Noc dlouhých nožů
Na jaře roku 1934 začal Hitler dostávat zprávy SS a gestapa, podle nichž se jej vůdcové SA chystali svrhnout. Zprávy byly vymyšlené, ale Hitler jim zřejmě uvěřil. Počet příslušníků SA již dosáhl 2,5 milionu a Röhm a někteří další vůdcové SA hovořili o nutnosti další, čistě socialistické revoluce. Navrhovali také, aby SS a SA připadly pod jednotné ministerstvo obrany, jehož šéfem se měl stát Röhm. Hitler a jeho okruh stoupenců dospěli k názoru, že je načase proti SA rázně zasáhnout.
Třicátého června časně ráno vyvlekli důstojníci SS Röhma z postele v hotelovém pokoji na předměstí Mnichova. Odvezli jej do vězení, kde mu nabídli možnost sebevraždy. "Jestliže mne Adolf chce zabít, ať to udělá sám," odpověděl s opovržením Röhm. Toto přání mu splnili dva důstojníci SS. Oné noci a o následujícím víkendu bylo zavražděno mnoho dalších vůdců SA i Hitlerových politických odpůrců.
Podle některých pramenů tehdy byly zabity stovky, podle jiných tisíce lidí. O tom, jak pevně držel Hitler německý národ v rukou, svědčí skutečnost, že i když o těchto událostech vyšly podrobné zprávy, nikdo nijak neprotestoval: ani tisk, ani církve, ani ozbrojené síly, ani sama nacistická strana. V říšském sněmu hájil Hitler čistku v řadách SA poukazováním na Röhmovu homosexualitu. "Noc dlouhých nožů" však nejvíce prospěla Hitlerovi tím, že uklidnila důstojnický sbor, jehož podporu führer tolik potřeboval. Umírající Hindenburg poslal Hitlerovi telegram: "Zachránil jste německý národ před velkým nebezpečím," stálo v něm. "Kdo se chce zapsat do dějin, musí umět prolít krev." (přejato z Kdy, kde, proč a jak se to stalo, Reader´s Digest Výběr, Praha 1997)
