ZLOČINY NACISMU

V koncentračních táborech byli děti a mladiství, které esesácké bestie nutily těžce pracovat a zvířecky je vraždily

 

(kopie dokumentu č. 44a - zde)

 

Koncentrační tábor Buchenwald                    Výmar - Buchenwald 7. 10. 1944

 

Velitelství - začlenění do práce

Az.: 14/Kt/D II 14/4 Schw./M.

 

Věc:  Nasazení mladistvých vězňů

 

Týká se:  Dopis 14/Kt/ D II - 1 21 Ma./F. ze 30. 9. 1944 č. j. 1474/44 taj.

 

Hlavnímu úřadu pro hospodářskou správu SS

Oranienburg

 

   Není třeba, aby se tč. zvětšil počet nasazených mladistvých vězňů v okruhu koncentračního tábora Buchenwald. Část haly nástrojárny firmy Gustloff, zařízené jako učňovská dílna, je rovněž poškozena, takže není možné zde nasazení stupňovat. Přes veškerou snahu nemohou být mladiství vězňové umístěni pro nedostatek výrobního prostoru u jiných firem.

 

                                                                                        Velitel tábora:

 

                                                                                     SS standartenführer

 

(kopie dokumentu č. 44b - zde)

 

Pracovní statistika

Koncentrační tábor Buchenwald                                                  10. 12. 1944

 

Věc:  Hlášení o židovských mladistvých ve stáří do 15 let

 

   Vedoucímu pracovního nasazení

 

Kromě již hlášených 4. 12.                           21

židov. mladistvých z transportu

2. 12. 44, z nichž jsou již . . . . . .3       -        18

na transportu, bylo dalších                             79

židov. mladistvých ve stáří do 13 let              ____

hlášeno, takže je k dispozici,

celkem                                                          97

                                                                   ____

 

Pracovní statistika

 

(kopie dokumentu č. 44c - zde)

 

Vedoucímu pracovního nasazení

 

Věc:  Mladiství z transportu z 2. 12. - 354 židů.

 

   Mohli být zjištěni tito mladiství:

 

2,5letý . . . . . . . . .  87 874

8letý . . . . . . . . . .   87 900

9letí . . . . . . . . . . .  87 878    87 859    87 921

10letý . . . . . . . . .   87 875

11letí . . . . . . . . . .  87 876    87 865

12letí . . . . . . . . . .  87 918    87 896

13letí . . . . . . . . . .  87 877    87 897    87 833

14letí . . . . . . . . . .  87 899    94 947    97 983    87 879

15letí . . . . . . . . . .  94 910    94 824

16letí . . . . . . . . . .  87 855    94 792                            = 21

 

(kopie dokumentu č. 44d - zde)

 

Posádkový lékař zbraní SS                        Výmar - Buchenwald 5. srpna 1944

 

V ý m a r

 

Věc:  transport cikánů z koncentračního tábora Osvětim z 3. 8. 44

 

Veliteli koncentr. tábora

Buchenwald

 

   Věkové rozvrstvení výše jmenovaného transportu cikánů je podle seznamu toto:

 

Stáří:                 Ročník:       Počet:

 

od   9 do 14 let   1935-1930   105

od 15 do 24 let   1929-1920   393

od 25 do 44 let   1919-1900   330

od 45 do 54 let   1899-1890     59

od 55 do 64 let   1889-1880     23

přes         65 let  1879-1877       2

bez udání věku                           1

nejsou v seznamu                       5

                                          __________

                                                918 mužů celkem

 

Č. 1 vedoucímu pracovního nasazení

                                                                Posádkový lékař zbraní SS Výmar

                                                                             nečitelný podpis

                                                                        SS hauptsturmführer v z.

 

(kopie dokumentu č. 44e - zde)

 

Koncentrační tábor Buchenwald

politické oddělení                                          Výmar - Buchenwald 2. 7. 1944

 

Oddělení III.

 

   Žádáme, aby vězeň č. 41 463 K r z o s  Adolf, nar. 21. 4. 24, byl opatřen znamením za pokus o útěk, propuštěn ze stavby cel a přidělen komandu v kamenolomu.

 

                                                                                        nečitelný podpis

                                                                                      SS oberscharführer

 

Pověstný kamenolom. Vězňové, kteří byli přeloženi z trestu ke "komandu v kamenolomu", byli zasvěceni jisté smrti, neboť zde se s nimi zacházelo zvlášť krutým způsobem.

 

Americký voják si prohlíží pec krematoria, v níž jsou ještě zřetelné stopy po hromadném vraždění.

 

Stránka z deníku stráže v koncentračním táboře Buchenwald

 

(kopie dokumentu č. 45 - zde)

 

Služba 17. III. 1945

 

Velitel bloku ve službě: stráž SS Wilbur

 

Velitel bloku - pomocná stráž: stráž SS Eckhard

 

Stav vězňů:                     82 338

Přírůstek:                               54 + 1

Úbytek:                                492

                                   _____________

Stav vězňů:                      81 400

 

   Stalo se:  Během dne zemřelo 378 vězňů. 18 vězňů uprchlo. 2 vězňové předáni gestapu. 100 vězňů převedeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. 2 vězňové propuštěni. Nově přišlo 51 vězňů a chyceni byli 3 vězňové. 2 vězňové předáni do komanda Flösberg, 5 vězňů do komanda Halberstadt,

   1 vězeň z komanda Rottenburg, 1 z komanda Wansleben, 4 vězňové z komanda Bad Salzungen a 9 vězňů z komanda . . .

(další text nečitelný)

 

Heslo:  Původ.

 

Správně předáno:                                                       Správně převzato:

 

stráž SS Wilbur                                               stráž SS - nečitelný podpis

 

"Kozel" v koncentračním táboře Buchenwald, na němž bičovali vězně.

 

Metody trestání

 

   Vězňové byli zpravidla odsuzováni k trestu 25 ran holí. Často byl při této exekuci vydán rozkaz: nosiči k bráně!

   Jiným nelidským trestem bylo věšení na strom. Vězni svázali ruce na zádech, zvrátili mu paže vzhůru a mučeného pak pověsili na skobu na strom. Sadističtí esesáci si z vězňů ještě tropili žerty a bili je do nejcitlivějších míst. V takové hrozné poloze viseli naši kamarádi půlhodinu až dvě. Následkem toho bylo vykloubení lopatek a většinou ochrnutí, z nějž se jen zřídka vězeň zotavil.

   V konírně bylo zavražděno více než 7 000 sovětských válečných zajatců. To bylo ono pověstné zařízení pro rány do týla. Kdo se dostal do tohoto baráku, musel se zprvu domnívat, že jde o lazaret. Ale v tomto baráku vymyslel ďábelský esesácký mozek zařízení, jež se na chlup podobalo zařízení na měření lidské výšky. Kandidát smrti se musel k tomuto klamnému zařízení postavit a v tom okamžiku se za ním ve výši jeho zátylku otevřela štěrbina. Touto štěrbinou dostal vězeň od esesáckého vraha smrtelnou ránu. Všem vězňům bylo známo, že toto komando vedli pod označením 99. Za každou vražednou akci dostávali esesáci kořalku, cigarety a zvláštní dovolenou. Na tomto hrozném místě bylo zavražděno 7 000 sovětských válečných zajatců a nesčetní bojovníci za svobodu mnoha evropských národů.

   Stravování vězňů bylo zcela jednostranné a nuzné a zhoršovalo se každým válečným rokem. Řepa a zelí - nebo jak vězňové s trpkým humorem říkávali  - německý ananas - byly hlavní potravou. V táboře jste mohli často, zvláště v zimních měsících, slyšet tento rozhovor: "Co bylo včera?" Odpověď: "Řepa." - Další odpověď: "Tak je to jasné, dnes bude tedy zelí!"

   Sovětští váleční zajatci dostávali v zimě 1941-42 ráno, v poledne i večer půl litru polévky z řepy a jediný krajíc chleba.

   Následkem této nedostatečné a jednostranné stravy docházelo k hromadným úmrtím.

 

Mrtví v měsíci lednu

 

(kopie dokumentu č. 46 - zde)

 

Vězeňský lazaret dne 5. února 1945.

 

Politickému oddělení kon. tábora Buchenwald.

 

Celkový počet zemřelých v měsíci lednu 1945:

1 802 mužů, 28 žen, 624 mrtvých z došlého transportu, kteří nebyli vzati do stavu tábora.

 

   Muži:

 

Přirozená příčina smrti:

 

normální vězňové                           962

židé                                               738

ruští civilní dělníci                            84 = 1 784

                                              __________

Nepřirozená příčina úmrtí:

 

Zastřeleni na útěku

1 Rus                                          =       1

 

Sebevražda oběšením

2 židé, 1 zločinec z povolání          =       3

 

Smrt po pokusu o sebevraždu

1 Francouz                                   =       1

 

Sebevražda seskokem

1 žid, 1 zločinec z povolání            =       2

 

Smrt otravou alkoholem

1 Polák, 1 Rus, 1 asociální živel      =       3

 

Smrt úrazem

2 židé, 2 Poláci, 2 Rusové,

1 Francouz, 1 Slovák                        =       8 =    18

                                                      _______________

                                                        celkem     1 802

 

   Ženy:

 

židovky                                                      17

Polky                                                           5

Rusky                                                           3

cikánky                                                          3   28 žen

                                                          _______________

 

   Z transportů z S III a z koncentračního tábora Osvětim bylo dopraveno do tábora kromě toho 175, 51 a 398, tedy celkem 624 zemřelých při transportu, kteří nebyli vzati do stavu tábora.

 

Takovýmito lakonickými hlášeními o "příčině" smrti mělo být zakryto vraždění

 

(kopie dokumentu č. 47a - zde)

 

S. Az.: 14 f 13

Výmar - Buchenwald 23. července 1941

Vedoucímu tábora ochranné vazby

koncentrační tábor Buchenwald

 

   Vězeň (polit.) č. 1230, B l u d a u  Wilhelm, nar. 10. 5. 1896 v Hörde, zemřel 23. července 1941 v 8.10 hod.

Příčina smrti: oboustranný zápal plic.

                                                                                                    Táborový lékař

                                                                               kon. tábora Buchenwald

                                                                                    nečitelný podpis

                                                                               SS obersturmführer v z.

 

Č. 1 na politické oddělení konc. tábora Bu.

 

(kopie dokumentu č. 47b - zde)

 

S. Az.: 14 f 13                                   Výmar - Buchenwald 22. července 1941

 

Vedoucímu tábora ochranné vazby,

koncentrační tábor Buchenwald

 

   Vězeň (polit.) č. 1665 B e c h i n i e  Ludwig, nar. 7. 2. 1879 ve Vídni, zemřel 22. července 1941 v 21.05 hod.

Příčina smrti: úplavice.

Táborový lékař

koncent. tábora Buchenwald

SS obersturmführer v z.

 

Č. 1 politickému oddělení konc. tábora Bu.

 

Dopraven do tábora 12. 6. 1941, dne 23. 7. 1941 zemřel na "srdeční mrtvici"

 

(kopie dokumentu č. 48 - zde)

 

Konc. tábor Buchenwald                     Výmar - Buchenwald 27. července 1941

 

"Táborový lékař"

 

Věc:  Vězeň (polit.) č. 4953, G a u g e r  Martin, nar. 4. 8. 1905 ve Wuppertalu - Elberfeldu, zemř. 23. 7. 1941 v konc. táboře Buchenwald.

 

Týká se:  Vaší osobní rozmluvy s táborovým lékařem.

 

Příloha:  1

 

 

Panu

dr. Joachimu G a u g e r o v i

 

Wuppertal - Elberfeld

 

   Jako každý jiný vězeň, byl též Váš bratr po svém příchodu do koncentračního tábora Buchenwald 12. 6. 1941 podroben důkladné lékařské prohlídce. Bylo u něho zjištěno silné rozšíření srdce. Na základě tohoto nálezu byl Váš bratr uvolněn z práce a vzat do lékařského ošetřování. Dne 27. 6. 1941 byl pořízen rentgenový snímek, jehož kopii naleznete v příloze.

   Dne 23. 7. 1941 asi v 12.45 hod. byl dopraven Váš bratr svými spoluvězni v bezvědomí do lazaretu. Ihned byl lékařsky ošetřen, avšak ošetření již nemohlo stav pacienta ovlivnit. Též intrakardiální injekce coraminu zůstala bez výsledku.

   Smrt nastala 23. 7. 1941 ve 13.00 hod. Příčina smrti: srdeční mrtvice.

   Lituji velmi náhlé smrti Vašeho bratra daleko od příbuzných, tím spíše proto, že bylo ze strany lékařů učiněno vše, aby byl zachován při zdraví.

 

                                                                                           Táborový lékař

                                                                          konc. tábora Buchenwald  

nečitelný podpis

SS obersturmführer v z.

 

"Zemřel na následky postřelení při pokusu o útěk"

 

(kopie dokumentu č. 49 - zde)

 

Koncentrační tábor Buchenwald

Velitelství                                              Výmar - Buchenwald 11. února 1943

 

Č. j.: II/Qa -

 

Paní

Auguste Hammerová

 

B e r l í n  N 58

Wollinerstr. 70

 

   Váš syn Erich H a m m e r, nar. 26. 11. 1918 v Höltingsdorfu, zemřel dne 8. února 1943 ve zdejší nemocnici na následky střelné rány, kterou byl zasažen při pokusu o útěk. Mrtvola byla spálena 11. února 1943 ve státním krematoriu. Proti vydání urny nejsou námitky, bude-li předloženo potvrzení od správy tamního hřbitova, že bude pečovat o řádné uložení urny.

V příloze se připojuje úmrtní list.

                                                                                                                                                                                                             Velitel tábora

                                                                                          nečitelný podpis

 

Zavraždění vězňové z koncentračního tábora Buchenwald.

 

Za "pohřbívání mrtvol" zvláštní příděly alkoholu

 

(kopie dokumentu č. 50 - zde)

 

Posádkový lékař SS

 

Výmar                                                   Výmar - Buchenwald 27. ledna 1945

 

   Z lékařského hlediska doporučujeme, aby byl vydán zvláštní příděl alkoholu těm, kdož byli nasazeni při odklízení mrtvol z osvětimského transportu 26. ledna 1945. Jde o:

 

   SS hauptscharführera Wilhelma,

   SS oberscharführera Warnstädta a

   SS unterscharführera Stoppeho.

                                                                                                                                                                                  Posádkový lékař zbraní SS,

                                                                                Výmar

                                                                           nečitelný podpis

                                                                      SS hauptsturmführer v z.

 

10 plynových komor na kyanovodík je v provozu

 

(kopie dokumentu č. 51 - zde)

 

Posádkový lékař zbraní SS                     Výmar - Buchenwald 25. května 1944

 

Výmar

 

Věc:  Převedení cyklonových plynových komor na "areginal" a hlášení počtu

          plynových komor.

 

Týká se:  Dopis hlavního hygienika z 15. 5. 44, č. j. 308/44. dr. Kö./Kn.

 

Hlavnímu hygienikovi

při říšském lékaři SS a policie,

 

B e r l í n  - Z e h l e n d o r f

Spanische Allee 10.

 

   Pokud jde o výše uvedený dopis, sdělujeme, že v koncentračním táboře Buchenwald je v provozu 10 plynových komor na kyanovodík. Každá má 10 m³ prostoru.

 

                                                                Posádkový lékař zbraní SS Výmar

                                                                             nečitelný podpis

                                                                        SS hauptsturmführer v z.

 

Krematorium pracuje bez závad

 

(kopie dokumentu č. 52 - zde)

 

Posádkový lékař zbraní SS

Výmar                                                  Výmar - Buchenwald 11. dubna 1944

 

Věc:  Návštěva v komandu mimo tábor v Doře 8. 4. 44.

 

Záznam

 

   Krematorium, které jsme navštívili, pracuje bez závad. Prohovořili jsme a vyřešili otázku odstraňování zubního zlata zemřelých vězňů s SS hauptsturmführerem Bremmerem. Pak následovala prohlídka štoly a tam vestavěných a částečně již provozu schopných splachovacích záchodů. V lazaretu nedošlo k žádným zvláštním událostem, rentgenové zařízení nebylo dosud dodáno, ale vše je připraveno pro montáž. Operační sál není ještě zcela hotov. Podle rozmluvy s táborovým lékařem, SS obersturmführerem Kehrem, má být v nejbližší době přemístěno několik vězňů-lékařů k posílení personálu lazaretu, především jeden chirurg a jeden kožní lékař, a bude-li to možné, též dva zkušení praktičtí lékaři.

   Vyřešili jsme ještě různé nesrovnalosti, které vznikly při zpracování úmrtních listů, vyhotovených v poslední době.

                                                                Posádkový lékař zbraní SS Výmar

                                                                             podpis nečitelný

                                                                       SS hauptsturmführer v z.

 

Zpráva parlamentní delegace

 

   Přednesena ministerským předsedou, kancléřem pokladu a minstrem obrany v parlamentu z příkazu Jeho Veličenstva.

 

Duben 1945

 

Členy delegace byli:

 

Horní sněmovna:  Hrabě Stanhope a lord Addison.

 

Dolní sněmovna:  plukovník Tom Wickham, sir Archibald Southby, paní

                              Tateová, pan Edwards Ness, pan Silverman, pan Graham

                              White, sir Henry Morris-Jones, pan Driberg.

 

   Koncentrační tábor Buchenwald leží v pahorkaté zalesněné krajině, vzdálen asi 15 minut jízdy z Výmaru . . .

   Velikost tábora se dá odhadnout z toho, že údajně mohl pojmout maximálně 120 000 osob. K 1. dubnu t. r. činil počet vězňů v táboře 80 813. Několik dní před příchodem amerických jednotek (11. dubna) odvedli odtud nacisté velký počet vězňů, asi 18 000 až 22 000 osob. Některým z těchto vězňů, které chtěli odstranit, neboť "věděli příliš mnoho", se podařilo ukrýt. Bylo nemožné zjistit přesný odhad procenta národností, které v táboře ještě zůstaly. Našli jsme zde mnoho židů i nežidovských Němců, Poláků, Maďarů, Čechů, Francouzů, Belgičanů, Rusů aj. Zpráva, kterou nám předali zástupci antifašistického výboru, dokazovala, že celkový počet těch, kdož zemřeli nebo byli usmrceni v Buchenwaldu nebo bezprostředně po převedení z Buchenwaldu do tzv. vyhlazovacích táborů, činil 51 572 vězňů, z toho nejméně 17 000 od 1. ledna 1945. Nyní je tábor přístupný a určitý počet vězňů jej mohl volně opustit. Detailní táborovou kartotéku s údaji jmen zde nacisté zanechali, ale v době naší návštěvy bylo dosud nemožné začít s vyhotovováním seznamů osvobozených vězňů, neboť americká zdravotní a sanitní služba má mnoho práce s čištěním tábora (tyto práce provádějí částečně němečtí civilisté z okolí, z nichž jedna část je denně dovážena do tábora, aby se jim tak ukázalo, co se jejich jménem a v jejich středu dělo). Nejnaléhavěji bylo nutno řešit otázku výživy vězňů a lékařského ošetření.

   Ačkoli osazenstvo tábora se obyčejně nazývá "zajatci", nesmí se zaměňovat s vojenskými válečnými zajatci. Skládají se ze tří hlavních kategorií: a) politických vězňů a židů z Německa, b) tak jak se třetí říše rozšiřovala, přibývalo politických vězňů a židů z Rakouska, Československa, Polska aj., c) od r. 1940 z mužů a mladistvých, kteří sem byli zavlečeni na nucené práce z různých okupovaných zemí. Za celou tu dobu bylo zde jen málo Angličanů. Jejich počet se odhaduje jen na několik tuctů. Téměř všichni z nich byli civilisté. V táboře nám vyprávěli o francouzském výsadkáři, poručíku

Krematorium koncentračního tábora Buchenwald, v němž byl 18. 8. 1944 zavražděn vůdce německé dělnické třídy Ernst  T h ä l m a n n.

 

Maurici Pertschukovi, který se dostal v roce 1943 do válečného zajetí, byl poté v civilním obleku dopraven z Compiégne do Buchenwaldu a zde krátce před příchodem amerických jednotek oběšen. Dále nám zde předali dokument, podepsaný majorem letectva F. Yeo-Thomasem, kapitánem Harrym Poolem a poručíkem Stephanem Hesselem (z francouzského ministerstva války), z kterého vyplývá průkazně najevo, že byli zachráněni před exekucí "mimořádně šikovným plánem, uskutečněným za nebezpečných okolností" Heinzem Baumeisterem z Dortmundu a dr. Eugenem Kogonem z Vídně, kteří oba jsou dosud v táboře.

   Ačkoliv očistné práce v táboře probíhaly již více než jeden týden před naším příjezdem a poměry se zde již podstatně zlepšily, bylo naším první dojmem, který trvá dodnes, že tu je všude neuvěřitelně špíny. Pach hniloby a nemocí zamořoval ještě celé místo. Jeden z prvních baráků, které jsme navštívili, byl ještě jedním z nejlepších . . .

   Tento barák byl jedním z těch, v kterých teď leží nejvíce podvyživené osoby. Mnoho lidí zde nebylo vůbec schopno řeči, leželi jen v polovědomém stavu, nebo nás jen sledovali očima.

Kochova vila.

 

Někteří volně vyprávěli, ukazovali své rány a hrozné jizvy a boule, které mohly pocházet pouze od kopanců a ran. Leželi na zemi a měli na sobě přikrývky. Všichni byli ve stavu úplné vyhublosti. Americké úřady nám sdělily, že od jejich příchodu klesl počet úmrtnosti asi ze 100 na 35 denně. Obvyklým oděvem byl roztrhaný kabát, vesta nebo bavlněná kazajka. Ze šatů vyčnívala stehna, která nebyla silnější než normální zápěstí. Poloobnažená kostra, která šla namáhavě jakoby na chůdách po chodbě, se napřímila, když spatřila naši společnost, usmívala se a pozdravila. Členové naší delegace, lékaři, byli toho názoru, že určité procento jich dlouho nepřežije i přes ošetření, kterého se jim teď dostává, a že ještě větší procento osob, které pravděpodobně žít budou, budou asi pro zbytek života nemocné a neschopné práce. Mezi obyvateli tohoto baráku byli různí spisovatelé a studenti, a jeden člen francouzského Deuxième Bureau, který byl zajat ve Varšavě.

   Obyčejné baráky, které jsme viděli, měly na každé straně čtyři řady dřevěných paland, které držely dřevěné podpěry. V každé takové místnůstce, asi šest stop hluboké, čtyři stopy široké a dvě stopy vysoké, muselo spát pět až šest lidí. I při jejich vychrtlém

Vězňové koncentračního tábora Buchenwald byli ubytováni v přestavěné konírně.

 

stavu měli pro sebe jen tolik místa, že mohli spát jen na boku. Několik jich nám to předvedlo, jak to dělali. Jako ložní prádlo měli hadry, které kdesi sebrali. Celé hromady těchto hadrů byly v různých částech tábora spáleny. Baráky jsou stále ještě plny hmyzu . . .

   Barák pro mrtvoly sestával ze dvou poschodí, sníženého přízemí a přízemí. Přístup k podzemní části byl po strmých kamenných schodech nebo šikmou chodbou za padacími dveřmi, na jejímž konci byli slabí a nepotřební vězni popravováni. Jak se zdá, bylo obvyklou metodou usmrcování věšením. Na dvoře, v blízkosti hromady bílého popela, byla šibenice, v podzemí jsme spatřili druhou šibenici a silné skoby ve výši asi 8 stop nad zemí. Řekli nám, že zde bývalo více než čtyřicet skob, z nichž většina však byla nacisty odstraněna před jejich útěkem. Ukázali nám těžký, asi dvě stopy dlouhý kyj, s nímž nacisté bili vězně, pracoval-li pomalu; byl ještě potřísněn krví. Mrtvoly dopravovali ze sklepa do krematoria v přízemí velkým elektrickým výtahem, (podobným výtahům pro nosítka v nemocnici). Vozy přijížděly na dvůr za krematoriem plně naloženy zemřelými z baráku úplavice i dalších baráků. Vězňové byli už většinou vysvlečeni ze svého proužkovaného vězeňského šatu. Prohlédli jsme si poslední z těchto nákladů vozů, který tu ještě zůstal a který měl být pochován na rozkaz generála Eisenhowera vlastníma rukama obyvatelstva ze sousedství. Mrtvoly se začínaly rozkládat, ale žádná z nich, pokud jsme to mohli zjistit, nejevila stopy násilí; zdálo se, že všichni zemřeli z hladu nebo na nemoc. V krematoriu byla řada vysokých pecí s rourami, rošty a točitými sloupy ohozenými vápnem.

   Porůznu nás vězňové ujišťovali, že poměry v jiných táborech, zvláště ve východní Evropě, byly ještě daleko horší než v Buchenwaldu. Nejhorším táborem prý byla Osvětim. Všichni lidé z tohoto tábora nám ukazovali vytetovaná čísla z koncentračního tábora Osvětim, která měla na levém předpaží. Devatenáctiletý mladík, Joseph Berman, narozený v Lotyšsku, avšak anglicky vychovaný, byl v různých táborech. V jednom z nich ztratil ukazováček, neboť nacisté rozhněváni jeho pomalou prací mu strčili ruku do stroje.

   Přes zoufalý tělesný stav vězňů a jejich dlouholeté věznění jevily se u nich známky duševního i tělesného zotavování. Nadšené nápisy na pozdrav osvoboditelům v angličtině a mnoha jiných řečech byly namalovány na vnějších zdech baráků. Na nových tabulích pro oznámení visely listy novin a informací, jakož i jiná, demokratická propagační hesla, většinou v němčině. V blízkosti vchodu do tábora byl obraz Hitlera v životní velikosti na šibenici s německým nápisem: "Hitler musel zemřít, aby mohlo Německo žít!"

   Při vypracování této zprávy jsme se pokusili psát zdrženlivě

Buchenwald - transport s mrtvolami do krematoria.

 

a objektivně a vystříhat se osobních a citových dojmů. Na závěr však bychom chtěli konstatovat, že je naším nejplnějším a jednomyslným přesvědčením, které jsme získali na vlastní oči, že v Buchenwaldu byla prováděna politika soustavného vyhladovění a nelidské brutality a že takový tábor znamená nejhlubší pokles, do kterého kdy lidstvo mohlo upadnout. Vzpomínka na to, co jsme v Buchenwaldu spatřili a slyšeli, bude nás ještě po léta pronásledovat.

 

   Podepsáni:

 

   STANHOPE

   ADDISON

   TOM  WICKHAM

   ARCHIBALD  SOUTHBY

   MAVIS  TATEOVÁ

   NESS  EDWARDS

   S.  SYDNEY  SILVERMANN

   GRAHAM  WHITE

   HENRY  MORRIS - JONES

   TOM  DRIBERG

 

 

Koncentrační tábor Dora

(Pracoviště koncentračního tábora Buchenwald)

 

 

Předmluva k českému vydání

 

   Ačkoli koncentrační tábor Dora, ležící poblíže Nordhausenu v Duryňsku, vznikl teprve v druhé polovině roku 1943, zahynulo v něm do dubna 1945, kdy byl evakuován, asi 50 000 vězňů, hlavně občanů SSSR a Polska.

   Vězňové pracovali na výstavbě podzemní továrny na raketové zbraně V 2 a přímo na výrobě těchto zbraní. Část vězňů budovala silnici na povrchu a stavěla tábor, ve kterém bylo ubytováno na 8 000 vězňů. Z hladu, těžkých pracovních a zdravotních podmínek umíraly denně stovky lidí.

   Českoslovenští příslušníci byli do Dory přemístěny většinou z Buchenwaldu, část z nich pracovala i v pobočných táborech Dory v Ellrichu, kam byli posíláni vězňové z trestu, v Harzungenu, Osterode a dalších pobočkách. Celkem prošlo táborem v Doře asi 1 200 čs. vlastenců, z nichž plná čtvrtina zahynula.

   I zde byli čs. političtí vězňové velmi aktivní, sabotovali výrobu raket, podávali zprávy o poměrech v lágru spojeneckým mocnostem, spolu s Francouzi zřídili v táborové nemocnici vysílačku. Velmi hrdinsky se chovali také ti, kteří se účastnili vzpoury sovětských vězňů v bunkru, jakož i přípravy povstání, v jehož čele byl mj. i dr. Češpiva z Prahy.

Gustav Hajčík

 

V  NORDHAUSENU, městu prostřední velikosti v jižním Harcu, byl důležitý zbrojní průmysl, mezi jiným dosti velký letecký závod a podzemní továrna na výrobu V-1 a V-2, umístěná hluboko pod zemí. Obě hlavní šachty byly asi 1,5 km hluboko pod zemí a byly spolu spojeny navzájem 48 tunely.

   Tuto továrnu vystavěli političtí vězňové a z nich se skládalo i její osazenstvo. Mezi těmito politickými vězni byli Němci, Francouzi, Holanďané, Češi a Poláci. Holandský lékař v táboře vypovídal, že zde bylo spalováno v pecích ročně 9 000 mrtvol.

   Vězňové v Nordhausenu museli pracovat 18 hodin denně. Jako stravu dostávali jen nuzný kus chleba a jeden litr vodnaté polévky. Když už byli nakonec příliš slabí na práci, byli posláni do "lazaretu". Tam nebyly ani léky, ani potraviny, ani lékařské ošetření vyjma toho, které si nemocní mohli sami vzájemně poskytnout.

V koncentračním táboře Dora u Nordhausenu museli vězňové sestavovat zbraně V v podzemních štolách. 50 000 osob našlo v tomto táboře smrt. Snímek po osvobození.

 

   Když 11. dubna obsadili Američané Nordhausen, leželo okolo továrny a ubikací 2 017 mrtvol. V jeskyních bylo též několik německých uprchlíků, kteří se tam skrývali před spojeneckým bombardováním (od začátku dubna).

 

Převzato z obrazové publikace "Koncentrační

tábory", vydané americkou informační službou.

 

Vypovězení poslušnosti v táboře "Dora"

 

   12 000 vězňů pracuje ve štolách vytesaných v podzemí. Pracují v útrobách hory, jedí tam, umírají tam. Jen jako mrtvoly přicházejí ze štol, aby je spálili v krematoriu. Vězňové v podzemním koncentračním táboře "Dora" u N. vyráběli "zázračné zbraně" V-1 a V-2.

   Z velitelských míst armády přicházely zuřivé protesty generálnímu ředitelství závodů, neboť mezi zbraněmi V bylo nadprůměrné množství těch, které selhaly. Ředitelství se opět obrátilo na SS, kteří zakročili proti vězňům hroznými represáliemi. Přesto však nic nepomohlo. Bojová jednotka příslušníků české inteligence, francouzských vlastenců, sovětských dělníků na nucených pracích, holandských rukojmí a německých antifašistů, vynalézala stále nové metody odporu a sabotáže. Tehdy vymyslili SS nový ďábelský prostředek na jejich zastrašení. Vyvedli všechny vězně z hory a nechali je nastoupit k apelu. Veškerý štáb velitelství SS a stovky těžce ozbrojených esesáků obklíčili šibenice zřízené na místě pro apel. Pod šibenicí stál sovětský a německý vězeň. Aniž udali důvod, oznámili esesáci, že oba vězňové jsou odsouzeni k trestu smrti oběšením. Velitel tábora SS sturmbannführer Förschner dal mnichovskému antifašistovi Georgu Thomasovi rozkaz, aby oba vězně pověsil. Georg Thomas byl v koncentračním táboře od počátku nacistického panství. Věděl, že se blíží den svobody a viděl zoufalé pokusy SS udržet své panství. Viděl však i své kamarády, své přátele, věděl, že jeho postoj má rozhodující vliv na sílu odporu v táboře. Uplynula sotva vteřina a potom zvolal hlasitě a zřetelně: "Odmítám tento rozkaz!" Vězňům zatloukla prudčeji srdce. Esesáci se vrhli na Thomase a odvlekli ho spoutaného do bunkru. Hrobové ticho. Opět zazněl hlas velitele tábora: "Táborový tábora II ke mně!" Ludwig Szymezak, hornoslezský horník, předstoupil před velitele SS. "Táborový tábora II, pověste oba lidi!" Ludwig Szymezak vzpomíná na svou manželku a na své děti, které neviděl již od roku 1933. Myslí na zprávu, kterou se dozvěděl před několika hodinami z ilegálního radiopřijímače, že sovětské branné síly postupují stále rychleji kupředu. Ale ani on neváhá ani vteřinu. - "Odmítám splnit rozkaz!" Odvádějí Szymezaka. Esesáci sami musí udělat toto špinavé řemeslo. Vězňové se musí vrátit do podzemní štoly. Ale odvážný čin obou německých antifašistů semkne je ještě těsněji a posiluje jejich vůli k boji. Jméno "Dora" má u bývalých politických vězňů a dělníků na nucených pracech Hitlerova režimu chmurný zvuk. O to jasněji zní píseň o statečných německých antifašistech, kteří po dvanácti létech věznění, tváří v tvář blízké svobodě, položili svůj život za čest německých bojovníků odporu.

 

Velitel tábora ochranné vazby "E"

 

Říšský vůdce SS                                             Oranienburg 7. října 1941

Inspektor koncentračních táborů

 

   "E" čj.: 14a 14/10.41-B./Au.

 

Věc:  Služebna "velitel tábora ochranné vazby "E"

 

Týká se:  Insp. konc. táb. "E" čj. 14 a 14/9. 41-L./Ot. z 29. 9. 41.

 

Velitelům konc. táborů Da., Sh., Bu., Mau., Flo., Neu., Osv., Gr., Ro., Na., Nie., Lu.,

 

Řediteli konc. žen. tábora Ra. kopii:

 

1.  veliteli tábora ochranné vazby

     veliteli tábora ochranné vazby "E"

     vedoucímu hosp. správy

     polit. odd.

 

1.   S okamžitou platností jsou jmenováni s výhradou pozdějších změn veliteli táborů ochranné vazby "E":

 

koncentrační tábor Dachau: SS u. stuf.  S t u m p f

koncentrační tábor Sachsenhausen: SS o. stuf.  K l e b e c k

koncentrační tábor Buchenwald: SS u. stuf.  G r i m m

koncentrační tábor Mauthausen: SS o. stuf.  S c h ü t z

koncentrační tábor Flossenbürg: SS h. schar.  S c h i r n e r

koncentrační tábor Neuengamme: SS h. stuf.  S ö l d n e r

koncentrační tábor Osvětim: SS o. stuf.  S c h w a r t z

koncentrační tábor Gross-Rosen: SS u. stuf. T h u m a n n

koncentrační tábor Natzweiler: SS o. stuf. K r a m e r

koncentrační tábor Niederhagen: SS u. stuf.  G r ü t e r

koncentrační tábor Lublin:  SS h. stuf.  H a c k m a n n

ženský koncentrační tábor Ravensbrück: SS o. scha.  S e l l

 

2.   Jako spolupracovníci velitele ochranné vazby "E" jsou přiděleni:

 

koncentrační tábor Dachau: SS u. scha.  P f l a u m

koncentrační tábor Sachsenhausen: SS u. scha.  A u e r

koncentrační tábor Flossenbürg: SS strm.  B r ü n n e r

koncentrační tábor Osvětim: SS u. scha.  G ö b b e r t

 

   V ostatních táborech budou přiděleni v pozdějším termínu. Podřízení vedoucího pracovní služby podle výše uvedeného nařízení zůstává přidělením spolupracovníka (písařské síly) nedotčeno.

 

3.   Při jmenování velitelů ochranné vazby veliteli ochranné vazby "E" poukazuje se obzvláště na bod 6 výše uvedeného nařízení. Pokud je v několika táborech prozatím jen jeden velitel ochranné vazby, je nutno ho považovat za velitele ve smyslu tohoto nařízení.

 

4.   Adresa služebny velitele ochranné vazby "E" zní:

 

např.:  Koncentrační tábor  M a u t h a u s e n

            velitel ochranné vazby "E"

            M a u t h a u s e n  (župa Horní Dunaj)

 

                                                                                     Glücks v. r.

                                                                              SS brigadenführer a

                                                                           generálmajor zbraní SS

 

Konec jednoho transportu u Gardelegenu

 

   V druhém dubnovém týdnu hnali směrem na Gardelegen v Altmarce asi 3 000 zahraničních dělníků. Nesměli padnout do rukou postupujících amerických tankových jednotek. Dělníci však byli příliš unaveni a podvyživeni, takže nemohli pochodovat rychle. Kdo již transportu nestačil, byl strážemi na silnici ubit k smrti. Američané se však neustále přibližovali. 13. dubna zavedli transport do velké červené stodoly na okraji města Gardelegenu. Podlaha byla pokryta silnou vrstvou slámy. Stráže ji pak polili benzinem, vehnali zajatce dovnitř, slámu zapálili a zatarasili vrata. Zpočátku se uzavřeným podařilo oheň uhasit svými šaty; stráže však otevřely vrata znovu, vystřelovaly tam zápalné střely a vrhaly tam fosforové granáty. Přesto se několika obětem podařilo prorazit si cestu na svobodu; venku na ně byla zahájena palba z kulometů. Nářek vězňů brzy ustal. Stráže pak vešli dovnitř a zastřelili každého, kdo se ještě hýbal. Pouze dva zajatci - jeden Francouz a jeden Maďar - se z toho dostali. Po útěku německých stráží opustili svůj úkryt a odvedli k dějišti tragedie právě přijíždějící Američany. Ze 3 000 vězněných přišlo o život ve stodole u Gardelegenu 1 100 lidí. Osud ostatních je dosud neznám.

 

Výňatek z obrazové publikace "Koncentrační

tábory", vydané americkou informační službou.

 

 

Koncentrační tábor Sachsenhausen

 

 

Předmluva k českému vydání

 

   Jak tato kniha ukazuje, byly koncentrační tábory jedním ze surových a barbarských prostředků, jenž sloužil nacistickému režimu nejen k zastrašování obyvatelstva, ale zejména k fyzickému ničení politicky nepohodlných lidí, především komunistů, levicových sociálních demokratů a pokrokové protinacistické inteligence.

   Po mnichovské zradě v září 1938, kdy nacistická armáda obsadila pohraniční území předmnichovské republiky, a v březnu 1939, kdy došlo k okupaci okleštěných českých zemí hitlerovským Německem, byli do nacistických koncentračních táborů, jejichž vstupní brány byly označeny nápisy jako "Arbeit macht frei", uvrženi také Češi a Slováci a němečtí občané Československé republiky.

   Nacisté posílali do koncentračních táborů především československé komunisty. V září 1938 z pohraničního pásma a v březnu 1939 z celého území Čech a Moravy.

   Tak jenom v Praze, zásluhou policejního ředitelství, které nacistům vydalo všechny spisy o komunistech, bylo od 15. do 20. března zatčeno a uvězněno 6 000 pražských komunistických funkcionářů, takže všechna vězení v Praze, počínaje Pankrácí a policejním ředitelstvím, byla v těch dnech přeplněna.

 

   Já jsem byl z Pankráce odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausenu.

   Bylo to 3. února 1940. Již u vstupní brány nás esesáci přivítali klacky, kterými nás mlátili hlava nehlava, a hnali nás přes apelplac do lázní.

   V lázních esesáci z politického oddělení rozhodovali, kam který vězeň bude zařazen. Někteří byli posíláni přímo do tzv. trestního komanda, kde po příchodu byl každý podroben mučení a odkud, až na nepatrné výjimky, byla jediná cesta - přes umrlčí komoru na revíru (táborová nemocnice) do krematoria.

   V těchto lázních jsme poprvé poznali ilegální práci vězňů, kteří pro esesáky připracovali seznamy pro zařazení do různých bloků. Komunisty nenápadně zařazovali do těch bloků, kde byli tzv. "blokältesti",tj. starší bloku, komunisté, aby je tak zachránili před zařazením do těch míst, kde by krátce po příchodu do tábora ztratili život.

   Byla to tzv. "trestní komanda", v nichž byli vězňové určeni k smrti. Byli mučeni od rána do noci a dokonce i tak, že se jim do obličejů stříkal z hydrantů písek. V trestním komandu byli později umučeni soudruh Sekanina, komunistický advokát, a soudruh Prokop, který měl v Praze nakladatelství marxistické a pokrokové literatury.

   Dalším nebezpečným místem byla ohromná cihelna, zvaná "Klinkerwerk", kde každodenně přicházelo při práci o život na čtyřicet vězňů. Při vysilující práci je esesáci a kápové vraždili klacky.

   Podle rozhodnutí pražského gestapa jsem měl být dán do trestního komanda, ale na upozornění soudruha Sekaniny, který jako vězeň dělal v Sachsenhausenu tlumočníka, bylo ilegálně zařízeno, že jsem byl zařazen na normální blok mezi ostatní vězně.

   Po příchodu na přidělený blok jsem seznal, že němečtí komunisté byli o mně již informováni a ihned mi pomáhali překonat první těžkosti, které nebyly malé a z kterých hrozila smrt.

   Vždyť známe případy, že za kouření, za špatně ustlanou postel, za nedovolený předmět v kapsách, za nepozdravení esesáka byl vězeň utlučen k smrti buď na místě, nebo v trestním komandu. Mezi těmi esesáky, kteří se v tomto směru vyznamenávali, byli "Eiserne" Gustav, příjmením Sorge, a pistolník Schubert, proti kterým v prosinci 1958 svědčilo v Bonnu pět bývalých československých vězňů z koncentračního tábora.

   Podzemní práce v koncentračním táboře se mohla provádět jedině v kolektivu, a to nutně v kolektivu internacionálním pod vedením německých komunistů, kteří měli dlouholeté zkušenosti z koncentračních táborů. Tak vznikla ve všech táborech a také v Sachsenhausenu mezinárodní vedení.

   Některá tato vedení byla složena jen z komunistů. V jiných, třeba jako v Buchenwaldu a Osvětimi, byli zastoupeni i nekomunisté. To se ovšem řídilo podle situace a poměrů, jaké v táboře vládly.

   Činnost mezinárodního vedení byla velmi široká.

   Bylo především nutno udržovat mezi vězni jednotu. To nebylo lehké, neboť esesácké vedení tábora se neustále pokoušelo štvát jedny vězně proti druhým. Kriminální zločince a asociální, deklasované živly proti politickým vězňům, všechny dohromady proti židům, nekomunisty proti komunistům a podobně.

   Tak třeba o velikonocích r. 1940, kdy v koncentračním táboře Sachsenhausenu byl velký hlad, provedli esesmani prohlídku v židovském malém táboře a vše, co při prohlídce našli, zejména od jídla, vystavili před trestní komando, aby hladovějící vězně proti židům poštvali a případně dohnali k lynčování.

   Zasáhlo však mezinárodní vedení a záměry esesáků se nezdařily.

   Jiným úkolem mezinárodního vedení byla politická výchova a vysvětlování politické i vojenské situace. Všechny tyto otázky byly vždy komunisty prodiskutovány, než se rozšířily mezi masy.

   Poslouchala se Moskva i Londýn. České vysílání odposlouchával v zámečnické dílně na DAW (Deutsche Ausrüstungs Werke) soudruh Chudoba, který tam opravoval esesákům rádia. Byl to ilegální poslech před zraky esesmanů a velmi pomohl při naší propagandě mezi našimi lidmi.

   V koncentračních táborech prováděli komunisté školení spoluvězňů. Obtíž byla v tom, a jinak to nešlo, že se mohlo hovořit jen ve dvou nebo ve třech a hlavně na procházkách po táboře.V Sachsenhausenu jsme se my čeští komunisté soustředili na české studenty, a jak ukázala budoucnost, nebylo to nadarmo.

   Dále se organizovala i materiální pomoc, která se v táboře nazývala Rote Kule. V roce 1941 došlo k prozrazení, k zatýkání podezřelých, kteří byli posláni na transport. Když do tábora přišli sovětští zajatci, byla pro ně organizována pomoc v širokém měřítku, i když za to hrozil trest smrti. Pomáhalo se vším, co mohlo prospět k záchraně aspoň jedinců.

   Češi a zejména čeští komunisté se plně zapojili do politické činnosti v táboře. V mezinárodním vedení byli zemřelý president Antonín Zápotocký, Jaromír Dolanský, náměstek předsedy vlády, a já, který jsem současně byl i ve štábu, jenž připravoval obranu tábora proti vyhlazovacím plánům nacistického vedení. A tyto esesácké plány byly zmařeny slavným vítězstvím Sovětské armády.

   Takové byly v hlavních rysech poměry v táboře, jimž museli političtí vězňové, mezi nimi Čechoslováci, čelit. Alespoň krátce jsem chtěl ukázat, co všechno dokázala organizovaná, jednotná a politicky uvědomělá síla proti brutalitě a bestialitě nacistů. Co dokázala v ovzduší masových vražd, krematorií a trestních komand. Jak dovedla vyrvat z vražedných rukou esesáků jejich oběti. Dokázala, že i v nacistických koncentračních táborech byli nacisté poraženi, že tam nedokázali to, co chtěli, tj. terorem vězně přeškolit anebo fyzicky zničit. Nedokázali to, ani ono, protože síla a jednotná vůle potlačených byla silnější, než nacistické snahy. A to budiž poučením pro dnešek i budoucnost.

                                                                                              Jan Vodička

 

"Nesu odpovědnost za likvidaci přibližně         42 000 vězňů . . ."

 

Z výslechu bývalého velitele koncentračního tábora Sachsenhausenu

SS standartenführera  A n t o n a  K a i n d l a

 

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jaké rozkazy o zacházení s válečnými zajatci vám byly známy?

   K a i n d l: Tři dny před přepadením Sovětského svazu byl doručen velitelům divizí a pluků rozkaz vůdce, podle kterého veškeří komisaři mají být odděleni a předáni k likvidaci SD.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jakých způsobů likvidace se používalo ve vašem táboře?

   K a i n d l: Až do podzimu 1943 se hubili lidé v Sachsenhausenu střílením a věšením. Pro hromadné střílení ruských válečných zajatců byla maskována zvláštní místnost jako lékařská ordinace, v níž bylo zařízení k měření tělesné výšky, tabule s písmeny ke zkoušení zraku a mimo to lidé od SS byli zde maskováni jako lékaři bílými plášti. Při zdánlivém měření výšky těla byl vězeň vyřízen ranou do týla otvorem v zařízení pro měření výšky; v zadní místnosti, z níž se střílelo, hrála hudba z gramofonových desek, aby přehlušila výstřely.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Byla tedy, když jste se stal velitelem tábora,  již vypracována technika na ničení lidí?

   K a i n d l: Ano! Mimo lékařskou ordinaci bylo tu i prostranství, kde se popravovalo střílením, přenosná šibenice a mechanická šibenice, na níž bylo možné popravit 3 až 4 vězně najednou.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Pozměnil jste nějak techniku ničení či nikoli?

   K a i n d l: Zavedl jsem zde někdy v polovině března 1943 plynové komory jako zařízení k hromadné likvidaci.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Z vlastní iniciativy?

   K a i n d l: Zčásti ano. Jelikož již stávající zařízení pro předpokládanou likvidaci nepostačovala, měli jsme poradu, jíž se zúčastnil i šéflékař Baumkötter, a ten mi řekl, že otravování lidí ve zvláštních komorách pomocí kyanovodíku má za následek okamžitou smrt. Proto jsem pokládal zavedení plynových komor k hromadné likvidaci za účelné a též za humánnější.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kdo byl odpovědný za hromadné likvidace lidí?

   K a i n d l: Velitel tábora osobně.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Tedy vy?

   K a i n d l: Ano! . . .

 

   . . . S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik vězňů bylo likvidováno v Sachsenhausenu v době, kdy jste byl velitelem tábora, tedy za dva roky a osm měsíců?

   K a i n d l: Nesu odpovědnost za likvidaci přibližně 42 000 vězňů, z toho bezprostředně v táboře asi 18 000.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A kolik jich zemřelo za vaší éry hladem?

   K a i n d l: V té době zemřelo hladem podle mého odhadu asi 8 000 vězňů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Obžalovaný Kaindle, dostal jste k zastření stop zločinů rozkaz, aby byl tábor vyhozen do povětří?

   K a i n d l: Ano. 1. února 1945 jsem měl rozmluvu s šéfem gestapa Müllerem. Předal mi přitom rozkaz, že tábor má být zničen dělostřeleckou palbou, leteckým náletem nebo plynem. Uskutečnění tohoto rozkazu, který pocházel od Himmlera, nebylo však už technicky proveditelné.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Splnil byste rozkaz, kdyby to technicky proveditelné bylo?

   K a i n d l: Samozřejmě. Ale nešlo to. Dělostřelecká palba nebo nálet by vzbudila pozornost obyvatel v okolí. Plyn by ohrozil nejen civilní obyvatelstvo, ale i vlastní personál SS.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Co jste tedy podnikl?

   K a i n d l: Začali jsme s likvidací. V noci na 2. února jsme zastřelili první, asi 150 vězňů. Až do konce března se nám podařilo zlikvidovat asi 5 000 vězňů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kdo řídil tuto hromadnou likvidaci?

   K a i n d l: Z mého příkazu obžalovaný Höhn.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik vězňů pak ještě zbylo v táboře?

   K a i n d l: 40 000 až 45 000. Dne 18. dubna jsem dostal rozkaz naložit je na vlečné čluny a kanály Sprévy je dovést do Baltu nebo do Severního moře a tam je potopit na otevřeném moři. I to však bylo nemožné, poněvadž obstarání člunů pro tolik vězňů trvalo příliš dlouho a Rudá armáda postupovala příliš rychle.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Co se dálo pak?

   K a i n d l: Poručil jsem, aby se vězňové vydali na pochod pěšky, nejdříve ve směru na Wittstock, později na Lübeck, kde se měli nalodit a - jak bylo rozkázáno - potopit.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Dostali při této evakuaci stravu?

   K a i n d l: Ne. 6 000 až 7 000 vězňů nedostalo už žádnou, protože už nebyla.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Tito vězňové zahynuli tedy po cestě hladem a vyčerpáním?

   K a i n d l: Ano.

Z protokolu  přelíčení sachsenhausenského procesu

                                                                     v Berlíně v roce 1947.

 

"Má činnost začala popravou 10 dělníků z Východu"

 

A u g u s t  H ö h n

 

zástupce velitele koncentračního tábora

 

S a c h s e n h a u s e n

 

   . . . S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik vězňů v Sachsenhausenu bylo celkem zastřeleno po vaším osobním velením?

   H ö h n: Já osobně jsem zastřelil asi 300 osob.

 

August Höhn, zástupce velitele koncentračního tábora Sachsenhausen. Podle svých vlastních údajů zastřelil 300 lidí, 172 osob poslal do plynu a 40 jich pověsil. Je vinen smrtí nejméně 6 000 vězňů.

 

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik vězňů bylo dáno do plynu pod vaším velením?

   H ö h n: 172.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A kolik lidí jste sám pověsil?

   H ö h n: Asi 40.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Potvrzujete své údaje z předběžného vyšetřování, že od listopadu 1943 do dubna 1945 bylo v táboře Sachsenhausen zlikvidováno 33 000 vězňů?

   H ö h n: Ano, asi 33 000 mužů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik jich zemřelo na následky špatných životních podmínek?

   H ö h n: V době, kterou jsem udal, podle mého odhadu 6 000.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A kdo vám dával směrnice k hromadné likvidaci vězňů?

   H ö h n: Můj přímý představený, obžalovaný Kaindl.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A jaký cíl měla tato hromadná likvidace?

   H ö h n: Uskutečnit politiku vyhubení všech lidí slovanského původu.

   (Když se probudily v Höhnovi sadistické vášně, stal se hned zuřivou bestií.)

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jakých způsobů trestání jste používal?

   H ö h n: Používal jsem všech druhů trestů, které byly v táboře běžné.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Především věznění, pak trest bitím od 5 do 25 ran. Zařazení do trestné roty, veřejné bití a přeložení do komanda bosáků.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Bil jste též vězně osobně?

   H ö h n: Při výslechu jsem vězně osobně bil.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Co je vám známo o pověšení vězně Widmanna na jaře 1943?

   H ö h n: Widmann byl prvním vězněm, kterého jsem musel v táboře veřejně pověsit. Při jeho věšení se přetrhl provaz a když pak ležel na zemi ještě živý, zastřelil jsem ho.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jak jste zahájil svou činnost v táboře Sachsenhausen?

   H ö h n: Svou činnost jsem zahájil popravou 10 dělníků z Východu, což mi poručil obersturmführer Kolb.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Doznáváte, že krátce nato došlo k zastřelení skupiny 7 mužů?

   H ö h n: Ano.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kdo zastřelil těchto 7 mužů?

   H ö h n: Všech 7 jsem zastřelil já osobně . . .

 

   . . . H ö h n: Slyšel jsem osobně od velitele tábora Neuengamme Pauliho, že dvě velké lodě s vězni z tábora byly na moři potopeny.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Tak již tedy docházelo k uplatnění metody likvidace potápěním vězňů na moři?

   H ö h n: Ano, už k tomu docházelo.

   S t á t n í  n á v l a d n í: To, že se tento zločinný záměr se sachsenhausenskými vězni neuskutečnil, nebylo závislé na vůli velení tábora?

   H ö h n: Nebylo. Zbylých 45 000 vězňů našeho tábora nebylo utopeno ne proto, že by to nechtělo velení tábora, nýbrž proto, že tomu zabránil rychlý postup Rudé armády.

 

Z protokolu přelíčení sachsenhausenského procesu

                                                       v Berlíně v roce 1947.

 

"Na základě mých údajů mohlo být odtransportováno přibližně 8 000 vězňů . . ."

 

H e i n z  B a u m k ö t t e r

 

šéflékař koncentračního tábora Sachsenhausenu

 

   . . . S t á t n í  n á v l a d n í: Jaké funkce jste měl v Sachsenhausenu?

   B a u m k ö t t e r: Musel jsem se zúčastnit osobně každé exekuce, výkonu trestu na blocích, poprav střílením, věšením nebo usmrcováním plynem, nebo jsem musel vyslat svého zástupce. Mimo to jsem musel sestavovat seznamy nemocných a práce neschopných vězňů, kteří měli být převedeni do jiných táborů a konečně jsem musel provádět pokusy, které mi byly přikázány.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jaké byly podmínky, v nichž žili vězňové v Sachsenhausenu?

   B a u m k ö t t e r: Podmínky v táboře byly katastrofální. Nejen šatstvo, ale i strava ani zdaleka nepostačovaly zajistit lidem životní minimum. Vytápět baráky bylo zakázáno, stejně tak bylo i zakázáno nosit kožené boty. Pracovní doba trvala 10 až 14 hodin. To vše muselo nutně vést k úplnému vysílení, k pomalému umírání vězňů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Kolik lidí zahynulo na základě špatných životních podmínek v táboře za dobu, kdy jste tu byl zaměstnán?

   B a u m k ö t t e r: Za dobu mé služby zde zahynulo přibližně 8 000 vězňů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Jaká byla strava v táboře?

   B a u m k ö t t e r: Strava byla špatná, velmi špatná. Především chyběly bílkoviny, jakožto nejdůležitější látka výživy. Tím tělo pomalu ale jistě scházelo samo od sebe . . .

 

   . . . S t á t n í  n á v l a d n í: Za jakým účelem jste vy a vám podřízení lékaři poroučeli po trestu bití na "kozlu" provádět dřepy a "sport"?

   B a u m k ö t  t e r: To se provádělo v Sachsenhausenu dlouhou dobu a mělo se tak dosáhnout lepšího oběhu krve.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Ve skutečnosti to však nepomáhalo.

   B a u m k ö t t e r: Vězňové však vypovídali, že to na ně mělo dobrý účinek.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Proč tedy vězňové sami od sebe dobrovolně nedělali dřepy a museli být k tomu teprve nuceni?

   B a u m k ö t t e r: Zjistil jsem, že vězňové dělali dřepy sami od sebe.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Úplně dobrovolně?

   B a u m k ö t t e r: (zmaten, v rozpacích) Ano. Myslím, že ano. Snad to dělali též proto, že věděli z dřívějšího potrestání, že by to museli stejně dělat.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Obžalovaný Baumköttere, nebylo to ve skutečnosti ještě další, dodatečné týrání?

   B a u m k ö t t e r: Dnes se na to ovšem musím takto dívat . . .

 

   . . . Obzvláště se v Sachsenhausenu obávali pokusů při výzkumu flegmony.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Baumköttere, je vám známo, v čem spočívaly pokusy s flegmonami?

   B a u m k ö t t e r: . . . udělaly se řezy do stehna vybraných vězňů, a do těchto ran se nacpaly staré hadříky a špinavá sláma. To mělo za následek sepsi, na niž velká část lidí umřela.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Prováděly se zde též pokusy s kyanovodíkem?

   B a u m k ö t t e r: Ano. Koncem roku 1944 nebo začátkem 1945 přišel do tábora zdravotní inspektor koncentračních táborů SS - standartenführer Nolling. Předtím byl vyhledán ke zvláštnímu pokusu jeden vězeň. Musel jsem jít s náčelníkem zdravotní služby do krematoria. Na cestě vytáhl Nolling ze svého zapalovače malou ampulku s obsahem 1 cm³, tu pak vložil vězni do úst a ten ji musel rozkousnout. Po několika málo minutách byl tento muž mrtvý.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Po jaké době nastala smrt?

   B a u m k ö t t e r: Konstatoval jsem, že smrt nastala již po 15 vteřinách.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Za jakým účelem se vůbec prováděl tento pokus? Působení kyanovodíku na lidský organismus je přece známo již dávno?

   B a u m k ö t t e r: Tímto pokusem se mělo zjistit jen to, za jak dlouho podaná dávka působí na člověka smrtelně. Pokud vím, došlo k tomuto pokusu z Pohlova rozkazu, aby se našel prostředek, který by umožnil vysokým velitelům SS vyhnout se po porážce odpovědnosti, bezbolestně a co nejrychleji . . .

   S t á t n í  n á v l a d n í: Prohlížel jste též vězně, kteří byli dopravováni k hromadnému střílení na popraviště, maskované jako lékařská ordinace?

   B a u m k ö t t e r: Ano, prohlížel jsem takovéto vězně proto, abych zjistil, zda mají v ústech zlaté, platinové, či jiné umělé zuby.

   S t á t n í  n á v l a d n í: To se provádělo jen za tímto účelem?

   B a u m k ö t t e r: Dnes je mi jasné, co jsem tehdy nevěděl, že totiž vězňové měli být těmito zdánlivými prohlídkami oklamáni. Proto byla tato prohlídka omezena jen na ústní dutinu. Ale to mi tehdy nebylo nápadné.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Byl jste tehdy skutečně tak naivní, že jste si neuvědomil, že vězeň, kterého prohlížíte, již o tři minuty později bude mrtvý?

Vězně ze Sachsenhausenu nutili těžce pracovat v závodě na zpracování strusky, kde se jich mnoho zhroutilo z vyčerpání a bylo zavražděno.

 

   B a u m k ö t t e r: (váhavě) Ano, samozřejmě jsem věděl, že vězni krátce nato byli zastřeleni.

   S t á t n í  n á v l a d n í: K čemu by tedy sloužila prohlídka člověka, který měl být o několik minut později zastřelen?

   B a u m k ö t t e r: Jak jsem již řekl, šlo o prohlídku ústní dutiny. Když měl vězeň umělé zuby, musel být zvlášť označen olejovou barvou a štětečkem, které byly připraveny na stole.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A vám skutečně nebylo jasné, že k této prohlídce dochází jen proto, aby po zastřelení věděli, kde mají hledat zlaté zuby?

   B a u m k ö t t e r: Dnes to vím.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A k čemu byla hudba ve vedlejší místnosti?

   B a u m k ö t t e r: Byla to pochodová hudba, aby příští vězeň nezaslechl výstřel, kterým byl předcházející vězeň usmrcen.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Odkud to víte?

   B a u m k ö t t e r: To jsem se svého času dozvěděl.

   S t á t n í  n á v l a d n í: To jste se dozvěděl! Proč tedy říkáte, že jste nevěděl, že vězňové zde byli stříleni? Kolik práce neschopných a nemocných vězňů bylo převedeno do jiných táborů, aby byli zlikvidováni?

   B a u m k ö t t e r: Během roku docházelo k častým transportům. Na základě dokumentů jsem zjistil, že bylo do jiných táborů posláno asi 50 000 lidí.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A kolik lidí bylo posláno k zlikvidování do jiných táborů na základě vašeho výběru, na základě vaší vlastní iniciativy?

   B a u m k ö t t e r: S touto otázkou byste se museli obrátit na Rehna.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Byly tyto seznamy sestavovány vámi nebo Rehnem?

   B a u m k ö t t e r: Seznamy se zhotovovaly na můj rozkaz, jakmile jsem dostal rozkaz od své nadřízené instance.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Pak jste přece musel znát počet lidí, neboť Rehn pouze odvážel tyto lidi podle vašich seznamů!

   B a u m k ö t t e r: To souhlasí.

   S t á t n í  n á v l a d n í: Proto se musíme obrátit v této otázce na Baumköttera a ne na Rehna! Tedy, Baumköttere, řekněte, kolik vězňů bylo odesláno k likvidaci do jiných táborů na základě vašich rozkazů, vašich příkazů?

   B a u m k ö t t e r: (po delším přemýšlení) Na základě mých údajů mohlo být odtransportováno přibližně 8 000 vězňů.

   (Rehn při výslechu prohlásil, že to bylo nejméně 26 000 lidí).

   S t á t n í  n á v l a d n í: Znáte počet vězňů likvidovaných přímo v táboře bezprostředně před evakuací?

Vězňové z koncentračního tábora Sachsenhausen, kteří se proměnili po létech věznění v pouhé kostry. (Snímky po osvobození).

 

   B a u m k ö t t e r: Přesně znám pouze číslo z února, číslo, jež mi sdělil velitel tábora Weigerer. V tomto měsíci to bylo 4 018 vězňů.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A seznamy k těmto likvidacím jste sestavoval též vy?

   B a u m k ö t t e r: Když jsem dostal rozkaz od nadřízené instance.

   S t á t n í  n á v l a d n í: A tyto listiny byly sestavovány pod vaším vedením?

   B a u m k ö t t e r: Byly sestavovány, když jsem dále předal doručený rozkaz.

 

   . . . P ř e d s e d a  s o u d u: Ve svých výpovědích při předběžném vyšetřování jste udával, že jste v každém případě dával dobrozdání o normální smrti. Potvrzujete nyní tuto výpověď?

   B a u m k ö t t e r: Měl jsem rozkaz vystavovat úmrtní listy likvidovaných vězňů s udáním, že šlo o normální smrt.

   S o u d c e: Jaké příčiny smrti jste udával?

   B a u m k ö t t e r: Přirozenou smrt.

 

Z protokolu přelíčení sachsenhausenského procesu

                                                                          v Berlíně roku 1947