Shrnutí nacistických pokusů na lidech - I
Shrnutí nacistických pokusů na lidech - I
(informace z publikace "SS v akci - dokumenty o zločinech SS")
"Kdo oblékl kabát SS, ten se zapsal zločinu"
(Z dopisu bývalého vězně v ochranné vazbě W. Klinga ze 4. dubna 1947 slečně Froweinové, sestře SS obersturmführera Ernsta Froweina, který působil od července 1942 do března 1943 v koncentračním táboře Sachsenhausen jako náměstek 1. táborového lékaře a později jako SS hauptsturmführer a pobočník říšského vedoucího lékařů Contiho.)
". . . Vaše psaní opět otevírá ránu celé naší německé tragiky, té z minulosti i té přítomné. A když hovořím o "naší" tragice, pak je z toho, patrno, že se ztotožňuji s Německem - s Němci vůbec.
Píšete:
"Že můj bratr byl členem SS, to není jeho vinou, byl zmobilizován. Byl to dobrý Němec a chtěl vykonat svou povinnost. Avšak nikdy zajisté nespatřoval svou povinnost v tom, aby se zúčastnil těchto zločinů, o kterých jsme se dozvěděli až teď. Tak ráda bych s ním mluvila dnes; jak by toho litoval, že pro toho zločince, který stál v našem čele, vůbec oblékl uniformu."
Věřím Vašemu poctivému zděšení a Vašemu neméně poctivému rozhořčení. Ale dále jste se bohužel ve svém uvažování ještě nedostala, a i v tom jste jen jedním článkem velké části Němců, která uvažuje podobně a také - jak se obávám - se prozatím nezamyslela nad tím vším hlouběji.
Odvažujete se tvrdit, že byste nebyla ochotna vzít zavděk tím Hitlerem, který by byl válku vyhrál, za cenu oněch zločinů, které by pak ovšem nebyly nazývány v Německu zločiny, ale naopak - jen si vzpomeňte na terminologii uplynulých 12 let - by jen zhušťovaly svazky paprsků zářící glorioly?
Pokud jde o fakta: zajisté je pravda, že Váš bratr byl do SS "zmobilizován z Hitlerjugend, kde vyvíjel aktivní činnost. To "není jeho vinou" by bylo oprávněné jen tehdy, kdyby se tak bylo stalo proti jeho vůli. Tak tomu samozřejmě nebylo. Váš bratr byl "nacionálním socialistou". Subjektivně nebyl oportunistou, ale určitě byl přesvědčen o správnosti svého myšlení a jednání. Uvažoval a jednal tak, jak v Německu uvažovalo a jednalo stotisíc lidí jeho generace a stejného původu. V době od července 1943 nebyl, jak se domníváte, v koncentračním táboře Sachsenhausen "lékařem asistentem", ale jako obersturmführer byl náměstkem prvního táborového lékaře. Později byl, pokud je mi známo, jako hauptsturmführer, pobočníkem říšského vedoucího lékařů Contiho.
Nebyl špatným chirurgem a miloval své povolání. Měl také to, čemu se říká v Německu - pro vzácnost této vlastnosti u lidí ve stejnokrojích - "civilní kuráž". Bezpochyby se v koncentračním táboře Sachsenhausen poprvé dostal do bližšího styku s těmito lidmi, s oněmi vyhlášenými "nepřáteli státu", kterým nadávali zločinců a podlidí. Vyčetl jsem to z jeho chování a vím to z jeho úst, že dojem, kterým na něj tito lidé zapůsobili, jej zpočátku uvedl do zmatku. Byli vesměs inteligentnější, mezi sebou kamarádštější, v situaci často bezpříkladně zoufalé statečnější než jeho okolí esesáckých ochlastů. Často vyhledával rozhovor s tím nebo oním vězněm a zakončoval ho - jaký to přestupek proti předpisům! - stiskem ruky. Nechci hodnotit ani pozorování, že byl mírně podrážděný z rezervovanosti a formální zdvořilosti, s níž se setkal při těchto rozhovorech, jako nedostatek jeho lidského postoje. Cítil se v takových chvílích prostě dotčený.
Cenil u vězně - "privátně" - to, že je "správný chlapík". Ten se sice nikterak netajil tím, že je antifašistou, nepouštěl se však s obersturmführerem Froweinem do politické diskuse. Bylo jasné, že důstojníka SS Froweina, oddaného svému "vůdci" a svým vůdcům, by byla v takové chvíli opustila rozvaha. Tady se začínalo rozpolcovat jeho svědomí.
Je zcela správné, že nemohl přijít na jméno primitivním obyčejným vrahům. Styděl se před námi za tyto zločiny SS na bezbranných a neodporoval, když se před ním tyto zločiny nazývaly zločiny.
Avšak:
Obersturmführer Frowein se samozřejmě zúčastnil poprav a věděl stejně dobře jako ten, který měl být oběšen, že je svědkem zločinu odůvodněného "rozkazem".
Obersturmführer Frowein vyšetřoval vězně, které sadisté svévolně určili k hromadnému potrestání, zda jsou schopni vydržet bičování, a zúčastnil se jako "lékař" těchto odporných procedur.
Obersturmführer Frowein stál jako "lékař" před lidmi, kteří za hrozného křiku a sténání viseli třicet až šedesát minut s rukama spoutanýma na zádech za rozedraná zápěstí na kůlu.
Obersturmführer Frowein podepisoval svým jménem úmrtní listy mnoha tisíc lidí, které neviděl ani za živa, ani mrtvé.
Obersturmführer Frowein věděl, že tvrzení uvedená na těchto úmrtních listech jako "zastřelen při pokusu o útěk" jsou lživá.
Obersturmführer Frowein připustil, aby se do úmrtních listů lidí bestiálně zavražděných uvádělo, že zemřeli přirozenou smrtí.
Obersturmführer Frowein věděl, že vězni, které vyšetřoval, zda jsou schopni transportu, byli jistými kandidáty smrti.
Obersturmführer Frowein věděl o příšerných vivisekcích na lidech a byl mu znám starý zákon, že takové pokusy jsou "přípustné jen u zvířat nižšího druhu a jen ve zvláštních výjimečných případech u (zvířat) vyššího druhu".
Připouštím, že tyto a jiné ohavnosti, jichž byl svědkem a které kryl svým lékařským podpisem "v zastoupení", pravděpodobně neměl rád. Pro obersturmführera Froweina byly tyto nepříjemnosti v jeho činnosti právě "povinností". Bylo to povinností nejen dobrého, ale nejlepšího Němce, neboť ten byl členem SS.
Mám pro to dobré příčiny, když se domnívám, že Ernst Frowein měl dobrou matku, která ho vždy nabádala k lidskosti, a že ho spojoval s touto matkou něžný vztah. Tato miliónkrát žijící a milující matka byla samozřejmě stejně pyšná na svého syna, který přijížděl domů s novou hvězdičkou na svém nárameníku, jako měla starosti, aby zůstal neposkvrněný jako člověk. A mám také neméně příčin pro domněnku, že syn nevyprávěl matce ani sestře o těchto nepříjemných stránkách své lékařské činnosti. Ne proto, že by patřily pod pojem služebního tajemství, ale proto, že se za ně styděl před svou matkou i před svou sestrou.
Září 1942 se stal měsícem zkoušky. Osmnáct německých politických vězňů zmizelo v temnotách bunkru. Po několika nedělích, aniž je někdo vyslechl, byli v poutech zařazeni do trestného transportu, který byl pak likvidován. Korunním svědkem byl zločinec. Cestu k udání mu uvolnil obersturmführer Frowein.
Nikdo, žádný "tlak seshora", ho tehdy nenutil přehodit výhybku života těch osmnácti směrem ke konečné záhubě. Nic ho nepřinutilo, než zázračné slovíčko "povinnost". Pocit odpovědnosti dobrého Němce, o němž píšete, zvítězil. To se stalo po osmi či deseti týdnech jeho činnosti ve funkci táborového lékaře. Rozpolcenost prvního období, kolísání mezi člověkem a obersturmführerem se vyrovnala pod vlivem zákona, kterému nemohl uniknout ani Ernst Frowein: zákon zvyku, přizpůsobení se vykonal své dílo.
Kdo oblékl kabát SS, ten se zapsal zločinu. Sešněroval a udusil, co kdy v něm bylo lidského. Vím dobře, jak daleko jdu ve svém tvrzení: u tohoto zjištění neexistuje výjimek z pravidla.
Dovolte, abych uvedl příklad.
Roku 1942 jsme skutečně nebyli hýčkáni. Lékaři SS, které jsme poznali, byli pochopové, kteří své povolání zdiskreditovali způsobem přesahujícím zdaleka všechno, co se kdy považovalo za možné. Všichni do jednoho byli cyničtí hromadní vrazi. Vyznamenání a povyšování se vyměřovalo podle počtu jejich obětí. Není lékaře SS, který by byl dostal "na válečném poli koncentračního tábora" svá vyznamenání za svou činnost lékařskou.
Tu přijel na jistou dobu táborový lékař - Wolters - jehož chování se od toho, co jsme zažili dosud - poměrně příznivě odlišovalo. W. byl lékařem v Dachau, původně byl zmobilizován do wehrmachtu a pak odveden k SS. Nebyl nadšen změnou stejnokroje, který nebyl v jeho kruzích považován za rovnocenný. Po čtyřech týdnech přišel z koncentračního tábora Sachsenhausen do koncentračního tábora Dachau. Vězni, kteří odtamtud přicházeli, o něm nehlásili nic nepříznivého. To bylo roku 1942. V říjnu 1944 jsem se dostal do Mauthausenu, do tábora, kde byla stonásobná vražda v nejrůznější podobě, kterou si Vaše fantazie vypodobnit nedovede, ani vypodobnit nemůže, běžnou denní normou. Táborový lékař: Wolters. Pekelný piják, morfinista, šmelinář, prostě a krátce zosobněná zpustlost. Jen jednou jsem ho spatřil na vlastní oči: bělmo jeho očí bylo rudé, byl opilý, kopal kolem sebe a vyhublé příšeře, která kdysi byla člověkem, vrazil do úst hlaveň své pistole.
Kdo je vinen? . . . Jak zní Váš rozsudek?
Budete v pokušení tvrdit, že přeměny Ernsta Froweina v lhostejného člověka, jak to tvrdím já, by si musela sestra nebo matka při jeho návštěvách povšimnout. Snad ano, snad ne. Devadesát tisíc ze statisíce obyčejných vrahů - s nimiž Vašeho bratra neztotožňuji - byli bezpochyby dobrými manželi, bratry a syny a něžnými otci. Tak třeba v Sachsenhausenu byl jeden rapportführer, říkali mu "železný Gustav" (Gustav Sorge). Krvelačný vlk v lidské podobě. Toho jsem viděl, jak před táborovým lékařem plakal, když mu onemocnělo dítě. - Ziereis, velitel Mauthausenu, vynálezce prvního plynového auta, který daroval svému synu ke čtrnáctým narozeninám několik vězňů jako terče a který, aby trochu zpestřil nudné hromadné vraždění, vlastnoručně rozpolcoval sekerou lidské lebky, který nechal svými psy roztrhat lidi na kusy, - pan standartenführer Ziereis byl znám ve svém soukromém okolí - sám jsem se o tom později přesvědčil - jako milující otec rodiny a vášnivý zahrádkář.
A abychom hned řekli všechno: Bezprostředně po našem osvobození jsem měl možnost pozorovat dobrou stovku těchto "železných", pro něž byla denní hromadná vražda nudnou záležitostí. Bylo to tak, jak jsem to věděl plných dvanáct let, a bylo to ještě hanebnější: byla to slizká, kňučící, zapírající smečka, každý z nich dosti nestydatý, aby se vrhl na bývalého vězně, sotva k němu vešel do cely, s otázkou: "Nemáte cigaretu?" A další slova byla: "Za všechno nese vinu Ziereis." A jiný, který tu ležel se zraněním (přes sto bývalých vězňů, příslušníků šestnácti národností, se chtělo dát k dispozici pro transfuzi krve, aby udrželi na životě tohoto korunního svědka), proklínal až do bezvědomí Eigrubera, gauleitera Horního Rakouska, který prý jediný nese vinu a odpovědnost za všechno. . .
Bylo to, odpusťte ten výraz, k blití, a vskutku není příjemné vyvolávat opět tyto vzpomínky. Kdo k čertu tedy koho vedl či svedl? "Vůdce", ďábel, či který z bohů?
Je pravda, že nikdo "tam venku" o těchto zločinech nevěděl? Pravda je, že miliony Němců, tento součet otců a matek, synů a sester nespatřoval v těchto zločinech zločin. Další milióny zase velmi dobře o tom všem věděly, ale nic vědět nechtěly a toto kouzlo se jim podařilo.
A tytéž milióny jsou dnes zděšeny čtyřmilionovým vrahem Hoessem, který před soudem suše prohlásil, že by byl poslal do plynu i své nejbližší příbuzné, kdyby mu to byli nařídili.
Nelékařská činnost lékařů SS v koncentračním táboře Osvětim
Kromě svých obvyklých lékařských úkolů vykonávali lékaři SS v Osvětimi i tuto činnost:
1. Při příjezdu židovských transportů vybírali práce schopné Židy mužského a ženského pohlaví podle směrnic říšského lékaře SS.
2. Museli být přítomni při likvidaci v plynových komorách, aby dohlíželi na předepsaný způsob použití jedovatého plynu Cyklon B desinfektory SDG. Po otevření plynových komor se museli přesvědčit, že likvidace byla dokončena.
3. Zubní lékaři se měli soustavnými namátkovými kontrolami přesvědčovat o tom, že zubní lékaři z řad vězňů, zařazeni ve zvláštních komandech, vytrhali všem usmrceným zlaté zuby a házeli je do připravených zajištěných nádob. Dále měli dohlížet na roztavení zubního zlata a na jeho bezpečné uložení až do odevzdání.
4. Lékaři SS měli v Osvětimi, v Birkenau, jakož i v pracovních táborech soustavně vyřazovat Židy, kteří byli neschopní práce a kteří by pravděpodobně do čtyř neděl nenabyli opět své pracovní schopnosti, a poslat je k likvidaci. Likvidovat se měli také Židé podezřelí z nakažlivých nemocí. Nemocní upoutaní na lůžko měli být usmrcováni injekcemi, ostatní měli být zlikvidováni plynem v krematoriích, popřípadě v bunkrech. Injekční stříkačky se plnily fenolem, evipanem a kyanovodíkem.
5. Měli za úkol vykonávat takzvané zastřené popravy. Šlo tu o polské vězně, jejichž popravu nařídil Hlavní úřad pro bezpečnost říše nebo Úřad pro bezpečnost generálního gouvernementu. Protože se veřejnost neměla z politických důvodů, či v zájmu bezpečnostní policie dovědět o popravě, měla se udat jako příčina smrti některá běžná příčina.
Zdravé vězně, kteří byli tímto způsobem odsouzeni k trestu smrti, dopravilo politické oddělení do vězeňského bloku 11 a tam byli likvidováni lékařem SS. Nemocní byli v nemocnici rovněž nenápadně usmrcováni injekcí. Příslušný lékař pak musel uvést na úmrtním listu některou chorobu, která má za následek rychlou smrt.
6. Lékaři SS se museli zúčasnit poprav osob odsouzených k trestu smrti stannými soudy a museli zjišťovat smrt. Tak tomu bylo i u poprav nařízených říšským vůdcem SS nebo Hlavním úřadem pro bezpečnost říše či Úřadem pro bezpečnost generálního gouvernementu.
7. Když byl vynesen tělesný trest, museli vězně, kteří měli být potrestáni, vyšetřit, zda tu není příčin, které by byly na překážku, a museli se zúčastnit výkonu trestu.
8. Museli provádět na ženách jiné národnosti - až do pátého měsíce těhotenství - zákroky, které vedly k přerušení těhotenství.
9. Pokusy konali:
a) Dr. Wirtz: Výzkum rakoviny. Vyšetřování a operativní zákroky na Židovkách podezřelých z rakoviny anebo nemocných rakovinou.
b) Dr. Mengele: Výzkum dvojčat. Výzkumy jednovaječných židovských dvojčat.
Lékaři - nečlenové SS:
c) Prof. Clauberg: Výzum sterilizace. Injekce židovským ženám, kterými byly sterilizovány.
d) Dr. Schumann: Pokusy se sterilizací. Pokusy na židovských ženách, při kterých se měly rentgenovým zářením zničit rozmnožovací orgány.
Provádění lékařských pokusů z pověření koncernů
"Nejméně 15 000 až 20 000 lidí bylo při jedné akci usmrceno injekcemi"
Injekce se dávaly nejen slabým a nemocným, ale i vězňům politického oddělení, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Kromě toho
Takovými injekcemi jedu bylo zavražděno desetitisíce vězňů.
byly při jedné příležitosti usmrceny dvě skupiny (jedna o 40, druhá o 80 vězních) mladých a silných mladistvých ve věku od 13 do 16 let s odůvodněním, že jde o "sirotky", na něž nelze v táboře pohlížet jako na dělníky schopné plného nasazení.
V září 1942 pak došlo ke krvavým vraždám vězňů z lublinských transportů, které vyvolaly v táboře velký neklid. Jeden z pomocníků sanitní služby odmítl dávat injekce s odůvodněním, že je esesák a nikoli vrah dětí. Museli zavolat jiného pomocníka. Tato hromadná vražda, při které bylo usmrceno nejméně 15 000 až 20 000 osob, vyvolala takovou reakci, že si dokonce i v Berlíně vyžádali vysvětlení vysoké úmrtnosti v lazaretu. Vedoucí lékař WIRTZ zapřel, že by mu bylo o tom cokoli známo, a obvinil táborového lékaře, který se jmenoval ENTREST. Byl to Němec z Poznaňského kraje. Na oko se konalo vyšetřování, při kterém museli vypovídat svědkové správy lazaretu. Přezkoumaly se i seznamy "zemřelých". Z "trestu" byl táborový lékař přeložen k "BUNĚ". Zůstal ovšem ve stejné funkci. Jako výsledek toho všeho se na krátký čas přerušilo usmrcování injekcemi, přestože se později brzy opět obnovilo v menším měřítku u beznadějných nemocných.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
"Soudní dvůr má za to, že je prokázáno, že způsob zacházení byl ve všech německých koncentračních táborech stejný"
BALACHOWSKI: 1. května 1944 jsem byl odvelen zpět do Buchenwaldu a přidělen bloku 50, který byl vlastně továrnou na výrobu očkovacích látek proti tyfu a skvrnitému tyfu. K tomuto přemístění z Dory do Buchenwaldu došlo proto, že vedení tábora se mezitím dozvědělo o mých odborných znalostech v tomto oboru. Chtěli proto mých znalostí využít při výrobě očkovacích látek. Až do posledního okamžiku jsem ostatně o těchto opatřeních nic nevěděl.
Seznámil jsem se tedy 1. května 1944 s blokem 50 a zůstal jsem tam až do osvobození tábora 11.dubna 1945. Blok 50, kde se vyráběly očkovací látky, podléhal vedení sturmbannführera Schuleho, to znamená lékaři v hodnosti sturmbannführera, což odpovídá přibližně hodnosti majora SS. Jemu tedy blok podléhal a on byl odpovědný za výrobu. Témuž SS sturmbannführerovi podléhal ještě další blok v táboře Buchenwaldu. Byl to blok 46, pověstný pokusný blok, kde byli internováni lidé jako pokusní králíci. Bloky 46 a 50 měly společný sekretariát. Byla to takzvaná "kancelář". Tam se ukládala všechna akta, veškerá korespondence, kartotéční lístky o pokusech, jakož i všechna rozhodnutí, která se týkala jak bloku 46, tak i bloku 50.
Tajemníkem bloku 50 byl politický vězeň rakouské národnosti; můj přítel Eugen Kogon a několik dalších kamarádů mělo proto možnost nahlížet do všech aktů, za něž byli odpovědni. Měli proto denní přehled o tom, co se děje jak v bloku 50, v našem bloku, tak i v bloku 46. Mně samotnému se podařilo vzít k sobě většinu spisů o bloku 46 a byl zachráněn dokonce sešit, v němž byly zaznamenány pokusy z bloku 46. Zmocnili jsme se toho materiálu, byl v našich rukách a odevzdali jsme jej americkému "Psychological service" (Psychologická služba).
Z výpovědi svědka Balachowského před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
Pět různých druhů pokusů a ti, kteří za to byli odpovědni
Máme tedy v tomto deníku, v tomto sešitu, zachyceny všechny pokusy, které se konaly v bloku 46. Blok 46 byl zřízen v říjnu 1941 nejvyšším výborem, který podléhal zdravotnickému úřadu zbraní SS. Známe jistý počet lidí, kteří byli členy jeho správní rady. Tento blok 46 totiž podléhal pokusnému oddělení 5 nejvyššího velení zbraní SS v Lipsku. Odpovědným vedoucím tohoto oddělení byl inspektor Bougrowski, obergruppenführer zbraní SS. Správní rada, která vytvořila blok 46, se skládala z těchto osob:
Dr. Genzken, obergruppenführer. nejvyšší hodnost ve zbraních SS; dr. Poppendick, gruppenführer zbraní SS a konečně dr. Handloser, který byl členem wehrmachtu a byl z berlínské vojenské akademie. Měl rovněž podíl na tom, že se přistoupilo k provádění pokusů na lidech.
Správní rada se tedy skládala z členů SS a jejím členem byl rovněž dr. Handloser. Pokusy samotné řídil sturmbannführer Schule; avšak všechny rozkazy a nařízení týkajících se pokusů, o kterých vám povím později, byly vydány v Lipsku, to znamená v pokusném oddělení zbraní SS. Nešlo tu tedy o osobní iniciativu ani ze strany Schuleho v jeho funkci vedoucího.
Všechny rozkazy týkající se těchto pokusů vydávalo bezprostředně nejvyšší vedení v Berlíně. Mezi těmito pokusy, které můžeme - alespoň některé z nich - sledovat krok za krokem na kartotéčních lístcích, jakož i číslech příchodu a odchodu z bloku 46, byly především četné pokusy se skvrnitým tyfem. Na druhém místě byly pokusy s fosforečnými spáleninami, na třetím pokusy s pohlavními hormóny, na čtvrtém pokusy s edémy z hladu (avitaminóza), na pátém pokusy z oboru soudního lékařství. Provádělo se tedy pět různých druhů pokusů.
Z protokolu přelíčení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
Lidé byli donucováni násilím podrobovat se pokusům
M. DUBOST: Hlásili se lidé, kterých se používalo k těmto pokusům, dobrovolně, anebo nikoli?
BALACHOWSKI: Lidé, kterých se používalo při pokusech, se přiváděli nejen z tábora Buchenwald, ale i odjinud. Nebyli to dobrovolníci. Kromě toho obvykle nevěděli, dokud nevstoupili do bloku 46, že jich má být použito k pokusným účelům.
Vybírali pro tento účel osoby z řad zločinců, jejichž příliš velký počet snad chtěli tímto způsobem snížit. Kromě toho se k tomuto účelu používalo i politických vězňů. Musím rovněž poznamenat, že se pro blok 46 vybírali osoby i z řad ruských válečných zajatců. Chtěl bych poukázat na to, že mezi politickými vězni a válečnými zajatci, kterých se používalo v bloku 46 k pokusným účelům, byli Rusové stále ve většině z těchto důvodů: ze všeho osazenstva koncentračních táborů byli Rusové fysicky nejodolnější. Byli daleko odolnější než Francouzi a ostatní západoevropští vězni, a to jak proti hladu, tak nelidskému zacházení. Proto se k pokusům používalo ruských politických vězňů vzhledem k jejich fysické zdatnosti daleko více než ostatních vězňů. Byli však mezi těmito pokusnými lidmi i vězni jiné národnosti, hlavně Francouzi. Chci se teď vrátit, dovolíte-li, k podrobnostem o těchto pokusech.
M. DUBOST: Prosím, neuvádějte příliš mnoho podrobností, protože nejsme odborníky. Chceme jen vědět, zda se tyto pokusy prováděly bez jakéhokoli humánního ohledu násilím. Vyličte nám krutý ráz těchto pokusů a jejich výsledky.
BALACHOWSKI: Pokusy konané v bloku 46 sledovaly samozřejmě lékařský cíl. Jejich většina však neměla s vědou nic společného, takže není možné označovat je za pokusy. Lidé tu byli vlastně jako kontrolní objekty pro vyzkoušení léků, jedů, kultur bakterií atd. Tak například pro výrobu očkovacích látek proti skvrnitému tyfu potřebovali kultury bakterií. Ty by však nebyly naprosto nutné, neboť i v Pasteurově ústavu a ve všech ostatních ústavech světa se provádějí takové pokusy bez kultur; vždy se najdou nemocní tyfem, kterým lze odebrat krev k vyšetřování. Tady to bylo zcela jiné. V bloku 46 jsme objevili, jak můžete vidět z kartotéčních lístků a z tabule, kterou máte před sebou, dvanáct různých kultur bakterií; jsou označeny začátečními písmeny BU, to znamená Buchenwald, a jdou od "Buchenwald 1" do "Buchenwald 12". V bloku 46 se těchto dvanáct kultur běžně udržovalo přenášením z nemocného na zdravého, to znamená umělým očkováním intravenózní injekcí o obsahu 0,5 a 1 krychlového centimetru infikované krve odebrané člověku, který byl na vrcholu krize. Víme přitom velmi dobře, že tento způsob umělého naočkování tyfu intravenózní injekcí je vždy smrtelný. Proto všichni ti, kteří sloužili jako objekty k udržování těchto kultur, v době od října 1942 až do osvobození tábora, zemřeli. Mohli jsme zjistit, že jen kultury bakterií si vyžádaly celkem bezmála šest set lidských životů.
M. DUBOST: Doslova je tedy vraždili, aby mohli udržovat kultury bakterií?
BALACHOWSKI: Ano, pro tento účel je doslova vraždili. Kromě toho se zkoumala hodnota očkovacích látek.
Z výpovědi svědka Balachowského před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
"Při těchto pokusech přišlo o život 150 lidí"
V srpnu 1944 se zkoumala experimentálně také hodnota očkovacích látek. Při těchto pokusech přišlo o život sto padesát lidí. Očkovací látky, kterých používal německý wehrmacht, nebyly vyrobeny jen v našem bloku 46, ale byly také italského, dánského a polského původu. Němci chtěli zjistit hodnotu těchto jednotlivých léčiv. Proto provedli v srpnu 1944 pokusy na sto padesáti lidech, kteří byli zavřeni v bloku 46.
Těchto sto padesát vězňů rozdělili do dvou skupin, na skupinu kontrolní a skupinu pokusnou. Vězňové z pokusné skupiny byli očkováni různými ochrannými látkami, které chtěli vyzkoušet. Vězňové z kontrolní skupiny naproti tomu očkováni nebyli. Po očkování pokusných vězňů byli všichni vězňové jak z kontrolní, tak i z pokusné skupiny intravenózně naočkovány tyfovými bacily. Po čtrnácti dnech, tak dlouho to totiž přibližně vydrží osoby naočkované tyfovými bacily, vězňové z kontrolní skupiny zemřeli. Ostatní, kteří byli očkováni různými ochrannými látkami, zemřeli postupně, vždy podle hodnoty příslušných očkovacích látek. Některé očkovací látky přinášely výborný výsledek s velmi malým počtem mrtvých, jako například očkovací látky polského původu. Jiné naproti tomu zase měly mnohem vyšší úmrtnost. Jakmile bylo možno považovat pokus za ukončený, byli podle zvyku a tradice bloku 46 ti, kteří to přežili, zavražděni. Dělo se to obvyklým způsobem, který vám moji kamarádi už popsali, to znamená injekcí deseti krychlových centimetrů čistého fenolu do srdce. To byla likvidační metoda, které se v buchenwaldském táboře běžně používalo.
"Tyto pokusy se prováděly výslovně za tím účelem, aby se vyzkoušely výrobky I. G. Farben"
Skutečnosti a okolnosti, o které se obžaloba hlavně opírá, aby obžalovaným dokázala trestnost jejich činů, lze shrnout takto: (1) lékaři SS podnikali nesporně zločinné pokusy na vězních koncentračních táborů, (2) tyto pokusy se prováděly výslovně za tím účelem, aby se vyzkoušely výrobky I. G. Farben, (3) některé z těchto pokusů prováděli lékaři, které I. G. pověřila úkolem vyzkoušet účinnost svých léků, (4) ze zpráv podávaných těmito lékaři bylo možno zjistit, že tyto pokusy byly nezákonné, (5) I. G. posílala přímo koncentračním táborům léky v takových množstvích, že už z toho by bylo možno vyvozovat, že se těchto léků používalo k nepřípustným účelům.
Z protokolu přelíčení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
Ředitelé I. G. Farben věděli o pokusech na lidech
Já, Carl-Ludwig LAUTENSCHLAEGER, Wuppertal-Elberfeld, Muellerstrasse 139, řádný člen představenstva I. G. Farbenindustrie a od roku 1938 vedoucí závodu I. G. Farben v Hoechstu, po upozornění, že se při nepravdivé výpovědi vystavuji trestnímu stíhání, prohlašuji tímto pod přísahou dobrovolně a bez přinucení toto:
Když se za války stále více rozšiřoval na území naší říše skvrnitý tyfus, podnítil jsem své spolupracovníky ve farmaceutických laboratořích v Hoechstu, aby nalezli chemoterapeutikum proti tomuto virovému onemocnění, tedy specificky působící prostředek, kterým lze skvrnitý tyfus vyléčit, anebo kterým lze dosáhnout alespoň mírnějšího průběhu onemocnění. . .
. . . I když jsem ze záznamů poznal, že po poměrně krátké době je průběh nemoci většinou již smrtelný, zmínil jsem se dr. DINGOVI o tom, že jeho výsledky jsou podstatně nepříznivější než ty, o kterých mi podal zprávu dr. Julius WEBER z jiných klinik.
Dr. DING uvedl, že jeho případy jsou pod pečlivou kontrolou a že jde o "dávkované infekce".
Po rozhovorech s dr. DINGEM mně bylo na základě jeho výroku o "dávkované infekci" jasné, že dr. DING neprováděl klinické pokusy na vojácích nemocných skvrnitým tyfem, ale na uměle infikovaných lidech.
Z místopřísežného prohlášení Carl-Ludwiga Lautenschlägera, před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
"Koncem roku 1941 byla v koncentračním táboře Buchenwald zřízena pokusná stanice"
Místopřísežné prohlášení
Já, Waldemar Hoven přísahám, vypovídám a prohlašuji:
1. Narodil jsem se 10. února 1903 ve Freiburgu v Breisgau. Navštěvoval jsem střední školu, ale dokončil jsem svá studia až o mnoho let později. V letech 1919 až 1933 jsem navštívil Dánsko, Švédsko, Spojené státy a Francii. Roku 1933 jsem se vrátil do Freiburgu, ukončil své středoškolské vzdělání a studoval pak na universitách ve Freiburgu a v Mnichově. Roku 1939 jsem ukončil své lékařské studium a vstoupil jsem jako lékař do zbraní SS. Zde jsem dosáhl služební hodnosti hauptsturmführera. Do všeobecné SS jsem vstoupil v roce 1934.
2. V říjnu 1939 jsem byl jmenován pomocným zdravotním důstojníkem lazaretu SS v koncentračním táboře Buchenwald a zůstal jsem v této funkci až do roku 1941, kdy jsem byl jmenován zdravotním důstojníkem pro jednotky SS v táboře. Koncem roku 1941 jsem byl přemístěn k táborovému lazaretu a stal jsem se pomocným zdravotním důstojníkem. Tento lazaret sloužil vězňům koncentračního tábora Buchenwald. V červenci 1942 jsem byl povýšen na šéflékaře a měl jsem tak plnou odpovědnost za vězně, kteří leželi v lazaretu jako pacienti. Tuto funkci jsem zastával až do svého zatčení policejním soudním dvorem SS v Kasselu v září 1943 a zůstal jsem ve vazbě až do 15. března 1945.
3. Různé služební funkce, které jsem zastával v tomto bezmála čtyřletém období v koncentračním táboře Buchenwald, mně umožnily seznámit se důvěrně se všemi druhy lékařské činnosti, a mohu proto učinit toto prohlášení:
Pokusy se skvrnitým tyfem a s viry
4. Koncem roku 1941 byla v koncentračním táboře Buchenwald zřízena pokusná stanice, aby zjistila účinnost různých očkovacích látek proti skvrnitému tyfu. Tato stanice byla označena jako "Pokusná stanice skvrnitého tyfu - oddělení pro výzkum skvrnitého tyfu a virů", a podléhala přímému vedení dr. DINGA, který vystupoval též pod jménem Schuler. Tato pokusná stanice byla zřízena v bloku 46. Hygienický ústav zbraní SS v Berlíně, vedený dr. Joachimem MRUGOWSKÝM, dostával všechny zprávy o této činnosti a dr. DING dostával své příkazy od MRUGOWSKÉHO. Zpočátku, to znamená v době od roku 1941 do léta 1943, měl dr. DING o svých pokusech se skvrnitým tyfem v Buchenwaldu mnoho porad s dr. Karlem GENZKENEM. Tyto porady se konaly v Berlíně.
7. Pokusy v bloku 46 koncentračního tábora Buchenwald se prováděly takto: Skupina obětí byla nejdříve očkována očkovací látkou proti skvrnitému tyfu a pak infikována virem skvrnitého tyfu. Aby jasně vynikla účinnost očkovací látky, byla další skupina neočkovaných vězňů infikována virem skvrnitého tyfu. V období od podzimu 1942 do léta 1943 se prováděly tyto pokusy asi na 500 vězních koncentračního tábora Buchenwald. Za dobu mé přítomnosti umíralo asi 10 % infikovaných vězňů na následky onemocnění. Slyšel jsem, že po mém odchodu umíral větší počet obětí, asi 20 %.
8. Výběr vězňů, kterých mělo být použito ústavem pro výzkum skvrnitého tyfu a virů k lékařským pokusům v bloku 46, probíhal určitým způsobem. Pokaždé, když dr. DING potřeboval pro své práce lidi, byla poslána žádost úřadu velitele tábora a postoupena k provedení mně.
Obvykle mě zpravil muž jménem SCHOBER, který byl SS hauptsturmführerem, abych vybral pro tento účel potřebný počet vězňů. Vybíral jsem podle požadavku nazdařbůh různé vězně podle jmenného seznamu tábora. Byli zapsáni do seznamu, který jsem podepsal. Tento seznam byl odevzdán SCHOBEROVI, který často z politických důvodů jistá jména ze seznamu škrtl. Počet vyškrtaných vězňů jsem musel doplnit náhradníky, aby dr. DING dostal požadovaný počet obětí. Když jsem vrátil doplněný seznam SCHOBEROVI, byl předložen ke schválení dr. DINGOVI. Podrobil jej konečnému přezkoušení, aby se z lékařského hlediska přesvědčil o tělesném stavu vybraných vězňů a aby zjistil, zda vyhovují nebo nevyhovují.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
"Jednorázový pokus na padesáti osobách"
pro zvětšení klikni ZDE
SSAS č. 218 17. 5. 43 14,45
Posádkovému lékaři zbraní SS Výmar,
Výmar - Buchenwald
Prosím o dálnopisné sdělení, zda je možno provést v koncentračním táboře pokusy s kyselostí žaludečních šťáv. Jde o jednorázový pokus asi na 50 osobách.
Hlavní úřad vedení SS, odbor D, úřad XVI
Z pověření dr. Ding v. r.
SS sturmbannführer
Přestože v řadách SS nebylo význačných vědců, lékaři SS prováděli hromadné pokusy s preparáty I. G. Farben na vězních koncentračních táborů
Všeobecně a zejména v německých vědeckých kruzích bylo asi známo, že v řadách SS nebylo význačných vědců. Je zřejmé, že při pokusech prováděných v koncentračních táborech s preparáty I. G.,šlo jedině o zájmy I. G., která se snažila všemi možnými prostředky zjistit účinnost svých preparátů, a - chtěl bych říci - špinavou práci v koncentračních táborech ponechat esesákům. I. G. dbala na to, aby se tato skutečnost navenek neprojevovala, aby bližší údaje o svých pokusech zatajila. Přitom výsledek, to znamená zisk z toho vyplývající, získala pro sebe.
Z místopřísežného prohlášení bývalého táborového lékaře koncentračního tábora Buchenwald, Waldemara Hovena, před Mezinárodním vojenským tribunálem
SS sturmbannführer MUDr. E. Ding navrhl, aby "se prostředek vyráběl ve formě vhodné injekce"
Velevážený pane profesore!
Na základě Vašeho laskavého pozvání ze dne 5. dubna 1943, adresovanému SS oberführerovi docentu dr. Mrugowskému nebo jeho spolupracovníku, jsem byl přizván, abych se zúčastnil návštěvy Vašeho závodu ve Frankfurtu nad Mohanem - Hoechstu.
U příležitosti mého setkání s Vámi, jakož i s pány dr. Weberem a dr. Fussgaengerem, jsme projednali pokusy s léčením skvrnitého tyfu Vaším nitroacridinovým preparátem č. 3582 a Rutenolem. Tyto pokusy byly provedeny na klinické stanici "Oddělení pro výzkum skvrnitého tyfu a virů" hygienického ústavu zbraní SS Výmar-Buchenwald v období od počátku ledna do konce dubna 1943.
Jak je Vám známo, byl výsledek pokusů provedených na 39 osobách nemocných skvrnitým tyfem negativní. V devítičlenné skupině zemřelo pět osob, z 30 osob ošetřených Acridin-Granulatem a Rutenolem zemřelo 16 osob.
Do protokolů klinicky a experimentálně bezvadného pokusu ještě potom nahlédl pan vrchní lékař prof. Biehling v Berlíně.
Chtěl bych Vám dále připomenout, že jsem to byl já, kdo navrhoval, aby se vzhledem k tomu, že pokusné osoby špatně snášejí podávání prostředku ústy, zjistilo za prvé místo resorpce prostředku pokusem na zvířatech a za druhé, aby se vyráběl prostředek ve formě vhodné injekce.
Všechno, co souvisí s pokusem a s protokoly, bylo považováno oběma stranami za přísně důvěrné a tajné. (Vizte rovněž Vaše vlastní záznamy k Rutenolu a Nitroacridinu č. 3582!)
Z tajného dopisu MUDr. Erwina Dinga, SS sturmbannführera, vedoucího oddělení pro výzkum skvrnitého tyfu a virů hygienického ústavu zbraní SS, Výmar-Buchenwald, z 11. července 1944, chemicko farmaceutickému a serobakteriologickému oddělení akciové společnosti I. G. Farbenindustrie, k rukám pana ředitele prof. dr. Lautenschlägera, Hoechst nad Mohanem.
Koncentrační tábor Osvětim je doporučován pro nové pokusy
pro zvětšení klikni ZDE
Hygienický ústav zbraní SS,
pro SS sturmbannführera Dinga
prostřednictvím zdravotního úřadu zbraní SS, Berlín W 15,
Knesebeckstraße 43
Ihned předložit!
Doplněk k včerejšímu výsledku dvojtečka voda č. jedna SS revír dvojtečka na želatinových deskách jen málo rozpustných kolonií stop vyšetření na tyfus negativní. Vyšetření stolice dvojtečka i devátý vězeň negativní. Vyšetření krve Treflette a Czmoch zůstává negativní, bude ještě jednou naočkováno na desky stop kdyby pozitivní následuje zítra zpráva dálnopisem stop koncentrační tábor Osvětim znovu žádá Kogona navrhujeme chopit se na příslušných místech v Berlíně této příležitosti.
Oddělení pro výzkum skvrnitého tyfu a virů
podpis nečitelný
Statistika vraždy
1941/42 Deník
Oddělení pro výzkum skvrnitého tyfu a virů
Hygienického ústavu zbraní SS
29. 12. 41: Jednání mezi armádním inspektorem zdravotnictví, vrchním štábním lékařem generálem prof. dr. Handloserem, říšským vůdcem zdravotnictví, státním tajemníkem SS gruppenführerem dr. Contim, presidentem prof. Reiterem z říšského ministerstva zdravotnictví, presidentem prof. Gildemeisterem z Ústavu Roberta Kocha (říšský ústav pro potírání nakažlivých nemocí) a SS standartenführerem doc. dr. Mrugowskym z Hygienického ústavu zbraní SS Berlín.
Zjišťuje se, že je nutné vyzkoušet snesitelnost a účinnost očkovacích látek proti skvrnitému tyfu z kuřecích žloutkových váčků. Protože pokus na zvířatech neumožňuje dostatečné hodnocení, je nutno provést pokusy na lidech.
2. 1. 42: K vyzkoušení očkovacích látek proti skvrnitému tyfu byl vybrán koncentrační tábor Buchenwald. Provedením se pověřuje SS hauptsturmführer dr. Ding.
5. 1. 42: Předběžný pokus A:
Předběžný pokus, kterým se zjišťuje nejúčinnější způsob umělé infekce lidí. Žloutkový váček rozředěný v poměru 1 : 25 a kmen Rickettsia-Prowazeki z Ústavu Roberta Kocha se naočkuje intramuskulárně a subkutánně v dávce 1 cm krychlový vždy 5 pokusným osobám. K infekci nedošlo.
Dr. Ding, SS hauptsturmführer
10. 1. 42: Předběžný pokus B:
Předběžný pokus, kterým se zjišťuje bezpečný způsob infekce: bylo infikováno 5 osob virem v žloutkových kulturách (kmen Rickettsia-Prowazeki, Ústav Roberta Kocha) 2 povrchovými a 2 hlubšími řezy na horní paži jako při očkování proti neštovicím. Všechny pokusné osoby onemocněly pravým skvrnitým tyfem. Inkubační doba 2 - 6 dnů.
20. 1. 42: Předběžná zpráva o očkovací reakci. Při běžně pořizovaných krevních obrazech se zjišťuje silné neutrofilní vychýlení doleva (tyčinková jádra).
20. 2. 42: Aby se stanovil bezpečný způsob infekce, byly chorobopisy a křivky zaslány do Berlína. U 5 nemocných 1 případ úmrtí.
Dr. Ding, SS hauptsturmführer
6. 1. 42: Očkovací látka proti skvrnitému tyfu - pokusná řada I.
1. 2. 42: Bylo provedeno ochranné očkování proti skvrnitému tyfu s těmito očkovacími látkami:
1. 31 osob očkovací látkou Weigl vyrobenou v Ústavu pro výzkum skvrnitého tyfu a virů při vrchním velitelství armády v Krakově;
2. 35 osob očkovací látkou z kultur kuřecích žloutkových váčků podle metody Cox, Gildemeister a Haagen;
3. 35 osob očkovací látkou "Behring normální" (1 vejce rozpuštěno vždy na 450 cm krychlových očkovací látky, směs 70 % Rickettsia mosseri a 30 % Rickettsia-Prowazeki),
4. 34 osob látkou "Behring normální", "Behring silný" (jedno vejce rozpuštěno vždy na 250 cm krychlových),
5. 10 osob pro kontrolu
3. 3. 42: Osoby, které byly v době od 6. 1. do 1. 2. 1942 ochranně očkovány a 10 kontrolních osob byly za přítomnosti pana presidenta prof. Gildemeistera infikovány virem z kultury Rickettsia-Prowazeki; SS hauptsturmführer dr. Ding se přitom sám také infikoval (laboratorní nehoda).
17. 3. 42: Návštěva prof. Gildemeistera. . . Rose (vedoucí oddělení pro tropické lékařství v Ústavu Roberta Kocha) v pokusné stanici. Všechny pokusné osoby onemocněly na skvrnitý tyfus, až na dvě, u nichž bylo dodatečně zjištěno, že už dříve onemocněly touto nemocí při epidemii v policejním vězení v Berlíně. SS hauptsturmführer Ding onemocněl na skvrnitý tyfus a leží v nemocnici v Berlíně. SS hauptsturmführer Hoven, posádkový lékař zbrani SS ve Výmaru dohlíží v mezidobí na stanice (blok 44 a 49).
19. 4. 42: Závěrečná zpráva o první řadě pokusů s očkovací látkou proti skvrnitému tyfu. Pro pokusy se skvrnitým tyfem se dává k dispozici kamenný blok 46. 5 případů úmrtí (3 z kontrolní skupiny, 1 u Behringu normálního, 1 u Behringu silného.)
Dr. Ding, SS hauptsturmführer
3. 2. 43: Sterilizační pokus s vaječnou očkovací látkou.
Byl zaslán balíček s lahvičkou o obsahu 20 cm krychlových očkovací látky proti skvrnitému tyfu ze žloutkových kultur Op. č. 35 z 15. 10. 1942. Z této lahvičky dal lékař dr. von Eysmond sestře Lilli Boehmové, nar. 3. 4. 1912, dne 8. 12. 1942 druhou injekci a 13. 12. 1942 třetí injekci ochranného očkování proti skvrnitému tyfu. K večeru teplota 40°. 48 hodin po posledním očkování smrt v kolapsu na německé klinice v Kauenu.
31. 3. 43: Pokusy s léčbou "Acridin-Granulátem" a "Rutenolem".
K pokusům s léčbou "Acridin-Granulátem" (A-Gr.) a Rutenolem (R) se infikuje 40 osob vaječnými Rickettsiemi.
11. 4. 43: Osoby byly několik týdnů pozorovány. Nedošlo k žádnému onemocnění.
Sdělení SS standartenführerovi doc. dr. Mrugowskému a presidentu prof. Gildemeisterovi. Zdá se, že před rokem ještě vysoce virulentní kmen "Matelska" Ústavu Roberta Kocha už není patogenní pro lidi. Je proto nutno najít nový způsob umělé infekce, který s určitostí vyvolá onemocnění skvrnitým tyfem.
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
11. 4. 43: Předběžný pokus C:
Aby se nalezl bezpečný způsob infekce, konají se pokusy s čerstvou krví lidí, kteří onemocněli skvrnitým tyfem.
Infikovalo se takto:
3 osoby vždy 2 cm krychlových čerstvé krve intravenózně;
2 osoby vždy 2 cm krychlových čerstvé krve intramuskulárně;
2 osoby vždy 2 cm krychlových čerstvé krve subkutánně;
2 osoby po skarifikaci impflanzettou kutánně.
Intravenózně infikovaní onemocněli typickým těžkým skvrnitým tyfem a zemřeli selháním oběhu. Ostatní pokusné osoby si stěžovaly jen na nepatrné obtíže, aniž by klinicky onemocněli.
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
13. 4. 43: Předběžný pokus D:
Bylo infikováno:
6 osob vždy 2 cm krychlových čerstvé krve intravenózně;
6 osob vždy 2 cm krychlových čerstvé krve intramuskulárně;
6 osob vždy 2 cm krychlových čerstvé krve subkutánně;
6 osob po skarifikaci;
6 osob impflanzettou kutánně.
6 osob infikovaných intravenózně opět onemocnělo velmi těžkým skvrnitým tyfem; 5 osob zemřelo. Z intramuskulárně infikovaných onemocněla jedna osoba na středně těžký skvrnitý tyfus. Ostatní neměly podstatných klinických obtíží. Nejbezpečnější způsob, jak vyvolávat u člověka skvrnitý tyfus, je tedy intravenózní injekce 2 cm krychlových čerstvé krve nemocných skvrnitým tyfem.
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
13. a 14. 4. 43: Služební cesta SS sturmbannführera dr. Dinga k I. G. Farbenindustrie do Hoechstu.
Jednání s prof. Lautenschlägerem, dr. Weberem a dr. Fussgängerem o pokusných řadách "Acridin-Granulát a Rutenol" v koncentračním táboře Buchenwald.
Návštěva u pana tajného rady Otty a prof. Priggeho v Ústavu pro experimentální terapii ve Frankfurtu nad Mohanem.
24. 4. 43: Pokusy s léčbou Acridin-Granulátem (A-Gr. 2) a Rutenolem (R 2). K provedení pokusů s léčbou Acridin-Granulátem a Rutenolem bylo infikováno 30 osob (po 15) a 9 osob pro kontrolu intravenózní injekcí vždy 2 cm krychlových čerstvé krve nemocných skvrnitým tyfem. Všechny pokusné osoby onemocněly na velmi těžký skvrnitý tyfus.
1. 6. 43: Zhotoveny chorobopisy a křivky.
Pokusná řada se uzavírá.
21 případů úmrtí (8 u Akridin-Granulátu, 8 u Rutenolu, 5 u kontrolní skupiny).
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
Očkovací látky proti skvrnitému tyfu - pokusná řada VII.
18. 6. 43: Ochranné očkování proti skvrnitému tyfu těmito očkovacími látkami.
1. 20 osob očkovací látkou "Asid",
2. 20 osob očkovací látkou "Asid adsorbát" firmy Anhaltische Serumwerke G. m. b. H., Berlín NW 7 (Anhaltské závody na výrobu séra s. s r. o.),
3. 20 osob očkovací látkou "Weigl" Ústavu pro výzkum skvrnitého tyfu a virů vrchního velitelství armády, Krakov (Eyer).
27. 8. 43: Infikováno
20 osob řady "Asid",
20 osob řady "Asid adsorbát",
20 osob řady "Weigl",
10 osob pro kontrolu
intravenózní injekcí asi 1/4 cm krychlových čerstvé krve nemocných skvrnitým tyfem, kmen Bu. II, pasáž 1. Všechny pokusné osoby onemocněly na velmi těžký skvrnitý tyfus.
7. 9. 43: Zhotoveny křivky horečky a chorobopisy. Pokusná řada se uzavírá.
55 případů úmrtí (18 u "Asidu", 18 u "Asidu adsorbátu", 9 u "Weigla", 8 u kontrolní skupiny).
9. 9. 43: Křivky horečky a chorobopisy odeslány do Berlína.
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
Očkovací látky proti skvrnitému tyfu - pokusná řada VIII.
18. 3. 44: Z podnětu pana vrchního lékaře letectva prof. Roseho bylo vyzkoušeno ochranné působení očkovací látky "Kopenhagen" (Kodaň) (psenská-murinská očkovací látka), vyrobená z myších jater Státním sérovým ústavem v Kodani.
20 osob bylo podrobeno ochrannému očkování 8. 3. 44, 13. 3. 44 a 18. 3. 44 intramuskulární injekcí do museula glutea max. První a druhá skupina byla očkována dávkou 0,5 cm krychlových, třetí skupina dávkou 1,0 cm krychlových. Pro kontrolu a ke srovnání bylo očkováno 10 osob. Z těchto 30 osob byly 4 vyloučeny před zahájením umělé infekce pro interkurrentní onemocnění.
16. 4. 44: Ostatní pokusné osoby byly 16. 4. 1944 infikovány subkutánní injekcí 1/20 cm krychlových čerstvé krve nemocných skvrnitým tyfem.
Dárce: W. . . . č. 763, stáří 27 let (6. den nemoci) kmen Bu. VII/Pasáž 1.
Onemocnělo
a) u osob ochranně očkovaných 17 lidí: 9 středně těžce, 8 těžce;
b) u kontrolní skupiny o 9 osobách: 2 středně těžce, 7 těžce;
6 případů úmrtí (3 "Kopenhagen"), (3 kontrolní skupina).
Dr. Ding v. r., SS sturmbannführer
Odběr krve k získání séra od rekonvalescentů po skvrnitém tyfu (Fleckfieber-Rekonvaleszenten-Serum - F. F. R. S.)
20. 5. 44: K získání F. F. R. S. bylo 15 rekonvalescentům po skvrnitém tyfu odebráno mezi 14. a 21. dnem, kdy už byli bez horečky, 6 500 cm krychových krve a odesláno kurýrem hlavnímu úřadu velení SS, D, úřad XVI (konzervování krve), SS hauptsturmführer dr. Ellenbeck, Berlín-Lichterfelde.
Dr. Ding v. r.
6. 9. 44: Infikování 60 pokusných osob bylo provedeno do pravé paže subkutánní injekcí 1/10 cm krychlových čerstvé krve osob nemocných skvrnitým tyfem. Všechny osoby onemocněly, a to
a) u Výmaru 9 lehce, 7 lehce až středně těžce;
b) u Weigla 6 lehce až středně těžce, 8 středně těžce, 6 těžce;
c) u kontroly 1 středně těžce, 19 těžce.
17. 10. 44: Pokusná řada se uzavírá.
4. 11. 44: Zhotoveny listy s křivkami a chorobopisy.
24 případů úmrtí (5 Weigl, 19 kontrola).
Dr. Schuler v. r.
Pokus s léčbou očkovací látkou proti skvrnitému tyfu.
13. 11. 44: Z rozkazu nejvyššího hygienika zbraní SS ze dne 12. 8. 1944 mělo být zjištěno, zda je možno zmírnit průběh onemocnění skvrnitým tyfem intravenózními nebo intramuskulárními injekcemi očkovací látky proti skvrnitému tyfu. Pro pokusnou řadu bylo určeno 20 osob, z toho 10 pro intravenózní (řada A) a 10 pro intramuskulární injekci (řada B), kromě toho bylo vybráno 5 kontrolních osob. Dne 13. 11. 1944 bylo těchto 25 pokusných osob infikováno subkutánní injekcí vždy 1/10 cm krychlových čerstvé krve nemocných skvrnitým tyfem.
Všechny osoby onemocněly, a to u řady A 10 těžce, u řady B 1 středně těžce, u kontroly 5 těžce.
22. 12. 44: Pokusná řada se uzavírá.
2. 1. 45: Zhotoveny listy s křivkami a chorobopisy. 19 případů úmrtí (9 u řady A, 6 u řady B, 4 u kontroly).
Dr. Schuler v. r.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
