ZLOČINY NACISMU

   Zde jsou fotografie z knihy "Byl jsem číslem 7809" s kompletními texty. Tyto kompletní texty se do fotoalba nevešly.

Z památné návštěvy presidenta republiky dr. Ed. Beneše v Kounicových kolejích v Brně v červnu 1945. Pan president na dvoře kolejí se skupinou průvodců.

President republiky dr. E. Beneš se na své triumfální cestě ze Slovenska do Prahy po osvobození Československa zastavil v Brně. Kromě jiného si prohlédl popravní dvůr v Kounicových kolejích. Potřebné informace mu poskytl rada A. Šulík. Na našem obrázku je zachyceno velké sgraffito sv. Václava, pod kterým byli vězni stříleni. Tento velký obraz je podobně jako celá vnější výzdoba Kounicových kolejí dílem nedávno zesnulého malíře Ládi Nováka.

Prof. František Loubal, bývalý zemský přísedící, po osvobození předseda Zemského národního výboru v Brně, strávil na Špilberku, v Dachau a Buchenwaldu patnáct měsíců. V Buchenwaldu byl velitelem tak zvané brněnské "štuby", v níž často s použitím vysoké diplomacie proplouval úskalím "šárovských" nebezpečí.

Vladimír Matula, vrchní tajemník z Brna, byl v Buchenwaldu jedním z největších vězňů. Vězněn byl celkem 23 měsíců. Když se vrátil z vězení, byl nacistickou správou v Brně suspendován. Po osvobození Brna se stal předsedou Národního výboru pro Velké Brno. Ve vězení přednášel spoluvězňům často o své cestě Sovětským svazem, kterou vykonal před svým zatčením.

Pražský primátor dr. Petr Zenkl byl vězněn v Dachau a Buchenwaldu skoro šest let. Po osvobození Buchenwaldu odletěl do Londýna, aby tam vydal před mezinárodním forem první svědectví o hrůzách německých koncentračních táborů.

Poslední brněnský starosta dr. inž. Rudolf Spazier prošel vězením na Špilberku a koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu. Strávil v nich bezmála šest roků. Pracoval jako zahradník. V posledním roce věznění byl z trestu přeložen na silniční práce.

František Tymeš, význačný činitel dělnického hnutí na Brněnsku, bývalý poslanec a novinář, byl zbaven svobody skoro šest let. Prošel vězeními na Špilberku a koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu.

Prof. arch. inž. Jiří Kroha z Brna byl vězněn osm měsíců na Špilberku, v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození Brna se stal kulturním referentem Národního výboru pro Velké Brno. V několika přednáškách seznamoval prof. Kroha v Buchenwaldu spoluvězně s životem v Sovětském svazu.

Stanislav Šulc, bývalý zemský přísedící a po osvobození místopředseda Zemského národního výboru v Brně, byl vězněn dva a půl roku na Špilberku, v Dachau a Buchenwaldu.

Proslulý chirurg prof. dr. J. Podlaha z Brna byl vězněn v pověstných koncentračních táborech v Mauthausenu a Gusenu celkem 42 měsíců. Jeho zážitky v těchto nacistických lidomornách přinášíme uvnitř knihy pod nadpisem "Chirurgovo svědectví".

Světící biskup dr. St. Zela z Olomouce prošel koncentračním táborem ve Štěpánově u Olomouce, načež byl vězněn v Dachau a Buchenwaldu. O jeho neobvyklém vystrojení při propuštění se čtenáři dozví na jiném místě této knihy.

Prof. dr. Václav Tomášek, přednosta bakteriologického oddělení Zemské nemocnice v Brně, prošel peklem koncentračních táborů v Mauthausenu a Osvěčimi, v nichž byl vězněn přes dva roky. Jeho strašlivé svědectví o poměrem v Osvěčimi je v druhé části této knihy.

Vilém Vidlák, kapitán Gottwaldovy brigády, která bojovala ve Španělsku, byl zatčen gestapem 1. září 1939 a byl vězněn téměř šest roků. V Buchenwaldu byl v čele ozbrojeného vězeňského hnutí a ukrýval v kantině zbraně, které byly propašovány vězni do tábora. Po osvobození a návratu do Brna se stal správcem v Kounicových kolejích, v nichž byli zkoncentrováni všichni zajištění nacističtí provinilci.

Lágrový korespondenční lístek z Dachau, na kterém smělo být nejvýš deset řádků, dopis pak mohl obsahovat jen patnáct řádků. Fotografie, které došly to tábora jako korespondenční lístky, byly zabaveny a zničeny. Balíky se do Dachau posílat nesměly, jelikož, jak vidno z textu lágrového lístku, si mohou vězni v táboře všechno koupit. Možná kupovali, ale před válkou. V Buchenwaldu dostali vězni občas koupit jen zkysanou červenou řepu. Na spodním okraji lístku je razítko lágrové censury. (Zvětšení ZDE a ZDE)

Rada zemského finančního ředitelství v Brně Andělín Šulík, který jako jeden z posledních vězňů v Kounicových kolejích, v nichž byl vězněn celkem třikrát, po útěku esesmanů zavíral bránu kolejí.

Josef Kapoun, všeodborový tajemník průmyslových svazů dělnických, byl vězněn v Buchenwaldu od 1. září 1939 až do konce války. V táboře byl předsedou ilegálního Národního výboru za brněnskou župu. Od roku 1943 se zúčastnil ilegální činnosti v budování tajných vězeňských oddílů, připravovaných pro obranu v táboře při povstání za osvobození vězňů. Po návratu se stal vedoucím tajemníkem Krajské odbor. rady v Brně.

Emanuel Barša byl jako jeden z mladších vedoucích činitelů dělnického hnutí na Brněnsku zatčen gestapem 1. září 1939 a vězněn téměř šest roků. Prošel vězením na Špilberku a koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu, kde byl spolu s Josefem Kapounem a tragicky zesnuvším Josefem Lieberzeitem v čele českého ilegálního hnutí, jež připravovalo ozbrojené povstání proti esesmanům. Jeho vylíčení o osvobození Buchenwaldu přinášíme uvnitř knihy.

Tajemník Leopold Reitter byl vězněn na Špilberku, v Dachau a v Buchenwaldu přes pět a půl roku. Reitter měl v posledních letech v Buchenwaldu jedno z nejoriginálnějších t. zv. "komand". Byl správcem falkenhofu, kde ošetřoval dravé ptactvo a různá exotická zvířata.

Redaktor Jan Hrdlička z Brna strávil v nacistických kriminálech plných pět a půl roku. Prošel Špilberkem, Dachau a Buchenwaldem. Pracoval na plantážích a posléze jako zámečník.

Mohyla v Buchenwaldu, vybudovaná na věčnou paměť 51.000 vězňů, umučených v táboře. Mohyla byla postavena ihned po osvobození tábora. Zkratka KLB (Konzentrationslager Buchenwald) a cifra 51.000 tvoří jediné, ale nezapomenutelné nápisy, jež budou navždy vykřičníky germánského barbarství.

Esesmani vraždili v Kounicových kolejích vězně ještě v posledních dnech před svým útěkem z Brna. Na horním obrázku je popravní dvůr s hromadou písku, na kterém byli vězni v kleče stříleni ranami do týlu. V pravém rohu dvora je vykopaná jáma, v níž byly objeveny poslední gestapácké oběti. Mezi nimi byl hrdinný partyzán Vladimír Grovek-Veselý z Prostějova, kterého zachytil fotograf těsně po exhumaci.

Dvůr v Kounicových kolejích v Brně s hromadou písku po pravé straně. Na tuto hromadu museli poklekat vězni, kteří byli bez rozsudku stříleni německými katany ranou do týlu. V popředí snímku jsou šibenice. Písek a šibenice byly pokryty květinami u příležitosti brněnské národní pouti, která byla po osvobození uspořádána na místa padlých českých mučedníků.

P. Karel Fanfrdla, nynější místopředseda zemského Národního výboru v Brně, jeden z mnoha statečných kněží, byl vězněn na Špilberku, v Dachau a Buchenwaldu téměř šest roků. Převážnou část této doby strávil v Dachau, kde pracoval na plantážích. Byl posléze s ostatními vězni osvobozen Anglo-Američany za okolností, jež jsou popsány uvnitř knihy.

Hlavní popraviště v Kounicových kolejí v Brně pod obrazem sv. Václava bylo po osvobození Československa zasypáno květinami. Odsouzení byli stavěni před dřevěnou ohradu, v níž se zachycovaly střely, které proletěly těly ubožáků. Na tomto místě vydechlo několik set statečných českých mužů a žen.

Výpomocný popravní dvůr v Kounicových kolejích v Brně, na kterém byli vězni stříleni za tak zvané heydrichády, kdy popraviště pod obrazem sv. Václava pro množství odsouzených nestačilo zdolat nacistický vražedný provoz. Brněnské obyvatelstvo zasypalo po osvobození nádvoří prosáklé krví českých vlastenců, květinami.

Špilberk byl místem, odkud na počátku války nastupovali čeští vlastenci po stovkách transporty do německých koncentračních táborů a žalářů. Mnoho, velmi mnoho z nich se už nevrátilo...   snímek: Josef Rudolf

Kounicovy koleje v Brně, na jejichž dvoře bylo esesmany zastřeleno nebo oběšeno mnoho set českých lidí ze všech krajů Moravy. Popravní dvůr se sgraffitem sv. Václava je s druhé strany mezi oběma křídly budovy, kterou esesmani rozdělili na bloky A a B. Dřevěné baráky a bunkry jsou rovněž na dvoře s druhé strany snímku.   snímek: Josef Rudolf

Ecce homo - ejhle člověk! Jeden z desetitisíců ubožáků, kteří zahynuli v koncentračním táboře, těsně před vhozením do pece táborového krematoria. Takové kostlivce udělala správa tábora z většiny vězňů, kteří byli vyhnáni do lomů a na jiné nejtěžší práce. Lidé jinak úplně zdraví umírali podvýživou a vysílením. Vězni, kteří obsluhovali krematorium, mizeli sami po určité době v kremační výhni, aby nebylo přímých svědků o hromadných nacistických vraždách.

Tři šibenice, postavené nacisty na dvoře Kounicových kolejí v Brně, byly po celou dobu okupace v ustavičné činnosti. Také na těchto šibenicích skončilo své životy mnoho českých lidí, zejména ti, kdo sabotovali hospodářská zařízení.

Hromadným vražděním v koncentračních táborech se zbavovali nacisté svých odpůrců nebo lidí, o kterých se domnívali, že jim překážejí ve výstavbě nacistické Evropy. Náš obrázek ukazuje jednodenní dávku pro krematorium v koncentračním táboře v Dachau. Snímek byl pořízen ihned po osvobození tábora. Je strašlivou obžalobou zvěrstev, kterých se Němci dopouštěli ve svých "přeškolovacích" táborech.

Truchlivě památné místo "Pod kaštany" v Brně, zachycené po osvobození města. Dřevěné baráky v popředí zmizely po výbuchu krátce před příchodem Rudé armády. Prostor musel být na dlouhou dobu uzavřen pro spousty ostrých nábojů a min, které zde byly roztroušeny.   snímek: Josef Rudolf

Detailní záběr výbuchem koncentračního tábora "Pod kaštany" v Brně. Vybuchující miny a granáty létaly do bytů okolních činžovních domů.   snímek: Josef Rudolf

Jeden z největších hromadných hrobů vězňů, umučených hladem, bitím nebo zavražděných ranou do týlu při evakuaci z německých koncentračních táborů, byl po osvobození objeven u Žíhle na Podbořansku. Ze šachty bylo vykopáno 259 osob všech evropských národností. Obrázek zachycuje část exhumovaných vězňů. U mnohých se již nedala totožnost vůbec zjistit. Vězni pochodovali několik dní a nocí bez jídla a vody, takže pochod vydrželi opravdu jen ti, kdo nebyli ještě zcela zdecimováni pobytem v německých "přeškolovacích" táborech. Jakou energii museli ubozí vězni vyvinout, vysvítá ze skutečnosti, že na příklad transport vězňů z Osvěčimi do Mauthausenu trval sedm dní a sedm nocí, v kteréžto době vězni nedostali potravu ani nápoj. Také na tomto transportu zahynulo mnoho vězňů vysílením nebo bylo zavražděno, jak uvádí účastník tohoto hrůzného pochodu prof. dr. Tomášek z Brna uvnitř knihy.

Právnické fakulty v Brně bylo za nacistické okupace zneužito nejsurovějším způsobem. Ve fakultě se usadilo gestapo a šířilo odtud strach a hrůzu po celé Moravě. Mezi právnickou fakultou, koncentračním táborem "Pod kaštany" a Kounicovými kolejemi býval provoz ve dne v noci. Byly to spojité nádoby, v nichž gestapáci navršili za své moci pyramidy zločinů a zvěrstev.   snímek: Josef Rudolf

Dne 16. dubna 1945 byl na dvoře právnické fakulty v Brně popraven gestapák unteršturmführer Mayer, který si chtěl zajistit beztrestnost tím, že navázal v poslední chvíli styk s partyzány. Mayera museli oběsit, ačkoliv se bránili, z Kounicových kolejí přivezení vězňové Reis a Klein, kteří byli ihned po popravě zavražděni ranami do týlu a zahrabáni společně s Mayerem v jámě na dvoře Kounicových kolejí. Uprostřed exhumovaný Mayer, po stranách ubožáci Reis a Klein, kteří museli zemřít, aby se svět nedověděl, že také mezi gestapáky byli zrádci.

Zbytky zděných budov koncentračního tábora "Pod kaštany" v Brně, rozmetaného výbuchem střeliva a min, uskladněných v táboře po evakuaci vězňů do Kounicových kolejí.   snímek: Josef Rudolf

Vražedná salva esesmanské popravčí čety zahřměla a oběti se zhroutily v krvi, která na jednom místě utvořila velkou kalužinu. Na snímku jsou viditelné další menší stopy krve z jiných obětí, popravených předtím. Vrchní gestapák se založenýma rukama, s chorobným uspokojením přihlíží popravě. Krátce po salvě cvakla spoušť gestapáka-sadisty, který jistě netušil, že pro nás zhotovil nezapomenutelný dokument nacistické krvelačnosti.

Hlavní brána koncentračního tábora v Buchenwaldu. Na její špičce byly hodiny a pod nimi světlomety a ampliony, kterými byly vězňům místním rozhlasem vydávány rozkazy. Na střední části brány se zábradlím byly hlídky s četnými kulomety, mířícími do vězňů. V pravém křídle byla tak zvaná lágrová pošta, v levé části bunkry, v nichž byly ubity nebo umučeny hladem tisíce vězňů. Před poštou bývali vězni biti holí nebo býkovcem. Před bránou bylo velké prostranství, tak zvaný apelplatz, na kterém nastupovali vězni nejméně dvakrát denně ke sčítání. V posledních dnech před osvobozením nastupovalo na tomto prostranství 70.000 vězňů.

Šibenice v koncentračním táboře v Buchenwaldu, na které bylo popravováno šest vězňů najednou.

Jeden z dokladů, jak byli v táboře klamáni tupohlaví šárové vězni při dopisování: Každý vězeň musel poslat domů natištěné lágrové nařízení, že smí obdržet měsíčně pouze jeden balík do dvou kilogramů. Kromě zabavení se nemohlo nic stát, když byl balík třeba o kilogram těžší. Ježto každý vězeň usiloval o větší balík, snažil se v tom smyslu odesilatele nějak nepřímo informovat. Autor knihy to vyřešil tak, že se na lístek podepsal "Jebden", což, čteno pozpátku, znamená "nedbej". Lágrová censura asi zaláteřila na podivné české křestní jméno, ale lístek propustila. (zvětšení ZDE)

Děsivý záběr hromady umučených vězňů v koncentračním táboře v Dachau. Na snímku zvláště vyniká hezká, mladičká dívka, v jejímž obličeji se zračí utrpení, prožité v posledních hodinách jejího života.

Sadističtí gestapáci pořizovali při popravách snímky, kterými se rádi chlubili v okruhu svých známých. Jejich zvrhlé pudy měly jediný klad v tom, že gestapáci sami pořídili obrázkové dokumenty, které je nyní usvědčují z jejich vražedných choutek. Do rukou se nám dostal vzácný doklad o popravě pěti českých vlastenců, kteří se zhroutili v krvi poté, co stiskl gestapák spoušť fotografického aparátu, aby zahřměla salva z pušek popravčí čety esesmanů. Je podobné pravdě, že pět popravovaných na našem obrázku byli partyzáni.

Jakmile se přiblížily k německým koncentračním táborům fronty, byly tábory evakuovány. Došlo k "pochodům smrti", na kterých zahynuly tisíce vězňů, kteří, jakmile byli neschopni chůze, byli vražděni ranou do týlu. V okolí Karlových Varů bylo otevřeno za účasti mezinárodní delegace několik desítek hromadných hrobů, z nichž byli zavraždění exhumováni, vloženi do rakví a uloženi k důstojnému odpočinku. Na obrázku je celkový pohled na pohřebiště v Nové Roli.

Gestapáci při výslechu vězně nelidsky mučili. Když mu rozbili lebku, přiskočil jeden z nich s fotografickým aparátem, aby zachytil na obrázek krev, která stékala ubožákovi po tváři. Tento snímek byl zabaven v bytě jednoho uprchnuvšího brněnského gestapáka. Nepodařilo se nám zjistit vyšetřovance na snímku, ani gestapáka v pozadí, který se zvířecím výrazem ve tváři pohlíží na krvácejícího vězně. Obrázek o gestapáckých methodách nepotřebuje dalších slov.

V okolí obcí Lubence, Malměřice, Blatná, Veličina a Pastuchovice bylo po osvobození nalezeno velké množství hrobů vězňů, kteří na strašlivých pochodech při evakuaci německých koncentračních táborů zahynuli vysílením, hladem nebo byli zastřeleni, když nebyli s to pokračovat v chůzi. V okolí jmenovaných obcí bylo v hromadných hrobech exhumováno asi 500 vězňů, u nichž byla zjištěna smrt hladem nebo ranou do týlu. Na obrázku je vidět, jak jsou pozůstatky mučedníka zjišťovány a pak ukládány do prosté rakve.

Krematorium v koncentračním táboře Dachau nestačilo zdolat vražedný provoz esesmanů. Mrtvoly zavražděných a umučených byly nakládány vězni na nákladní automobily a odváženy k zahrabání v hromadných šachtách.

Buchenwald byl místem, na němž bylo zavražděno nebo popraveno kromě jiných několik tisíc českých vlastenců. Dokumentární snímek ukazuje, že jako ve všech ostatních táborech, tak také i v Buchenwaldu neměl lidský život větší cenu než červ na silnici, kterého lze beztrestně přišlápnout. Mrtvoly byly házeny bez ladu a skladu na hromadu, aby byly spáleny v místním krematoriu.

Pohled do umrlčí komory buchenwaldského krematoria. Hromada mrtvých tvořila denní dávku pro krematorium, které v poslední době nestačilo zdolat provoz, a proto byli zavraždění a umučení pohřbíváni v hromadných šachtách. Podrobnosti uvnitř knihy.

Tyto dva jedinečné fotografické dokumenty podtrhují v plné hrůze germánskou krvežíznivost. Oběti esesáků si musely napřed vykopat hrob, načež byly postaveny k jeho okraji a vražděny ranou do týlu. Na levém obrázku výstřel z bezprostřední blízkosti odhodil ubožákovi čepici. Současně kat zvedá pravou nohu, aby zavražděného srazil kopnutím do hrobu. Také na pravém obrázku již vyšel vražedný výstřel, kat však místo kopnutí sráží zavražděného do hrobu levou rukou. Z těchto vražd si esesáci pořizovali obrázky pro sadistické osobní potěšení. Tak vypadala nacistickým režimem vyhlašovaná německá kultura ve světle pravdy.

Celkový pohled na krematorium v koncentračním táboře v Dachau. Před budovou je hromada zavražděných a umučených vězňů, připravených ke spálení. Snímek byl pořízen krátce po osvobození tábora Anglo-Američany, z nichž je skupinka vojáků v helmách zachycena před hromadou mrtvol, které esesmani již neměli čas odklidit.

Nacistickou zuřivou touhu vraždit pocítily veškeré evropské země, do kterých vstoupili Němci jako dobyvatelé nebo "ochránci". Náš horní obrázek je z Varšavy, kde po nezdařeném povstání byly stovky polských bojovníků za svobodu věšeny ve středu města na náměstí. Na dolním obrázku jsou dva popravení vlastenci na Ukrajině.

Sovětský lid těžce doplácel na dočasnou nacistickou okupaci životy i majetkem. Na obrázku jsou dva popravení ruští vlastenci, kteří jako desetitisíce jiných se postavili nacistům na odpor a v týlu vyvolávali smělými činy chaos a zmatek v řadách fašistické armády.

Buchenwaldské krematorium, v němž bylo spáleno v době jeho trvání přes 50.000 zavražděných nebo umučených vězňů všech evropských národností.

Esesmani vraždili nemilosrdně ve všech evropských zemích. Snímek, zabavený u jednoho brněnského gestapáka, zachycuje popravu neznámého českého vlastence na nezjištěném místě. Vrahové, nemajíce po ruce strom, použili k popravě telefonních sloupů.