacisté zamýšleli. Z očerňování se stala čest být odpůrcem prokletého nacistického režimu.
"Keitelův výnos" neboli "Noc a mlha"
Oranienburg 18. 8. 1942
Hlavní úřad pro hospodářskou správu SS
Náčelník odboru D - koncentrační tábory
DI - AZ. 14 C 2-Od-U-
tajné číslo jednací 551/42
Věc: Vězni, na které se vztahuje Keitelův výnos
Odvolání: Hlavní úřad pro bezpečnost říše - IV C 2 všeob. č. 103/42
z 14. 8. 42 a přiložený výtah z 4. 8. 42.
Příl. - ! -
Velitelům koncentračních táborů
Da., Sa., Bu., Man., Neu., Os., Groro., Naz., Nie., Stu., Arw. a tábora válečných zajatců Lublin.
Přiloženě zasílám na vědomí a k provedení onu část výnosu "Noc a mlha" pro služební potřebu v koncentračních táborech, která se týká vězňů, na něž se tento "Keitelův výnos" vztahuje. Při případném přemístění takovýchto vězňů je nutno upozornit na to, že se na tyto vězně vztahuje "Keitelův výnos" čili výnos "Noc a mlha"
Glücks v. r.
SS brigadenführer a generálmajor zbraní SS
Výtah z výnosu "Noc a mlha" pro služební potřebu v koncentračních táborech
IV. D 4 - 103/42 G Berlín 4. srpna 1942
Výnosem náčelníka vrchního velitelství branné moci z 12. 12. 1942 o stíhání trestných činů proti říši nebo proti okupační moci v obsazených územích (krátce zvaný "Noc a mlha"), bylo nařízeno na základě příkazu vůdce, aby osoby, které sec proviní v okupovaných územích proti říši nebo okupační moci, byly z důvodů zastrašení převezeny do říše. Zde mají být postaveny před zvláštní soud. Pakliže to není z nějakého důvodu možné, budou tyto osoby vzaty do ochranné vazby a budou poslány do koncentračního tábora. Ochranná vazba trvá zpravidla do konce války.
Poněvadž je účelem tohoto výnosu ponechat příbuzné, přátele a známé v nevědomosti o osudu vězňů, nesmějí mít vězni žádný styk s vnějším světem. Nesmějí proto ani sami psát, ani přijímat dopisy, balíky nebo návštěvy. Rovněž se nesmí sdělovat žádné zprávy o vězních vnějším místům.
Dojde-li k úmrtí, nesmí být příbuzní až na další o tom zpraveni. Konečné řešení této otázky zůstává otevřeno.
Tato ustanovení platí pro všechny vězně, u nichž je poznamenáno v dokladech nebo v potvrzeních o ochranné vazbě vydaných Hlavním úřadem pro bezpečnost říše, že se na ně vztahuje výnos "Noc a mlha". Dále se tato ustanovení vztahují na všechny vězně, kteří jsou označeni jako vězňové podle případu buď "Porto" nebo "Kontinent".
Jestliže vězni, na které se vztahuje výnos "Noc a mlha" měli nedopatřením možnost uvědomit své příbuzné, budiž jim další výměna dopisů s jejich příbuznými v rámci obecných ustanovení o dopisování vězňů v ochranné vazbě z taktických důvodů nadále povolena.
Dr. Hoffmann v. r.
. . . spadají pod výnos "Noc a mlha"
(kopie dokumentu č. 43a - zde)
Pracovní statistika
koncentračního tábora Buchenwald 23. 6. 1944
Věc: Transport "Noc a mlha".
Prosím, aby bylo ihned zařízeno, aby vězni
6117 Fauchard Joseph z komanda Tonndorf (telefonicky již vyrozuměno),
28 559 Caraco Robert z komanda B II,
30 170 Bocquet Louis z komanda Schwerte,
byli ihned z uvedených komand mimo tábor převedeni do koncentračního tábora Buchenwald.
Šifra nečitelná
(kopie dokumentu č. 43b - zde)
KARTOTÉKA
Politické oddělení
II/Schu. - 27. listopadu 1944
Věc: Vězeň Pierre Marie
nar. 8. 5. 1914 v Bernay
vězeň čís. 55 793
Shora uvedený vězeň byl dopraven 23. 11. 44 do zdejšího tábora. Vztahuje se na něho výnos "Noc a mlha". Budiž mu ihned zakázána korespondence.
Podpis nečitelný
SS unterscharführer
Rozdělovník:
III.
Poštovní cenzura
Správa pro finanční prostředky vězňů
Seznam duchovních, kteří byli ve vazbě v koncentračním táboře Buchenwald
Pracovní statistika
koncentračního tábora Buchenwald 5. ledna 1945
D u c h o v n í
Celkový stav: 61
Z toho škrtnuti:
50 51367 Belorgey Hubert kněz pol. Franc. Staveb. brig. III
52 75460 Eechout Pierre duchovní pol. Belg. Blankenburg
54 75864 Renard Joseph profesor pol. Belg. Blankenburg
56 76208 Tremeau Jean farář pol. Franc. Staveb. brig. IV. 4
___________________________
Zůstává 57
Už nejsou v táboře:
17 40271 Sabolev Dimitrij kněz pol. Rus
30 67488 Vrbica Paule farář pol. Jug.
34 78452 Lacour Marcel kněz pol. Franc.
42 85332 Bardecki Andrzej farář pol. Franc.
55 76007 Huart Jean Baptiste duchov. pol. Belg. 5
Převedení:
35 78805 Alertz Paul duchov. pol. říš. Němec
36 81347 Alef Alexandr farář pol. Bulh. 2
Zemřeli:
58 81168 Toulose René kněz pol. Franc. 1
V ústavním ošetřování:
7 16697 Tyl Josef kněz pol. Čech
29 54596 Sosson Toussaint farář pol. Belg. 2
Není duchovní
19 43523 Lespinasse Jean misionář pol. Franc. 1
___________________________ Zbývá 46
__________________________
Převádí se 5. ledna 1945 46
Toto je cela smrti, ve které byl zavražděn Paul Schneider. Na tabulce umístěné v čele je vyryt tento text: "V této cele byl zavražděn esesáky 18. 7. 1939 evangelický farář Paul S c h n e i d e r, narozený 29. 8. 1897. Protože se postavil v koncentračním táboře Buchenwald na odpor, byl zavřen do této vězeňské cely a nejhroznějším způsobem mučen. Z okna této cely promluvil ke svým spoluvězňům a pozdvihl svůj hlas proti fašistickému barbarství (větší velikost zde).
