SS v akci dokumenty o zločinech SS - 16. část
Zničení varšavského ghetta
(kopie dokumentu č. 78 - ZDE)
Říšský vůdce SS Polní velitelství
Č. j. 38/33/43 g v dne 16. února 1943
T a j n é !
Razítko:
Osobní štáb říšského vůdce SS
správa archívu
Oddělení č. taj. /9/43
Vyššímu veliteli SS a policie Východ
SS obergruppenführerovi Krügerovi
K r a k o v
Z bezpečnostních důvodů nařizuji, aby ghetto Varšava bylo po přeložení koncentračního tábora strženo, přičemž je nutno předtím zhodnotit všechny jakkoli použitelné části domů a materiálu nejrůznějšího druhu.
Zničení ghetta a přemístění koncentračního tábora je nutné, protože jinak snad nikdy nedokážeme uklidnit Varšavu a protože není možno zlikvidovat zločinecký zlořád, jestli tam ghetto zůstane.
Pro stržení ghetta budiž mi předložen celkový plán. V každém případě se musí dosáhnout toho, aby dosud existující obytný prostor pro 500 000 podlidí, který nikdy nebude způsobilý pro Němce, zmizel, aby miliónové město Varšava, které je stále nebezpečným ohniskem rozkladu a povstání, bylo zmenšeno.
H i m m l e r v. r.
2. Kopie zaslána na vědomí náčelníku
bezpečnostní policie a bezpečnostní služby
Z pověření
podpis nečitelný
SS obersturmbannführer
Výňatek z hlášení velitele SS a policie v okrese Varšava Stroopa
Odpor židů a banditů mohl být zlomen pouze nemilosrdným použitím veškerých našich úderných jednotek ve dne a v noci. Dne 23. dubna 1943 vydal říšský vůdce SS prostřednictvím vyššího velitele SS a náčelníka policie východních oblastí v Krakově rozkaz, aby bylo ghetto zničeno s krajní bezohledností a nemilosrdnou důsledností. Proto jsem se rozhodl přistoupit tedy k úplnému zničení židovského obytného prostoru zapálením všech bloků obytných domů, i obytných bloků, které byly v blízkosti zbrojních závodů. Soustavně byl vyklizován jeden podnik za druhým a vzápětí zničen ohněm. Téměř vždy pak vylezli židé ze svých skrýší a bunkrů. Často zůstávali v budovách zachvácených plamenem až do té doby, dokud následkem žáru a ze strachu před upálením za živa raději nevyskočili z hořejších poschodí domů, když předtím vyházeli z hořících domů na ulici matrace a polštáře. S přelámanými kostmi se pak ještě pokoušeli přelézt přes ulici do domovních bloků, které nehořely, nebo byly jen částečně v plamenech. V noci měnili často židé místa svého úkrytu a ukrývali se v rozvalinách vypálených domů do té doby, dokud je naše úderné oddíly nenalezly. Ani úkryt v kanálech už nebyl po prvních osmi dnech nikterak příjemný. Často jsme zpod dlažby slyšeli hlučné hlasy, které vycházely z kanálových otvorů. Tehdy se příslušníci zbraní SS, policie a ženisté odvážně spouštěli do stok, aby odtud židy vyvlekli. Nezřídka se stávalo, že klopýtali přes židy, kteří už pošli, nebo byli postříleni. Aby byli židé vyhnáni ven, bylo třeba vždy použít kouřových granátů. Pouze během jednoho dne jsme otevřeli 183 kanálových otvorů a ve stanovenou hodinu H jsme tam vrhli kouřové granáty. V domnění, že je to plyn, bandité utíkali odtud do bývalého ghetta, kde je pak z kanálů vytahovali. Mnoho židů, jejichž počet nebylo možno zjistit, bylo zničeno vyhazováním kanálů a bunkrů do povětří. Čím déle odpor trval, tím tvrdší byli příslušníci zbraní SS, policie a wehrmachtu, kteří i zde ve věrném bratrství zbraní neúnavně plnili své pracovní povinnosti a vždy byli vzorně a příkladně na svém místě. Pracovali od časného rána až do pozdní noci. Noční hlídky, s nohama omotanýma hadry, byly židům neustále v patách a neznaly žádné slitování. Jindy zadržovaly a pobíjely židy, kteří využívali nočních hodin k tomu, aby doplnili své zásoby potravin z opuštěných bunkrů a aby udržovali spojení se sousedními skupinami a vyměňovali si zprávy.
Vzhledem k tomu, že velká část vojáků zbraní SS absolvovala pouze 3-4týdenní výcvik předtím, než byli posláni splnit tento úkol, je třeba vzdát čest rozhodnosti, odvaze a bojechtivosti, kterou
Zasazení SS při likvidaci varšavského ghetta dne 19. 4. 1943.
Muži, ženy a děti jsou hnáni esesáky do houfu a odváženi do likvidačních táborů.
tito lidé projevovali. Je třeba poznamenat, že také ženijní jednotky neúnavně a sebeobětavě vyhazovaly do povětří bunkry, kanálové otvory a betonové stavby. Důstojníci a mužstvo policie, z nichž velká část již byla na frontě, projevili rovněž bojového ducha.
Jedině neustálým a neúnavným nasazením všech sil se podařilo zneškodnit celkem 56 065 židů. K tomu nutno připočíst ty židy, kteří přišli o život výbuchy, požáry atd., jejichž počet se však nedá zjistit.
Již v průběhu této velké akce bylo árijské obyvatelstvo plakáty upozorněno, že vstup do bývalého židovského obytného prostoru je co nejpřísněji zakázán a že každý, kdo bude přistižen v bývalém židovském obytném prostoru bez platného průkazu, bude zastřelen. Zároveň bylo těmito plakáty árijské obyvatelstvo znova poučeno, že každý, kdo by vědomě poskytl útulek židovi, zejména žida ubytoval, stravoval či skrýval mimo židovský obytný prostor, bude potrestán smrtí.
Polské policii bylo dovoleno, aby každý polský policista, který by zadržel žida v árijské části města Varšavy, mohl zabavit třetinu jmění dotyčného žida, které má v hotovosti. Toto opatření už přineslo své výsledky.
Velká akce byla zakončena dne 16. 5. 1943 ve 20 hodin vyhozením varšavské synagogy do vzduchu.
Str. 11: Z celkového počtu 56 065 zneškodněných židů bylo likvidováno asi 7000 židů během velké akce přímo v bývalém židovském obytném prostoru a dopravou do T 006 979, tedy celkem přibližně 14 000 židů. Nad celkový počet 56 065 bylo podle odhadu výbuchy a požárem zničeno 5-6000 židů.
Počet zničených bunkrů činí 631.
Varšava dne 16. května 1943.
Velitel SS a policie
ve Varšavě
SS brigadeführer a generálmajor
policie
Ve varšavském ghettu
Od Ludwika Hirszfelda, profesora universit ve Varšavě a Vratislavi
Ve Varšavě byl průběh událostí asi tento: Počátkem okupace se hovořilo o tom, že bude zřízena židovská čtvrť. Plán byl pak několikrát odložen, protože prý epidemiologové upozornili úřady na to, že takové hromadné přesuny s sebou přinášejí velká nebezpečí. V říjnu 1940 bylo vydáno nařízení, že se všichni "neárijci" musí přestěhovat pod hrozbou smrti do určité městské čtvrti. Všechen nábytek musel zůstat na místě. Jelikož šlo o čtyři sta tisíc lidí, na něž se vztahovalo toto nařízení, bylo naprosto nemožné zkontrolovat, zda skutečně všichni nechali svůj nábytek na místě. Městská čtvrť byla obehnána ostnatým drátem a na náklad židovské obce byly postaveny vysoké zdi, v nichž ponechali jen málo otvorů, aby se tam dali dopravovat potraviny. Dvě stě kalorií na hlavu a den! Je to desetina toho, co je pro člověka nezbytně nutné. Administrativní úkoly měla na starosti židovská obec, avšak v čele ghetta stál německý komisař, který se měl postarat o to, aby se počet židů co nejrychleji zmenšil.
Dveře k životu se za našimi zády zavřely . . .
Pocit, že je člověk ve vězení, je podtržen ještě tím, že se všude naráží na zdi nebo na ostnatý drát. Úřady chtěly takto izolovat nositele nebezpečných bacilů.
Před každým otvorem ve zdi stojí stráž. Skládá se z několika Němců, kteří se dívají na dav s pohrdáním, polské policie a židovské pořádkové služby, kterou pohlavkují, když nevykoná udělené jí rozkazy co nejlépe.
Zevnitř vchodu do ghetta je stále bezpočet dětí. Na "árijské" straně čumí zvědavci na ubohé divadlo davu v cárech, které mají před sebou. Tyto houfy dětí jsou vlastně živiteli ghetta. Když Němec jen na okamžik odvrátí zrak, šikovně přeběhnou na "árijskou" stranu. Tam koupený chléb, brambory a podobné potraviny skryjí pod svými cáry a pak se musí stejnou cestou dostat zase zpátky.
Polská policie většinou přivírá obě oči, kdežto židovská pořádková služba zápasí sama se sebou. Dobře vědí, že tyto děti přinášejí do ghetta potraviny, bez nichž by mnozí museli umřít hlady. Otcům vzali práci, majetek a často i poslední košili. Když pak dítě nosí brambory, živí tím celou rodinu.
Němečtí strážní se chovají velmi různě; zřídkakdy se stává, že by se některý Němec usmál na dítě nebo je opatrně pobídl, aby přeběhlo. V takovém případě má tento člověk asi sám děti a malí židé mu je připomínají. Konec konců, vždyť to jsou také lidé!
Ne všichni němečtí strážní jsou vrazi a kati, bohužel však mnozí rychle sahají po zbrani a na děti střílejí. Den co den - je to k nevíře - přinášejí do nemocnice postřelené děti.
Všichni židé musí nosit na rukou pásky s Davidovou hvězdou, jen děti jsou výjimkou. To jim usnadňuje pašování potravin. Často házejí děti z tramvaje, které projíždějí kolem ghetta na "árijské" straně, balíčky do ghetta, a když tramvaj mine bránu, skočí za balíčkem.
I zdi děti zlézají, ale musí to provést velmi rychle, aby se strážný v tom okamžiku neohlédl. Když si toho všimne, ihned střílí.
"Vůdcův válečný rozkaz!"
Až jednou postaví pomník mrtvým, pak by se mělo v první řadě pamatovat na hrdinné děti a mělo by se jich vzpomenout slovy "Neznámým dětským pašerákům" . . .
Čas od času projíždějí ghettem autobusy, z nichž vykukují zvědavé tváře. "Kraft durch Freude!" (Síla z radosti - nacistická organizace pro rekreaci). Pro ně je to výlet do zoologické zahrady. Pravděpodobně chce Goebbels předvádět, co znamená mít moc a jak je třeba pohrdat lidmi cizí rasy. Ti ubozí otrhanci sotva ještě připomínají lidské bytosti.
Spatřil jsem malou holčičku, která se pokoušela proklouznout mezi strážnými. Strážný ji zastavil. Pomalu sundavá pušku z ramene. Dítě objímá jeho holinky a prosí o slitování. Strážný se směje a praví: "Neumřeš, ale už nebudeš pašovat." Pak střelil dítě do nožiček, které bylo nutno později amputovat. To malé děvčátko už opravdu nikdy nemohlo pašovat.
Jednou jsem se zeptal malé holčičky: "Čím bys chtěla být?" Odpověděla mi: "Pejskem, protože strážní mají psy rádi."
Židé, kteří pracují v "árijských" čtvrtích, dostávají propustky, aby se dostali na svá pracoviště. Kolem stráže musí proběhnout poklusem s kloboukem v ruce. Stává se, že strážní zadrží skupinu a nařídí, aby se všichni svlékli a vyváleli v blátě. Rádi je také nechají provádět dřepy. Někdy musí dokonce tančit. Strážní se pak na ně dívají a smějí se na celé kolo.
Vysoká vyznamenání hromadným vrahům
II P. A. 29/Ko/Schä Krakov dne 15. února 1944
Z á z n a m
pro
SS obergruppenführera a generála policie K o p p e h o
Věc: Propůjčení válečných vyznamenání praporu SCHÖPPE
III. praporu 22. pluku SS a policie propůjčil říšský vůdce SS za provedení velké akce v ghettu tato válečná vyznamenání:
1. 1 kus kříž za válečné zásluhy I. třídy s meči pro majora Schöppa,
2. 5 kusů železný kříž II třídy,
3. 4 kusy kříž za válečné zásluhy II. třídy s meči.
Dále dostal prapor v poslední době:
1 kus železný kříž II. třídy
4 kusy kříže za válečné zásluhy II. třídy s meči (již obdržel),
__________________________________________________________
24 kusy kříže za válečné zásluhy II. třídy s meči (schválený návrh),
6 kusů kříže za válečné zásluhy II. třídy s meči (byly předloženy ke schválení).
__________________________________________________________
34 kusů kříže za válečné zásluhy II. třídy s meči.
__________________________________________________________
Od praporu Schöppe byly ještě podány a projednávají se tyto návrhy:
9 návrhů na udělení železného kříže II. třídy (z toho jeden návrh na majora Schöppa),
1 návrh na udělení železného kříže I. třídy nadporučíka v záloze Georgu
D i e h l o v i, veliteli čety v 11. rotě 22. pluku SS a policie,
1 návrh na udělení kříže za válečné zásluhy I. třídy s meči nadporučíku STROBELOVI.
Další návrhy zatím nedošly.
Z pověření:
SS hauptsturmführer
(kopie dokumentu č. 79 - ZDE)
(kopie dokumentu č. 80 - ZDE)
Opis D á l n o p i s
Odesílatel: Velitel SS a policie v obvodě Varšava
Varšava dne 27. 4. 1943
Čj.: I ab - St/Gr - 16 07 - deník č. 555/43 taj.
Věc: Akce ghetto
Vyššímu veliteli SS a policie Východ
SS obergruppenführerovi a generálu policie
Krügerovi - o. V. i. A.
Krakov
Průběh akce dne 27. 4. 1943, začátek v 9.00 hod.:
Pro dnes podniknutou akci bylo vytvořeno 24 úderných oddílů, které měly, podobně jako v několika dnech minulého týdne, prohledat bývalé židovské ghetto. Tyto prohledávací úderné oddíly vytáhly z bunkrů 780 židů a 115 židů zastřelili, když kladli odpor. Akce skončila přibližně v 15.00 hod. Několik úderných oddílů muselo zůstat nadále v akci, protože narazily na nové bunkry.
V 16.00 hodin byla zasazena zvláštní bojová skupina v počtu 320 důstojníků a mužů k prohledání velkého bloku domů po obou stranách Nízké ulice na severovýchodě bývalého židovského obytného prostoru. Po prohledání byl celý blok zapálen, když byl předtím úplně obklíčen. Při této akci byl likvidován značný počet židů. Jako vždy zůstali židé v bunkrech postavených pod zemí nebo na půdách až do konce. Stříleli až do posledního okamžiku a pak vyskočili na ulici, někdy i ze čtvrtého patra, když předtím vyhodili peřiny, matrace apod. Vyskakovali až tehdy, když už jim požár neponechal žádné jiné východisko.
Celkem bylo dnes v bývalém židovském obytném prostoru likvidováno 2560 židů, z toho 547 bylo zastřeleno. Kromě toho zahynul jako vždy při vyhazování bunkrů do povětří, případně požárem, nezjištěný počet židů. Celkový počet židů, kteří byli v akci v bývalém židovském obytném prostoru likvidováni, dosahuje do dnešního dne čísla 31 746 osob.
Na základě anonymního dopisu jsme se dozvěděli, že v sousedství, ale vně severovýchodní části židovského obytného prostoru, je v jednom domě větší počet židů. Proti těmto budovám byla nasazena zvláštní úderná skupina pod vedením nadporučíka policie D i e h l a. Úderná skupina narazila na odpor bandy o síle přibližně 120 mužů, silně vyzbrojené pistolemi, puškami, lehkými kulomety a ručními granáty. V přestřelce se podařilo vyřídit 24 banditů, 52 banditů bylo zajato. Protože se mezitím setmělo, nebylo možno zajmout, popřípadě zničit zbytek. Tyto skupiny domů byly však ihned obklíčeny, takže k úniku nemůže dojít. Prohledávání bude zítra pokračovat. Kromě toho bylo zatčeno 17 Poláků, mezi nimi 2 polští policisté, kteří o přítomnosti této bandy museli vědět. Při této akci byly ukořistěny 3 pušky, 12 pistolí, zčásti větší ráže, 100 polských vejčitých ručních granátů, 27 německých ocelových přilb, značný počet německých stejnokrojových kabátů a plášťů, na nichž byla dokonce stužka Východní medaile, plné zásobníky k lehkému kulometu, 300 nábojů atd. Velitel úderné skupiny měl zvlášť velké obtíže, protože bandité byli převlečeni do německých uniforem. Přesto však postupoval s velkou odvahou. Mezi zajatými, popřípadě zabitými bandity byli s určitostí zjištěni polští teroristé. Dnes se mezi jiným také podařilo zajmout a zlikvidovat jednoho ze zakladatelů a velitelů židovsko-polských ozbrojených útvarů.
Celkové chování židů, které nyní chytáme, ukazuje, že teď přicházejí na řadu ti židé, v jejichž rukou bylo celé vedení odporu. S nadávkami na Německo a na vůdce a s proklínáním německých vojáků se vrhají z hořících oken a z balkónů.
Příslušníci zbraní SS, kteří sestoupili do kanálů, zjistili, že voda odplavuje velké množství zdechlých židů.
Vlastní síly:
Od 7 - 19.00 hod. (uzavírací služba)
288 příslušníků německé policie
200 mužů z Trawniků
140 příslušníků polské policie
Od 19 - 7.00 hod. (uzavírací služba)
288 příslušníků německé policie
250 příslušníků zbraní SS
140 příslušníků polské policie
Síla zasazených jednotek:
3/115 německá policie
4/400 zbraně SS
1/6 TW
2/30 Sipo (bezpečnostní policie)
2/21 ženisté
Vlastní ztráty:
3 ranění, z toho
2 od zbraní SS
1 muž z Trawnik
Konec akce: 23.00 hod.
Pokračování dne 28. 4. 1943 v 10.00 hod.
Velitel SS a policie
v obvodě Varšava
Stroop v. r.
SS brigadeführer
a generálmajor policie
Za správnost:
SS sturmbannführer
Hromadné likvidace polských vlastenců a jejich rodin
Velitel
bezpečnostní policie a SD Radom dne 19. července 1944
pro okres Radom
T a j n á ř í š s k á v ě c
Razítko příchodu:
Velitel 13 vyhotovení
bezpečnostní policie a SD
pro okres Radom
venkovská služebna Tomaszów
Došlo: 22. 7. 1944. 4. vyhotovení
o. V. i. A.
Venkovské služebně
k rukám SS hauptsturmführera T h i e l a
v T o m a s z ó w ě
Věc: Kolektivní odpovědnost rodinných příslušníků atentátníků a sabotérů
Předcházející spis: není.
Vyšší velitel SS a policie Východ vydal 28. 6. 1944 tento rozkaz:
"Stav bezpečnosti se v generálním gouvernementu v posledních měsících tak zhoršil, že je nyní nutno zakročit nejradikálnějšími prostředky a použít nejostřejší opatření proti atentátníkům a sabotérům cizí národnosti. Říšský vůdce SS nařídil se souhlasem generálního guvernéra, že ve všech případech, kdy došlo k atentátům nebo k pokusům o atentát na Němce, anebo kdy sabotéři zničí životně důležitá zařízení, b u d o u z a s t ř e l e n i n e j e n c h y c e n í p ac h a t e l é, a l e k r o m ě t o h o b u d o u j e š t ě p o p r a v e n i v š i c h n i d o s p ě l í m u ž i r o d u a ž e n y n a d 1 6 l e t b u d o u p o s l á n y d o k o n c e n t r a č n í h o t á b o r a. Přísným předpokladem tohoto opatření je samozřejmě to, že když pachatel nebo pachatelé nebyli zadrženi, musí být bezpečně zjištěno jejich jméno a bydliště. Mezi mužské příslušníky rodu se například počítají:
Otec, synové (pokud je jim více než 16 let), bratři, švagři, bratranci a strýci pachatele. Obdobně se bude postupovat proti ženám.
Tento postup má za cíl dosáhnout kolektivní odpovědnosti všech mužů a žen pachatelova rodu. Tím se navíc ještě co nejcitelněji zasahuje životní okolí politického zločince. Tato praxe přinesla nejlepší výsledky například již koncem roku 1939 v nových východních oblastech, zejména v župě Warta. Jakmile se cizí národnosti dovědí o tomto novém způsobu boje proti atentátníkům a sabotérům - a t o s e m ů ž e s t á t i ú s t n í p r o p a g a n d o u - pak budou, podle našich zkušeností, ženské příslušnice rodu, v němž jsou členové hnutí nebo band, působit svým preventivním vlivem."
Hromadná poprava ranou do týla v Polsku.
Dávám to na vědomí a žádám, aby byli v příslušných případech (nikoli se zpětnou platností) co nejrychleji vypátráni příslušní rodinní příslušníci a ihned zatčeni. Potom mně bude podáno hlášení o úspěchu této akce a budete čekat na další příkazy.
Podpis nečitelný
Velitel bezpečnostní policie a SD Tomaszów dne 25. 7. 1944
v okrese Radom Kö
IV L. 21/44 taj. říš. věc 1. podrobně projednáno s vedoucími jednotlivých oddělení 2. založeno k A. IV L.
"Věc: vyklizení věznic"
Velitel Radom dne 21. července 1944
bezpečnostní policie a SD
služby pro okres Radom
IV 6 - 4/43 gRs.
11 vyhotovení
4. vyhotovení
Tajná říšská věc!
Venkovské služebně
k rukám SS hauptsturmführera T h i e l a - o. V. i. A. -
v T o m a s z ó w ě
Věc: vyklizení věznic
Předcházející spis: není.
Velitel bezpečnostní policie a SD (bezpečnostní služby) v generálním gouvernementu nařídil svým dálnopisem č. 14 002 ze dne 20. 7. 1944 IV 6 č. 82/44 taj. říš. věc. toto:
"Znova poukazuji na to, že počet vězňů ve věznicích bezpečnostní policie a SD musí být podle možnosti co nejmenší.
V dané situaci je možno zejména podezřelé osoby předvedené pořádkovou policií, pokud nejsou ve vážném podezření, v y s l ý c h a t j e n v e s t r u č-
n é f o r m ě p o d l e p ř e d e p s a n é h o f o r m u l á ř e. Pak je třeba odvézt je nejkratší cestou do koncentračního tábora, pakliže není nutné řízení stanného soudu, anebo nepřichází v úvahu propuštění na svobodu. P r o s í m, a b y s t e p ř i p r o p o u š t ě n í n a s v o b o d u b y l i v e l m i z d r ž e n l i v í. Pokud by si to vyžádala situace na frontě, je nutno zavčas podniknout opatření pro úplné vyklizení věznic. Při překvapujícím vývoji situace, který by znemožnil odsun vězňů, je třeba osoby ve vězení likvidovat, přičemž musí být zastřelení podle možnosti odstraněni (spalováním, vyhazováním budov do povětří apod.). Podobně je třeba postupovat v případech potřeby s židy, kteří jsou ještě zaměstnáni ve zbrojním průmyslu anebo na jiných místech.
Za všech okolností je třeba zabránit tomu, aby protivník, ať už hnutí odporu nebo Rudá armáda, vězně nebo židy osvobodil, popřípadě, aby mu padli živí do rukou.
Žádám, aby toto bylo vzato na vědomí a přísně dodržováno.
Podpis
Kö.
Zločiny v Československu
"Obsazení Čech a Moravy je nutno považovat za obsazení vojenské"
V případě Československa Mezinárodní vojenský tribunál rozhodl, že Čechy a Morava byly obsazeny Německem také pod hrozbou, "že německé jednotky už dostaly rozkaz k pochodu a že každý odpor bude zlomen násilím . . ."
Mezinárodní vojenský tribunál také rozhodl, že v případě Čech a Moravy platí válečné zákony a zvyklosti. Prohlásil:
"Obsazení Čech a Moravy nutno . . . považovat za obsazení vojenské, při kterém se uplatňují válečná pravidla."
Výňatek z procesu z Alfriedem Kruppem von
Bohlen und Halbach před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
Popravy zastřelením podle stanného práva v Brně a v Praze
Hlavní velitelství SS
Úřad velitelství zbraní SS
Oddělení Ia č. j. 4116/4 taj.
Berlín-Wilmersdorf dne 14. 10. 1941
Kaiserallee 138
T a j n é !
Věc: Dílčí zpráva o civilním výjimečném stavu.
Říšskému vůdci SS
O nasazení zbraní SS v protektorátu Čechy a Morava za civilního výjimečného stavu podávám tuto dílčí zprávu:
K popravám zastřelením, popřípadě k dohledu při věšení, budou střídavě použity všechny prapory zbraní SS v protektorátě Čechy a Morava.
Zatím se vykonalo:
v Praze:
99 poprav zastřelením
21 poprav oběšením
v Brně:
54 poprav zastřelením
17 poprav oběšením
_______________________________
celkem 191 poprav (z toho 16 židů).
Podrobná zpráva o dalších opatřeních a o chování důstojníků, poddůstojníků a mužstva bude podána po ukončení civilního výjimečného stavu.
Podpis nečitelný
SS gruppenführer a generálporučík
zbraní SS
Vyhlášení výjimečného stavu v Čechách a na Moravě
Nařízením říšského protektora ze dne 27. 5. 1942 o rozšíření civilního výjimečného stavu na celý Protektorát Čechy a Morava a stanovení trestu smrti za jakoukoli podporu atentátníků.
Vzhledem k atentátu na zastupujícího říšského protektora SS obergruppenführera Heydricha se nařizuje toto:
Článek I.:
Na základě § 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu z 27. září 1941 (VBI Rpre. str. 527) vyhlašuje se s okamžitou platností pro celý protektorát Čechy a Morava civilní výjimečný stav.
Článek II.:
Na základě § 2 výše uvedeného nařízení nařizuji:
Kdo poskytne úkryt nebo pomoc osobám, které se podílely na spáchání atentátu, anebo kdo zná tyto osoby a jejich pobyt a neoznámí to, bude zastřelen i se svou rodinou.
Článek III.:
Toto nařízení vstupuje v platnost po vyhlášení rozhlasem.
Praha dne 27. května 1942
Říšský protektor v Čechách a na Moravě
v zastoupení: K. H. F r a n k
Popravy bezbranných mužů a žen v Brně a v Praze
Tajná státní policie
Velitelství státní policie Praha Praha dne 24. června 1942
S t a n n ý s o u d
Věc: Stanné soudy Praha a Brno
A. Stanný soud P r a h a odsoudil v době od 28. 5. 1942 do 24. 6. 1942
k trestu smrti 448 osob
z toho mužů 381 osob
žen 67 osob
Rozsudek byl vynesen pro:
1. Schvalování 197 osob
2. Neoprávněné držení zbraní 29 osob
3. Udržování spojení a poskytnutí úkrytu 170 osob
4. Nebyli policejně hlášeni 50 osob
5. Křivé obvinění 2 osoby
B. Stanný soud B r n o odsoudil v době od 28. 5. 1942 do 24. 6. 1942
k trestu smrti 247 osob
z toho mužů 208 osob
žen 39 osob
Rozsudek byl vynesen pro:
Schvalování 34 osob
Neoprávněné držení zbraní 13 osob
Udržování spojení a poskytnutí úkrytu 173 osob
Nebyli policejně hlášeni 27 osob
Dr. Geschke v. r.
Zničení Lidic
Hromadná vražda nevinných mužů, žen a dětí
Tajná státní policie Praha dne 24. června 1942
Velitelství státní policie Praha
- L -
Odvetná opatření proti obci L i d i c e
Na rozkaz vůdce byla podniknuta odvetná opatření proti obci L i d i c e v Čechách, protože uprchlí čeští parašutisté se po svém seskoku z anglických letadel ukryli v této obci a byli podporováni příbuznými obyvatel obce, kteří jsou rovněž členy české legie v Anglii, jakož i velkou částí místních obyvatel.
Obec o 95 domech byla úplně spálena, 199 mužských obyvatel nad 15 let bylo na místě zastřeleno. 184 žen bylo odvezeno do koncentračního tábora Ravensbrück, 7 žen do policejní věznice Terezín, 4 těhotné ženy do nemocnice v Praze, 88 dětí do Lodže, kdežto 7 dětí ve stáří do jednoho roku bylo dopraveno do domova v Praze. 3 děti se posílají na poněmčení do staré říše. Jedna těžce nemocná žena leží ještě v kladenské nemocnici.
Dr. Geschke v. r.
Kladno čj. 2331 1. 7. 1942 17, 10 -Go-
Veliteli bezpečnostní policie a SD
SS sturmabteilungsführer
. . . Boehme o. v. 1. A.
Praha a městskému velitelství Praha Z. HD. SS
Sturmabteilungsführer dr. Geschke O. V. I. A. -
Věc: Lidice -
Úkol, daný policejní rotě Morigl 14. náhradní prapor policie Weissenfels, aby srovnala obec L i d i c e výbušninami se zemí, byl splněn dne 1. 7. 1942 v 16.00 hod. Ve jmenované obci už nestojí ani jeden dům. Jednotka odpochoduje z Lidic a po dni odpočinku v Praze nastoupí pochod do Weissenfelsu dne 4. 7. 1942.
. . . dále vyprošťovací a vyklizovací práce. Je třeba odklidit ještě poměrně velké množství železa. - Hermetické uzavření obce protektorátním četnictvem se ruší s platností od 1. 7. 1942 ve 20.00 hod. Až na další bude provádět kontroly trosek příslušná četnická stanice.
W i e s m a n n v. r.
úřadovna Kladno
SS hauptsturmführer
Lidice 10. června 1942.
Mrtvoly zastřelených mužských obyvatel Lidic.
Zločiny ve Francii
"Ve Francii docházelo k popravám a ničení ve velkém měřítku"
Ve Francii docházelo k popravám a ničení bez jakékoli vojenské potřeby ve velkém měřítku a všechny spolu velmi těsně souvisely. Předkládáme jako RF-412 spis F-243, strana 178 až 193 knihy dokumentů. Je to dlouhý seznam obcí, které byly bez jakékoli vojenské nutnosti zničeny a vypleněny. Tento seznam sestavil francouzský vyšetřovací úřad pro válečné zločiny. Soudní tribunál bezpochyby získá přečtením tohoto spisu dostatek informací. Uvedeme jen několik příkladů.
Předkládáme spis F-909 jako RF-413 a chceme vylíčit, za jakých podmínek byla zničena celá městská čtvrť Marseille. To vyplývá ze stránek 56, 57 a 58 knihy dokumentů předložené soudnímu dvoru. Počet evakuovaných osob se odhaduje přibližně na 20 000. Tato evakuace byla nařízena dne 23. ledna a bez jakéhokoli předběžného upozornění byla provedena v noci z 23. na 24. ledna. Cituji:
"Počet evakuovaných osob dosáhl odhadem čísla 20 000. Několik lidí z Frejus bylo odvezeno do koncentračního tábora Compiégne . . ."
Ničení započalo dne 1. února v 9.00 hod. ráno a vykonávaly je německé ženijní jednotky. Zničené území má rozlohu 14 hektarů, to je asi 1200 budov."
Přecházím teď k Vercors: Tento kraj byl nesporně důležitým shromažďovacím střediskem francouzského hnutí odporu. Dokument F-611, RF-419 podává zprávu o zvěrstvech páchaných na nevinném obyvatelstvu tohoto kraje, což byly represálie za přítomnosti členů maquis. Tento dokument je obsažen na straně 69 a dalších vaší knihy dokumentů.
3. odstavec: Výčet policejních operací v kraji Vercors:
1. Policejní operace dne 15. června 1944 v okolí Saint Donat (znásilnění a plenění).
2. Popravy 30 rukojmí vybraných z politických vězňů, internovaných v pevnosti Montluc u Lyonu dne 8. července 1944 v Portes-les-Valence.
3. Policejní operace proti vercorskému hnutí odporu od 21. července do 5. srpna 1944:
Znásilnění a plenění v okolí Crestu, Saillantu a St. Die.
Letecké bombardování četných vesnic Vercorsu, zejména La Chapelle a Vassieux-en-Vercors. Hromadné popravy obyvatel těchto vesnic, plenění . . .
Hromadná poprava asi 100 mladých chlapců v Saint Nazaire-en-Royans; zavlečení 300 dalších osob z tohoto kraje do Německa.
Zavraždění více než 50 těžce raněných v jeskyni La Luire. Dne 15. června 1944 útok německých jednotek v Saint Donat.
Cituji:
"Hnutí odporu vyklidilo město před několika dny. 54 mladých žen nebo dívek ve věku od 13 do 50 let bylo znásilněno vojáky, kterým byla dána volnost."
Výňatek z protokolu přelíčení Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
Zvěrstva německých fašistů ve francouzských vězeních
"Pan Claeys byl zatčen gestapem dne 14. prosince 1943 a vězněn ve vězení ´Pierre Levée´až do 26. srpna 1944."
Odstavec 3:
"Ve vězení žádal jako válečný invalida matraci. Řekli mu, že ji dostane, až se přizná. Musel spát na podlaze na vrstvě slámy silné 2 cm. 7 mužů v prostoru dlouhém 4 m, širokém 2 m a vysokém 2,80 m. 20 dnů nesměl opustit celu. Pro své zranění mohl jen těžko používat záchod. Němci odmítli cokoli pro něj učinit."
Odstavec 4b:
"Jiný vězeň vážil 120 kg, za měsíc ztratil na váze 30 kg. Po celý měsíc byl v samovazbě, byl mučen a následkem poranění na nohou zemřel po desetidenním zápase se smrtí, opuštěn a bez pomoci. Příčinou smrti byla sněť."
Odstavec 5:
"Používalo se těchto způsobů mučení: oběť drželi v předklonu s rukama přivázanýma k pravé noze, pak ji hodili na zem a 20 minut ji bili důtkami. Když muž upadl do mdlob, vychrstli mu do tváře kbelík vody. Tím ho chtěli přimět, aby mluvil.
Pan Francheteau byl ze 6 dnů 4 dny bit tímto způsobem. Pacienta nesvázali. Když upadl, opět ho vytáhli za vlasy a bití pokračovalo.
V jiných případech zavedli nahou oběť do zvláštní trestní cely. Ruce přivázali k železné mříži nad jeho hlavou. Pak ho bili, až se rozhodl mluvit.
d) Tento postup nebyl tak častý, ale pan Claeys má přátele, kteří byli svědky elektrického mučení: jeden svod byl připevněn k nohám oběti a jiný svod k různým částem těla."
Odstavec 6:
"Mučení bylo tím horší, že ve většině případů Němci vůbec neměli přesnou představu o tom, co se chtějí dovědět, a že mučili nazdařbůh."
Zcela na konci posledních 5 řádek:
"Jeden ze způsobů mučení byl ten, že oběť pověsili za ruce svázané za zády, až si úplně vykloubil ramena. Pak obětem rozřezali chodidla žiletkou a nutili je chodit po soli."
Vězení v severní Francii popisuje dokument F-560. Předkládáme jej pod číslem RF-305. Pochází také od amerických úřadů pro vyšetřování válečných zločinů. Na straně 1 pod A čtete zprávu profesora Paucota o německých zvěrstvech v severní Francii a Belgii. Tato zpráva se týká hlavě činnosti německé policie ve Francii: Arras, Béthune, Lille, Valenciennes, Malo-les-Bains, La Madeleine, Quincy a Loos; v Belgii: Saint-Gilles, Fort De Huy a Camp de Beverloo. K této zprávě je připojeno 73 svědeckých výpovědí obětí. Ze zkoumání těchto svědeckých výpovědí vyplývá, že nelidské a barbarské metody, kterých se používalo u výslechu, byly v různých uvedených obcí vždy stejné.
Výňatek z protokolu přelíčení Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
Kruté deportace mírumilovných francouzských občanů do Německa
Soudní dvůr musí především vědět, že jen ve Francii, počítaje v to i tři departementy Horní Rýn, Dolní Rýn a Moselle, bylo vypraveno od 1. ledna do 25. srpna 1944 celkem 326 transportů, to je tedy průměrně 10 transportů týdně. V každém transportu bylo 1000 až 2000 osob. Víme teď na základě výpovědi našeho svědka, že v každém vagónu bylo podle okolností vždy 60 až 120 osob. Zdá se, že z Francie byly vypraveny roku 1940 3 transporty, roku 1941 19 transportů, 1942 104 transporty a 1943 257 transportů, nepočítaje v to tři zmíněné departementy. To jsou čísla uvedená v dokumentu F-274, RF-301, strana 14, který Vám byl odevzdán dnes ráno.
Tyto transporty byly takřka vždy vypraveny z Compiégne, kde bylo zaregistrováno přes 50 000 vězňů. Odtud bylo vypraveno roku 1943 78 a roku 1944 95 transportů.
Tyto transporty měly obyvatelstvo terorizovat. Soudní dvůr si vzpomene na dokument, který byl již přečten, o tom, jak rodiny, jež nic nevěděly o osudu vězňů, byly ještě více zastrašeny. Zároveň se tak měly získat a shromáždit pracovní síly náhradou za německé pracovní síly, kterých byl od vypuknutí války se Sovětským svazem stále větší nedostatek.
Podmínky, za kterých probíhaly tyto transporty, připravovaly jistý výběr pracovních sil. Přitom byly zároveň prvním stadiem nové stránky německé politiky, totiž: bezpodmínečného vyhubení všech národnostních nebo intelektuálních skupin, jejichž politická činnost se zdála nacistickým pohlavárům nebezpečná.
Tito vězni, kteří byli po osmdesáti či sto dvaceti zavíráni do vagónu, lhostejno ve které roční době, a kteří si nemohli ani sednout, ani se přikrčit, nedostávali po dobu celé jízdy ani jídlo, ani pití. K tomuto bodu tu máme především svědeckou výpověď dr. Steinberga, kterou zapsal nadporučík Badin z Úřadu pro vyšetřování válečných zločinů v Paříži. Je to dokument F-392, který předkládáme soudnímu dvoru jako RF-330. Chtěl bych teď jen přečíst několik míst z druhé stránky:
"Byli jsme namačkáni do dobytčáků, v každém vagónu 70 osob, za strašných hygienických podmínek. Naše cesta trvala 2 dny. Dne 24. června 1942 jsme přijeli do Osvětimi. K tomu přistupuje ještě ta skutečnost, že jsme při odjezdu nedostali vůbec žádnou stravu a že jsme byli celou dobu jízdy živi z jídla, které jsme si vzali s sebou z Drancy."
Německý červený kříž někdy odmítal poskytnout deportovaným dokonce i vodu. Ministerstvo pro válečné zajatce a deportované zaznamenalo svědeckou výpověď, která je zachycena v dokumentu F-274, RF-301, stránka 18. Jde o transport židovských žen, který odjel dne 19. června 1942 z nádraží Bobigny:
"Ženy byly na cestě tři dny a tři noci a umíraly žízní; ve Vratislavi poprosily sestru Červeného kříže o trochu vody, ale marně."
Kromě toho i poručík Geneste a dr. Block dosvědčili, že byli svědky stejných případů, které jsou vylíčeny v dokumentu F-321, RF-331. Je to spis s nadpisem "Koncentrační tábory", který jsme vám mohli odevzdat ve třech jazycích, francouzsky, rusky a německy. Anglický překlad už bohužel nemáme.
Na straně 21 nahoře se praví:
"Na nádraží v Brémách nám odmítl Německý červený kříž vodu s poznámkou, že prý voda není."
To je svědecká výpověď poručíka Genesta z Úřadu pro vyšetřování válečných zločinů.
Nakonec je ještě třeba říci něco o chování Německého červeného kříže:
Dokument F-321, RF-331 přináší na stránce 162 důkaz, že sanitka označená červeným křížem dopravovala ocelové láhve s plynem, určeným pro plynové komory v Osvětimi.
Výňatek z protokolu přelíčení před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
"Od července do prosince 1940 bylo deportováno 105 000 Alsasanů"
Na Západě bylo obětí "vyhošťovací akce" obyvatelstvo Alsaska. Od července do prosince 1940 bylo 105 000 Alsasanů buď deportováno ze svých domovů, anebo jim zabránili v návratu domů. V ukořistěném hlášení o Alsasku ze dne 7. srpna 1942 se praví:
"Problém rasy je nejpřednější, a to v tom smyslu, že rasově hodnotné osoby mají být přestěhovány do říše a rasově méněcenné budou vystěhovány do Francie."
Výňatek z obžaloby Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
"120 mrtvol pověšených na balkonech a lucernách Avenue de la Gare skýtalo hrozný pohled"
Jednotky, které znovu dobyly Tulle, se rozhodly podniknout odvetná opatření. Francouzské jednotky domácího odboje, které se zmocnily města, se opět stáhly. Němci nemohli získat žádné zajatce a proto přistoupili k represáliím na civilních osobách. Zatýkali je bez rozdílu.
Oběti vybírali bez vyšetřování, ba dokonce bez výslechu. Dělníky, studenty, učitele, řemeslníky, ba dokonce osoby sympatizující s milicí a budoucí dobrovolníky zbraní SS. 120 mrtvol pověšených v délce 500 m s balkonů a luceren Avenue de la Gare skýtalo hrozný pohled, který zůstane zřejmě nadlouho vryt do paměti nešťastného obyvatelstva z Tulle.
Výňatek z protokolu přelíčení před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
Židovský dětský domov ve Francii byl likvidován
Velitel bezpečnostní policie a SD
v oblasti působnosti vojenského velitele ve Francii
Oddělení dálnopisu
Lyon č. 5269 6. 4. 1944 2010 hod. -F 1-
BDS - ODD. IV B Paříž
Věc: Židovský dětský domov v Izieu-Ain
Předchozí spis: není
V dnešních ranních hodinách byl likvidován židovský dětský domov "Colonie enfant" v Izieu-Ain. Celkem bylo zatčeno 41 dětí ve stáří od 3 do 13 let, kromě toho se podařilo zatknout celý židovský personál v počtu deseti osob, z toho 5 žen. Peníze v hotovosti anebo jiný majetek nebylo možno zajistit.
Budou dopraveni do Drancy dne 7. 4. 1944.
Veliteli bezpečnostní policie a SD v Lyonu IV B 61/43
Z pověření: Barbie v. r.
SS obersturmführer
"Konečné řešení židovské otázky ve Francii"
(kopie dokumentu č. 81 - ZDE)
(kopie dokumentu č. 82 - ZDE)
R HA Paříž dne 1. 7. 1942
IV B 4
Věc: Služební jednání s SS hauptsturmführerem Danneckerem v Paříži
o chystané evakuaci z Francie
I. Záznam.
Po projednání nevyřešených dílčích otázek byl prodiskutován celkový problém. Z tohoto jednání vyplývají pro definitivní řešení židovské otázky ve Francii tato hlediska:
a) Prováděcí práce v obsazené části: probíhají hladce a jednoduše.
b) Přípravné práce z politického hlediska s ohledem na praktické provádění v neobsazené
části nebyly ještě úplně provedeny, protože francouzská vláda působí rostoucí měrou obtíže.
S ohledem na rozkaz RF SS (Reichsführer SS - říšský vůdce SS) - byl zaslán referátu IV B 4 náčelníkem úřadu IV dne 23. 6. 1942 - podle kterého mají být co nejdříve odsunuti všichni židé usedlí ve Francii, vyplývá pro urychlení další práce naprostá nutnost vyvinout přiměřený nátlak na francouzskou vládu. Je jasné, že praktického účinku nebude možno dosáhnout přes noc, avšak v mezidobí jsou k dispozici transporty z obsazené části, takže přes těžkosti v neobsazené části je přesto možno prosadit úplné splnění rozkazu RF SS i v současné době.
V tomto smyslu bylo také vedeno jednání s velitelem bezpečnostní policie a SD v Paříži SS standartenführerem dr. Knochenem.
S SS hauptsturmführerem Danneckerem bylo jasně a závazně dohodnuto, že jakmile židé vstoupí v cílových stanicích na území říše, budou považováni za osoby bez státní příslušnosti; kromě toho se budou jejich majetkové záležitosti pokládat v každém ohledu za vyřízené. Zákonitý podklad, kterého bude pro tuto záležitost v každém případě zapotřebí, je třeba ze strany úřadu prosazovat s příslušnou energií, protože při selhání lze očekávat největší nepříjemnosti ze zahraničně politického hlediska; je třeba se jim při provádění rozkazu RF SS vyhnout za každou cenu.
Závěrem bylo konstatováno, že dosud předpokládané tempo (3 transporty po 1000 židech týdně) musí být v nejbližší době podstatně zrychleno, aby Francie byla co nejdříve úplně zbavena židů. Přípravná opatření v dopravě, nutná pro tento účel, byla už ze strany Berlína zahájena.
Úřadovna Paříž má pečovat o to, aby tempo stanovené svého času mohlo být dodržováno v zájmu nerušeného průběhu konečného vyřešení židovské otázky.
Dannecker v. r. Eichmann v. r.
SS obersturmbannführer
Obrátit!
Firma Krupp loupila ve Francii židovský majetek
Později si vybrala firma Krupp cenný pozemek v srdci Paříže na Haussmanově bulváru č. 141, který se měl stát jejím hlavním sídlem ve Francii. I toho mělo být dosaženo využitím protižidovské politiky nacistického režimu, vztahující se na celý kontinent. Vlastníkem této nemovitosti byla Société Bacri Fréses, židovská firma, která byla zabavena komisařem pro židovské záležitosti. Zástupce firmy Krupp v Paříži Walter Stein, zmocněnec firmy Krupp v Essenu, pronajal tento pozemek s právem koupit ho do šesti měsíců po datu nájemní smlouvy, k 1. lednu 1943, za 2 500 000 franků - nikoli však od právoplatného majitele pozemku, ale od prozatímního správce Société Bacri Fréres, dosazeného na základě rozhodnutí komisaře pro židovské záležitosti. Tento příklad, jak firma Krupp využila protižidovské politiky nacistů, je zvlášť zavrženíhodný, protože nic by nebylo firmě Krupp zabránilo poctivě si najmout nebo koupit od nežidovského majitele pozemek v Paříži. Zprávy ukazují, že obžalovaní Krupp a Löser schválili dne 16. září 1942 půjčku ve výši 1 250 000 říšských marek na založení akciové společnosti Krupp v Paříži k tíži této nové firmy.
Výňatek z procesu s Alfriedem Kruppem von
Bohlen und Halbach před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
Zničení Oradouru
Hromadná vražda nevinných mužů, žen a dětí
"Denní hlášení ze dne 10./11. 6. 1944" o Oradouru
4. pluk tankových granátníků SS "Der Führer"
Velitelské stanoviště pluku 11. 6. 1944
Ia
Denní hlášení 10./11. 6. 1944
4. pluk tankových granátníků SS "Der Führer" pokračoval s vyčišťovací akcí v prostoru U dne 10. a 11. 6. 1944.
I. prapor SS "Der Führer" vytáhl dne 10. 6. 1944 ve 13.30 hod. proti obci ORADOUR a obklíčil ji. Po prohledání byla obec spálena. Téměř v každém domě byla ukryta munice. Dne 11. 6. 1944 ve 14.50 hod. vytáhly dvě roty z NIEULU proti CHATEAUX. Teroristé již předtím v noci z 10. na 11. 6. obec opustili.
Výsledky: 548 mrtvých nepřátel, - 11 vlastních raněných
Za správnost opisu
Podpis nečitelný, kapitán.
Oradour-sur-Glane
Přicházíme k vrcholu těchto německých zvěrstev: jde o zničení Oradouru-sur-Glane v červnu 1944. Doufám, že soudní dvůr přijme dokument F-236, RF-438. Je to úřední zpráva francouzské vlády, která podává úplné vylíčení události. Podám vám krátké vylíčení hlášení, které poslala tehdejší faktická vláda generálu a vrchnímu veliteli Západ:
"V sobotu dne 10. června vpadl oddíl SS, který pravděpodobně patřil k divizi "Reich", jež se zdržovala v tomto kraji, do obce předtím obklíčené a nařídil obyvatelstvu, aby se shromáždilo na návsi. Bylo mu oznámeno, že podle udání mají být v obci ukryty výbušniny a že se vykonají domovní prohlídky a bude zjišťována totožnost.
Muži byli vyzváni, aby se rozdělili do čtyř nebo pěti skupin, z nichž každá pak byla zavřena do stodoly. Ženy a děti byly zavedeny do kostela a tam zavřeny. Bylo to přibližně ve dvě hodiny odpoledne. Brzy poté zazněly salvy z kulometů a celá vesnice, jakož i selská stavení v okolí byly podpáleny. Domy byly zapáleny jeden po druhém. Při velké rozloze vesnice trvala tato operace jistě několik hodin.
V této době prožívaly ženy a děti, které slyšely hluk požáru a kulometnou střelbu, největší strach. V 17.00 hodin vnikli do kostela němečtí vojáci a postavili na lavici pro svaté přijímání jakýsi dusicí přístroj, skládající se z nějaké bedny, z níž vyčnívaly hořící zápalné šňůry. Za krátkou dobu nebylo už možno dýchat; někomu se však podařilo vytrhnout dveře do sakristie, takže ženy a děti, které už byly téměř zadušeny, zase ožily. Němečtí vojáci pak začali střílet kostelními okny, potom vnikli do kostela, aby vyřídili poslední žijící střelbou ze samopalů, a nasypali na podlahu velmi hořlavou látku.
Zachránila se jen jediná žena. Vylezla na kostelní okno, aby uprchla, když volání jedné matky, která chtěla této ženě svěřit své dítě, přivolalo pozornost strážného. Vystřelil a těžce ji zranil. Svůj život si zachránila jedině předstíráním, že je mrtvá. Později ji vyléčili v nemocnici v Limoges.
Kolem 18.00 hod. zastavili němečtí vojáci nedaleko jedoucí lokálku a nechali vystoupit cestující jedoucí do Oradouru. Skolili je palbou ze samopalů a jejich mrtvoly hodili do ohně.
Obyvatelé okolních samot byli vyděšeni požárem. Měli obavy o své děti, které chodily do Oradouru do školy. Ještě týž večer a pak za nedělního rána se snažili přiblížit se k Oradouru. Avšak němečtí strážní, kteří hlídali všechny cesty z vesnice, je buď postřelovali ze samopalů, anebo je zatlačili násilím zpět. V neděli odpoledne se však podařilo několika lidem vniknout do trosek a ti dosvědčili, že kostel byl plný zkřivených a zuhelnatělých ženských a dětských mrtvol.
Naprosto důvěryhodný svědek spatřil ještě u vchodu mrtvolu matky, která držela v náručí své dítě; před oltářem našel mrtvolu klečícího dítěte a u zpovědnice mrtvoly dvou dětí, které se ještě držely v objetí.
V noci z neděle na pondělí se německé jednotky vrátily a pokusily se odstranit stopy tím, že povrchně pohřbili na vnější straně kůrového výklenku ženy a děti.
V neděli 11. června se začala po Limoges šířit zpráva o osudu Oradouru.
Velitel styčného štábu odmítl večer vystavit propustky, které si vyžádal oblastní prefekt pro sebe a svého náměstka, aby mohl projet okolím. Jen podprefekt z Rochechouartu se mohl vydat do Oradouru a hlásit příštího dne svému nadřízenému, že vesnice o 85 domech je celá v troskách a že zahynula většina obyvatelstva včetně žen a dětí.
V úterý dne 13. června dostal konečně oblastní prefekt povolení k cestě a mohl se vydat v doprovodu náměstka prefekta a biskupa z Limoges na místo činu.
V částečně zříceném kostele se ještě našly zuhelnatělé pozůstatky dětských mrtvol. S popelem dřevěného obkládání se mísily lidské kosti. Podlaha byla poseta prázdnými nábojnicemi, na nichž byla tovární značka S. T. K. A. M a na zdech bylo vidět četné stopy po střelách.
Na vnější straně kůrového výklenku byla zem čerstvě navršena a byly tam nakupeny polospálené dětské šaty. Na místech, kde stávaly stodoly, tvořily úplně zuhelnatělé a na sebe nakupené mrtvoly, které byly zčásti přikryty nejrůznějším materiálem, hrůzostrašnou kostnici.
I když je nemožné udat přesný počet obětí, lze jej odhadnout přibližně na 800 až 1000 mrtvých, mezi nimiž bylo hodně dětí, které sem byly dopraveny z oblastí ohrožených bombardováním. Z osob, které tu byly počátkem onoho odpoledne dne 10. června, zůstalo jich naživu, jak se zdá, sotva deset. To jsou skutečnosti.
"Mám tu čest," tak končí generál Bridoux své sdělení nepříteli, "pane generále, požádat Vás, abyste o tom uvědomil německého vrchního velitele ve Francii. Je mým naléhavým přáním, aby pro politický význam s tím souvisící a s ohledem na zpětné působení na náladu francouzského obyvatelstva, byla o této věci zpravena říšská vláda."
Výňatek z protokolu přelíčení Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
"Firma Krupp pohlížela na Francii jako na loviště dodatečného zbrojního materiálu"
Firma Krupp nejenže převzala jisté francouzské průmyslové závody, ale pohlížela na celou obsazenou Francii jako na loviště dodatečného zbrojního materiálu, který byl odvážen buď francouzským podnikům řízeným Kruppem, anebo přímo Kruppovým závodům v Německu. Krupp dostával tyto stroje z místního francouzského hospodářství buď svým vlastním přičiněním, anebo zásluhou různých vládních míst. Některé francouzské stroje pocházely ze skladu ukořistěného materiálu, jiné byly zabavovány přímo francouzským firmám a zaplacení bylo nabízeno majitelům až dodatečně. Několik strojů zakoupila firma Krupp prostřednictvím svých zástupců v Paříži a jiné se jí podařilo získat, až když jednání vedené Kruppovými úředníky bylo dostatečně silně podepřeno německými úřady.
Výňatek z procesu s Alfriedem Kruppem von Bohlen
und Halbach před Mezinárodním vojenským tribunálem
v Norimberku
Zločiny v Holandsku a Belgii
"Příklady teroristického vyhlazování v Holandsku a Belgii"
M. DUBOST: Zde je několik příkladů teroristického vyhlazování v Holandsku, Belgii a jiných obsazených územích na Západě.
V Holandsku je krveprolití v P u t t e n u dne 30. září 1944 jedním příkladem z tisíců podobných. Pojednává o něm dokument F-719, který předkládáme jako RF-409, a je uveden na stránce 46 knihy dokumentů soudního dvora. Dne 30. září 1944 podnikli členové holandského hnutí odporu v Puttenu útok na německé auto. Němci z toho usuzovali, že vesnice je útočištěm partyzánů. Prohledali domy a odvedli obyvatelstvo do kostela.
Členové holandského hnutí odporu zajali zraněného německého důstojníka. Němci prohlásili, že když bude tento důstojník do dvaceti čtyř hodin opět propuštěn na svobodu, nepodniknou žádná opatření. Důstojník zajatý vojáky holandského hnutí odporu byl ošetřen a potom propuštěn na svobodu. Přes tento slib byly podniknuty represálie proti vesnici Putten, jejíž všichni obyvatelé byli nevinni.
Odstavec 2 holandské zprávy, který teď přečtu, zní:
"Obyvatelstvu shromážděnému v kostele bylo oznámeno, že muži budou odvlečeni, ženy musí opustit vesnici a obec bude zničena. Bylo podpáleno 105 domů. Střed obce se skládal podle odhadu z 200 domů. Osm lidí, mezi nimi žena, kteří se pokusili o útěk, byli zastřeleni.
Muži byli dopraveni do koncentračního tábora v Amersfoortu. Byli mezi nimi mnozí lidé, kteří byli ve vesnici náhodou, vstoupili do obklíčené obce, ale už nemohli odejít. V Amersfoortu bylo asi 50 mužů opět propuštěno na svobodu, dvanáct vyskočilo za jízdy z vlaku; zbývajících 622 mužů bylo dopraveno do Osvětimi. Většina z nich zemřela v prvních dvou měsících. Z takto odvlečených mužů se vrátilo po osvobození jen 32 obyvatel Puttenu a 10 lidí z okolí."
Pokud jde o Belgii, chceme jen přečíst několik příkladů z dokumentu F-685, který už byl předložen soudnímu dvoru pod číslem RF-394, stránka 48 knihy dokumentů. Jde o zavraždění jednoho mladého muže, který se ukryl v krytu a kterého Němci zavraždili, když pátrali po členech tajné belgické armády.
V H e r v e stříleli Němci na nákladní auto, na němž byli mladí lidé a usmrtili je. Téhož dne byli civilisté zabiti tankem.
V A n h é e se konaly popravy členů tajné armády bez jakéhokoli předchozího řízení. Cituji:
"Protože v Anhée bylo na Němce vystřeleno, překročili Maasu, zapálili 58 domů a zastřelili třináct osob. Dne 4. t. m. přešli Němci v Annevoie přes Maasu a podpálili 58 domů.
V Arendoncku bylo dne 3. t. m. zabito osmdesát lidí a zapáleno pět domů.
V St. Hubertu byli 6. t. m. zabiti tři muži a zapáleny čtyři domy.
Dne 6. t. m. byla systematicky zničena vesnice H o d y ; 40 domů bylo zničeno, šestnáct osob zabito.
V M a r c o u r t u bylo 8. t. m. zastřeleno deset osob a 35 domů lehlo popelem.
V Neroeterenu bylo 9. t. m. zastřeleno devět lidí, v Oost-Hamu 10. t. m. pět lidí a v Balen-Neetu 11. t. m. deset osob."
Následuje popis německého vydírání za dočasné stabilizace fronty:
"Jelikož se Němci stáhli před britským předvojem, obyvatelé Hechtelu vyvěsili vlajky. Německé posily však zatlačily britský předvoj a následovala odvetná opatření: 31 lidí bylo zastřeleno, 80 domů podpáleno a došlo k všeobecnému plenění.
V Helchterenu bylo za obdobných okolností zapáleno 34 domů a zabito 10 osob.
Výňatek z protokolu přelíčení před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
Firma Krupp v Holandsku loupila a plenila
Letecké bombardování způsobilo na podzim roku 1944 Porúří těžké škody. Proto byl vypracován z podnětu Speerova ministerstva návrh, jak pomoci Porúří, aby byl porúrský průmysl znovu vybudován. Podle tohoto plánu se měl provádět v celé říši nábor řemeslníků a kvalifikovaných dělníků pro obnovovací práce v Porúří. Materiál potřebný pro obnovu byl shromažďován v říši a posílán do Porúří.
V říjnu 1944 byla továrna na ocelovou litinu v Essenu bombardováním těžce poškozena. Ministr Speer přijel do Essenu, aby si prohlédl poškozené závody, a za svého pobytu uspořádal konferenci, které se zúčastnili různí členové technického personálu, členové představenstva a jiní Kruppovi úředníci. Na této konferenci Speer navrhl, aby německé firmy zabavily materiál a stroje v Holandsku a tak znovu postavily továrny v Porúří. Na základě tohoto návrhu došlo k bezohlednému a soustavnému plenění holandských průmyslových závodů, ve kterém se pokračovalo až do úplného osvobození Nizozemí.
Na základě Speerova návrhu určil Rosenbaum, přímý podřízený obžalovaného Houdremonta, dva zaměstnance Kruppova technického oddělení, Kocha a Henniga, kteří měli odjet do Holandska, aby vybrali stroje a materiál hodící se pro Kruppovy závody v Německu. Řada strojírenských závodů a technické oddělení podléhaly obžalovanému Houdremontovi. Než ti dva odjeli, dostali seznam takových strojů a zboží. V Haagu se připojili k pánům Kochovi a Hennigovi výše jmenovaný Rosenbaum a rovněž Johannes Schröder, hlavní spolupracovník obžalovaného Jannssena. Zašli spolu na německý vládní úřad a tam dostali adresy odboček v Rotterdamu, Amsterodamu a Utrechtu. V rotterdamské odbočce německého ministerstva pro zbrojení a válečnou výrobu dostali jména loděnic a výrobních závodů v Rotterdamu, kde si mohli prohlédnout stroje a materiál vhodný pro odvoz do Německa. Koch a Hennig navštívili továrnu v Lipsu, o níž později ještě bude řeč, a vybrali tam stroje, které odpovídaly jejich seznamu. Z Essenu bylo vyžádáno deset montérů, aby tyto stroje odmontovali a dopravili do Essenu. Prohlédli si také továrny De Vries Robbe & Co., N. V. Niederländsche Seintostellen Fabrik v Hilversumu, filiálku firmy Philips v Eindhovenu, závod firmy Rademaker, karosárnu v Berkelu a různé loděnice, kde byla zastavena výroba; v každém z těchto závodů vybrali materiál a potřeby pro zbrojení. V jedné loděnici, kde byla zastavena práce, například ani nezapomněli navrhnout k odvozu lodní záchody - - - protože se jim zdálo, že se budou hodit pro baráky v Essenu. Vybrali také profilovou ocel a železné pruty . . .
(1) Firma Rademaker měla velmi specializované odvětví výroby - - - výrobu ozubených kol. Před válkou existovala na holandském trhu jistá konkurence mezi touto firmou a firmou Krupp. Krupp proto znal zařízení závodu a věděl, jaké druhy strojů Rademaker má.
Dne 16. března 1944 byl Rademaker vyrozuměn dopisem komisaře pro Holandsko z říšského ministerstva pro zbrojení a válečnou výrobu, že firma Krupp v Essenu byla jmenována "patronátním závodem" Rademakera, že Krupp může poslat komisaře své firmy, který by vykonával přísný dohled na zakázky a dodávky, a je ho nutno informovat o všech podobnostech týkajících se německých objednávek a jejich plnění.
V září 1944 přišel k firmě Rademaker jistý pan Gerosa, vedoucí rotterdamské odbočky říšského ministerstva pro válečnou výrobu, se zabavovacím příkazem, který sám podepsal a který obsahoval soupis zabavených strojů. Prošel továrnu a určil k zabavení pět vysoce moderních speciálních brusek. Příštího dne se vrátil s dvanácti německými dělníky firmy Krupp v Essenu, kteří začali odmontovávat tyto a jiné stroje, určené mezitím k demontáži. Gerosa činil vedení závodu odpovědným za správné splnění svých rozkazů a vyhrožoval jim, kdyby neuposlechli. Zpočátku vzali jen nejlepší a nejnovější stroje, ale o několik týdnů později začali brát všechno, co bylo možno odvézt, včetně surovin a nástrojů. Celkem to bylo 21 nákladních vagónů plných strojů a materiálu, které všechny byly poslány firmě Krupp v Essenu.
Bezprostředně po válce hledala firma Rademaker těchto čtyřiaosmdesát strojů, které byly konfiskovány, a s výjimkou tří nebo čtyř strojů se jí podařilo vypátrat je všechny ve vybombardované Kruppově tovární hale v Essenu. Padesát procent těchto strojů bylo tak poškozeno, že je nebylo možno opravit.
Výňatek z procesu s Alfriedem Kruppem von
Bohlen und Halbach před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
