SS v akci - dokumenty o zločinech SS - 11. část
"Dr. Vetter použije k tomuto účelu zpočátku 20 případů"
Z á z n a m
o jednání s panem dr. Vetterem dne 19. listopadu 1942.
1. Preparát B 1034:
Rukopis práce "K chemoterapii skvrnitého tyfu", ve které se podává zpráva o zkušenostech s B 1034, stále ještě leží u pobočníka říšského lékaře SS dr. Grawitze. Dr. Vetter doufá, že bude mít v nejbližší době příležitost hovořit s říšským lékařem, aby se mohl dotknout tohoto tématu. Odvolávají se na to, že prý práce o skvrnitém tyfu jsou nežádoucí. Přitom však jsou tyto práce vydávány. Celá záležitost je ještě nejasná. Průklep rukopisu odevzdal dr. Vetter. První dvě stránky by dr. Vetter po udělení souhlasu k uveřejnění ještě přepracoval.
V oblasti působnosti dr. Vettera je opět mnoho případů skvrnitého tyfu. Pokusy s preparátem B 1034 se provádějí stále podle starého schematu. Byl dán k dispozici dostatek pokusného materiálu.
2. Preparát 3582:
Zároveň se jednalo o tomto preparátu proti skvrnitému tyfu z Hoechstu.
Dr. Vetter použije k tomuto účelu zpočátku 20 případů.
I když prý nebyly možné pokusy na zvířatech, "tak by to přece nemělo brzdit pana dr. Vettera v tom, aby pokračoval v práci v tom smyslu, jak začal, a shromažďoval další zkušenosti"
"B a y e r" skupina W II
L e v e r k u s e n
Č. 326
15. 12. 1943 Dr. W/T/č. 1184 23. prosince 1943
Preparát 3582 a Rutenol
Zjištění pana dr. Vettera jsme vzali na vědomí s největším zájmem a pro začátek jsme nařídili, aby žádaných 250×100 g granulátu 3582 bylo odesláno na jeho adresu.
Pokud jde o naše stanovisko k nálezům, chceme říci, že 3582 je velmi polyvalentním nitroacridinovým preparátem. Chemoterapeutický účinek je dosti rozsáhlý, avšak právě proti bacilům tuberkulózy není účinek 3582 právě nejlepší. Zjištění pana dr. Vettera lze tedy vysvětlit buď tak, že účinek na sekundární infekce se projevil u nemocných tuberkulózou zdárně, anebo tak, že u lidí jsou přece jen jiné podmínky než při pokusu na zvířatech. Příslušné pokusy se zvířaty v současné době nemůžeme podnikat. I když od počátku projevuje největší zdrženlivost u zpráv o chemoterapeutické účinnosti preparátů při tuberkulóze, přece jen by to nemělo brzdit pana dr. Vettera v tom, aby pokračoval v práci v tom smyslu, jak začal, a shromažďoval další zkušenosti.
I. G. FARBENINDUSTRIE, akciová společnost
dr. Bockmuehl v. r. per procura dr. Weber v. r.
"Především by se nemuselo zdůrazňovat, že dr. Vetter ošetřil své pacienty vlastně jen proto, aby zjistil, nakolik to budou snášet . . ."
"Bayer" skupina W II
L e v e r k u s e n
Č. 154 31. 5. 1944 Dr. W/T/č. 610 20. června 1944
Rutenol a preparát 3582 v publikaci dr. Vettera o tbc plic.
V odpovědi na Váš dopis Vám po předběžném jednání s příslušnými laboratořemi sdělujeme, že v současné době ještě samotné vydávání publikace nevítáme. Avšak vzhledem k tomu, že pan profesor Holler, Vídeň a dr. Gärtner, Tübingen, nás postavili svými publikacemi před hotovou věc, domníváme se, že nemáme právo bránit panu dr. Vetterovi ve vydání publikace, tím spíše, že chápeme, že má zájem využít práci a námahu s preparáty, za kterou jsme mu vděčni, pro sebe i publicisticky.
Naproti tomu však očekáváme, že pan dr. Vetter uzná, že o chemii a farmakologii preparátů nemůžeme vzhledem k válečnému stavu sdělit téměř vůbec nic. Pan dr. Vetter se proto musí uspokojit poukazem na to, že preparát 3582 je preparátem nitroacridinovým, o jehož chemickém složení nelze ještě v současné době podávat bližší údaje, že snesitelná dávka u myši je 0,5 g při subkutánním a 1 g při perorálním použití, že králíci pro srovnání snesou 25 mg, že se preparát svým farmakologickým mechanismem působnosti velmi přibližuje preparátům jako je Rivanol a je při perorálním podávání psovi a kočce vylučován téměř výlučně žlučí, že preparát nemá žádné antipyretické vlastnosti a že má z chemoterapeutického hlediska podobnou polyvalentní účinnost jako Rivanol, že však tento preparát v mnohém směru ještě překonává. Podrobnější údaje jsou z našeho hlediska nežádoucí. Zejména se nesmí poukazovat na to, že preparát 3582 je už v prodeji jako částečná složka Entozonu, neboť tím by bylo vlastně prozrazeno přesné chemické složení preparátu.
O Rutenolu by se mělo říci jen to, že jde o kombinaci preparátu 3582 a vysoce účinnou arsinovou kyselinou, která v mnoha směrech projevuje ještě intenzívnější chemoterapeutickou účinnost než nitroakridinový preparát samotný. Ostatních podrobností uvedených v expozé může dr. Vetter beze všeho používat.
Pokud můžete ovlivňovat podrobnosti v textu publikace dr. Vettera, prosíme, abyste ho upozornili na to, že máme jisté námitky proti úvodu díla. Není žádných námitek proti sdělení dr. Vettera, že dospěl k svému tématu oklikou přes své práce se skvrnitým tyfem, avšak líčení jevů nesnesitelnosti, s nimiž přece dr. Vetter neměl při zpracování svého tématu žádné těžkosti, by nemělo být příliš zřetelně zdůrazňováno, zvláště pak to, že dr. Vetter ošetřoval své pacienty vlastně jen proto, aby zjistil, nakolik to budou snášet.
Jinak bereme na vědomí, že o indikaci, při níž dr. Vetter zkoumal preparáty, nemají být zveřejněny žádné údaje a že celá záležitost má být považována za důvěrnou.
I. G. FARBENINDUSTRIE, akciová společnost
Dr. Bockmuehl v. r. per procura dr. Weber v. r.
Ze 75 pokusných osob 40 zemřelo
(tabulka č. 2 zde)
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
K pokusům táborového lékaře SS dr. Vettera s preparáty Be 1034 k ošetřování tyfové horečky, jakož i Rutenolu k ošetřování tuberkulózy
" . . . Jak jsem se už zmínil, měl Vetter velký zájem na výsledcích, bylo vidět, že mu na výsledcích nejvíc záleží. Sám mi řekl, že je vědeckým zástupcem firmy I. G. Farbenindustrie. Všechny výše uvedené preparáty byly vyrobeny touto firmou a my jsme je dostávali od nemocenského revíru SS v původním balení s firemní značkou firmy BAYER, Leverkusen. Po přeložení dr. Vettera z Osvětimi do Mauthausenu se používalo i nadále na jeho rozkaz a podle jeho údajů těchto preparátů. Vetter přijížděl z Mauthausenu, aby přezkoušel výsledky, kterých bylo v Osvětimi dosaženo. Jelikož jsme nedosáhli pozitivních výsledků, byl Vetter zřejmě nespokojen a pravil, že dosáhl velmi dobrých výsledků při ošetřování tuberkulózy v Mauthausenu.
Výňatek z místopřísežného prohlášení bývalého
vězně dr. Wladyslawa Fejkiela, který byl
vězněn od 8. 10. 1940 do 18. ledna 1945
v Osvětimi, před Mezinárodním vojenským
tribunálem
"Později se objevilo, že smrt nastává s větší jistotou, když se dávají injekce do srdce"
Jmenuji se Wladyslaw TONDOS, je mi 46 let, jsem římsko-katolického vyznání, polské národnosti, jsem polský státní občan, lékař a žiji v ZAKOPANÉM, ulice CHRUMSCOWSKÉHO, v sanatoriu Polského červeného kříže. Jako polský politický vězeň jsem byl od 29. července 1941 do 25. srpna 1944 v koncentračním táboře Osvětimi. Moje vězeňské číslo bylo 18 871. Byl jsem zatčen v ZAKOPANÉM, kde jsem pracoval od roku 1932 jako lékař sanatoria "Odrodzenie", kde byli pacienti nemocní tuberkulózou. V koncentračním táboře Osvětim jsem pracoval v nemocenské budově pro vězně (Hkb) nejdříve jako ošetřovatel. Později jsem směl vykonávat činnost lékaře. Dík mé praxi a odbornému vzdělání podléhalo mi oddělení tuberkulózy, které bylo umístěno v bloku č. 20.
Když jsem tam roku 1941 začínal pracovat, byli všichni pacienti nemocní tuberkulózou usmrcováni injekcemi fenolu. Zpočátku se vstřikoval fenol do vén; později se objevilo, že smrt nastává s větší jistotou, když se dávají injekce do srdce. Německý lékař rozhodoval o tom, kteří pacienti měli být usmrcováni fenolovými injekcemi. Obvykle to byl ENTRESS, po jistou dobu dr. JUNG, oba lékaři SS, v mnohých případech však pomocní zdravotníci SS (SDG), například B. KLEHR, bývalý obuvník. Na rozkaz dr. ENTRESSA bylo v prvních třech měsících roku 1942 umístěno asi 200 tuberkulózních pacientů ve dvou místnostech bloku 20. Měl jsem na starosti jejich ošetřování. Po nějakém čase jsem hlásil ENTRESSOVI, že se pacientům daří lépe a že jsou naděje na jejich vyléčení, kdyby dostali lepší stravu. ENTRESS dvojité dávky potravin pro tyto pacienty povolil a otevřeně jim vykládal, že se chce naučit více o ošetřování tuberkulózy plic. Vyzkoušel na těchto pacientech pneumotorax. Kromě dr. ENTRESSE se učili ošetřovat tyto tuberkulózní pacienty i 2 lékaři SS, dr. JAEGER a dr. VETTER. Takový byl stav po dobu tří měsíců. Pak vyklidili přes noc obě místnosti a pacienti byli usmrceni fenolovými injekcemi. Příštího dne jsem přišel do práce a našel jsem oba pokoje prázdné. Od března 1942 do konce roku 1942 byli tuberkulózní pacienti bez milosti hubeni a zabíjeni buď fenolem, nebo plynem. V prvních měsících roku 1943 lékaři SS oficiálně povolili ošetřovat tuberkulózní pacienty. Pro tento účel byly v bloku č. 20 zařízeny zvláštní místnosti.
V létě roku 1944 mi ENTRESS nařídil vypracovat podrobnou zprávu o ošetřování tuberkulózních pacientů RUTENOLEM; řekl mi, že tato zpráva je určena pro VETTERA, který si pro ni přijede, protože předtím byl přemístěn z tábora Osvětim a teď slouží v jiném táboře.
Podle rozkazu, který mi dal ENTRESS, jsem vypracoval velmi důkladnou zprávu. VETTER přijel v červnu nebo červenci 1944 do Osvětimi. Podle rozkazu, který jsem dostal, hlásil jsem se u něj se zprávou. Když se VETTER seznámil se zprávou, ve které jsem vyložil negativní výsledek ošetřování tuberkulózy RUTENOLEM, byl velmi nespokojen a prohlásil, že ošetřování RUTENOLEM přineslo v ostatních táborech - neřekl ve kterých - dobré výsledky, protože pacienti přibrali 20 liber na váze. Když jsem se zeptal VETTERA, zda pacienti v ostatních táborech dostávali zvláštní dávky potravin nebo balíky, VETTER odpověděl, že tito pacienti dostávají obvyklou stravu v táborech a nedostávají ani balíky. Poznamenal jsem, že i v Osvětimi dostávali pacienti, na kterých byl vyzkoušen RUTENOL, táborovou stravu; někteří z nich dostali balíky od svých rodin. V době své služby v Osvětimi VETTER čas od času odjížděl; říkalo se, že navštěvuje firmu, pro kterou zkouší nové preparáty. RUTENOL, který jsem potřeboval pro pacienty, jsem dostával z nemocenské budovy pro vězně. Nevím, jak byl dodáván do nemocenské budovy. Domnívám se, že by o tom mohl podat zprávu prof. dr. OLBRYCHT, protože ten byl zaměstnán v nemocenské budově. Ani VETTER ani ENTRESS nehovořili jako lékaři SS s vězni, kteří jim byli podřízeni; jedině ze skutečnosti, že měli tak velký zájem na výsledcích ošetřování RUTENOLEM a jinými dosud nevyzkoušenými preparáty firmy BAYER, jsme vyvozovali, že pokusy na lidech se provádějí proto, aby byl vyzkoušen účinek nových výrobků této firmy. To také vyplývalo z VETTEROVA chování, když jsem mu odevzdal zprávu o výsledcích ošetřování RUTENOLEM. Neznám prof. HOERLEINA, LAUTENSCHAEGERA, dr. MARTENSE, JULIA WEBERA nebo dr. FUSSGAENGERA a nevím, zda byly tyto osoby někdy v Osvětimi. Podle ENTRESSOVA rozkazu byl pro každého z 20 pacientů, na nichž se zkoušel RUTENOL jako lék proti tuberkulóze, založen podrobný chorobopis. Diktoval jsem tyto chorobopisy svému spoluvězni WOLKOWICZOVI - na jeho křesní jméno si už nevzpomínám - právníku z Varšavy. Byl to těžce nemocný pacient, nebyl z osvětimského tábora odvezen a po útěku Němců zůstal v táboře. Vzal chorobopisy 10 pacientů z dvacetičlenné skupiny, na nichž byl vyzkoušen RUTENOL, z kanceláře nemocnice. Profesor OLBRYCHT dostal tyto poznámky od WOLKOWICZE a odevzdal mi je. Jsou to dokumenty, které teď předkládám. (Svědek odevzdává chorobopisy psané ručně na volných listech, na nichž je křivka teploty, křivka tepu a strojem psaná zpráva o pitvě; tyto chorobopisy se týkají vězňů WEINBLUMA LEJZORA, DUNDY MIKOLAJE, BERESI BENJAMINA, ATLASE IZAAKA, AWERBUCHA MICHAELA, HANUSKY ANTONÍNA, WIERUCHOWSKÉHO VÍTA, SZUSZWALAKA ANTONÍNA, PIETRAAKA JOSEFA A LACNÉHO CZESLAWA). Kříž napsaný tužkou na první straně chorobopisu znamená, že pacient zemřel; to také jasně vyplývá z obsahu chorobopisu.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Skuteční nemocní skvrnitým tyfem "byli podle nálady lékaře SS posíláni do plynu"
Dalším velkým nebezpečím v táboře bylo tzv. "odvšivování", kterým se zastírala pravá skutečnost. Celý tábor byl samozřejmě zamořen vešmi a blechami a proto se podnikala velká desinfekční opatření. Výsledky však nikdy nebyly znát a naše "prádlo" se vracelo vždy téměř stejně plné vší jako předtím. Ve skutečnosti bylo "odvšivení" míněno jako opatření v boji proti epidemiím skvrnitého tyfu, které se staly pravou metlou tábora.
Při těchto akcích byl každý jednotlivec prohlížen a ti, kdo vypadali špatně nebo jejichž tělesný stav byl špatný, byli podle nálady lékaře určeni do plynu. Jednoduše je zavedli do "revíru", odkud bylo 40 až 50 % "evakuováno". "Odvšivovací" akce, která si vyžádala zvlášť velký počet obětí, byla provedena v červenci 1942. Za této "čistky" byli všichni slabí, nemocní skvrnitým tyfem anebo ti, kdo byli po skvrnitém tyfu v karanténě, posláni bez výjimky do BRZEZINKY. To považovali za nejradikálnější způsob potírání skvrnitého tyfu. Způsob, jakým byli tito odsouzení lidé odváděni do plynových komor, byl mimořádně brutální a nelidský. Těžce nemocní vězni z chirurgického oddělení, ještě obvázáni, procesí vyčerpaných a příšerně pohublých nemocných, ba dokonce rekonvalescenti, kteří se už začali uzdravovat, ti všichni byli nakládáni na nákladní auta. Všichni byli nazí a pohled na ně byl více než hrozný. Nákladní auta předjela před vchod do bloku a nešťastné oběti byly prostě na ně naházeny anebo naloženy pomocníky (často jsem byl svědkem těchto tragických transportů). Často bylo namačkáno na jedno malé nákladní auto až sto lidí. Všichni přesně věděli, jaký je čeká osud. Velká většina zůstala naprosto apatická, kdežto jiní, zejména pacienti z chirurgického oddělení s krvácejícími a otevřenými ranami nebo strašlivými jizvami, mlátili kolem sebe jako zběsilí. Kolem nákladních aut pobíhali esesáci jako šílení a zaháněli křičící dav, který se pokoušel prorazit. Byl to vždy strašlivý zážitek, když člověk musel vléci k nákladnímu autu přátele. Většina z nich se s námi klidně loučila, nikdy však nás nezapomněli nabádat: "Nezapomeňte na pomstu!" Za takových okolností lidská srdce zkameněla. Představte si, že jistý vězeň v jednom oddělení svého vlastního bratra raději zabil, jen aby ho zachránil před touto děsivou cestou nákladním autem.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku o poměrech
v koncentračním táboře Osvětim
Biologické pokusy na lidech
SS řídily plán biologických pokusů v koncentračních táborech
Je nutné zabývat se ještě jedním úsekem činnosti SS při správě koncentračních táborů. Je to plán biologických pokusů na lidských bytostech v koncentračních táborech SS. Právě nedávno bylo jedním vojenským soudem odsouzeno několik z těchto zločinců, kteří se zúčastnili takových pokusů na vězních v Dachau.
PŘEDSEDA: Má dokument, který jste právě přečetl, nějaké datum?
MAJOR FARR: V anglickém překladu datum není. V původním dokumentu je však uveden jako projev z dubna 1943. V průběhu pozdějšího výslechu předložím důkazy o podrobnostech tohoto plánu pokusů na lidech. Nemám v úmyslu projednávat tyto jednotlivé pokusy samy o sobě. Chci zde pouze dokázat, že byly prováděny na základě nařízení SS a že SS hrály při jejich úspěšném provádění významnou úlohu.
Podnět k vytvoření takového plánu dala pravděpodobně žádost dr. Sigmunda Raschera, jenž žádal Himmlera o dovolení, aby mohl vězňů koncentračních táborů používat jako materiálu pro pokusy. Mělo se tak dít v souvislosti s výzkumy, na nichž pracoval dr. Rascher pro letectvo. Odvolávám se na náš dokument 1602-PS, fotokopii dopisu z 15. května 1941, adresovaný říšskému vůdci SS, který je podepsán "S. Rascher". Předkládám jej jako doličný předmět US-454.
Cituji druhý odstavec překladu dopisu, čtvrtý odstavec původního dopisu.
"Svého času jsem byl odvelen k župnímu velitelství letectva VII v Mnichově, kde se konal výběrový lékařský kurs. V tomto kursu se kladl velký důraz na výzkumy letu ve vysokých výškách, protože anglická stíhací letadla dosahovala vyšších výšek. S politováním bylo však konstatováno, že jsme dosud nemohli uskutečnit pokusy s lidským materiálem, neboť takové pokusy jsou velmi nebezpečné a nikdo se k nim dobrovolně nepropůjčí. Proto Vám kladu se vší vážností tuto otázku: nebylo by možné, abyste dal k disposici pro tyto pokusy dva či tři zločince z povolání? Pokusy by se konaly ve "Stálé výzkumné stanici letectva pro výzkum letu ve vysokých výškách" v Mnichově. Pokusy, při nichž mohou pokusné osoby samozřejmě zahynout, konaly by se za mé spolupráce. Pro výzkum o létání ve vysokých výškách jsou tyto osoby naprosto nutné a nedá se, jako až dosud, používat k tomuto účelu opic, neboť opice má pro pokusy zcela odlišné předpoklady. Jednal jsem již v tomto směru naprosto důvěrně se zástupcem šéflékaře letectva, který koná tyto pokusy. Je rovněž toho názoru, že tyto problémy se mohou objasnit jedině pokusy na lidech. (Jako pokusného materiálu se může též použít slabomyslných.)"
Obratem se dostalo dr. Rascherovi ujištění SS, že smí pro své pokusy použít vězňů koncentračních táborů.
Odkazuji na náš dokument 1582-PS, na dopis z 22. května 1941, který byl adresován dr. Rascherovi; je na něm razítko osobního štábu říšského vůdce SS a začáteční písmena "K. Br.", která byla iniciálami sturmbannführera Karl Brandta. Předkládám tento dopis jako doličný předmět US-462. Cituji první dva odstavce tohoto dopisu:
"Velevážený pane dr. Raschere. Krátce před svým odletem do Oslo předal mi říšský vůdce SS Váš dopis z 15. května 1941 k částečnému vyřízení. Mohu Vám sdělit, že Vám samozřejmě rádi dáme k dispozici vězně pro výzkum létání ve vysokých výškách. Uvědomil jsem šéfa bezpečnostní policie, že s tím souhlasí říšský vůdce SS a požádal jej, aby doporučil příslušným odborníkům, aby s Vámi vešli ve styk."
Pokus s nízkými teplotami při přechodu k postupnému ochrnutí.
Dr. Rascher pracoval poté na pokusech s lety ve vysokých výškách a v květnu 1942 vyjádřil generál polní maršál Milch jménem letectva svůj dík SS za pomoc při pokusech.
Odvolávám se na náš dokument 343-PS v prvním dílu knihy dokumentů. Předkládám jako doličný předmět US-463 originál dopisu ze dne 20. května 1942, jenž je adresován SS obergruppenführerovi Wolffovi a je podepsán E. Milchem. Tento dopis, jenž je na straně 2 překladu a na straně 1 německého originálu, zní takto:
"Milý Wolffíčku! Na Váš telegram z 12. května mi náš zdravotní inspektor sděluje, že skončily pokusy s lety ve vysokých výškách, prováděné letectvem a SS v Dachau. Není věcného důvodu, aby pokusy pokračovaly. Je však důležité, aby se konaly pokusy jiného druhu, týkající se záchrany ztroskotaných na moři, které se připravují na základě okamžité dohody patřičných služeben. Provedením je pověřen vrchní štábní lékař Weltz a štábní lékař Rascher, který je až na další pro tyto účely uvolněn; přitom však bude plnit i úkoly v rámci zdravotní služby letectva. Zdá se, že není zapotřebí dalších změn, rozšířit úkoly není zatím nutné. Podtlakové komory není pro tyto pokusy s nízkými teplotami třeba, nutně je potřebujeme na jiném místě, a proto je nemůžeme ponechat v Dachau.
Vyslovuji SS za jejich dalekosáhlou pomoc obzvláštní díky vrchního velitele letectva.
Výňatek z protokolu přelíčení před
Mezinárodním vojenským tribunálem
v Norimberku
Pokusy v koncentračním táboře v Dachau - cenný příspěvek pro německý letecký lékařský výzkum
10. října 1942
Velevážený pane říšský vůdče SS!
Jménem německého leteckého lékařského výzkumu dovoluji si Vám co nejoddaněji poděkovat za velkou pomoc a veškerý zájem o pokusy v Dachau; tyto pokusy představují pro nás velmi cenný a důležitý doplněk výzkumu.
Skutečnost, že přes tak vysoký nedostatek kyslíku je vůbec možné ještě určitou dobu žít, je pro naše další výzkumy velmi povzbudivé.
Nedají se zatím ještě učinit konečné závěry pro praxi, pokud jde o seskoky s padákem, neboť se nebere zřetel na velmi podstatný faktor, totiž na chlad; ten totiž znamená pro celé tělo i životní pochody mimořádné zatížení, takže výsledky v praxi budou pravděpodobně mnohem nepříznivější než je tomu při těchto pokusech. Doplňovací práce, které je nutno nyní podniknout, jsou již v plném proudu, zčásti budou uzavřeny teprve po dokončení nového výzkumného ústavu leteckého lékařství říšského ministerstva letectví v Tempelhofu, jehož podtlaková komora bude mít k dispozici všechna chladicí zařízení a také zařízení pro 30 km výšku. Pokusy s nízkými teplotami s jiným zaměřením probíhají nyní v Dachau. Jakmile budou pokusné práce potřebovat Vaši další laskavou podporu, prosím o dovolení, obrátit se znovu na Vás prostřednictvím štábního lékaře dr. Raschera.
S pozdravem Heil Hitler! prof. dr. Hippke v. r.
Dokument Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
"Osoby, které ještě dnes odmítají pokusy na lidech, pokládám za velezrádce a vlastizrádce"
Říšský vůdce SS
č. 1397/42 Polní velitelství 24. října 1942
Dr. Sigmund Rascher
Mnichov
Trogerstr. 56
Tajná říšská věc
ve 3 vyhotoveních
2. vyhotovení
Milý Raschere!
Potvrzuji příjem Vašeho dopisu z 9. 10. a Vašich obou dopisů z 16. 10. 1942.
Vaši zprávu o pokusech s nízkými teplotami na lidech jsem přečetl s velkým zájmem. SS obersturmbannführer Sievers Vám má umožnit jejich zhodnocení v ústavech, s kterými spolupracujeme.
Osoby, které ještě dnes odmítají pokusy na živém člověku, zato však nechají umírat statečné německé vojáky na následky těchto nízkých teplot, pokládám za velezrádce a vlastizrádce a nebudu váhat oznámit jména těchto pánů na patřičných místech. Zmocňuji Vás, abyste o tomto mém názoru vyrozuměl příslušná místa.
O ústní zprávu Vás požádám v listopadu, neboť dříve se nemohu uvolnit, i když mne to velmi zajímá.
SS obergruppenführer Wolff naváže ještě jednou styk s generálem polním maršálem Milchem. Jste zmocněn, abyste podával zprávu z nelékařských kruhů pouze generálu polnímu maršálovi Milchovi a samozřejmě, dovolí-li mu to čas, též říšskému maršálovi.
Za nejlepší prostředek zahřívání ztroskotaných na moři, jsou-li zachráněni čluny nebo malými loďmi, kde není žádná možnost, aby lidem, vystaveným nízkým teplotám, se připravila horká lázeň, pokládám přikrývky, do jejichž podšívky je nutné zašít zahřívací balíčky či něco podobného. Předpokládám, že znáte tyto ohřívací balíčky, které máme též u SS a kterých hodně používali Rusové.
Skládají se z hmoty, která po přidání vody vyvine 70 až 80° tepla a udrží je několik hodin.
Jsem velmi zvědav na pokusy s živočišným teplem. Osobně se domnívám, že tyto pokusy snad přinesou nejlepší a trvalý výsledek. Je samozřejmě možné, že se mýlím.
Podávejte mi i nadále běžně zprávy o pokusech. V listopadu se uvidíme.
Heil Hitler! Váš
H. Himmler v. r.
2. SS obergruppenführer Wolff
poslán průklep s prosbou, aby vzal obsah na vědomí. Zprávu připojuji s prosbou. aby byla vzata na vědomí a vrácena, neboť říšský vůdce SS chce, aby mu v Mnichově byly opět předloženy podklady.
Z pověření:
Brandt v. r.
SS obergruppenführer
Dokument Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
"Pokusná osoba s určitostí zemře"
Po skončení svých pokusů s vysokými výškami obrátil dr. Rascher svou pozornost na pokusy s opětným zahřátím osob, které byly vystaveny velmi nízkým teplotám. Odvolávám se na náš dokument 1618-PS; je to dílčí zpráva o pokusech s nízkými teplotami, které začaly v Dachau 15. srpna 1942. Tato zpráva je podepsána dr. Rascherem a předkládám ji jako doličný předmět US-464. Budu předčítat z této zprávy jen několik vět a začínám prvním odstavcem:
"Průběh pokusu: pokusné osoby jsou ponořeny do vody v úplné letecké uniformě, v zimní či letní kombinéze a letecké kukle. Plovací vesta z gumy nebo kapoku má zabraňovat potopení. Pokusy byly prováděny při teplotě vody mezi 2,5 a 12° nad nulou. Při jedné sérii pokusů byl týl hlavy jakož i báze mozku nad vodou, zatím co při další sérii pokusů byly zátylek (báze mozku) a zadní mozek ponořeny do vody.
Pokles teploty elektricky měřený byl v žaludku 26,4°, v konečníku 26,5°. Smrt nastává jen tehdy, byla-li báze v mozku jakož i zadní mozek vystaveny nízkým teplotám. Při pitvě takovýchto případů úmrtí nacházíme v lebeční dutině vždy větší množství volné krve, až do půl litru. Srdce ukazuje pravidelně nejtěžší rozšíření pravé komory. Jakmile klesla teplota těla při těchto pokusech na 28°, zemřela pokusná osoba s určitostí přes veškeré pokusy o její záchranu."
Přecházím nyní k poslednímu odstavci zprávy:
"Při pokusech zachránit osoby vystavené nízkým teplotám se ukazuje, že v každém případě je nutné dávat přednost rychlému zahřívání před pomalým zahříváním, neboť teplota lidského těla po vyjmutí ze studené vody rychle klesá. Myslím, že z tohoto důvodu je možné upustit od pokusů se záchranou lidí vystavených nízkým teplotám pomocí živočišného tepla. Zahřívání živočišným teplem, zvířaty nebo ženami bylo by velmi pomalé."
Ačkoli byl Rascher předběžně toho názoru, že opětné zahřívání pomocí ženského těla by postupovalo jen velmi pomalu, měl k provádění takovýchto pokusů všechny prostředky k dispozici.
Z protokolů přelíčení před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
K pokusům o opětné zahřívání živočišným teplem po působení nízkých teplot, jež nařídil říšský vůdce SS, byly mi přiděleny čtyři ženy z koncentračního tábora v Ravensbrücku"
T a j n é
A. Stanovení úkolu:
Je nutné prozkoumat, je-li zahřívání lidí vystavených nízkým teplotám živočišným, tj. zvířecím nebo lidským, teplem stejně tak dobré či lepší, než zahřívání fyzikálními prostředky nebo léky.
B. Průběh pokusů:
Pokusné osoby byly běžným způsobem - oděny nebo bez šatů - zchlazeny ve studené vodě různých teplot (mezi 4-9 stupni). Měření teploty pokusných osob se zjišťovalo v každém případě termoelektricky rektálně. Zchlazení na nízké teploty dálo se v obvyklé době, vždy podle všeobecného tělesného stavu pokusné osoby a teploty vody. Vyjmutí z vody dělo se při 30° rektální teploty. Při této teplotě byly pokusné osoby vždy v bezvědomí. V osmi případech byly pokusné osoby uloženy na širokou postel mezi dvě nahé ženy. Ženy se musely co nejtěsněji přimknout k zchlazenému člověku. Pak byly všechny tři osoby přikryty pokrývkami. K urychlení zahřívání se nepoužívalo ani elektrických prostředků, ani léků.
C. Výsledky:
1. Při měření teploty pokusných osob je v každém případě nápadné, že došlo k dodatečnému poklesu teploty až o 3° (viz křivku 1), to znamená silnější pokles než při jakémkoli jiném druhu zahřívání. Bylo možno pozorovat, že se vědomí vrátilo rychleji, tj. již při nižší teplotě než u jiných způsobů zahřívání. Když však pokusné osoby již jednou nabyly vědomí, tu je již neztrácely, ale velmi rychle pochopily svou situaci a přimkly se těsně k nahému ženskému tělu.
K vzestupu teploty těla dochází přibližně stejnou rychlostí jako u pokusných osob, které byly zahřívány tak, že byly zabaleny do přikrývek (viz křivku 2). Výjimkou byly čtyři pokusné osoby, které souložily mezi 30-32°. U těchto pokusných osob nastal po koitu velmi rychlý vzestup teploty, který se dá srovnat jen se zahříváním v horké lázni (viz křivku 2 a 3).
2. Další pokus se týkal zahřívání člověka vystaveného nízkým teplotám jedinou ženou. Zde dochází v každém případě k podstatně rychlejšímu zahřátí, než při použití dvou žen. Z toho odvozuji, že při zahřívání jedinou ženou odpadají osobní zábrany a žena se přitiskne k člověku těsněji (viz křivka 4). K znovunabytí plného vědomí dochází i zde nápadně rychle, toliko jedna pokusná osoba nenabyla vědomí vůbec a zaznamenali jsme u ní jen nepatrné zahřátí. Jak potvrdila pozdější pitva, nastal exitus u pokusné osoby na základě krvácení do mozku.
D. Shrnutí.
Při zahřívacích pokusech pokusných osob vystavených velmi nízkým teplotám se ukázalo, že k zahřívání živočišným teplem dochází velmi pomalu. Pouze ty pokusné osoby, jejichž stav dovolil koitus, se zahřály nápadně rychle a stejně nápadně rychle se obnovoval plně jejich dobrý zdravotní stav. Jelikož při příliš dlouhém setrvání těla v nízkých teplotách může dojít k poškození ústředních orgánů, musí se zvolit k opětovnému zahřívání ona metoda, která zaručí nejrychlejší překonání nebezpečných nízkých teplot. Nejlépe se tu osvědčila metoda, při které se teplo tělu dodává horkou lázní.
Zahřívání silně zchlazených lidí lidským nebo zvířecím teplem lze doporučit jen v takových případech, kdy není možný žádný jiný způsob zahřívání, nebo jde-li o slabá individua, která by snad dobře nesnesla mohutné dodávání tepla. Mám na mysli například malé děti, vystavené nízkým teplotám, které se zahřejí nejlépe na mateřském těle současně s přikládáním zahřívacích lahví.
Dachau 12. února 1943.
Dr. S. Rascher
SS hauptsturmführer
Pro takové hromadné pokusy je Osvětim ve všech směrech daleko vhodnější než Dachau
MUDr. S. Rascher
SS hauptsturmführer Mnichov 17. února 1943
Říšskému vůdci SS a náčelníku
německé policie
panu Heinrichu Himmlerovi
Berlín SW 11
Prinz - Albrechtstr. 8
Velevážená říšský vůdče!
Zasílám Vám v příloze v krátkém výtahu shrnutí výsledků, které jsme získali při zahřívacích pokusech živočišným teplem na zchlazených lidech.
Tohoto času pracuji na tom, abych dokázal na pokusech s lidmi, že člověk, který je vystaven suchému chladu, může být opět zahřát právě tak rychle, jako ten, kdo je zchlazen pobytem ve studené vodě. Říšský lékař SS, SS gruppenführer dr. Grawitz však velmi pochybuje o této možnosti a mínil, že bych to musel dokázat na 100 pokusech. Až dosud jsem zchladil asi 30 neoděných lidí za sucha na minus 27-29° C po dobu 9-14 hodin. Po určité době, která odpovídala jednohodinové dopravě, jsem dal pokusné osoby do horké lázně. Až dosud byla pokusná osoba v každém případě přes částečně do běla omrzlé ruce a nohy opět zcela zahřáta nejdéle za jednu hodinu. U několika pokusných osob nastala den po pokusu nepatrná malátnost s lehkým vzestupem teploty. Smrtelné případy u tohoto mimořádně rychlého zahřívání jsem dosud nepozoroval. Vámi doporučené zahřívání v sauně, velevážený říšský vůdče, jsem nemohl dosud uskutečnit, neboť v prosinci a lednu bylo pro pokusy za sucha příliš teplé počasí a nyní je tábor uzavřen vzhledem k tyfu, takže pokusné osoby nemohu brát do sauny SS. (Několikrát jsem se dal očkovat a provádím v táboře, přes tyfus, pokusy sám). Bylo by nejjednodušší, kdybych byl přeložen ke zbraním SS a jel s Neffem do Osvětimi. Tam bych mohl na řadě hromadných pokusů daleko rychleji rozřešit problém zahřívání zmrzlých za sucha. Pro takové hromadné pokusy je Osvětim ve všech směrech daleko vhodnější než Dachau, neboť je tam chladněji a vzhledem k prostoru tábora se vzbudí méně pozornosti (pokusné osoby křičí, když silně mrznou).
Odpovídá-li to Vašim úmyslům, velevážený říšský vůdče, provádět s urychlením tyto pokusy, důležité pro pozemní armádu, v Osvětimi (nebo v Lublínu nebo v jiném táboře na Východě), pak Vás co nejoddaněji prosím, abyste mi dal v nejbližší době příslušný rozkaz, abych mohl využít ještě posledních zimních mrazů.
S nejoddanějšími pozdravy
zůstávám s upřímnou vděčností
H e i l H i t l e r !
Váš stále Vám oddaný
S. Rascher
Dokument Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Aby Himmler zajistil pokračování Rascherových pokusů, zařídil jeho převedení ke zbraním SS
Jako důkaz předkládám dopis, který je označen jako náš dokument 1617-PS. Je to dopis říšského vůdce SS z listopadu 1942 "milému kamarádu Milchovi", generálovi polnímu maršálovi Milchovi. Předkládám jej jako doličný předmět US-466. Budu číst nyní oba první odstavce tohoto dopisu, našeho dokumentu 1617-PS.
"Milý kamaráde Milche. Jistě si vzpomenete, že jsem Vám kladl obzvláště na srdce prostřednictvím SS obergruppenführera Wolffa práci SS führera dr. Raschera, jenž je lékařem pro dovolence letectva.
Práce, které se zabývají chováním lidského organismu ve vysokých výškách, jakož i jevy při zchlazení lidského těla při delším pobytu ve studené vodě a podobnými problémy životně důležitými právě pro letectvo, mohou u nás být prováděny s takovým účinkem právě proto, že jsem já osobně převzal odpovědnost poskytovat pro tyto pokusy asociály a zločince z koncentračních táborů, zasluhující trest smrti."
Další čtyři odstavce vypouštím. Himmler v nich hovoří o obtížích s těmito pokusy, neboť křesťanské lékařské kruhy jsou proti nim. Přicházím k poslednímu odstavci na první straně překladu. Je to sedmý odstavec dopisu:
"Prosím Vás, abyste štábního lékaře v záloze dr. Raschera propustil z letectva a přeložil jej k zbraním SS. Dám pak všechny pokusy na tomto poli provádět pod mou výhradní odpovědností a zkušenosti, které my v SS jen částečně potřebujeme pro omrzlé na Východě, přenecháme beze zbytku k použití letectvu. V té souvislosti Vám ovšem navrhuji, aby byl Vámi a Wolffem vybrán lékař, který není v církvi a který by současně musel být čestným vědcem, jenž nemá sklon k duševní krádeži, jemuž by mohly být sděleny výsledky. Ten lékař by však musel mít též přístup na rozhodující místa, aby zkušenosti byly skutečně využity. Věřím, že toto řešení - převést dr. Raschera k SS, aby mohl provádět pokusy pod mou odpovědností a z mého pověření - by bylo nejlepší."
Z protokolu přelíčení před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
"Rascherovy pokusy nebyly jediné, o něž se SS zajímaly"
Aniž bych se pokoušel obsáhnout úplně plány pokusů, podám zde pouze jeden příklad tohoto druhu činnosti SS. Odvolávám se na náš dokument L-103, zprávu nejvyššího hygienika v úřadu říšského lékaře SS a policie, která je z 12. září 1944. Předkládám ji jako doličný předmět US-467. Ještě bych chtěl dodat, že úřad říšského lékaře SS a policie se nachází v oddělení osobního štábu, jak je vyznačeno ve druhém čtverci na pravé straně na čáře, vedoucí z osobního štábu dolů.
Budu číst několik odstavců z této zprávy. Je to zpráva nejvyššího hygienika úřadu říšského lékaře SS a policie a je podepsána SS oberführerem dr. Mrugowským. Odvolává se na pokusy s otrávenými náboji. První odstavec zní takto:
"V přítomnosti SS sturmbannführera dr. Dinga, pana dr. Widmanna a podepsaného byly provedeny 11. září 1944 na pěti odsouzených k smrti pokusy s náboji s akonitinnitrátem. Šlo o střely ráže 7,65 mm, které byly plněny jedem v krystalické formě. Pokusné osobě byla vleže zasazena jedna střelná rána do levého stehna. U dvou osob bylo stehno hladce prostřeleno. U nich nebylo ani později žádné působení jedu zjištěno. Obě tyto pokusné osoby byly proto vyřazeny."
Vynechávám další odstavec a pokračuji pak třetím odstavcem zprávy.
"U všech tří odsouzenců dochází k překvapivé shodě. Nejdříve nenastaly žádné zvláštnosti. Po 20 až 25 minutách nastal u nich motorický neklid a lehký slinotok. Oboje pak opět ustalo. Po 40 až 44 minutách začal silný slinotok. Otrávení hojně polykali, později slinotok zesílil tak, že jej již nemohli polykáním zvládnout. Pěnivé sliny vytékaly z úst. Potom se dostavilo dávení a zvracení."
Další tři odstavce popisují chladným vědeckým způsobem reakce umírajících osob. Pak popis pokračuje a cituji oba poslední odstavce na straně 1 překladu, šestý odstavec zprávy:
"Současně trvalo úporné dávení. Jeden z otrávených se marně pokoušel zvracet. Aby toho dosáhl, strčil si čtyři prsty ruky až do posledního kloubu hluboko do úst. Přesto zvracení nenastalo. Obličej přitom zrudl.
Další dvě otrávené osoby pobledly ve tváři již dříve. Ostatní úkazy byly tytéž. Motorický neklid narůstal později s takovou silou, že se osoby vzpínaly a opět sebou házely, kroutily očima, prováděly nesmyslné pohyby rukama a pažema. Konečně ustal neklid, zornice se maximálně rozšířily, odsouzenci tu leželi tiše. U jednoho z nich byly pozorovány křeče a odchod moči. Smrt nastala po 121, 123 a 129 minutách po výstřelu."
Z protokolu přelíčení před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
Říšské ministerstvo financí podporovalo plán pokusů SS
Skutečnost, že lékaři SS podnikali takovéto pokusy, není jen náhodná. Souhlasilo to dokonale se světovým názorem a rasistickou filosofií, která v Himmlerových slovech pojímala člověka jako veš a výkal. Ale hnacím faktorem bylo to, že jen SS měly možnost dodávat potřebný lidský materiál. A ty dodávaly tento materiál prostřednictvím hlavního úřadu pro hospodářskou správu SS. Odvolávám se na náš dokument 1751-PS, dopis vedoucího odboru D při hlavním úřadu pro hospodářskou správu SS z 12. května 1944. Předkládám jej jako doličný předmět US-468. Cituji tento dopis. Je to poslední stránka dokumentu v originálu. Cituji:
"Jsou tu příčiny poukázat na to, že před zasláním vězňů k provádění pokusů je v každém případě nutné vyžádat si zde povolení k jejich vyzvednutí.
Přitom musí být udáno číslo, druh věznění, u arijských vězňů přesné personálie, jednací číslo hlavního úřadu pro bezpečnost říše a důvod poslání do koncentračního tábora.
Zakazuji výslovně zasílat vězně k pokusům bez předloženého souhlasu."
Říšské ministerstvo financí, které bylo s to dát k dispozici prostředky, bylo ochotno podporovat plán pokusů SS. Předkládám jako důkaz výměnu dopisů mezi říšským ministerstvem financí, říšskou výzkumnou radou a říšským lékařem SS a policie. Najdeme je v dokumentu 002-PS, doličný předmět US-469.
Mezi říšským lékařem a Mentzelem, pisatelem původního dopisu, došlo k rozhovoru a 25. března 1943 napsal Mentzel dopis říšskému ministru financí, který je na straně 1 překladu. Je to dopis presidenta říšské výzkumné rady, vedoucího poradního sboru pro obchodní záležitosti, říšskému ministru financí z 25. března 1943. Dopis začíná takto:
"K Vašemu dopisu z 19. prosince" - pak následuje jednací číslo dopisu - "na který jsem Vám dal zaslat 19. února předběžné sdělení, zaujímám toto konečné stanovisko:
"Říšský lékař SS a policie se postavil v osobním rozhovoru se mnou na stanovisko, že jím hájené požadavky na rozpočet se dotýkají v zásadě čistě vojenského sektoru zbraní SS. Pokud jsou z menší části poskytovány pro výstavbu vědeckých pracovišť, vztahují se výlučně na takové záležitosti, které se dají provádět výhradně s materiálem (vězni), jenž mají k dispozici zbraně SS a nemůže ho převzít žádný jiný výzkumný ústav. Nemohu proto jménem říšské výzkumné rady nic proti požadavkům říšského lékaře SS a policie na rozpočet namítat."
Dopis je podepsán: "Mentzel, ministerský ředitel".
Z protokolu přelíčení Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Pokusy si vyžádaly vždy 100 obětí
"Velkému počtu vězňů se odebírala přes jejich odpor krev, která byla určena pro transfůze německým vojákům. Když se vězeň takovému odebírání krve vzpíral, podrobil německý lékař nebo ošetřovatel odporujícího dárce krve takovému týrání, že nešťastník musel být odnesen na nosítkách. Tato procedura se opakovala tak dlouho, až vězeň s odběrem krve souhlasil." (52)
"V Birkenau shromáždili Němci velký počet dvojčat, dětí i dospělých, jimž odebírali krev na Wassemannovu krevní zkoušku, aby tak zjišťovali vady dědičnosti, a ke studiu krevních skupin. Němci provedli na vězních určitý počet operací, např. prováděli zcela svévolným způsobem Lerichovu operaci.
Počátkem roku 1942 prováděli Němci pokusy se vstřikováním vzduchu do vén. Chtěli zjistit, jaké množství stlačeného vzduchu může být do vén vstřiknuto, aniž se přivodí embolie. Nemám přesné údaje o výsledcích těchto pokusů. V téže místnosti se prováděla vstřiknutí 33% roztoku kysličníku vodičitého; smrt byla okamžitá. Přitom vznikala obtíž, že totiž do vén, které nebylo vidět, se vstřiknutí často nepodařilo a nastřiknutá tekutina vyvolávala nesnesitelné bolesti v tkáni a silnou reakci pokusného objektu. Tato metoda byla nepohodlná, shledána nedostatečnou a tak se jí vzdali." (86)
"Blok 41 sloužil lékařským experimentům a vivisekcím"
V jedné místnosti pro tento účel zvlášť zařízené sloužil operační stůl z fajánse s šikmými žlábky, aby mohla lépe odtékat krev, k vivisekci, kterou prováděli tři známí němečtí profesoři před svými žáky.
Pokusy si vyžádaly vždy 100 obětí. Obětmi byli obyčejně polští židé. Byli na požádání pověřeného lékaře posláni ze Stutthofu a s vězni neměli žádný styk.
Vyhledali dvakrát vždy po dvaceti osobách, jejichž svaly na nohou obnažili a dávali jim na ně nějaký lék (X). Po sejmutí obvazu se objevily vředy. Nato se dostavil jakýsi SS lékař z Berlína, aby je prohlédl. Tyto oběti byly vybírány náhodně ze skupiny nemocných, kteří byli v rekonvalescenci po operaci." (65)
"Znám jednoho z nich, který vyprávěl o své první operaci; druhá operace se plně podařila, neboť pak umřel . . . (určitě jej zabili, aby mu zabránili o tom vyprávět)." (80)
"Našel jsem v archívu zprávu lékaře, jenž si jednou stěžoval na špatný zdravotní stav osob, které mu byly posílány, a požadoval 90 nových obětí v dobrém zdravotním stavu pro plánované pokusy." (65)
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
"Pokus ztroskotal: účinek nebyl dost rychlý"
"V této době se pracovalo na technické přípravě V 3. Chtěli vyzkoušet na člověku sílu jedu, který měla obsahovat látka pro náplň této nové zbraně. Přivedli proto jednoho dne 6 kápů na blok 46, škrábli je na paži jako při očkování jehlou napuštěnou jedem. Pak dopravili v autu do márnice krematoria. Všichni jak v krematoriu. tak v pitevně, jsme dostali rozkaz, abychom ihned opustili na tři hodiny svá místa. Po třech hodinách jsme se vrátili, ale slyšeli jsme hrozný křik a opět nás poslali pryč. Pokus s novou zbraní tak ztroskotal: účinek nebyl dost rychlý. Bylo by dost času dát ještě protijed. Mimo to se namítalo, že by Angličané mohli použít obdobného válečného prostředku jako odvety, neboť měli k dispozici větší technické prostředky k výrobě jedů než Němci."
"V místnosti 15 bloku 28 bylo 30 vězňů, kteří byli rozděleni do tří skupin po osmi až dvanácti lidech.
První skupina těchto pokusných králíků dostala injekce s petrolejem, vstřiknuté pod kůži obou nohou. Byla to subkutánní a velmi hluboká injekce dvou až tří kubických centimetrů petroleje. Po osmi dnech se ukázala nehnisavá flegmona. Rozřízli ji a sebrali sekret z rány do sterilizovaných, hermeticky uzavřených skleněných rourek. Ty pak zaslali do ústavu ve Vratislavi.
Na druhé skupině deseti mužů prováděli jiné pokusy, které spočívaly v tom, že obětem dráždili kůži různými chemickými látkami. Některé z nich ošetřovali osmdesáti procentním roztokem octanu hlinitého (Buronova roztoku). Pokusy prováděli denně po celý týden jednou na rameni, jindy na noze, vždy však na stejném místě. Po této době došlo k těžkému podráždění kůže, jež vedlo v některých případech k vytvoření hlubokých vředů. Toto dráždění se vyvolávalo ve dvou vrstvách (na povrchu i v hloubce). Sekret pak dávali do sterilizovaných rourek, jež se rovněž posílaly na histopatologické vyšetření do Vratislavi.
Je nutné zdůraznit, že se tyto vředy těžko hojily. U jednoho židovského maďarského vězně se zahojily teprve po sedmi měsících.
U jiných opět zkoušeli účinek černého prášku na vnějším povrchu ramene.
Třetí skupina dostala u vchodu do sálu č. 13 malou snídani, 250 g bílého chleba a slabý čaj. V určenou hodinu je nechal K. vstoupit do zvláštní místnosti, kde museli v jeho přítomnosti spolykat 15 - 20 acridinových pilulek. Pak je poslali zpátky do místnosti č. 13; každý dostal nádobku, do níž se musel vymočit. Každý den jim moč odebírali a posílali ji zvláštní poštou do Vratislavi. Třetího dne měli všichni vězňové, kteří požívali acridin, žloutenku. Moč pro denní analýzu se posílala tři týdny. Tyto pokusy se konaly od 22. srpna do 25. října 1944."
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
"Výsledky: smrštění mozku, zhnisané a rozežrané plíce a játra"
"Jednoho dne přišel do tábora již zmíněný profesor z univerzity ve Štrasburku a jeden letecký důstojník. Požadovali 30 (mladých a silných) internovaných vězňů, které izolovali v jednom bloku. Polovina bloku byla uzavřena a nikdo vyjma profesora, důstojníka a mne nesměl dovnitř. Určili mne k tomu, abych se staral o nemocné a pozoroval průběh nemoci. Také esesáci měli zakázáno vcházet do bloku. Bylo nám zakázáno vyprávět, co se tam dálo.
Viděl jsem toto:
Důstojník a profesor si nasadili plynové masky. Vstřikli do plochy dlaně a do vnější strany předloktí asi 10 ccm jakési látky. Deset vězňů dostalo pak 15 kapek voganu, 10 dalších 8 takových kapek a zbytek nic.
Nemocní stáli hodinu s nataženou obnaženou paží a čekali. Pak jsme je položili na lůžko. První večer začali nemocní křičet bolestí. Místo vstřiknutí se pokrylo spáleninou. Brzo jí bylo pokryto celé tělo. Všichni trpěli bolestí v očích a na plicích. Dělal jsem vše možné, abych jim pomohl. O půlnoci jsem si lehl a druhý den jsem zjistil, že jen stěží vidím. Přišel důstojník, ne aby vyšetřil nemocné, ale aby si je vyfotografoval. Od toho dne je fotografovali denně, ale vůbec se nestarali o nemocné, kteří řvali jako zvířata. Chvílemi byli bez vůle, chvílemi jakoby zešíleli. První zemřel po čtrnácti dnech (21. 12. 1942). Jeho mrtvola byla poslána do Štrasburku. Potom již nesměla žádná mrtvola opustit tábor. Zkoušky se prováděly na místě. Autopsie měla tento výsledek: smrštění mozku, zhnisané a rozežrané plíce i játra. Ostatní byli napolo slepí a nemocní s plicemi." (115)
"K tomu přistupuje to, že tyto pokusy na lidech neměly naprosto žádný zvláštní význam a že se mohly provádět se stejnými výsledky na zvířatech, připustí-li se již, že byl o ně vůbec nějaký vědecký zájem. Jejich účel stejně jako použité prostředky byly nelidské." (13)
Místo aby experimentovali s morčaty, králíky nebo myšmi, bylo jednodušší a více vzrušující provádět pokusy na lidech.
Zástupci lékařských kruhů přicházeli občas z Berlína, aby tak rozmnožili počet osob, zaměstnaných pokusy." (106)
"Němci dali v jedné, pro to zvlášť určené budově vystavět plynovou komoru, aby mohli vyzkoušet na lidských obětech dusivé plyny." (65)
"Hermeticky uzavřená přepážka s okénky umožňovala, aby bylo vidět do vnitřku této komory. V ní rozbili 2-5 ccm ampulku. Lékaři si navzájem blahopřáli k dobrému výsledku svých pokusů.
. . . Tito lékaři prováděli pokusy s plyny na těchto nešťastnících v plynové komoře mimo tábor. Jen za jeden den (10. srpna 1943) šlo do plynu 86 žen a jejich mrtvoly byly pak ihned spáleny.
Stejně tak je dokázáno, že 11. srpna 1943 šlo do plynu 15 žen, 13. srpna 1943 14 žen, 17. srpna 1943 30 mužů, 19. srpna 1943 29 mužů. Asi 1668 žen a víc než 10 000 mužů bylo ve Stutthofu usmrceno plynem." (115)
"Jednoho dne shromáždili všechny cikány a maďarské kočovníky. Přivedli je na pokusy do plynové komory. Němci požádali nejdříve o dobrovolníky. Nikdo se nehlásil. Němci poslali dovnitř s donucením Maďary. Polovina z nich zemřela. Přesný počet obětí, které toho dne zahynuly v plynové komoře, nemohu udat." (21)
"Tak tedy německý architekt dokázal vypracovat plány budovy, určené pro tento zločin, německý vědec dokázal "vyspekulovat" tuto myšlenku a sledovat její provádění. Němci pozorovali připevněným kukátkem smrtelný zápas mužů a žen, kteří byli takovýmto způsobem vražděni."
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Pokusy se spáleninami způsobenými fosforem
Z deníku oddělení výzkumu skvrnitého tyfu a virů na Hygienickém ústavu zbraní SS.
19. 11. 1943: Pokus se zápalnou fosforokaučukovou pumou.
25. 11. 1943:
K vyzkoušení preparátu "R 17" při ošetřování čerstvých spálenin způsobených fosforem a preparátu "Echinacinsalbe" a "Echinacin-extern" při dalším ošetřování způsobených popálenin, vesměs preparátů závodu dr. Maduse v Radebeulu u Drážďan, byly ve dnech, uvedených v příloze, vykonány pokusy s popálením fosforovou hmotou, vyňatou z anglické zápalné pumy nalezené u Lipska. Tyto pokusy se prováděly na 5 pokusných osobách.
5. 1. 1944:
Protokoly zašlete říšskému lékaři SS s prosbou o jejich předání závodu dr. Maduse.
Dr. Ding v. r.
SS sturmbannführer
30. až 31. 12. 1943:
Zvláštní pokus na 4 osobách v Sachsen Koch/Hovenu. Na rozkaz SS gruppenführera Nebeho byl pokus proveden za přítomnosti dr. Morgena a dr. Wehnera.
Dr. Ding v. r.
SS sturmbannführer
"Každý pokus je nutné postavit na roveň vraždě, za niž jsou odpovědny SS jakožto celek"
Přecházím nyní k experimentům s fosforem, které se prováděly hlavně na ruských zajatcích. Tyto pokusy s fosforem se na ruských zajatcích na bloku 46 prováděly z těchto důvodů: pumy, které svrhli spojenci na Německo, způsobily civilnímu obyvatelstvu a vojákům spáleniny, které se špatně hojily. Němci proto hledali postupně nějaké léky, které by usnadnily hojení těchto ran způsobených popálením. Proto se začalo na bloku 46 s pokusy na ruských zajatcích. Byly jim uměle způsobeny popáleniny fosforem. Potom zkoušeli na vězních různé léky dodané německým průmyslem.
M. DUBOST: Jaké byly následky těchto experimentů?
BALACHOWSKI: Tyto experimenty končily vždy smrtelně.
M. DUBOST: Vždy smrtelně? Každý pokus je tedy nutno postavit na roveň vraždě, za níž jsou odpovědny SS jako celek?
BALACHOWSKI: Odpovědní jsou ti, kteří vytvořili toto zařízení.
M. DUBOST: To tedy znamená SS jakožto celek a němečtí lékaři zejména?
BALACHOWSKI: Bez pochyb, neboť rozkazy přicházely z pokusného oddělení č. 5. SS nesou odpovědnost, neboť tyto rozkazy vycházely z tohoto oddělení v Lipsku, to tedy znamená z nejvyššího vedení SS.
BALACHOWSKI: Viděl jsem na bloku 50 fotografické snímky popálenin fosforem z pokusů v bloku 46. Člověk nemusí být žádným odborníkem, aby pochopil, co asi tito lidé protrpěli, když jim bylo spáleno maso až na kost. Když byl po třech měsících pokus zakončen, všichni, kdož ho přežili, byli zlikvidováni.
Z protokolu přelíčení Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku
Zpráva o sérii pokusů v koncentračním táboře Buchenwald
(kopie dokumentu č. 58 zde)
Posádkový lékař zbraní SS
Výmar Výmar - Buchenwald 8. ledna 1944
Pl (Az.: 14 h/kom. táb.) - 1,44 - Sch./Wi.
Věc: Série pokusů
Odvolání: Oběž. 151 SS - WVH, odbor 3 - konc. táb. - Az.: 87/10. 43.
Přílohy: 0 Lg./Wy
Vedoucímu úřadu D III
Oranienburg
Toho času jsou v konc. táboře Buchenwald prováděny běžně tyto série pokusů: kontrola krevních konzerv na 12 vězních, popálenina plynem - vysoce imunizační pokus na 14 vězních, pokusy s popáleninami hmotou fosforokaučukových zápalných pum na 3 vězních, všechny pasáže skvrnitého tyfu na 10-14 vězních. Pokusy se provádějí na pokusné stanici skvrnitého tyfu na bloku 46.
Běžná hlášení o nich jsou zasílána Hygienickému ústavu SS.
Posádkový lékař zbraní SS
podpis nečitelný
SS hauptsturmführer
Leptání infikovaných ran koncentrovanou kyselinou karbolovou
(kopie dokumentu č. 59 zde)
D III
Az.: 87/3. 44 LG/Wy 29. března 1944
Věc: Pokusy SS obersturmbannführera dr. Schmicka
Odvolání: Váš dopis ze 7. 3. 1944, Az.: 7/XVI/44
Příloha: Popis pokusů
Říšskému lékaři SS a policie,
Vedoucímu osobního oddělení
Berlín W 15
Knesebeckstr. 51
Vedoucí sanitní služby v hlavním úřadě WV. SS přednesl 29. 3. 44 náčelníku hlavního úřadu zprávu o pokusech navržených SS obersturmbannführerem dr. Schmickem (leptání infikovaných ran koncentrovanou kyselinou karbolovou). Náčelník hlavního úřadu prohlásil, že je srozuměn s prováděním pokusů za předpokladu, že tím nedojde k absenci z práce. SS obersturmbannführer Schmick se může v této záležitosti spojit přímo s SS standartenführerem Pisterem, velitelem koncentračního tábora Buchenwald.
Vedoucí sanitní služby v hlavním
úřadě pro hospodářskou správu SS a vedoucí
odboru D III
D. Lolling v. r.
SS standartenführer
Kopie pro: velitele koncentračního tábora Buchenwald, SS obersturmbannführera dr. Schmicka, Jena, chirurgická klinika university.
za správnost opisu:
Podpis nečitelný
SS hauptsturmführer
Esesácký plán sterilizace
Říšský lékař SS přidělil úkoly
Říšský vůdce SS Berlín 30. května 1941
Říšský lékař SS
Az.: IV/102/41 Tajná říšská věc
Věc: Léčení neplodnosti žen
Týká se: Přednáška u říšského vůdce SS dne 27. 5. 41
Říšskému vůdci SS - osobní štáb
Berlín SW 11
Prinz Albrechtstr. 8
V příloze Vám zasílám seznam odborných lékařů pověřených zabývat se neplodností žen podle metody prof. Clauberga:
1. Prof. Clauberg, Königshütte/OS. (Horní Slezsko) závodní nemocnice
2. SS standartenführer prof. dr. von Wolff, Berlín W 15 Meineckestr. 4
3. SS sturmbannführer prof. dr. Erhardt, Štýrský Hradec, universitní ženská klinika,
4. SS hauptsturmführer prof. dr. M. Günther, K. F. Schulze, Greifswald, universitní ženská klinika.
Říšský lékař SS
Grawitz
SS brigadeführer
Claubergův "Plán na vytvoření výzkumného ústavu biologie rozmnožování"
Střediskem, z něhož vycházejí všechny záměry, kde vznikají problémy, řeší se a uplatňují posléze v praxi, je a zůstane klinika. Musí to být zároveň porodnická klinika. Neboť problémy (většinou hormonálního rázu) se týkají nejen praktické gynekologie a porodnictví, nýbrž jsou s těhotenstvím a porodnictvím co nejúžeji spjaty. Tyto problémy jsou právě tak nedozírné, jako je nutné postupně je řešit, neboť od jejich řešení je možno si pro budoucnost mnoho slibovat také pro porodnictví.
Na této klinice musí být dána možnost:
a) dosud neplodné ženy, u nichž je potomstvo žádoucí, co nejintenzivněji léčit, jakož i v případech, které byly dosud beznadějné, uplatňovat nebo vyzkoušet nově získané výsledky.
b) uplatňovat metodu bezoperační (nekrvavé) sterilizace u žen, kde potomstvo je nežádoucí, a když se tato metoda osvědčí, běžně ji používat.
K této klinice musí být připojena:
c) laboratoř pro rozsáhlé pokusy se zvířaty, které jsou stále základním materiálem pro další výzkum.
K tomuto výzkumnému ústavu by musel být připojen:
d) pokusný statek jako základna k řešení otázky "zemědělství a plodnost" pro
1. rozsáhlé pokusy s výživou zvířat,
2. rozsáhlé pokusy s výživou člověka (ženy vězněné v táborech),
přiložená skica
Clauberg v. r.
"Prof. Clauberg potřebuje k vypracování této metody pro svou kliniku vybrané ženy"
Říšský vůdče!
Při rozhovoru, který se konal dne 27. 5. 1941 za přítomnosti profesora Clauberga o jeho nové metodě bezoperativní sterilizace méněcenných žen, došlo bohužel k nedorozumění.
Profesor Clauberg potřebuje, aby k vypracování této metody byly pokusné ženy dodány přímo na jeho kliniku v Königshütte nebo v nejbližším okolí. Metoda je ve stadiu výzkumu a profesor Clauberg potřebuje k těmto pokusům svůj speciálně školený klinický štáb, aby při případných nehodách měl možnost osobního operativního zásahu.
Při nedocenitelném významu, kterou by taková metoda s ohledem na naši negativní populační politiku měla, je důležité a nutné podporovat všemi prostředky bezvadné vypracování této metody. Doporučuji, říšský vůdče, abyste vyhověl návrhu prof. Clauberga zřídit v Königshütte nebo v blízkosti výzkumný ústav a k němu připojit ženský koncentrační tábor s přibližně 10 osobami . . .
Z dopisu říšského lékaře SS z 29. 5. 1941 říšskému vůdci SS
Koncentrační tábor Osvětim je k dispozici pro pokusy s lidmi
Vůdcův hlavní stan, . . července 1942
Tajná říšská věc
1 vyhotovení
SS brigadeführer prof. MUDr. C. Clauberg, který se chlubil, že může denně sterilizovat 1000 žen. Clauberg žil beztrestně v Německé spolkové republice. Světová veřejnost marně žádala, aby byl souzen za své válečné zločiny. Přesto, že byly předloženy zdrcující důkazy, bonnská vláda jej před soud nepostavila. R. 1958 Clauberg zemřel, aniž byl odsouzen. (Pozn. překl.).
Dne 7. 7. 1942 došlo k rozhovoru mezi říšským vůdcem SS, SS brigadeführerem profesorem dr. G e b h a r d t e m, SS brigadeführerem G l ü c k e m, a SS brigadeführerem profesorem C l a u b e r g e m, z Königshütte. Rozhovor se týkal sterilizace židovek. Říšský vůdce SS přislíbil SS brigadeführerovi prof. Claubergovi, že mu dá pro jeho pokusy na lidech a zvířatech k dispozici koncentrační tábor Osvětim. Na základě několika zásadních pokusů má být nalezen způsob účinné sterilizace, aniž by to postižené zpozorovaly. Jakmile budou výsledky těchto pokusů známy, přeje si říšský vůdce, aby mu byla předložena zpráva, aby se pak mohlo začít s praktickým prováděním sterilizace židovek.
Právě tak by bylo nejlépe, aby se ve spolupráci s profesorem dr. H o h l f e l d e r e m, který je rentgenologickým odborníkem, vyzkoušelo, jakým způsobem se může dosáhnout sterilizace mužů rentgenovým ozařováním.
Říšský vůdce SS zdůraznil všem přítomným pánům, že zde jde o nejtajnější věci, o kterých lze jednat jen interně, při čemž všichni, kdož jsou přítomni pokusům či jednáním, musí se zavázat, že udrží vše v tajnosti.
Brandt v. r.
SS obersturmbannführer
"Věřím, že pokud jde o potřebu lidí, připojením k Vašemu táboru v Horním Slezsku budou vytvořeny ty nejlepší předpoklady"
Velevážený říšský vůdče!
Na svůj dopis z 5. 6. 41 "týkající se výzkumného ústavu pro biologii rozmnožování" jsem obdržel tehdy obratem odpověď s datem 19. 6. 41 od Vašeho osobního pobočníka SS sturmbannführera Brandta, že Vy - říšský vůdče - jakmile jen to bude možné, se vrátíte k mému výkladu. Bezpochyby tomu zabránily krátce na to válečné události, které byly daleko důležitější.
Chtěl bych Vám krátce připomenout, že tehdy nevyřešený problém, jak mně budou dány k dispozici ženy uvězněné v koncentračním táboře, mi znemožňuje pokračovat v práci. S náčelníkem štábu Vaší tehdejší služebny SS obersturmbannführerem dr. Arltem jsem se sešel na vědecké poradě a pohovořil jsem s ním o své výzkumné činnosti na poli biologie rozmnožování. Pan dr. Arlt mi přitom řekl, že ten, kdo dnes v Německu na takovýchto věcech má zvláštní zájem a kdo by mi mohl pomoci, jste, velevážený říšský vůdče, Vy sám. Pak jsem ho, jako příslušníka SS a vedoucího štábu Vaší tehdejší služebny krátce informoval o tom, že jsem Vás o této záležitosti již informoval.
Po tomto rozhovoru si dovoluji Vás co nejoddaněji, říšský vůdče, poprosit, aby mi zde, v Horním Slezsku, byla dána možnost, abych mohl provádět svou práci . . .
Věřím, že pokud jde o poskytnutí pozemku, potřebných zvířat, ošetřovatelů a lidí, připojením k Vašemu táboru v Horním Slezsku budou vytvořeny ty nejlepší předpoklady.
Z dopisu prof. MUDr. C. Clauberga z 30. 5. 1942
říšskému vůdci SS
Sterilizace židovek v koncentračním táboře Ravensbrück
Říšský vůdce SS
Osobní štáb Vůdcův hlavní stan, 10 VII. 42
Deník č. 66/42
Bra/Dr. T a j n á ř í š s k á v ě c
6 vyhotovení
6. vyhotovení
Panu
profesoru C L A U B E R G O V I
K ö n i g s h ü t t e.
Velevážený pane profesore!
Říšský vůdce SS mě dnes pověřil, abych Vám napsal a tlumočil Vám jeho přání, abyste po předběžném jednání s SS obergruppenführerem POHLEM a táborovým lékařem ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku, jel do Ravensbrücku, abyste tam Vaší metodou prováděl sterilizaci židovek.
Dříve než svou práci zahájíte, pokládá říšský vůdce SS za důležité, aby se od Vás dozvěděl, jakou dobu by si vyžádala sterilizace 1000 židovek. Židovky samotné nesmí nic vědět. Podle názoru říšského vůdce SS mohl byste dávat příslušnou injekci v rámci všeobecné prohlídky.
Účinek sterilizace by se pak musel důkladně prozkoumat, hlavně tím způsobem, že by se po určité době, kterou byste sám určil, dalo zjistit třeba rentgenovými snímky, k jakým změnám došlo. V jednotlivým případech by se měla též provést praktická zkouška tak, že by se uvěznila jedna židovka s jedním židem na určitou dobu společně a pak by se pozorovalo, jaký se dostaví výsledek.
Prosím Vás, abyste mně zaslal vyjádření k mému dopisu, abych mohl říšského vůdce informovat.
H e i l H i t l e r !
Brandt v. r.
SS obersturmbannführer
(kopie dokumentu č. 60 zde)
První strana originálu následujícího dopisu
1000 sterilizací za jediný den
Velevážený říšský vůdče!
Věren své povinnosti zasílat Vám čas od času zprávu o stavu svých výzkumů, přicházím dnes se svými řádky. Přitom Vás chci, tak jako v minulosti, informovat jen tehdy, jde-li o něco podstatnějšího. Že k tomu dochází teprve dnes - po mé osobní rozmluvě s Vámi v červenci 1942 - spočívá v jednotlivých obtížích, zaviněných nedostatkem času, proti nimž jsem byl bezmocný a s nimiž jsem Vás, říšský vůdče, nechtěl obtěžovat. Například teprve od února 1943 mám pro své speciální prohlídky jediný hodnotný rentgenový přístroj. Přes krátkost času, vlastně jen 4 měsíců, je mi dnes již možné, abych Vám - říšský vůdče - sdělil toto:
Moje metoda dosáhnout bez operace sterilizace ženského organismu je vlastně již prakticky vypracována. Provádí se pouze jedinou injekcí do vchodu do dělohy a může ji konat kterýkoli lékař při normální gynekologické prohlídce. - Říkám -li, že metoda je "téměř" hotova, znamená to, že:
1. ještě zbývá ji pouze vylepšit,
2. mohla by již dnes nahradit operace a mohlo by být započato s jejím použitím při naší běžné eugenické sterilizaci.
Pokud jde o otázku, kterou jste mi Vy, říšský vůdče, položil téměř před rokem, totiž kolik by bylo asi třeba času na sterilizaci 1000 žen za použití této metody, mohu již dnes odpovědět předběžně toto:
Budou-li pokračovat mé pokusy tak, jako až dosud - a není důvodu předpokládat, že tomu tak nebude - není daleko okamžik, kdy budu moci prohlásit:
"Jeden zapracovaný lékař na příslušně zřízeném místě asi s deseti muži pomocného personálu (počet pomocného personálu odpovídající žádanému urychlení) bude schopen sterilizovat velmi pravděpodobně několik set, ne-li dokonce až jeden tisíc osob za jediný den".
Pokud jde o druhou stránku mých výzkumů (pozitivní populační politika), prosím, aby její projednání bylo odloženo, neboť bude ještě déle trvat, než bude možno říci něco podstatného.
Říšský vůdče! - Hlavní důvod, proč Vám právě dnes podávám zprávu (tj. krátce před tím, než budu moci již s konečnou platností vše uzavřít) je, dovolíte-li, tento:
Vím, že vyřešit poslední nejasnosti je - na rozdíl od vnějších okolností, které měly vliv na dosavadní průběh - téměř výlučně závislé na mně samém. K tomu by bylo zapotřebí dosáhnout několika samo o sobě nepatrných, přesto však základních změn, o nichž můžete jedině vy, velevážený říšský vůdče, osobně rozhodnout a nařídit jejich provedení. Doufal jsem, že Vám budu moci při případné návštěvě Horního Slezska osobně stručně o tom referovat. Poněvadž se mi zatím tato možnost nenaskytla, prosím Vás dnes touto cestou o Vaše rozhodnutí.
Dodatečně bych si dovolil přednést ještě jednu prosbu. SS brigadeführer dr. Blumenreuter mi konečně opatřil jediný vhodný rentgenový přístroj. Potřeboval bych nutně ještě jeden, jaký podle jeho údajů měl ještě v únoru na skladě v Berlíně. Chtěl mi jej dodat jen s Vaším souhlasem, který si mám vyžádat. Smím Vás, říšský vůdče, poprosit o tento souhlas?
Z dopisu prof. MUDr. C. Clauberga ze 7. července 1943
říšskému vůdci
