ZLOČINY NACISMU

Rasismus, nauka, podle které se lidstvo dělí do několika biologicky definovaných ras, které jsou v hierarchickém vztahu - jedna je předurčena k vládnutí, ostatní k podřízenosti, k otroctví nebo dokonce k vyhubení. Předsudky založené na barvě pleti, etnickém původu či náboženství existují již po tisíciletí, ale teprve souběžný rozvoj vědy a evropské koloniální expanze vedl ke snaze o jejich vědecké zdůvodnění (rasové teorie). K extrémním projevům rasismu patřil obchod s otroky, genocida původních obyvatel Ameriky a Austrálie, pronásledování Židů a systém apartheidu v Jižní Africe. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Revoluce, povstání, při kterém je - obvykle násilně - svržena vláda a moc přebírá jiná vládnoucí skupina. Někdy při tom dochází i ke změně celého společenského systému. Termín revoluce se používá i k označení jiných dalekosáhlých změn ve společnosti, jako je tomu např. u průmyslové revoluce 19. století. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001) 

SA (Sturmabteilung), "úderný oddíl", tzv. hnědé košile. Milice nacistické strany, jež Hitler založil v roce 1923 a v roce 1934 v nich provedl čistku. SA sloužily k ochraně stranických funkcionářů a nacistických shromáždění. Měly hlavní podíl na rozpoutání teroru proti Židům a politickým protivníkům. Po uchopení moci nacisty v roce 1933 jejich důležitost klesla, ale zůstaly aktivní až do konce války.

Sardinková metoda (Sardinenpackung), z pohledu nacistů "úsporné" ukládání lidských těl při hromadných popravách. Do vykopané jámy si lehla řada lidí čelem k zemi a každý pak byl střelen do týla. Mrtvoly byly posypány tenkou vrstvou zeminy a na ni si pak lehla další řada lidí - opět obličejem dolů, ale hlavou k nohám spodní řady. Pak následovala další řada opět hlavou k nohám řady předchozí. Tak byl prostor úplně využit.

Selekce Židů v Osvětimi, "třídění" osob na práceschopné a na ty, kteří z pohledu nacistů pracovat nemohli. Po příjezdu do Osvětimi byli Židé rozděleni na dvě skupiny. Jednu skupinu tvořili staří, nemocní a děti příliš mladé na práci (a s nimi jejich matky, ačkoliv ty pracovat mohly). Lidé v této skupině šli ihned do plynových komor. Druhou skupinu tvořili práceschopní muži a ženy, kteří byli přijati do tábora a zařazeni do práce. Tyto selekce prováděli SS-lékaři.

Sonderkommando (zvláštní komando), pracovní oddíly Židů ve vyhlazovacích táborech, kteří se museli podílet na genocidě svých soukmenovců. Členové Sonderkommand doprovázeli Židy do plynových komor, živým nebo už mrtvým stříhali vlasy. Mrtvolám potom vylámali zlaté zuby a poté je pálili v krematoriu. Rovněž čistili plynové komory. Dále vybrané oddíly třídily a odevzdávaly majetek a osobní věci zabavené nově příchozím Židům. Kdo odmítl pracovat v sonderkommandu, byl zabit. Takto Němci donutili Židy, aby se podíleli na zabíjení Židů.

Spojenci, termín používaný pro vítězné mocnosti ve 2. světové válce, Velkou Británii, Sovětský svaz a USA. Jejich protivníky byly mocnosti Osy - Německo, Itálie a Japonsko. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Společnost národů, mezinárodní organizace vytvořená Versailleskou smlouvou z roku 1919. Zahájila mezinárodní spolupráci v oblasti zdravotnictví, práce, uprchlíků a v dalších oblastech, ale ukázala se být příliš slabou na to, aby zabránila vypuknutí 2. světové války. Po ní ji nahradila silnější organizace, Organizace spojených národů (OSN). (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

SS (Schutzstaffel), složka nacistické strany nosící černé uniformy, fanaticky oddaná Hitlerovi. Původně mu sloužila jako tělesná stráž, časem z ní však vyrostla celá armáda. SS tvořily dvě hlavní skupiny: Totenkopf SS ("umrlčí lebky"), která měla na starosti koncentrační tábory, a Waffen SS, ozbrojené oddíly, které se vydávaly za elitní vojenský sbor. Ve skutečnosti však rozdíl mezi oběma skupinami často zanikal. (přejato z Kdy, kde, proč a jak se to stalo, Reader´s Digest Výběr, Praha 1997)

Stará říše (Altreich), dobové německé označení pro území Německa v hranicích před připojením Rakouska v březnu 1938. (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006)

Stráž obrany státu (SOS), ozbrojené jednotky vytvořené československou vládou v říjnu 1936 z příslušníků četnictva, policie, finanční stráže a vojenských záloh. Jejich úkolem byla ochrana státních hranic a zajištění klidu v pohraničních oblastech. (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006)

Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei - SdP), politická strana v ČSR. Vznikla jako Německá vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront) v roce 1933. Název Sudetoněmecká strana přijala před parlamentními volbami v roce 1935. V následujícím období se jako spojenec nacistického Německa podílela na vyvolání mezinárodní krize, jež vedla k mnichovské dohodě. V čele strany stál Konrad Heinlein (1898 - 1945). (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006)

Sudetoněmecký dobrovolnický sbor (Sudetendeutsche Freikorps), ozbrojená teroristická organizace vytvořená 17. září 1938 na území Německé říše. Jejím úkolem bylo provádět diverzní a bojové akce proti pohraničním oblastem ČSR. (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006)

Sudety (Sudetenland), termín používaný zejména v německé nacionalistické literatuře a publicistice pro označení pohraničních oblastí českých zemí obývaných německou menšinou, případně pro jejich část (severovýchodní Čechy, severní Morava a západní část českého Slezska). Od října 1938 do dubna 1939 tak označeno veškeré české území odstoupené na základě mnichovské dohody Německu, od dubna 1939 do května 1945 nesla tento název (resp. název Sudetengau) správní jednotka Německé říše s centrem v Liberci, zahrnující zabraná čs. území od Ostravy po Domažlice a sestávající ze tří vládních obvodů se sídly v Chebu, Ústí nad Labem a Opavě. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Svastika, neboli hákový kříž, je prastarý indoevropský symbol, který pravděpodobně symbolizoval... (více zde) 

Světová hospodářská krize, hluboká krize, která následovala po Černém pátku na newyorské burze a rozšířila se do celého světa. Miliony lidí ztratily práci a tisíce podniků zkrachovaly. V USA vytvořil prezident Franklin D. Roosevelt program státní intervence zvaný New deal, aby překonal nejhorší důsledky krize. V Evropě přispěla krize k nástupu německého nacismu a dalších autoritářských režimů. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Svobodní zednáři, tajná mezinárodní a donedávna výhradně mužská společnost, která se vyvinula ze středověkých kamenických hutí a stavitelských cechů. Svobodní zednáři se scházejí v "lóžích" a konají stovky let tradované obřady. Vyvíjejí též charitativní činnost. Hnutí není náboženské a vyžaduje pouze víru v nějakou formu svrchované bytosti. Tajuplnost zednářů vedla k obviněním, že si vzájemně poskytují obchodní a jiné výhody a že ovládají také policii. První českou zednářskou lóži "U tří hvězd" založil údajně 1726 hrabě František Antonín Špork. 

Španělská občanská válka (1936 - 1939), konflikt mezi "republikány" věrnými socialistické vládě, a přívrženci generála Francisca Franca, který se opíral o Falangu a konzervativní síly včetně katolické církve. Na obou stranách bojovali v krutě vedené válce zahraniční dobrovolníci. Levicoví "interbrigadisté", kteří podporovali republikánskou vládu, vnímali konflikt jako boj sil pokroku s fašistickou reakcí, ale sami byli manipulováni propagandou a Sovětským svazem. Hitler a Mussolini poskytovali podporu Francovi. K mnoha hrůzným událostem války patřilo bombardování baskického města Guerniky německou Luftwaffe (1937). Frankisté posléze válku vyhráli a vytvořili diktaturu, která se udržela až do Francovy smrti v roce 1975. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Taktika spálené země, označení pro ústupovou činnost, kdy je zničen průmysl... (více zde)

Totalita, forma vlády, kdy má stát takřka totální kontrolu nad všemi stránkami života společnosti. V důsledku toho nemají občané téměř žádné osobní svobody. K nejkřiklavějším příkladům totality v historii patřil režim zavedený v SSSR ve 30. letech za Stalina. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Totalitní architektura - tři hlavní evropské totalitní režimy - Sovětský svaz, nacistické Německo a fašistická Itálie - se v oblasti architektury a urbanismu vyznačovaly shodnými prvky - ideologizací architektury, klasicizujícími a historizujícími tendencemi a monumentálním měřítkem. Gigantickým měřítkem se vyznačuje oficiální architektura nacistického Německa. Hitlerovým dvorním architektem byl zpočátku K. L. Troost (úprava Královského náměstí s budovou NSDAP a čestnými chrámy v Mnichově, 1936; Dům německého umění v Mnichově 1936-37). Po jeho smrti ho nahradil Albert Speer, který byl 1937 jmenován generálním projektantem Berlína (stranické shromaždiště Zeppelinfeld v Norimberku, 1937; budova říšského kancléřství v Berlíně, 1938-1939). Byl postaven olympijský stadion v Berlíně (W. March, 1936). V Itálii, oplývající množstvím antických památek, byla i za fašistického režimu architektura značně vkusnější a uměřenější. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Třetí říše, označení pro nacistické Německo. Pojem pochází ze středověké mystické teologie. Ve 20. století si jej osvojili některé antidemokratické skupiny včetně nacistů, kteří tak po svém příchodu k moci nazývali německý stát. Od roku 1939 byl upředňostnován název Velkoněmecká říše. (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006)

Válečný zločin, zločin proti lidskosti, např. vědomé zabíjení civilního obyvatelstva nebo nepřípustné zacházení se zajatci, jehož se pachatel dopustí v době války. Nejznámějším příkladem odsouzení válečných zločinů je Norimberský proces po skončení 2. světové války. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Válka, ozbrojený konflikt mezi dvěma nebo více státy. Pruský generál Karl von Clausewitz (1780-1831), který se ve svém díle zevrubně věnoval otázkám vojenské strategie, definoval válku jako "pokračování diplomacie jinými prostředky" - rozumí se násilnými. Světová diplomacie se po desetiletí snaží zavést pro vedení válek aspoň určitá pravidla jako např. Ženevské konvence. V případě, že se ozbrojený konflikt odehrává uvnitř jedné země, jde o válku občanskou - taková se v Evropě odehrála před nedávnem v bývalé Jugoslávii a podobné stále pokračují v několika oblastech rozvojového světa. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)   

Velkoněmecká říše (Großdeutsches Reich), pojem používaný v Německu v letech 1939 - 1945 jako oficiální označení německého státu. Na rozdíl od pojmu stará říše zahrnoval též okupovaná území. (Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006) 

Versailleská smlouva (1919), smlouva, která oficiálně ukončila 1. světovou válku, podepsaná v Zrcadlovém sále zámku ve francouzském Versailles. Hlavními představiteli vítězných mocností Dohody byli francouzský premiér Georges Clemenceau, britský premiér David Lloyd George a americký prezident  Woodrow Wilson. Smlouva svalila veškerou odpovědnost za vypuknutí války a její následky na Německo, které bylo donuceno vzdát se některých území, omezit svou vojenskou sílu a platit obrovské reparace. Ve smlouvě byl ohlášen také vznik Společnosti národů. Mnozí historici se domnívají, že snaha vítězů o potrestání Německa přispěla ke vzniku 2. světové války, neboť podmínky Versailleské smlouvy byly příliš tvrdé, čehož dokázali na cestě k moci obratně využít nacisté. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Vichy, lázeňské městečko v jižní Francii, jehož název se stal synonymem pro vládu neokupované jižní Francie po německé invazi v roce 1940. Vichistická vláda, v jejímž čele stál maršál Pétain, se prohlašovala za nezávislou. Ve skutečnosti však podléhala nacistickému Německu a aktivně s ním kolaborovala, např. při masových deportacích Židů. Po roce 1942, kdy Německo obsadilo celou Francii, už vichistický režim fungoval vlastně jen na papíře. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Vinkl, rovnostranný barevný trojúhelník, našitý na oděvu vězňů špičkou dolů; svou barvou vyznačoval příčinu věznění a začátečním písmenem národnost vězně:

   Červený trojúhelník nosili vězňové političtí: lidé podezřelí z ilegální činnosti, rukojmí, "velezrádci" a podobní.

   Zelený trojúhelník nosili především zločinci (Berufsverbrecher-BV) nebo lidé, kteří byli internovaní po dobu války z příčin bezpečnostních (Sicherheitsverwahrung-SV) - vrahové, zloději, podvodníci, mravnostní delikventi. Ze "zelených" vězňů vybírali esesmani funkcionáře pro vedení tábora.

   Černý trojúhelník měli ti, kteří se štítili práce (Arbeitsscheue). Z Němců to byli např. hazardní hráči z povolání, pasáci, sňatkoví podvodníci, pytláci. Cizinci nosili tento trojúhelník za útěk z práce, za sabotáž a podobně.

   Růžový trojúhelník nosili homosexuálové.

   Fialový trojúhelník byl znakem vykladačů bible (Bibelforscher) - Jehovistů. Esesáci je nazývali "nebeskými šašky" (Himmelskomiker). V duchu svého učení odmítali použít zbraně a prorokovali podle Písma konec špatného světa. Také jejich ženy byly pro toto učení po mnoho let v táboře. Nabídky, že budou propuštěni na svobodu, podepíší-li prohlášení, že se zříkají své víry, odmítali.

   Žlutý trojúhelník byl židovský. Byl našit na oděvu špičkou nahoru a přes něj byl našit špičkou dolů trojúhelník, který svou barvou (červenou, černou nebo jinou) vyznačoval důvod věznění, takže oba tyto trojúhelníky tvořily dohromady šesticípou hvězdu. (přejato z Továrna na smrt, Ota Kraus a Erich Kulka, Praha 1956)  

Vítězství v Evropě (8. květen 1945), den kapitulace Německa, kterým oficiálně skončila 2. světová válka v Evropě. Ve spojeneckých zemích se toho dne odehrály velké oslavy. Válka s Japonskem nicméně trvala ještě o čtyři měsíce déle.

Výmarská republika, označení pro německý stát od konce 1. světové války 1918 až do nástupu Hitlera (1933). Výmar (Weimar) je město, v němž byla vytvořena nová demokratická ústava, která nahradila německé císařství republikou. Vláda Výmarské republiky ztratila podporu lidu, protože přijala tvrdé podmínky Versailleské smlouvy a nedokázala zabránit hospodářskému chaosu a politické nestabilitě, což usnadnilo nástup Hitlera k moci. Nejprve se musela potýkat s hrozivou hyperinflací - v listopadu 1923 stál bochník chleba 201 miliard marek, tj. celý trakař plný bankovek. Poté byla zasažena Světovou hospodářskou krizí. Německo se v éře Výmarské republiky vyznačovalo politickou svobodou a pozoruhodnou uměleckou tvořivostí. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001)

Zemřel suchou cestou, vězeň, který zemřel na následky hladu, vysílení či týrání.

Ženevské konvence, několik mezinárodních dohod o pravidlech vedení válek, jež byly podepsány mezi lety 1864 a 1949. Všechny tyto konvence se pokusily ustanovit minimální standarty zacházení s raněnými a nemocnými, s válečnými zajatci a později i s civilisty vystavenými válečným podmínkám. Od samého počátku jsou spojeny s aktivitami hnutí Mezinárodního červeného kříže, který ve spolupráci OSN usiluje o dodržování principů těchto konvencí. Krize v bývalé Jugoslávii vyvolala hlasy volající po formulaci nové ženevské konvence. Počet signatářů ženevských konvencí již přesáhl 160. (přejato z Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001) 

Použité prameny:

Vojenský historický ústav Praha a Vojenský historický ústav Bratislava, Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945

Československo 1938-1945, Pavel Augusta a František Honzák, Praha 1999 

Kdy, kde, proč a jak se to stalo, Reader´s Digest Výběr, Praha 1997

Ilustrovaná encyklopedie lidské vzdělanosti, Reader´s Digest Výběr, Praha 2001

Byl jsem číslem 7809, Josef Rudolf, Brno 1945

Továrna na smrt, Ota Kraus a Erich Kulka, Praha 1956

Holokaust - zločin proti lidstvu, Guido Knopp, Praha 2008

Druhá světová válka, John Keegan, Praha-Plzeň 2003

Češi pod německým protektorátem, Detlef Brandes

Laskavé bohyně, Jonathan Littell, Praha 2008 

Jak vyučovat o holocaustu - doprovodné materiály k semináři pro pedagogy a školské pracovníky

Nacistická perzekuce obyvatel českých zemí, Martin Hořák a Tomáš Jelínek - ed., Praha 2006

Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009

www.holocaust.cz

www.cs.wikipedia.org

www.fronta.cz

www.koncentracni-tabory.estranky.cz