Kronika 2. světové války - 4. část
Benito Mussolini a Adolf Hitler
Válečná tažení roku 1944
Válečná tažení v roce 1944 měla jak na východě, tak na západě a jihu Evropy charakter soustředěné ofenzívní činnosti proti státům Osy.
Na východní frontě
uskutečnila sovětská armáda řadu zničujících úderů na vzdálených úsecích fronty, které vedly ke značnému rozptýlení německých sil. V zimní ofenzívě od poloviny ledna do konce února 1944 zaútočila sovětská armáda u Leningradu a Novgorodu a donutila k ústupu německou skupinu armád Sever. Současně údery na jihu, vedenými od konce ledna do poloviny května, osvobodila pravobřežní Ukrajinu, Volyň a Krym. V létě a na podzim byla na Karelské šíji prolomena opevnění Mannerheimovy linie. Útok v Karélii donutil Finsko 19. září 1944 podepsat dohodu o příměří.
Němečtí vojáci, zajatí během operace Bagration, v ulicích Moskvy.
V době od 23. června do 29. srpna rozvinula sovětská vojska jednu z největších operací druhé světové války, tzv. běloruskou, během níž bylo rozbito střední německé uskupení. Běloruská operace vytvořila předpoklady k provedení útočné lvovsko-sandoměřské operace, která přenesla bojovou činnost k Visle, na její střední tok, a vedla k dobytí důležitých předmostí u Baranova a Magnuszewa. Na osvobozeném území se ujal vlády Polský výbor národního osvobození, vytvořený v Lublinu 21. července 1944. Sovětské síly se začaly blížit k Varšavě.
1. 8. 1944 vypuklo - navzdory drtivé nepřátelské převaze - ve Varšavě ozbrojené povstání, kterého se zúčastnilo veškeré obyvatelstvo polského hlavního města. Připravila a řídila je Armia Krajowa, spadající pod polskou exilovou vládu, jejímž jménem chtěli organizátoři povstání převzít ve Varšavě moc ještě před příchodem sovětské armády.
Německý obrněný transportér SdKfz 251 ukořistěný polskými povstalci.
Boje trvaly 63 dní. Na polské straně činily ztráty kolem dvou set tisíc mrtvých a raněných, což byla asi pětina tehdejšího počtu varšavských obyvatel. Němci ztratili na 26 000 vojáků a důstojníků, zhruba polovinu vojsk zapojených do boje o Varšavu. Když nakonec povstání potlačili, byla Varšava zcela rozbořena.
10. 7. 1944 zahájila sovětská armáda útok v oblasti Baltského moře a obsadila Estonsko, Lotyšsko a Litvu.
20. 8. 1944 došlo k bojům v jihovýchodní Evropě, které vyvolaly řadu povstání ve státech okupovaných do té doby hitlerovským Německem. Dne 23. srpna vypuklo povstání v Rumunsku a 9. září v Bulharsku. Nové vlády obou těchto zemí se ihned připojily k protihitlerovské koalici.
Několik dnů předtím, 29. srpna 1944, vypuklo Slovenské národní povstání. Na pomoc se mu vydal 1. československý armádní sbor v SSSR, bojující ve svazku sovětské 38. armády, a zaútočil přes Dukelský průsmyk. První československé jednotky pronikly na slovenské území 6. října 1944. Urputné boje v Karpatech trvaly několik měsíců.
Čs. vojáci vztyčují na osvobozeném území ČSR sloup se státním znakem,
Důsledkem sovětské ofenzívy v Maďarsku bylo ustavení tzv. prozatímní lidové vlády, která 22. prosince 1944 vyhlásila Německu válku.
Jugoslávii osvobodila národně osvobozenecká armáda, na jejíchž bojích se podílela Rudá armáda. Když tato vojska v říjnu 1944 společně osvobodila Bělehrad, byl v zemi nastolen komunistický režim.
Rozrostlo se partyzánské hnutí v Albánii a v Řecku, kde se 4. října vylodila britská vojska. V důsledku všech těchto událostí byli Němci vytlačeni z Balkánu.
Spojenecké jednotky v Římě.
V Itálii ovládla angloamerická vojska Sicílii a jižní oblasti země. Při dalším postupu osvobodila spojenecká vojska Apeninský poloostrov až po Ravennu.
Druhá fronta
6. 6. 1944 byla v Normandii v severní Francii zahájena velká námořní a letecká výsadková operace, pojmenovaná Overlord. Představovala dlouho očekávanou invazi Spojenců na evropský kontinent a otevřela v Evropě druhou frontu. Po dvou dnech se spojeneckým divizím podařilo dobýt první velké francouzské město - Bayeux - a v dalších úporných bojích rozšířit svá předmostí pro postup do severozápadní a severní Francie.
Spojenci se vyloďují v Normandii.
15. 8. 1944 se britské invazní jednotky vylodily i v jižní Francii, v oblasti mezi Toulonem a Nice.
28. 8. 1944 dobyly Marseille a při postupu údolím Rhôny se v polovině září spojily s americkými vojsky, útočícími ze západní Francie.
Francouzské hnutí odporu rozvinulo v té době širokou spolupráci s pravidelnými vojsky. 19. 8. 1944 vypuklo povstání v Paříži. Ustavila se prozatímní vláda v čele s generálem de Gaullem.
Po překročení Seiny a Sommy vstoupili Spojenci do Belgie a osvobodili Brusel a Antverpy. Do konce roku ovládla spojenecká vojska celou Belgii a část Holandska. Posledním zoufalým pokusem Němců o zvrat na západní frontě byla jejich zimní ofenzíva v Ardenách, ta však počátkem roku 1945 ztroskotala.
Během bojů v Ardenách Němci nasadili i svůj nejtěžší tank, Tiger II nebo také Königstiger.
To všechno se dělo v době, kdy se úspěšně rozvíjela letecká ofenzíva Spojenců v Německu, zaměřená na vojensky důležité objekty. Mimořádně účinné byly zejména nálety na průmyslové čtvrti Berlína.
V Atlantském oceánu se v průběhu roku 1944 situace radikálně změnila ve prospěch Spojenců. V Baltském moři byla zablokována německá flotila a bojová činnost německých ponorek podstatně ochabla. Spojencům se již dařilo vyrábět daleko více lodí, než kolik činily jejich ztráty. V Tichém oceánu přešli Spojenci do protiofenzívy pod velením generála McArthura.
15. 6. 1944 zahájili Američané systematické bombardování území Japonska, zejména letouny startujícími ze základen v Číně. V jihozápadní a střední části Tichého oceánu obsadili Novou Guineu a obklíčili japonské základny na Šalomounových ostrovech, na Novém Irsku, Nové Británii a na Mariánských ostrovech.
19. 8. 1944 zahájili Američané mohutný soustředěný útok na Filipíny.
Závěrečné období druhé světové války
V únoru 1945 se konala v Jaltě konference tzv. velké trojky: F. D. Roosevelta za USA, W. Churchilla za Velkou Británii a J. V. Stalina za SSSR. Tito tři státníci se dohodli o spolupráci při konečném rozdrcení hitlerovského Německa, vstupu SSSR do války proti Japonsku, stanovení poválečných hranic v Evropě a složení vlád Polska a Jugoslávie.
Na východní frontě
začala u Visly velká zimní ofenzíva, v jejímž průběhu byla 17. ledna osvobozena Varšava. Rychlé průlomové operace velkých tankových svazů a ostatních vojsk sovětských maršálů Žukova a Koněva očistily ve viselsko-oderské operaci od Němců celé území Polska a vedly k vytvoření několika předmostí na Odře.
V závěrečném období války povolali nacisté do ozbrojených sil i děti.
V tomto období války sovětská vojska dobyla silná nepřátelská postavení na vodních tocích i četná opevněná pásma a obklíčila řadu měst, proměněných v pevnosti (kromě jiných Krakov, Poznaň, Toruň, Štětín, Vratislav, Gdaňsk, Kolobřeh). Linie fronty se podobala velkému klínu, namířenému hrotem na Berlín. Po obou stranách klínu se ještě bránila početná německá vojska. Druhý běloruský front maršála Rokossovského a další sovětské svazy zlikvidovaly v době od 13. ledna do 25. dubna 1945 německá postavení v oblasti Mazurských jezer a zničily skupinu armád Visla v Pomořanech. Také ve Slezsku na jihu Polska pokračovalo úspěšné tažení sovětské armády.
Jeden z největších hromadných hrobů odkrytých v Československu u Žíhle na Podbořansku. Ze šachty bylo vykopáno celkem 259 těl osob všech evropských národností (na fotografii část z nich). Jednalo se o vězně koncentračních táborů zemřelých během "pochodu smrti". (Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945)
Na jih od Karpat se Němci v lednu neúspěšně pokusili prolomit obkličovací kruh kolem Budapešti. Stejně tak marně se pokusili o protiúder u Balatonu, a tak Rudá armáda 13. února 1945 dobyla Budapešť.
Poté, co osvobodila území Maďarska, zaútočila na území Rakouska a 13. dubna 1945 dobyla Vídeň. Krátce nato sovětská vojska dosáhla linie setkání s vojsky ostatních Spojenců.
Na západní frontě
Po likvidaci německé zimní protiofenzívy v Ardenách, k čemuž přispěl i urychlený sovětský úder od Visly k Odře - nastoupili Spojenci k novým útočným operacím a do konce března dosáhli Rýna. V dubnu - po jeho překročení - uskutečnili v Porúří velkou operaci, při níž obklíčili a vyřadili z boje více než třicetitisícovou německou armádu. Koncem dubna dosáhli linie setkání se sovětskými vojsky na Labi u Magdeburku.
Popravený Mussolini a jeho milenka.
V Itálii dobyla spojenecká vojska Boloňu, překročila řeku Pád a postupovala na sever. Současně se na celém území severní Itálie rozvinulo hnutí odporu. Byl dopaden Mussolini a popraven. Dne 2. května zbytky německých vojsk v Itálii kapitulovaly. V Brennerském průsmyku se setkala vojska bojující v Itálii s vojsky, která postupovala ze západní Evropy.
Rozhodující boje však probíhaly ve střední Evropě. Dne 16. dubna začala velká ofenzíva sovětské armády z prostoru řek Odry a Nisy (zde, zde a zde), která vstoupila do dějin jako berlínská operace. Dne 25. dubna vstoupily sovětské jednotky do předměstí Berlína, 30. dubna spáchal Hitler sebevraždu a 2. května 1945 Berlín kapituloval. Bezpodmínečnou kapitulaci Německa podepsal polní maršál Keitel 8. května.
Pražští povstalci na ukořistěném nekompletním německém stíhači tanků Hetzer (na boku nápis "Smrt německým vrahům").
V té době vrcholila poslední operace druhé světové války v Evropě, osvobození Prahy. Pražskému povstání nakonec přišly na pomoc jednotky Rudé armády a do 12. května 1945 bylo osvobozeno celé Československo.
Postřílení Češi v Praze 8. května 1945 (Praha v květnu 1945, S. Kokoška, Praha 2005)
Ve dnech 17. července - 2. srpna 1945 byly v Postupimi na konferenci šéfů vlád SSSR, Velké Británie a USA posouzeny otázky spojené s likvidací následků druhé světové války. Německo bylo rozděleno do čtyř okupačních zón, bylo rozhodnuto o reparacích a územních úpravách, o odsunu německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska a o spolupráci ve válce proti Japonsku (které bylo vyzváno k bezpodmínečné kapitulaci). Šéfové tří vlád zároveň rozhodli o potrestání válečných zločinců a také o tom, že východní polská území připadnou Sovětskému svazu a Polsko náhradou získá území od hranice Odra-Nisa, část někdejšího Východního Pruska a bývalé svobodné město Gdaňsk.
V Tichém oceánu vytlačovali Američané postupně Japonce z okupovaných území. Po těžkých bojích, trvajících od začátku dubna do druhé poloviny června, ovládli Okinawu, která se tak stala důležitou základnou letecké války proti Japonsku.
21. 3. 1945 dobyli Britové v Barmě Mandalay a 3. května hlavní město Rangún.
6. 8. 1945 svrhly Spojené státy americké první atomovou pumu na Hirošimu a o tři dny později další na Nagasaki.
Hirošima po svržení atomové bomby.
8. 8. 1945 vypověděl Sovětský svaz Japonsku válku a v součinnosti s armádou Mongolska rozdrtil japonskou kwantungskou armádu a obsadil Mandžusko, Koreu, Kurilské ostrovy a jižní část Sachalinu.
2. 9. 1945 podepsalo Japonsko bezpodmínečnou kapitulaci.
Druhá světová válka skončila. Trvala šest let, zúčastnilo se jí 72 států, bojové akce se odehrávaly na teritoriu 40 zemí, bylo zmobilizováno kolem 110 miliónů lidí (bez příslušníků hnutí odporu), zahynulo v ní 50 miliónů lidí. Největší ztráty měl Sovětský svaz (20 miliónů), po něm Čína (10 - 15 miliónů). Československo ztratilo 360 000 občanů, z toho 125 000 Čechů.
Sovětští vojáci s ukořistěnými německými standartami na přehlídce v Moskvě.
Poznání, jak zničující může být každá příští válka, vedlo národy i jejich vlády k přesvědčení, že bude napříště třeba řešit vzájemné spory mírovými prostředky. V tomto posunu patrně tkví hlavní a trvalý příspěvek 2. světové války.
Hřbitov britských vojáků padlých v bojích u El-Alameinu. (Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
