SS v akci - dokumenty o zločinech SS - 3. část
"Úmrtí" kaplana Johannese Flintropa
v koncentračním táboře Dachau dne 18. srpna 1942
(kopie dokumentu č. 23 - zde)
Tajná státní policie - Vedoucí úřad státní policie v Düsseldorfu.
Přijato 18. srpna 1942.
TELEGRAM
Koncentrační tábor Dachau. Číslo 7952, 18. 8. 1942 v 20.45
Vedoucímu úřadu státní policie v Düsseldorfu.
Věc: Úmrtí vězně Flintropa Johannese, narozeného 23. 5. 1904 v Barmenu, vězeň č. 29864
Dne 18. 8. 1942 v 8.20 hod. zemřel jmenovaný ve zdejším táboře na následky flegmony na levé noze. Žádáme, aby podle tohoto sdělení byli vyrozuměni rodinní příslušníci (jako příbuzný je zde znám otec: Johann Flintrop, Wuppertal-Barmen, Meisenstr. 22).
Podepsán:
v. z. Hoffmann
SS obersturmführer
"Dodatečný dozor nad propuštěnými politickými vězni"
President úřadovny tajné státní Drážďany 7. března 1936
policie Sasko.
I. 4 Všeob. 71(2) /36
Pánům policejním presidentům v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici,
pánům policejním ředitelům v Plavně a Cvikově,
pánům vedoucím úřadoven,
pánům obecním starostům, na které je přenesena pravomoc nižších státních orgánů.
Věc: Dozor nad propuštěnými politickými trestanci.
Vyplňování dotazníků.
1. Opětovně se ukázalo, že političtí trestanci jsou z trestnice propuštěni, aniž by o tom dotyčné soudní orgány podaly potřebné hlášení. Pan generální prokurátor v Drážďanech proto znovu poukázal na nutnost dodržovat předpisy o dozoru nad propuštěnými politickými trestanci. Bude proto napříště možné pokyn k dodatečnému dozoru vydat včas ještě před propuštěním dotyčného z trestnice. Kdyby však v individuálních případech došlo k propuštění z trestnice před doručením zdejšího pokynu, žádám, aby dotyčná osoba byla předběžně podrobena nejpřísnějšímu dozoru a mně o tom bylo podáno hlášení.
2. Při přezkoumání osobních karet, které sem podaly jednotlivé dozorčí orgány a které v důsledku ohlášení osoby pod dozorem měly být postoupeny některému mimosaskému policejnímu orgánu, bylo opětovně zjištěno, že tyto karty jsou vyplňovány velmi nedostatečně. Často z nich o politickém smýšlení dotyčné osoby nic nevyplývalo, takže bylo zbytečné odesílat kartu příslušnému novému dozorčímu orgánu. Proto žádám, aby karty byly na základě písemností, které jsou k dispozici, vyplňovány přesně.
V zastoupení:
Kaufmann, v. r.
Vyhotoveno:
Drážďany 7. března 1936
Částečný seznam
německých antifašistů popravených v 51 dnech
Středa 4. ledna 1945
Max Hendel, Stöckigt/Sa - Flossenbürg.
Čtvrtek 5. ledna 1945
Dr. Julius Leber, poslanec říšského sněmu za Sociálně demokratickou stranu Německa, popraven.
Pondělí 8. ledna 1945
Kurt Rühlmann, Karl Lade, Saefkowova skupina, popraveni.
Středa 10. ledna 1945
Günter Ratajczak, Berlín, Komunistická strana Německa, zastřelen.
Čtvrtek 11. ledna 1945
Georg Schumann, dr. Margarete Blanková, Otto Engert, Alfred Frank, Kurt Kresse, Národní výbor osvobozeného Německa, popraveni.
Pátek 12. ledna 1945
Gertruda Seeleová, popravena.
Pátek 12. ledna 1945
Wolfgang Heinze, Artur Hoffmann, Karl Jungbluth, Richard Lehmann, Georg Schwarz, William Zipperer (Národní výbor svobodného Německa), popraveni.
Pondělí 15. ledna 1945
Mervert (ČSR), Hans Hutzelmann, Ruppert Huber, Mnichovská skupina odporu ADV, popraveni.
Středa 17. ledna 1945
Ludwig Steil, evangelický duchovní - zemřel v Dachau.
Čtvrtek 18. ledna 1945
Začátek pochodů smrti z Osvětimi.
Pondělí 22. ledna 1945
Albert Kunz a šest dalších antifašistů popraveno pro členství v ilegální organizaci v koncentračním táboře Dora.
Úterý 23. ledna 1945
Eugen Bolz, páter Delp, dr. Theodor Haubach, Helmuth von Moltke, Erwin Plank, Ludwig Schwamb, popraveni.
Pátek 26. ledna 1945
Otto Tornseifer, Komunistická strana Německa, zavražděn v Buchenwaldu.
Sobota 27. ledna 1945
vyhlazovací transport nemocných z Ravensbrücku.
Neděle 28. ledna 1945
Egmont Schulz, Berlín, Saefkowova skupina, popraven.
Pondělí 29. ledna 1945
Joseph Losch, katolický duchovní, popraven. O. Kroeger, K. Fübinger, H. Splanemann, K. Lüdtke, R. Seiffert (Saefkowova skupina), popraveni. H. Wegener, zavražděn v Dachau.
Úterý 30. ledna 1945
Karl Hübener, Kurt Nelke, Richard Traut (Urigova skupina), zavražděni v Sonnenburgu.
Čtvrtek 1. února 1945
Erich Egerland, Berlín, Komunistická strana Německa, zastřelen v Sachsenhausenu.
Pátek 2. února 1945
Goerdeler, popraven.
Úterý 5. února 1945
Martin Schwantes, Hermann Danz, Johann Schellheimer, Friedrich Rödel, Magdeburg, dr. Theodor Neubauer, poslanec říšského sněmu za Komunistickou stranu Německa, popraveni.
Čtvrtek 8. února 1945
Walter Empacher, Walter Miermaister, Komunistická strana Německa, Štětín, a dva další antifašisté, popraveni.
Pátek 9. února 1945
Eugen Wilhelm a Heinz Peters, Komunistická strana Německa, Štětín, popraveni.
Sobota 10. února 1945
Bernhard Sobotka, Komunistická strana Německa, Hamburk, popraven.
Úterý 13. února 1945
Nařízení o zřízení stanných soudů na územích ohrožených nepřítelem.
Sobota 17. února 1945
Spisovatel Friedrich Reck-Malleczewen zavražděn v koncentračním táboře.
Pondělí 19. února 1945
Karl Wiese a Max Borrack, Sociálně demokratická strana Německa, popraveni.
Úterý 20. února 1945
Werner Etter, Hamburk, popraven.
Neděle 25. února 1945
Richard Teichgräber, Sociálně demokratická strana Německa, po 11letém věznění zavražděn v Mauthausenu.
Pondělí 26. února 1945
Paul Hegenbarth, Willy Heinze, Wilhelm Selke, Julius Wordelmann, Walter Zimmermann (Saefkowova skupina), popraveni.
Středa 28. února 1945
Franz Monjou, akademický malíř, zavražděn v Buchenwaldu.
Pátek 2. března 1945
Arno Ricke, poslanec zemského sněmu za Sociálně demokratickou stranu Německa, zemřel v Buchenwaldu.
Pondělí 5. března 1945
Ernst von Harnack, Sociálně demokratická strana Německa, popraven.
Čtvrtek 8. března 1945
Vyhlazovací transport z Ravensbrücku.
Pátek 9. března 1945
Hugo Rogge v Ruhlebenu zastřelen.
Sobota 16. března 1945
Gerhard Grün, Werner Scharfe, Berlín, Komunistická strana Německa, popraveni v Sachsenhausenu.
Úterý 19. března 1945
Cäsar Horn, Saefkowova skupina, popraven.
Čtvrtek 21. března 1945
Johann Maria Verweyn zahynul v Bergen-Belsenu.
Sobota 23. března 1945
Max Schlichting, Hamburk, Bästleinova skupina odporu, popraven.
Neděle 31. března 1945
Käthe Latzkeová, Hamburk, Bästleinova skupina, zemřela v Ravensbrücku.
Čtvrtek 4. dubna 1945
Osm antifašistů v koncentračním táboře Dora zavražděno, Kim Malthe-Bruun, von Reventlow, Winkler a Fyhn odsouzeni k smrti.
Úterý 9. dubna 1945
Dietrich Bonhoefer zavražděn ve Flossenbürgu.
Středa 17. dubna 1945
Wilhelm Seiler, Berlín, Komunistická strana Německa, popraven.
Sobota 20. dubna 1945
Mezi posledními popravenými v Brandenburgu: Paul Hintze, Hugo Kaptein, Friedrich Klemmstein, Hans Schulz a Bober Mumm v. Schwarzenstein.
Neděle 21. dubna 1945
Sedm hamburských bojovnic odporu oběšeno v Neuengamme. Začátek pochodu smrti deseti tisíc vězňů z Neuengamme, z nichž na osm tisíc přišlo o život na lodi "Cap Arcona".
Pondělí 22. dubna 1945
71 antifašistů, mezi nimi třináct žen (mj. Hana Mertensová, Carl Rudolf Ladewig, Heinrich Schröder) bylo zavlečeno z vězení gestapa v Hamburku - Fuhlsbuttelu do téměř vyprázdněného koncentračního tábora Neuengamme a povražděno.
Úterý 23. dubna 1945
Političtí vězňové z Lehrterovy ulice zastřeleni SS ranou do týla.
Středa 24. dubna 1945
V Řeznu byli zavražděni za protiválečnou demonstraci žen 23. 4. 1945 kazatel dr. Maler, Michael Lettner a Josef Zirkl.
Pátek 26. dubna 1945
Pochod smrti desetitisíců vězňů z Dachau.
Neděle 28. dubna 1945
Bojovníci ze Španělska Dürr, Hackl, Hubmann padli při povstání v koncentračním táboře Dachau v boji proti SS.
Pondělí 29. dubna 1945
Poprava 38 rakouských antifašistů v Dachau.
"Dne 30. 11. 1944 byli ve Stuttgartu popraveni..."
(kopie dokumentu č. 24 - zde)
Tajná státní policie
Stuttgart 5 Leden 1945
Policejní ředitelství Stuttgart Heusteigstr. 45
IV 2 b - 813 a/44
Matričnímu úřadu
(14) S t u t t g a r t
Věc: doplnění záznamů matričního úřadu.
Předch.: Bez
Přílohy: 0
Níže uvedené osoby byly dne 30. 11. 1944 pro přípravu velezrady popraveny:
1. S c h o t t e r b e c k Gotthilf, žen., mechanik, nar. 1. 2. 80 v Bempflingenu, byt. Stuttgart-Untertürkheim, Annastr. 6.
2. S c h l o t t e r b e c k o v á Maria, roz. Kugelová, nar. 17. 3. 85 v Oferdingenu, byt. Stuttgart-Untertürkheim, Annastr. 6.
3. L u t z o v á Gertruda, roz. Schlotterbecková, nar. 17. 9. 10 v Reutlingenu, dříve bytem Stuttgart, Auf dem Haigst 6, naposled evakuována do Grabenstettenu, okres Reutlingen.
4. H e i n s e r Erich, svob., technik, nar. 7. 3. 20 ve Stuttgartu, byt. Stuttgart-Untertürkheim, Stubaierstr. 74.
5. G ä r t t n e r Emil, žen., zámečník, nar. 30. 8. 96 v Altbach-Esslingenu, byt. Stuttgart-Obertürkheim, Augsburgerstr. 601
6. K l e n k o v á Sofie, roz. Wimmerová, nar. 12. 5. 04 v Stuttgart-Bad-Cannstadtu, byt. Stuttgart-Untertürkheim, Manfredstr. 17.
7. H i m m e l h e b e r o v á Else, svob. účetní, nar. 30. 1. 05 ve Stuttgartu, byt. Stuttgart-3, Adlerstr. 24.
8. S e i t z o v á Emmy, roz. Raminová, nar. 19. 3. 04 ve Wiesbadenu, byt. Stuttgart, Wartbergstr. 14.
9. S e i t z Hermann, žen., řidič, nar. 24. 3. 07 ve Stuttgartu, byt. Stuttgart, Kanonenweg 174.
Dávám Vám toto na vědomí za účelem doplnění Vašich záznamů.
Z příkazu:
nečitelný podpis
"Účet lidového soudního dvora"
pro pozůstalé po zavražděných
(kopie dokumentu č. 25 - zde)
(kopie tabulky s textem - zde)
Vojáci a důstojníci německého wehrmachtu oběšení SS,
protože se postavili proti vraždám a ničení
"Dal jsem rozkaz zastřelit kandidáty smrti"
Místopřísežné prohlášení Hanse-Helmuta Wolffa,
velitele bezpečnostní policie
"Já, HANS-HELMUT WOLFF, vypovídám pod přísahou podle nejlepšího vědomí a svědomí toto:
Kolem 1. dubna, prvního nebo druhého dne mého pobytu ve Výmaru, přišel tamní vrchní státní návladní (jméno neznám) k dosavadnímu vedoucímu policejního úřadu ve Výmaru, SS obersturmbannführerovi, vrchnímu vládnímu radovi SCHRÖDEROVI, který byl tehdy mým zástupcem a vedoucím IV. oddělení (stapo), aby s ním pohovořil o dalším zacházení s politickými vězni soudních orgánů. Vešel jsem do místnosti, když právě prohlašoval, že on, kdyby s tím stapo souhlasilo, zamýšlí propustit ihned lehčí případy, těžké případy, u nichž by se dal předpokládat trest smrti (tzv. "kandidáty smrti") přenechat Američanům, nebo je propustit v posledním okamžiku.
Jako velitel bezpečnostní policie a SCHRÖDERŮV představený musel jsem nyní převzít vedení porady a vydal jsem proto rozkaz, že kandidáti smrti nesmí být v žádném případě propuštěni nebo přenecháni nepříteli. Že ručím své nadřízené služebně RSHA hlavou za to, že se nedostanou živí do rukou nepřítele. Nemohou-li být odsunuti, musí být zastřeleni. Nemá-li k dispozici pro to potřebné síly, musí nám je předat, jinak bychom si pro ně museli při přiblížení nepřítele sami přijít. Vrchní návladní to vzal na vědomí a přislíbil, že se ihned spojí telefonicky s generálním návladním (sídlem pravděpodobně v Jeně, jméno neznám) a že mi dá zprávu, zdali nám může kandidáty smrti při přiblížení nepřítele předat. Upozornil jsem ho ještě na to, že odpovědnost za věcnou správnost tohoto výběru osob musí zůstat na něm, zvláště proto, že tyto případy vůbec neznám.
Buď téhož nebo příštího dne mi vrchní státní návladní telefonicky sdělil, že generální státní návladní souhlasí. On, vrchní státní návladní, jako znalec, určil podle pokynů generálního státního návladního kandidáty smrti ze zdejších případů a pošle mi ihned jejich jména. Žádal, abych mu jmenoval jednoho úředníka, který tyto osoby v určeném čase převezme, aby přitom nevznikly žádné potíže. Mimo to mne prosil, aby nebyli zastřeleni na území soudu. Toto jsem mu přislíbil a jmenoval jsem kriminálního radu FISCHERA, který jako vedoucí prováděcích orgánů stapa podle mého mínění jediný přicházel v úvahu pro takovou akci rozhodujícího významu. Protože SCHRÖDER ještě neučinil žádné rozhodnutí, pokud jde o zacházení s policejními vězni v případě vyklizení, podobně jako i v jiných důležitých záležitostech, došlo poté k poradě mezi SCHRÖDEREM, FISCHEREM a mnou, v níž byl FISCHEROVI sdělen celý náš stav výše uvedené záležitosti. Současně jsem vydal toto nařízení, týkající se policejních vězňů.
Nařídil jsem okamžité, všeobecné přezkoumání, které mělo mít za cíl buď propuštění, nebo při nejpřísnějším přezkoušení odpovídajících předpokladů přípravu k zastřelení. Zde přicházely v úvahu, jak na příklad bylo vysvětleno v rozmluvě s vrchním návladním, jen osoby, u nichž se dal očekávat při normálním průběhu vyšetřování soudní rozsudek smrti. Jak vyplývalo z obsahu celé porady, mohlo přitom jít jen o velmi omezený počet lidí. Byl jsem teprve několik dní ve Výmaru a neznal jsem tudíž ani jediný případ vězňů v policejní vazbě. Naproti tomu SCHRÖDER byl činný ve Výmaru již devět měsíců jako velitel stapa. FISCHER, jako SCHRÖDERŮV zástupce a velitel prováděcích orgánů, byl zde v tomto služebním zařazení již jeden a půl roku. Oba byli odpovědnými vedoucími úředníky této služebny, kteří kromě pracovníků provádějících tyto případy jediní museli znát těžké případy, přicházející v úvahu. Z těchto důvodů, právě jako v případě vrchního návladního, přenesl jsem odpovědnost za věcnou správnost úzkého a přísného výběru jednoznačně na tyto dvě osoby.Podle mého sdělení vrchnímu návladnímu byl FISCHER jakožto velitel prováděcích orgánů oddělení IV (stapo) již v této době jasně pověřen převzetím vězňů soudu a dále celou akcí zastřelení vězňů soudu a policie (kandidátů smrti). V případě, že by to vůbec bylo zapotřebí, vyhradil jsem si určit časový termín sám. Pokud si vzpomínám, byl při této poradě již také předán seznam se jmény kandidátů smrti.
V den, kdy mělo dojít k jejich zastřelení, dal jsem FISCHEROVI, vzhledem k výše uvedené poradě, příslušný, předem ohlášený rozkaz, aby převzal kandidáty smrti soudu i kandidáty smrti policejní věznice a zastřelil je.
Týž den pozdě večer jsem potřeboval někoho z úřadovny k vyřízení jakési záležitosti. Protože tu nikdo nebyl, dal jsem zjistit, kde je mužstvo. Bylo mi řečeno: "Jsou ještě u střílení". Protože jsem dal rozkaz k zastřelení již několik hodin předtím a podle mého názoru zastřelení několika vězňů nemohlo tak dlouho trvat, odpověděl jsem, že to přece nemůže zabrat tolik času. Teprve když přišel potom jeden z velitelů - myslím, že to byl KAHLERT - ke mně do pokoje, dozvěděl jsem se, že byl zastřelen větší počet osob, než jaký jsem na základě svých jasných rozkazů mohl očekávat.
Byl jsem tím rozhořčen, a nařídil jsem, aby ke mně okamžitě FISCHER přišel. Ten však nebyl k nalezení; podle mého mínění tu nebyl ani před tím, protože mi bylo řečeno, že tu nikdo není.
Příští ráno jsem byl na dvoře, abych se osobně postaral o další spálení osobních dokladů. - Den předtím, při kontrole služebních místností, jsem náhodou zjistil, že toto bylo proti mému rozkazu opomenuto. Musel jsem to poté sám zařídit a osobně při tom pomáhat. Také tato otázka byla několik dní předtím projednána při společné poradě se SCHRÖDEREM a FISCHEREM jako velitelem prováděcích orgánů, o jejichž doklady šlo, a vedoucím správy policejním radou BRODERSENEM. Tyto tři vedoucí osoby za to - podle mého mínění - odpovídaly.
Přitom jsem viděl, že z oken věznice, která sousedila s dvorem, vyhlédlo několik žen. Dal jsem okamžitě zavolat FISCHERA a zeptal jsem se ho, z jakého důvodu jsou tyto ženy vězněny. Odpověděl mi, že sem byly dopraveny krátce předtím ze služebny RSHA (buď úřad VI. nebo úřad voj.) s rozkazem, že "jde o vlastní agentky, které na základě speciálního výcviku znají nejdůležitější tajemství, které však prokázaly naprostou nespolehlivost a nebylo jich proto použito. Nesmí padnout v žádném případě do rukou nepřítele, přiblíží-li se nepřítel, mají být zastřeleny."
Protože nebylo z technických důvodů možné je odsunout, nařídil jsem, aby je převezli do Buchenwaldu a šel jsem osobně k telefonu, abych se domluvil s Buchenwaldem, který v tyto dny ještě vyřizoval transporty do koncentračních táborů v zázemí, abych nařídil odvoz a jejich převzetí. Ze štábu velitele tábora mi potom vysvětlili, že by ženy sice podle rozkazu RSHA převzali, ale že jejich převoz odtud je i pro ně už technicky nemožný, protože už neodcházejí transporty žen.
Předtím jsem uložil FISCHEROVI, aby se ihned u mne hlásil, neboť jsem s ním chtěl vyřídit otázku střílení ze včerejšího večera, opomenuté spálení spisů a další naléhavé otázky.
FISCHER se však nehlásil, jako ho vůbec nebylo většinou vidět, když ho bylo zapotřebí, a poslal omluvu, že se připravuje na své nasazení. Pokud vím, viděl jsem ho potom už jen jednou krátce před odjezdem do Durynského lesa, z kterého se proti mému rozkazu nevrátil, nebo alespoň ne včas, takže velké množství otázek nebylo možno rozřešit.
V obrovském víru událostí nedostal jsem se již potom k projednání této otázky, právě tak, jako jsem se již nedostal k tomu, abych zjistil viníka, který opomenul spálit osobní doklady.
Formální písemné vyšetření této záležitosti, které by pro mne v alespoň trochu normálních dobách bylo samozřejmostí, nebylo v daném okamžiku možné. Bylo by vedlo při nejmenším k tomu, že by FISCHER byl zbaven své funkce a zároveň by bylo dáno hlášení inspektorovi bezpečnostní policie a SD. Ten by poslal vzhledem k FISCHEROVU služebnímu postavení, jako velitele prováděcích orgánů a jako SCHRÖDEROVĚ zástupci a vzhledem k okolnosti, že v záležitosti střílení bylo třeba ujasnit moje a SCHRÖDEROVY rozkazy, buď svého vedoucího vyšetřování, nebo nějakého jiného velitele k vyšetřování. Toto však nebylo za daných okolností možné, neboť vyšetřování za nepřítomnosti velké části svědků mohlo být stěží uzavřeno.
K tomu ještě přistupovalo to, že právě v této době bylo naprosto nejasné, jak to vypadá s velením, pokud jde o příslušného inspektora nebo velitele bezpečnostní policie a SD. Výmar příslušel formálně do inspekčního obvodu Kasselu. Inspektorem byl SS obersturmbannführer, vrchní vládní rada EHLERS, který se z Kasselu odsunul na severovýchod. Pokusil jsem se při své velikonoční jízdě do Gotha-Eisenachu zajet ještě za inspektorem, abych mu hlásil nástup služby a projednal s ním důležité otázky. Pro nepřátelskou činnost jsem se již k inspektorovi nedostal a ani jiné spojení už nebylo možné. 6. dubna mi oznámil SS oberführer, policejní plukovník dr. TRUMLER, který byl předtím velitelem bezpečnostní policie a SD Západní Marky a nyní byl jižně od Sály v okruhu mé působnosti, že byl nyní nasazen jen jako velitel Hessenska-Durynska; že prý jsem od této chvíle podřízen jedině jemu; dřívější inspektor EHLERS není už prý kompetentní. Nedostal jsem o tom zprávu ani z RSHA, ani od inspektora v Kasselu a potvrzeno mi to bylo teprve o několik dní později, když přišel do Výmaru šéf úřadu I RSHA SS oberführer EHRLINGER. Až do té doby jsem neměl za těchto okolností možnost vyrozumět disciplinárního nadřízeného, příslušného pro tuto velitelskou oblast.
Seznámil jsem s celkovým stavem věci jak šéfa úřadu I, tak i velitele bezpečnostních jednotek. Oba uznali mou situaci a souhlasili s mým postupem v této otázce.
Že jsem byl sám "nanejvýš rozechvěn", když jsem se tehdy večer dozvěděl, že byl zastřelen větší počet osob, než jsem na základě svých jasných rozkazů mohl očekávat, a že jsem příslušníkovi služebny, na kterého si sám už nemohu vzpomenout, činil "nejtěžší výčitky", potvrdil i SS hauptsturmführer VIEHÖFER při naší vzájemné konfrontaci.
Dále považuji za nutné poukázat na tyto skutečnosti:
a) Jedna služebna RSHA, úřad I nebo II, přeložená do kraje Apolda, zaměstnávala již jistou dobu asi 40 policejních vězňů výmarského stapa a poslala je v tyto dny nákladním autem do Výmaru. Po zjištění této skutečnosti jsem osobně nařídil, aby byl tento transport vrácen do Apoldy a aby bylo této služebně RSHA
SS v akci - hromadné popravy v Berlíně, Invalidenstraße.
oznámeno, že vězni mají být předáni buď pracovnímu úřadu, nebo bez ohledu na případné pracovní nasazení propuštěni.
b) Když jsem opustil Výmar, bylo na můj podnět propuštěno nejméně 6 až 8 nových vězňů, kteří byli ve věznici několik dní.
Jako velitel bezpečnostní policie byl jsem odpovědný za provádění rozkazů RSHA, tedy také za zastřelení vězňů, které při normálním průběhu soudního řízení očekával soudní rozsudek smrti, a proto měli být při přiblížení nepřítele zastřeleni.
Já sám jsem případy pro svou zcela krátkou přítomnost ve Výmaru neznal. Na přezkoušení písemného materiálu mi nezbyl vůbec čas vzhledem k tomu, že Američané již vnikli do obvodu mé působnosti a vzhledem k obrovskému množství otázek, které měly být vyřešeny, a rozhodnutím, která měla být učiněna.
SCHRÖDER jako dosavadní velitel stapa a FISCHER jako velitel prováděcích orgánů stapa byli přece již dlouho na této služebně a museli proto, alespoň na základě materiálu, který byl k dispozici, znát případy, které přicházely v úvahu. Z tohoto důvodu mohl a musel jsem na ně sám přenést odpovědnost za úzký a přísný výběr. Učinil jsem to, tak jako jsem musel všeobecně přinést vyřešení četných a vzhledem k své osobní odpovědnosti stejně důležitých otázek na různé vedoucí úředníky, abych měl alespoň trochu přehled o celkovém vývoji a mohl vyhovět všem uděleným rozkazům. I kdybych chtěl, kromě svých jasných rozkazů, ještě osobně dohlížet na každé nutné opatření, bylo by to prostě nemožné. Tím bych se byl vystavil nebezpečí nejpříkřejších opatření proti sobě samému.
Výše uvedené skutečnosti odpovídají pravdě. Toto prohlášení jsem učinil dobrovolně a bez jakéhokoli nátlaku, pročetl jsem je a podepsal.
Oberursel 12. prosince 1945
HANS-HELMUT WOLFF
III
Dokumenty a zprávy
o pronásledování a ničení židů
Pronásledování židů
Pronásledování židů nacistickou vládou bylo před tribunálem prokázáno v plném rozsahu. Je to přehled o důsledné a systematické nelidskosti nejvyššího stupně. Ohlendorf, vedoucí odboru III hlavního úřadu (RSHA) v letech 1939 až 1943, který byl velitelem jedné z úderných skupin za války proti Sovětskému svazu, dosvědčil, jakých metod se používalo k vyhlazení židů. Řekl, že pro střílení židů používal skupin, aby zmírnil u svých lidí pocit individuální viny. Z oněch 900 000 mužů, žen a dětí, které jeho speciální jednotky zavraždily za jediný rok, byla většina židů.
Když byl svědek Bach-Zalewski dotázán, jak mohl Ohlendorf doznat vraždu 900 000 lidí, odpověděl: "Jsem přesvědčen, že je-li po léta a desetiletí hlásáno učení, že slovanská rasa je méněcenná a že židé nejsou ani lidmi, je takovýto výsledek nevyhnutelný."
Ale obžalovaný Frank pronesl závěrečné slovo o této kapitole nacistické historie, když vypovídal před soudním tribunálem takto:
"Bojovali jsme proti židovství a bojovali jsme proti němu léta. Dovolovali jsme si pronášet výroky a můj deník se stal v této souvislosti svědkem proti mně samému - výroky, které jsou strašlivé...uplyne tisíc let a tato vina Německa nebude smazána."
Protižidovská politika byla formulována v bodě 4 programu nacistické strany, v němž se pravilo: "Jen soukmenovec může být státním občanem. Soukmenovcem může být jen ten, kdo má germánskou krev, bez ohledu na náboženské vyznání. Z toho důvodu nemůže být žádný žid soukmenovcem." Jiné body programu vysvětlují, že se s židy má jednat jako s cizinci, není jim dovoleno zastávat veřejné úřady, že budou z říše vyhnáni, nebude-li možno zajistit obživu všeho obyvatelstva státu, že jim má být zakázáno přistěhovat se do Německa a že jim má být zakázáno vydávat německé noviny. Nacistická strana hlásala toto učení po celou dobu své existence. V časopisu "Stürmer" a v jiných publikacích bylo dovoleno propagovat nenávist proti židům a v proslovech a v projevech nacistických vůdců byli židé zahrnuti před celou veřejností pohrdáním a posměchem. Když nacisté uchvátili moc, bylo pronásledování židů vystupňováno. Vstoupila v platnost celá řada zákonů, které uskutečňovaly diskriminaci židů a omezovaly povolání, jež mohli židé zastávat. Byla zaváděna všemožná omezení v jejich rodinném životě a v jejich občanských právech. Na podzim roku 1938 dosáhla nacistická politika vůči židům takového stadia, které se rovnalo úplnému vyloučení židů z německého života. Byly inscenovány pogromy; vypalovaly se a ničily synagogy, plenily židovské obchody a zatýkali přední židovští obchodníci. Židům byla uložena společná peněžitá pokuta ve výši 1 miliardy marek, schvalovalo se zabavování židovského majetku; židé se směli pohybovat jen v určitých obvodech a v určitých denních hodinách. Ve velkém měřítku se zřizovala ghetta a na rozkaz bezpečnostní policie museli židé nosit žlutou hvězdu na prsou a na zádech.
Zároveň se popíralo, že by jisté znaky této antisemitské politiky souvisely s plány na útočnou válku.
Krutá opatření proti židům v roce 1938 byla prováděna jen na oko jako odplata za zavraždění zaměstnance německého velvyslanectví v Paříži. Avšak o okupaci Rakouska a Československa bylo rozhodnuto již rok před tím. K vyměření peněžité pokuty ve výši 1 miliardy marek a k výnosu, kterým se nařizovala konfiskace židovského peněžitého majetku, došlo v době, kdy německé výdaje na zbrojení přivedly německé ministerstvo financí do nesnází a kdy se uvažovalo o snížení výdajů na zbrojení. Tyto kroky byly ostatně podniknuty se souhlasem obžalovaného Göringa, který byl odpovědný za provedení hospodářských opatření a který byl horlivým zastáncem rozsáhlého programu zbrojení, aniž by bral ohled na finanční těžkosti.
Bylo řečeno, že souvislost mezi antisemitskou politikou a útočnou válkou se neomezovala jen na hospodářské otázky. V článku ze dne 25. ledna 1939, uveřejněném v oběžníku německého ministerstva zahraničních věcí pod nadpisem : "Židovská otázka jako faktor německé zahraniční politiky v roce 1938", se halí nová fáze antisemitské politiky nacistů do těchto slov:
"Není ovšem žádnou náhodou, že osudný rok 1938 zároveň s uskutečněním velkoněmecké myšlenky přiblížil řešení židovské otázky. Vždyť židovská politika byla podmínkou i důsledkem událostí z roku 1938. Více snad než mocenská politika bývalých nepřátelských spojeneckých mocností ze světové války ohromilo sílu a vůli německého lidu k odporu pronikání židovského vlivu a rozvratného židovského ducha v politice, v hospodářství a v kultuře.
Léčení této nemoci na těle národa bylo proto jednou z nejdůležitějších podmínek pro vypětí sil, které si v roce 1938 vynutilo proti vůli celého světa sjednocení velkoněmecké říše."
Nacistické pronásledování židů v Německu před válkou, třeba bylo kruté a bezohledné, nelze však nikterak srovnávat s politikou, která se prováděla za války na okupovaném území. Zpočátku byla tato politika podobná té, která se prováděla v Německu. Židé byli vyzváni, aby se přihlásili, aby žili v ghettech, aby nosili žlutou hvězdu a používali jich na nucené práce. Avšak v létě 1941 byly vypracovány plány pro "konečné vyřešení" židovské otázky v Evropě. Toto "konečné řešení" znamenalo vyhlazení všech židů, které podle Hitlerových pohrůžek na začátku roku 1939 mělo být jedním z následků rozpoutáním války. Gestapo vytvořilo speciální oddělení, které vedl Adolf Eichmann, vedoucí oddělení B 4. Toto oddělení mělo takovouto politiku realizovat.
Plán vyhlazení židů se začal provádět krátce po napadení Sovětského svazu. Úderné skupiny bezpečnostní policie a SD, které byly vytvořeny proto, aby zlomily odpor obyvatelstva v týlových oblastech německých armád, dostaly rozkaz vyhladit v těchto oblastech všechny židy.
Jak výkonné byly tyto úderné skupiny, je patrné z toho, že v únoru 1942 mohl Heydrich podat zprávu, že v Estonsku již byli židé povražděni a že v Rize klesl počet židů z 29 500 na 2 500. Za tři měsíce vyvraždily úderné skupiny v okupovaných baltických státech přes 135 000 židů.
Tyto zvláštní jednotky nevyvíjely svou činnost nezávisle na německých branných silách. Je bezpečně prokázáno, že velitelé úderných skupin byli podporováni veliteli armád. V jednom případě byly vztahy úderných skupin k vojenským úřadům líčeny jako "velmi těsné, téměř srdečné". V jiném případě byl hladký průběh akce úderné jednotky připisován "porozumění velitele armády pro tuto akci".
Jednotkám bezpečnostní policie a SD na okupovaném území na Východě, které byly podřízeny civilní správě, byly ukládány podobné úkoly. Plánovitost a systematičnost v pronásledování židů je nejzřetelněji charakterizována v původní zprávě brigádního generála SS Stroopa, který v roce 1943 řídil likvidaci varšavského ghetta. Tato zpráva byla předložena Tribunálu jako důkaz i s fotografiemi a na její pravé straně byl nadpis "Židovské ghetto ve Varšavě již neexistuje". Tento svazek obsahuje četné zprávy, které Stroop zaslal vyššímu veliteli SS a policie na Východě. V dubnu a květnu roku 1943 napsal Stroop v jedné zprávě toto:
"Odpor židů a banditů mohl být zlomen pouze nemilosrdným použitím veškerých našich úderných jednotek ve dne v noci. Dne 23. dubna 1943 vydal říšský vůdce SS prostřednictvím vyššího velitele SS a náčelníka policie východních oblastí v Krakově rozkaz, aby se ghetto zničilo s krajní bezohledností a nemilosrdnou důsledností. Proto jsem se rozhodl přistoupit tedy k úplnému zničení židovského obytného prostoru zapálením všech bloků obytných domů a obytných bloků, které byly v blízkosti zbrojních závodů. Soustavně byl vyklizován jeden podnik za druhým a vzápětí zničen ohněm. Téměř vždy pak vylezli židé ze svých skrýší a bunkrů. Často zůstávali v budovách zachvácených plameny až do té doby, pokud následkem žáru a ze strachu před upálením za živa raději nevyskočili z hořejších poschodí, když předtím vyházeli z hořících domů na ulici matrace a polštáře. S přelámanými kostmi se pak ještě pokoušeli přelézt ulici do domovních bloků, které ještě nehořely... Ani úkryt v kanálech už nebyl po prvních osmi dnech nikterak příjemný. Často jsme zpod dlažby slyšeli hlučné hlasy, které vycházely z kanálových otvorů... Ve stanovenou hodinu H jsme tam vrhli kouřové pumy. V domnění, že to je plyn, bandité odtud utíkali do bývalého ghetta, kde je pak z kanálů vytahovali. Mnoho židů, jejichž počet nebylo možno zjistit, bylo vyřízeno v kanálech a bunkrech výbušnými náložemi. Čím déle odpor trval, tím tvrdší byli příslušníci zbraní SS, policie a vojáci, kteří i zde ve věrném bratrství zbraní neúnavně plnili své povinnosti a vždy vzorně a příkladně byli na svém místě".
Stroop poukázal na to, že v důsledku jeho opatření zahynulo ve Varšavě bezpečně 56 065 osob. K tomu musíme ještě připočíst množství lidí usmrcených výbuchy, požáry atd., jejichž počet nemohl být přesně zjištěn. Hrozné důkazy o hromadných vraždách židů byly soudnímu tribunálu promítnuty. Filmy zachytily hromadné hroby stovek obětí, objevených spojenci.
Všechna tato zvěrstva byla součástí politiky, která byla zahájena roku 1941, a nepřekvapuje, že jsou tu důkazy, z nichž je patrno, že jeden nebo dva němečtí úředníci marně protestovali proti brutálnímu způsobu, jakým byly vraždy prováděny. Avšak metody, kterých se používalo, nikdy nebyly shodné. Krvavé řeže v Rovnu a v Dubně, jež popisoval německý inženýr Gräbe, jsou příkladem jedné metody, naproti tomu soustavné vyhlazování židů v koncentračních táborech opět příkladem jiné metody, jež spočívala v soustřeďování všech židů z okupované Evropy v koncentračních táborech. Jejich tělesný stav rozhodoval o jejich životě a smrti. Všech práceschopných lidí bylo používáno k otrocké práci v koncentračních táborech. Všichni nezpůsobilí k práci byli likvidováni v plynových komorách a jejich těla spálena. Určité koncentrační tábory, jako Treblinka a Osvětim, byly k tomuto účelu zvlášť určeny. O Osvětimi slyšel tribunál svědeckou výpověď Hoessovu, který byl velitelem tábora od 1. května 1940 do 1. prosince 1943. Odhadl, že v této době přišlo jen v táboře Osvětim o život 2 500 000 osob a že dalších 500 000 zahynulo nemocemi a hladem. Hoess líčil tzv. selekci ve své svědecké výpovědi takto:
"V Osvětimi pracovali dva lékaři SS, kteří prohlíželi přijíždějící transporty vězňů. Vězni museli procházet kolem jednoho z lékařů, který, když ho míjeli, o nich znamením rozhodl. Ti, kteří se hodili pro práci, byli posláni do tábora. Ostatní byli ihned posláni do likvidačního zařízení. Malé děti byly likvidovány bez výjimky, protože vzhledem ke svému mládí nebyly schopné práce. Dosáhli jsme proti Treblince ještě jednoho zlepšení: v Treblince oběti takřka vždy věděly, že mají být zničeny, kdežto v Osvětimi jsme se snažili, abychom oběti oklamali, a to tak, že jsme je nechávali v domnění, že projdou odvšivovacím postupem. Samozřejmě i tak často poznaly naše pravé úmysly, a proto docházelo někdy ke vzpourám a těžkostem. Velmi často se ženy pokoušely skrýt své děti pod šatstvem, když jsme je však našli, byly děti samozřejmě poslány k likvidaci."
Hoess vylíčil též průběh vraždění:
"Trvalo to tři až patnáct minut, podle klimatických podmínek, než byli lidé v komoře smrti usmrceni. Věděli jsme, kdy jsou mrtví, protože přestali křičet. Čekali jsme obvykle půl hodiny, než jsme otevřeli dveře a odstranili mrtvoly. Když byly mrtvoly odvezeny, odebrala jim naše zvláštní komanda prsteny a vylámala jim zlato ze zubů."
Bití, hlad, mučení a vraždy byly na denním pořádku. V Dachau byli vězňové podrobeni krutým experimentům; v srpnu 1942 byly oběti ponořovány do studené vody tak dlouho, až klesla teplota těla na 28 stupňů, takže postižení ihned zemřeli. Při jiných experimentech byly oběti umístěny v komorách o nižším tlaku, jindy se zkoušelo, jak dlouho může člověk žít v ledové vodě, prováděly se experimenty s otrávenými střelami, nakažlivými chorobami a sterilizací mužů i žen rentgenovými paprsky a jinými metodami.
Byly předloženy důkazy o zacházení s vězni před i po jejich zavraždění. Svědci vypověděli, že ženám předtím, než byly usmrceny, byly ostříhány vlasy, které se zasílaly do Německa k výrobě matrací. Vězňům byly také odnímány oděvy, peníze a cenné věci a byly zasílány příslušným úřadům k dalšímu upotřebení. Když byly oběti ubity, byly mrtvolám vylámány zlaté zuby a plomby, a zaslány říšské bance.
Po spálení mrtvol se používalo popela jako hnojiva a v některých případech se prováděly pokusy použít tuku mrtvol pro průmyslovou výrobu mýdla. Po Evropě jezdily zvláštní skupiny, které pátraly po židech za účelem tzv. "konečného řešení" otázky. Do satelitních zemí, jako bylo Maďarsko a Bulharsko, byly vyslány německé mise, které měly organizovat deportaci židů do vyhlazovacích táborů. Je známo, že koncem roku 1944 bylo v Osvětimi usmrceno 400 000 židů z Maďarska. Jsou výpovědi o evakuaci 110 000 židů z jedné části Rumunska za účelem likvidace. Adolf Eichmann, kterému Hitler svěřil provedení tohoto programu, odhadl, že touto metodou bylo zavražděno
6 000 000 židů, z nichž 4 000 000 zahynuly ve vyhlazovacích táborech
Výňatek z rozsudku Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
"Křišťálová noc"
Výzva k protižidovským pogromům
(kopie dokumentu č. 26 - zde)
Do soboty, do 10. hodiny dopoledne má židovstvo čas na rozmyšlenou. Pak započne boj! Židé celého světa chtějí zničit Německo! Německý národe! Braň se! Nenakupuj u žida! Akční výbor N. S. D. A. P.
Pomoc vrahům "čestnou povinností"
(kopie dokumentu č. 27 - zde)
Nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP)
Říšské vedení
Říšské vedení Bojový časopis strany:
Mnichov, Briennerstraβe 45 "Völkischer Beobachter"
Dopisy: Mnichov 43, Poštovní schr. 80 Administrace časopisu: Thierschstraβe číslo 11
Telefon čís. 54901, 58344 a 56081 Redakce: Schellingstraβe 39, Telefon
číslo 20801
Šek. konto Mnichov 23319 Šek. konto 11346
Mnichov 15. března 1934
Hotel "Reichsadler"
P o t v r z e n í
Potvrzuji, že pan Otto Rothstock jest od roku 1921 známým nacionálním socialistou a chtěl bych ho co nejlépe doporučit pro jeho věrnost a nejvyšší oběti nacionálně socialistické myšlence - (mezi jinými 2,5 roku těžkého žaláře za zastřelení štvavého židovského novináře Hugo Bettauera ve Vídni 10. 3. 1925).
Považuji za čestnou povinnost poskytnout panu Rothstockovi jakoukoli pomoc.
Wilhelm Kirsch v. r
Zákon o říšském státním občanství z 14. září 1935
(první strana Říšského úředního listu, ve kterém je otištěn zákon o říšském státním občanství - zde)
Říšský sněm se jednohlasně usnesl na následujícím zákonu, který se tímto vyhlašuje: - -
§ 4.
(1) "Žid nemůže být říšským státním občanem. Nepřísluší mu hlasovací právo v politických záležitostech; nemůže zastávat veřejný úřad.
§ 5.
(1) Židem je ten, kdo pochází ze tří prarodičů, kteří jsou svou rasou úplnými židy. § 2 odst. 2 se uplatňuje.
(2) Za žida je považován také ten židovský míšenec se státní příslušností, který pochází ze dvou prarodičů, kteří jsou úplnými židy a který
a) v době vyhlášení zákona byl příslušníkem židovské náboženské obce, nebo byl poté do ní přijat;
b) při vyhlášení zákona měl za manžela žida, či poté se židem uzavřel manželství;
c) pochází z manželství se židem ve smyslu odst. 1, uzavřeném poté, co vstoupil v platnost zákon na ochranu německé krve a německé cti ze dne 15. září 1935 (říšský zákoník I. S. 1146).
d) pochází z nemanželského styku se židem ve smyslu odst. I a narodil se jako nemanželské děcko po 31. červenci 1936."
Berlín 14. listopadu 1935
Vůdce a říšský kancléř
Adolf Hitler
Říšský ministr vnitra
Frick
Zástupce vůdce R. Hess
říšský ministr bez portfeje
Směrnice gestapa k ničení synagog
Nařízené "spontánní" demonstrace, ke kterým došlo při "křišťálové noci", ničení synagog,výchova k nenávisti proti židům, to vše nakonec vedlo k vyvraždění šesti milionů nevinných lidí.
Všem služebnám stapa velitelstvím stapa - veliteli nebo jeho zástupci.
Tento dálnopis nutno předložit ihned nejrychlejší cestou.
1. V nejbližší době dojde v celém Německu k protižidovským akcím, zejména proti synagogám. Nesmí se proti nim zakročovat. V součinnosti s pořádkovou policií je nutné zajistit, aby se zamezilo plenění a jiným zvláštním výstřelkům.
2. Pokud se nachází v synagogách důležitý archivní materiál, je nutné podniknout okamžité kroky k jeho zajištění.
3. Je nutné připravit zatčení asi 20 - 30 000 židů v říši. Je nutné vybrat především zámožné židy. Bližší nařízení budou vydána ještě v průběhu této noci.
4. Jestliže se najdou při nadcházejících akcích ve vlastnictví židů zbraně, je zapotřebí podniknout co nejostřejší opatření. K celkové akci je možno použít i pohotovostních jednotek SS jakož i všeobecných SS. Vedení akcí stapem je nutné zajistit v každém případě příslušnými opatřeními.
Dodatek pro stapo Kolín n. R.
V kolínské synagoze se nachází obzvláště důležitý materiál. Je nutné jej ihned zajistit nejrychlejším opatřením v dohodě s SD.
Gestapo II Mueller
Tento dálnopis je tajný
Policejní radioslužba. Řídicí radiostanice Hannover.
S p ě c h á - T a j n é - Dešifrováno
S S D Berlín 133 10; 11 2110-
Všem policejním správám.
Jakmile přijdou od župních vedení příkazy k ukončení akcí, starat se o to, aby rozbité výlohy byly uzavřeny dřevěným bedněním nebo pod. tak, aby zpustošení bylo pokud možno málo patrné. Majitelům přikázat, aby dali práce provést, po případě na příkaz policie urychleně dali odstranit trosky synagog atd.
Velitel pořádkové policie,
odesílatel velitelský štáb,
vrchní velitelství
Časopis "Das Schwarze Korps" přinesl 24. listopadu 1938
tuto zprávu
Nesmyslnému plenění nacistických rasistů padla za oběť i synagoga v Berlíně, Oranienburgerstrasse.
. . . V dnešním stadiu vývoje bychom stáli proto před tvrdou nutností vyhladit židovské podsvětí právě tak, jako obvykle vyhlazujeme v našem spořádaném státě zločince, tj. ohněm a mečem. Výsledkem by byl skutečný a definitivní konec židovstva v Německu, jeho naprosté zničení.
"Hlášení brigády 50 o splnění úkolu"
SA NSDAP Darmstadt 11. listopadu 1938
Brigáda 50 (Starkenburg)
Oddělení F. Dr. č. 4309
SA - oddělení kurfiřství Falcké
Mannheim
10. 11. 1938 ve 3 hod. obdržel jsem tento rozkaz:
"Na rozkaz gruppenführera mají být okamžitě vyhozeny do povětří nebo spáleny všechny synagogy na území brigády 50.
Sousední domy, které jsou obývány arijskými obyvateli, nesmí být poškozeny. Akci je třeba provést v civilu. Výstřelkům a plenění
Esesáci nutili na základě svého programu ničení a hanobení tzv. nižší rasy židovské příslušníky dokonce, aby čistili ulice vlastními kartáčky na zuby.
má být zamezeno. Hlášení o provedení do 8.30 veliteli brigády nebo služebně."
Okamžitě jsem dal uvědomit velitele standart, co nejpřesněji je instruoval a ti okamžitě započali s prováděním. Hlásím tímto, že byly zničeny
v obvodu standarty 115:
1. synagoga v Darmstadtu Bleichstraβe
zničena požárem
2. synagoga v Darmstadtu Fuchsstraβe
zničena požárem
3. synagoga v O. Ramstadtu
vnitřní prostor a zařízení roztříštěno
4. synagoga v Gräfenhausenu
vnitřní prostor a zařízení roztříštěno
5. synagoga v Griesheimu
vnitřní prostor a zařízení roztříštěno
6. synagoga v Pfungstadtu
vnitřní prostor a zařízení roztříštěno
7. synagoga v Eberstadtu
zničena požárem
v obvodu standarty 145:
1. synagoga v Bensheimu
zničena požárem
2. synagoga v Lorschu v Hesensku
zničena požárem
3. synagoga v Heppenheimu
zničena požárem a vyhozena do povětří
4. synagoga v Birkenau
zničena požárem
5. modlitebna v Alsbachu
zničena požárem
6. shromaždiště v Alsbachu
zničeno požárem
7. synagoga v Rimbachu
vnitřní zařízení úplně zničeno
v obvodu standarty 168:
1. synagoga v Seligenstadtu
zničena požárem
2. synagoga v Offenbachu
zničena požárem
3. synagoga v Klein-Krotzenburgu
zničena požárem
4. synagoga v Steinheimu nad Mohanem
zničena požárem
5. synagoga v Mühlheimu nad Mohanem
zničena požárem
6. synagoga v Sprendlingenu
zničena požárem
7. synagoga v Langenu
zničena požárem
8. synagoga v Egelsbachu
zničena požárem
v obvodu standarty 186:
1. synagoga v Beerfeldenu
zničena vyhozením do povětří
2. synagoga v Michelstadtu
vnitřní zařízení zničeno
3. synagoga v Königu
vnitřní zařízeni zničeno
4. synagoga v Höchstu
vnitřní zařízení zničeno
5. synagoga v Groβ-Umstadtu
vnitřní zařízení zničeno
6. synagoga v Dieburgu
vnitřní zařízení zničeno
7. synagoga v Babenhausenu
vnitřní zařízení zničeno
8. synagoga v Groβ-Bierbau
zničena požárem
9. synagoga ve Fränk-Crumbachu
vnitřní zařízení zničeno
10. synagoga v Reichelsheimu
vnitřní zařízení zničeno
v obvodu standarty 221
1. synagoga a kaple v Gr. Gerau
zničena požárem
2. synagoga v Rüsselsheimu
zbořena a vnitřní zařízení zničeno
3. synagoga v Dornheimu
vnitřní zařízení zničeno
4. synagoga ve Wolfskehlenu
vnitřní zařízení zničeno
Velitel brigády 50 (Starkenburg)
