Atentát nás ukázal v jiném světle
Atentát nás ukázal v jiném světle
Bez něj bychom nebyli na straně vítězů
Je to snad mezi národními povahopisy unikátní záležitost: většina národů modeluje ságy svých hrdinských činů. To my ne.
S masochistickou rozkoší o sobě tvrdíme, že jsme národ zbabělců, v lepším případě opatrníků. Tam, kde jiní z prkotin zarputile vytvářejí heroické výkony, Češi stejně umanutě budují obraz srabáren a křiváren. Na ty, kteří z národního klišé vybočují, tu plivneme, tu zapomínáme.Tedy: okupaci a protektorát (či protentokrát, jak se říkalo) jsme nepřijali pokořeně. Odboj sice nebyl silný, byl ale organizovaný a měl poměrně širokou podporu obyvatel. Od demonstrací, jako byl 28. říjen, 17. listopad, ale také manifestační převoz ostatků karla Hynka Máchy z odtržených Litoměřic do Prahy či domažlická pouť ke svatému Vavřinci, bojkot protektorátního tisku a mnoha dalších vystoupení až k sabotážím. Vzhledem k zásobovacím potížím a poklesu sociální úrovně se množily stávky. Nálada obyvatelstva ve vztahu k Říši rozhodně nebyla kladná.
Josef Gabčík a Jan Kubiš, hrdinové druhého čs. odboje, provedli atentát na R. Heydricha.
Heydrich nás nalomil
Je nesporné, že odpor se podařilo Reinhardu Heydrichovi otupit. Jeho pracovní metodou byl teror. Veřejnost se zalkla strachem. Tehdy se o nás začalo hovořit v bojujícím zahraničí vcelku nedobře. Působili jsme coby výkonná zbrojovka Říše, odpor ochrnul. Edvard Beneš a naši politici byli v prekérním postavení. Těžko spojencům vysvětlovat, že česká společnost narazila na něco, na co nebyla zvyklá. Krutost, bezohlednost, nasazení rozsáhlého nacistického bezpečnostního aparátu ... Byl to šok.
Nerad také v souvislosti s Heydrichem používám termín atentát. A už vůbec nesnáším ve spojením s ním sloveso "spáchali". Páchají se špatné činy. Zabití Reinharda Heydricha bylo vojenskou operací svobodné armády z rozkazu svobodné vlády Československa v zahraničí. Heydrichova smrt nás ukázala světu v jiném světle. Jestliže krutý šok jeho metod nám na čas získal nedobrou pověst zlomených, útok na něj vyvolal opačnou reakci. Nejen čin samotných parašutistů. Ale také jeho podpora v odbojovém hnutí. Kolik lidí bylo ochotno obětovat život při ukrývání výsadkářů. Včetně žen a mladých lidí. Bylo by třeba zrevidovat další zdejší mýtus. Ten o českém hromadném udávání. Většina nitek vedoucích k likvidaci parašutistů a odboje s nimi spjatého vedla od Karla Čurdy. Jinak se nějak přehnaně udavačů nenašlo, samozřejmě kromě otevřených kolaborantů, kupříkladu aktivních vlajkařů. Třeba: nadporučík Alfréd Bartoš se pohyboval téměř půl roku po Pardubicích, kde ho z jeho předválečného působení u jezdeckého pluku každý znal. Nikdo ho neudal.
Lidice a Ležáky
Lidická tragédie byla jiným upozorněním zahraničí na to, čemu čelíme. Lidice se staly symbolem české oběti a nacistického zvěrstva. Útok na Reinharda Heydricha i jeho důsledky změnily naše postavení. Nejdůležitější bylo oduznání mnichovské dohody. Stali jsme se plnoprávnými partnery protihitlerovské koalice. Za takové oprávnění se ovšem v časech válečných platí krví. Ono se nám to v míru s plnými břichy diskutuje, zda takové oběti stojí za to. Kde hledat cenu svobody, cti a hrdosti ? Všechny nevinné oběti s lidickými v čele zaslouží úctu. A také nebýt těchto obětin, jež nacistický teror položil k Heydrichovu katafalku, možná bychom na konci války nebyli na straně vítězů.
Je mi ale líto, že v jejich pozadí zůstávají jiní mrtví. Padlí v uvědomělém boji. Za patetickým osudem Lidic je trochu stranou třeba vesnička Ležáky. I její obyvatelé byli vyvražděni, osada srovnána se zemí. Na rozdíl od lidických ale věděli ti z Ležáků proč. Všichni totiž spolupracovali na vysílání Libuše, spojnice parašutistů s Londýnem. A všem bylo jasné, co tím po zabití Heydricha riskují. To nebyly oběti, ale bojovníci. Především skrze ně vyslal mrtvý Heydrich do světa významné poselství: "Češi se nevzdali." Vladimír Kučera
(přejato s časopisu Reflex, č. 21)
poznámka admina: Plně se stotožňuji s autorem článku. Řešit, zda měl atentát na Heydricha smysl, mi přijde totéž, jako řešit, zda má smysl jíst potraviny. Už jen z jednoho praktického důvodu, že živý Heydrich by zabil více Čechů než kolik jich zemřelo jako odplata za jeho smrt. Za jednoho zabitého německého vojáka odbojáři či partyzány nacisté vraždili odvetou 10 civilistů. Reinhard Heydrich byl třetí nejvýše postavenou osobou v nacistickém Německu. Tomu odpovídalo i množství zavražděných obětí v rámci odvety. Jsou tu další věci a okolnosti, které bych zde chtěl vypsat, ale to by bylo na moc dlouho. Dopíšu sem tedy ještě jeden závažný poznatek: Reinhard Heydrich měl až do své smrti na starost "židovskou otázku". Do tehdejšího Protektorátu byl vyslán, aby zde začal řešit "českou otázku". Myslím tedy, že po těchto větách je odpověď, zda měl atentát na Reinharda Heydricha cenu, jasná.
