Životopis Adolfa Hitlera
Prvním známým předkem Adolfa Hitlera byl Alois, který se narodil v roce 1837 jako nemanželský syn Marie Anny Schicklgruberové, pozdější ženy Georga Hiedlera. Čtyřicetiletý Alois, dobře situovaný státní úředník, si změnil příjmení na Hitler, které bylo podobné příjmení jeho otčíma. 20. dubna 1889 porodila třetí Aloisova žena, Klára, v rakouském městečku Braunau syna Adolfa. Jejím druhým dítětem bla Paula, která se narodila v roce 1896.
Adolf ukončil docházku klášterní základní školy v Lambachu a potom střední školu ve Steyeru. O rodiče přišel velmi brzy: otec zemřel v roce 1903 a matka, se kterou ho spojovalo zvlášť silné citové pouto, v roce 1907. Mladý Hitler prokazoval své umělecké sklony a svůj život chtěl zasvětit sochařství. Dvakrát se pokoušel složit přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kam ho však nepřijali. Hitler zůstal ve Vídni a živil se příležitostnou prací. V roce 1912 se přestěhoval do Mnichova, kde žil v chudobě jen z prodeje pohlednic. Po vypuknutí první světové války se 16. srpna 1914 dobrovolně přihlásil do Bavorského pěšího pluku. Na frontě byl známý jako dobrý a odvážný voják; byl dvakrát raněn a šestkrát vyznamenán (z toho dvakrát Železným křížem I. a II. stupně).
Adolf Hilter (Kursk - největší tanková bitva světových dějin, M. K. Barbier, Praha 2004)
Z války se vrátil v hodnosti svobodníka a začal pracovat jako agent rozvědky reichswehr; v září 1919 se služebně ocitl v pivnici "Sterneckerbrau" v Mnichově na schůzi malé strany Deutsche Arbeiterpartei, založené v lednu 1919. Lidé, s kterými se tam setkal, zastávali názory, které byly kombinací socialismu, nacionalismu a antisemitismu, což bylo Hitlerovi velmi blízké. O několik dnů později dostal pozvánku na další schůzi, konající se v pivnici "Altes Rosenbad", na které byl přijat do této organizace jako její sedmý člen. Tuto malou organizaci brzy proměnil na Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP).
V pivnici "Hofbrauhaus" v Mnichově Hitler vystoupil se svým pětadvacetibodovým programem, který zahrnoval mj. anulování versailleské smlouvy, založení národní armády, vystěhování cizinců, státní sociální péči. Program získal své stoupence, mezi nimiž byl i šéf mnichovské policie Pohner a Wilhelm Frick. V červenci 1921, kdy se Hitler stal vůdcem strany, měla NSDAP už tři tisíce členů a zakládala jednotky na ochranu stranických schůzí - Sturmabteilungen (SA). 8. a 9. listopadu 1923 se Hitler s pomocí těchto jednotek pokusil v Mnichově o státní převrat, který však skončil fiaskem, za což byl 31. března 1924 odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Ve vězení v Landsbergu napsal knihu Mein Kampf , ve které představil svůj program německé nadvlády v Evropě. Už 20. prosince 1924 byl propuštěn na svobodu, ale nesměl veřejně vystupovat. Za honorář z vydání Mein Kampfu si koupil vilu "Wachenfeld" v Obersalzbergu nedaleko Berchtesgadenu, kde později postavil své sídlo "Berghof", které se stalo jeho druhou oficiální rezidencí. V říjnu 1928 poznal sedmnáctiletou asistentku ve fotoateliéru, Evu Braunovou, která se stala jeho životní družkou.
Hitler využil času po propuštění z vězení k zakládání místních organizací strany, která v únoru 1925 získala právo legálně působit a ve volbách v květnu 1928 získala dvanáct křesel v parlamentu. O dva roky později NSDAP podpořilo už šest milionů voličů, což znamenalo 107 křesel v parlamentu, a v podmínkách těžké hospodářské krize získával program NSDAP neustále nové příznivce, mezi kterými byli průmyslníci a vyšší velitelé. V roce 1932 Hitler kandidoval na prezidentský úřad, ve volbách získal 36,8 procent hlasů. Jeho popularita vzrostla v době politické krize, kdy rychle za sebou padlo několik vlád. 30. ledna 1933 se stal kancléřem a během pěti měsíců, provokacemi (28. února 1933 zapálení Reichstagu) a pomocí nedokonalé německé ústavy (čl. 48 umožňující kancléři vydávat dekrety) zničil německou demokracii a položil základy vzniku totalitního státu (dekret z 28. února 1933 O ochraně národa a státu a zákon O pravomocích z 23. března 1933). Zanedlouho se zbavil nejmocnějšího nepřítele - vůdce SA Ernsta Röhma, velitele jednoho milionu ozbrojených příslušníků a 3,5 milionů záložníků: v noci na 30. června 1934 ("noc dlouhých nožů") byli Röhm a jeho nejbližší spolupracovníci zavražděni.
Výsledky Hitlerovy činnosti: miliony mrtvých ... (Druhá světová válka, John Keegan, Praha-Plzeň 2003)
V srpnu 1934, po smrti prezidenta Paula Hindenburga, se Hitler stal prezidentem, což ve spojení s úřadem kancléře znamenalo, že měl prakticky neomezenou moc diktátora. Velmi rychle, s pomocí Rudolfa Hesse, Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa, vytvořil aparát teroru a pronásledování politických protivníků: v březnu 1933, tedy dva měsíce po převzetí moci, založil první koncentrační tábor.
Hitler cílevědomě mířil k vytvoření životního prostoru pro německý národ, který měl, podle něj, mít až 250 milionů lidí. V březnu 1935 odmítl "versailleský diktát" (jak hovořil o versailleské smlouvě) a všechna omezení rozšiřování německých ozbrojených sil. V roce 1938 vytvořil Oberkommando der Wehrmacht (hlavní velitelství ozbrojených sil), které podléhalo jemu jako vrchnímu veliteli. Využil slabosti západních velmocí a zahájil realizaci expanzivní politiky: v roce 1938 připojil k Německu Rakousko (anschluss) a v Mnichově získal souhlas premiérů Velké Británie a Francie k připojení Sudet. V březnu 1939 porušil mnichovskou dohodu a obsadil celé Československo a 3. dubna vydal rozkaz přípravy plánů k útoku na Polsko.
1. září Hitler zahájil 2. světovou válku napadením Polska. Potom jeho vojska obsadila Norsko, Belgii, Holandsko a Francii. V té době udržoval velmi dobré ztahy se Stalinem, které byly 23. srpna 1939 potvrzeny podepsáním paktu Ribbentrop-Molotov a smlouvy z 28. září 1939 o přátelství a společných hranicích po rozdělení Polska. Ve druhé polovině roku 1940 Hitler nařídil zahájení příprav na válku se SSSR, protože usoudil, že další spolupráce se Stalinem a koexistence obou velmocí už není možná.
... a zničená města. (Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Během agrese na Sovětský svaz se dopustil mnoha strategických a poitických chyb. V prosinci 1941, po vypuknutí americko-japonské války, vyhlásil válku také Spojeným státům, čímž obrátil proti Německu největší světovou hospodářskou velmoc. V důsledku zhoršující se situace na východní frontě Hitler přebíral přímé velení armády na stále nižších úrovních, čímž omezil rozhodovací pravomoc velitelů armád a divizí a činil rozhodnutí, jejichž důsledky byly pro Německo tragické. Současně se vůdcův psychický stav prudce zhoršil po atentátu v červenci roku 1944. Až do konce věřil v obrat ve válce, čehož chtěl docílit pomocí zázračné zbraně": raketami V-1 a V-2.
Koncem dubna, kdy byl Berlín ostřelován Sovětskou armádou, Hitler napsal poslední vůli, ve které uvedl, že se necítí zodpovědný za smrt milionů lidí v okupovaných zemích a milionů svých krajanů, že byl zrazen, a německý národ ho tudíž nebyl hoden.
29. dubna 1945 se oženil s Evou Braunovou a následujícího dne pravděpodobně spáchal sebevraždu.
(přejato z publikace Kruté století, Boguslaw Woloszański, Frýdek - Místek 1998)
